argenson

Příběh vzniku písně jsem sice znal, ale dokument mě obohatil o spoustu detailů včetně vtipnýho momentu, kdy Stevie Wonder nabídne Ray Charlesovi, že mu ukáže cestu na hajzl. A nikdy mě nenapadlo, že i sebelepší zpěváci můžou chytnout nerva, když mají odzpívat jednu větu a kouká přitom na ně padesát největších hvězd světa. A jak si na začátku Michael Jackson jen tak nanečisto prozpěvuje svůj part, on byl doopravdy King.

Až po strhujícím finále jsem se dočetl, že příběh je založen na skutečných událostech. O to víc je dobře, že film vzniknul a po všech stránkách jde o nadmíru povedenou věc s gay tematikou. Krom toho mě to inspirovalo, že se chci podívat na Sicílii.

Vizuálně určitě cajk, ale jinak jsem to moc nepochopil.

Příběhem i výpravou strašně laciná studiovka, kde jsou napřesdržku všichni bez ohledu na určené role.

Vlny jsou naprosto výjimečnej film. Po debilních úletech typu Jan Žižka a značně nepovedených sračkách Milada a Bratři nám tady Jiří Mádl představuje skvěle naservírovanej dynamickej příběh, přehlednej a srozumitelnej. Jasně že to má drobné odchylky od skutečnosti, páč třeba rezignaci prezidenta Novotnýho určitě nezpůsobily aktivity Československého rozhlasu, ale pro eskalaci děje mi to neva. Má to spád, akci, napětí, lehce i trochu humoru. Plus geniální práce se střihem, kdy prej ani zúčastnění při prvních projekcích nepoznali, co jsou nabarvené archivní záběry a co je film, kterej oni točili. Za mě je navíc pozitivum, že mě nesrala Táňa Pauhofová, která mě dosud srala dost.

Nestárnoucí kriminálka s výbornou automobilovou honičkou a nečekaným koncem. Bod navíc za velmi elegantní meziválečnou hvězdu Simone Renant v její poslední filmové roli Delonovy matky.

Po mnoha letech jsem si připomněl, odkud si z dětství pamatuju ten fígl s magnetem pod ruletou. Jinak ale musím říct, že z dnešního pohledu mě to moc nebavilo, je to dost rozvláčný a málo rvaček. Překvapivě mě oproti dvojici Spencer-Hill víc bavila rozporuplná postava Eliho Wallacha. K plusům lze přičíst trochu humoru a dabing Rudolfa Hrušínského.

Technicky dokonalé, napínavé a s dobrým koncem, byť jak pro koho :-) Akorát by to chtělo ubrat na exaltovaných emočních výlevech Japončíků, ty jsou často na hranici směšnosti.

Zopakováno po mnoha letech a musím říct, že nejvíc mě bavila skvělá hudba Hanse Zimmera pod závěrečnými titulky.

Mám určité sympatie k Barboře Polákové, tohle jsem ale klidně mohl nevidět. Rádoby letní rodinná pohodovka, leč bez špetky vtipu či dějového vývoje. A mrzí mě, že dneska už nikdo neumí natočit film bez dronu.