Botič

AHS: Freak Show není nic jiného, než kabinet nechutností, který se zoufale plácá v tratolišti krve bez výraznějšího děje s těžce nevyužitými postavami, které jen tak nečinně čekají na to až je Ryan Murphy zcela bezdůvodně popraví.

Peter Jackson namazal tohle máslo na příliš velký krajíc chleba.

Výborně, Oliver Hirschbiegel rozpohyboval snad všechny bulvární fotografie a tím to zhaslo. Těžce vyprázdněný profil, na který se místy hezky kouká, ale poslouchat se to nedá ani minutu.

Na to jak béčkově a tuctově se Stonehearst Asylum tvářilo v traileru, je to překvapivě velmi slušně natočená a zahraná podívaná, která je sice ve své podstatě průhledná jako křišťál, ale ani to jí neubírá nic z její viktoriánské půvabnosti.

Jeden neobyčejný život vměstnaný do jednoho obyčejného romantického dramatu.

Téměř osmdesátiletý Ridley Scott dobývá starověký Egypt a dokazuje, že pořád dokáže držet otěže žánru zatraceně pevně ve svých rukou. Co bude až Ridley nebude?

Together alone.

Světla! Kamera! Akce! Myslel jsem si, že nic zvrácenějšího, než Gone Girl letos už neuvidím, ale šeredně jsem se spletl. Nightcrawler začíná zasněně jako Refnův Drive, ale postupně se z něj vyloupne jeden z nejtemnějších a nejmrazivějších filmů letošního roku, u kterého se můžete spolehnout na to, že vám z něj dobře rozhodně nebude.

Finále je sice krapet přitažené za vlasy, ale jinak je tahle animovaná bondovka nahláškovaná od sklepa až po půdu, takže jí člověk odpustí ledacos.

Kdo by to byl řekl, že snímek, který začíná pokusem o sebevraždu, může být tak upřímně vtipný. Jeden z nejlepších, ne-li rovnou nejlepší indie film letošního roku.