Botič

Šrapnel ze špinavé budoucnosti plný z(a)tracených postav, které jednají naprosto chaoticky a iracionálně ve jménu čehokoliv, k čemu by se mohly upnout. George Miller kašle na nějaký scénář a raději buduje atmosféru bezútěšné budoucnosti, kde vředy a nádory prorůstají skrze tělo i ducha, při jejíž sledování má divák pocit, že se na dvě hodiny octl v sedadle spolujezdce na tom nejbeznadějnějším místě na světe.

Obrovský film, který je mnohem zajímavější v civilnějších momentech, kdy postavy bojují sami se sebou, se svými vnitřními démony, komplexy a traumaty, než v okamžicích, kdy se bezhlavě a skoro do roztrhání těla bijí s umělou inteligencí.

Slepecká hůl narazila na kámen! Ze všech MARVELovských projektů mě Netflixácký Daredevil chytil za srdeční sval snad úplně nejvíc. Pastelové barvy ztlumené na doraz na úkor bezútěšnosti a temnotě, která kape z obrazovky tak často, jako krev z hlavního hrdiny. Takhle si představuji projekt od fanoušků pro fanoušky. Avengers 2 mě po tomhle nechávají docela chladným.

Dvakrát vylouhovaný odvar z House of Cards, ale něco na té Olivii Pope je.

Mrazivě zábavný film, v kterém Marjane Satrapi úspěšně likviduje krvavé stopy a větrá pach hniloby těsně před tím, než do místnosti vpustí hlavního hrdinu, který se na svět dívá snad těmi nejrůžovějšími brýlemi. Jo a kočky jsou největší teroristky.

Film o tom, když má "pravá láska" několikaleté zpoždění. Tu mamku Lily Collins prostě nežeru, i když jsem se hodně snažil. Jinak je ale Love, Rosie příjemná a ničím neurážející záležitost, která vás rozesměje a sem tam i rozpláče.

Padesát odstínů šedi by měli promítat ve 4D kině, nechat se (z)bičovat sedačkou by mohl být možná i větší zážitek, než sledovat tuhle podnikavou dívku, kterak se dvě hodiny snaží vykřesat z dominanta romantické štěňátko. Neškodná blbina, které ten humbuk kolem paradoxně hodně ubližuje. Příště míň kecat a víc plácat.

Do tohohle lesa snad ani vkročit nechcete. V okamžiku, kdy všechno směřuje k momentu „…a žili šťastně až do smrti.“ najednou přeskočí deska, pohádkové postavy začnou umírat, princové být nevěrní a z filmu se stane naprosto nekoukatelný a otravný paskvil. Into the Woods možná funguje na divadelních prknech, ale stříbrné plátno mu nesluší.

Geneticky upravený vlkodlačí albín/vzdušný rychlobruslař Channing Tatum hraje o srdce reinkarnované, geneticky nedokonalé královny záchodových mís Mili Kunis a k tomu jim troubí Pan Sloník. Ok, miluju to! Neskutečně nabušený úlet, který je sice neuvěřitelně rozlítaný, ale ucelenější, vizuálně vypiplanější a celkově zábavnější, než třeba takoví Guardians of the Galaxy.

Po sérii životních proher člověku občas nějaké to velké vítězství bodne. Upřímná, tisíc mil dlouhá, cesta do vlastního nitra, kterou by však bylo lepší si prožít na vlastní kůži, než jí jen tak nečinně sledovat.