argenson

Zase jedna podařená nalezenina z televizního archívu. Nijak nemusím Bláhu a Haška, ale tady mi nijak nevadili, snad proto, že po jejich boku excelovaly velké herecké dámy. Konverzačně a vtipnými situacemi nadupaná komedie, chybí sice zásadní hlášky, ale vcelku to byla příjemná a pohodová záležitost.

Chvílemi jsem měl pocit, jako kdyby těm divadelním hercům někdo řekl, že před kamerou nemusejí tolik řvát jako na jevišti, takže oni chvilkama mluvili tak, že jim nebylo skoro rozumět. Nebo to byla špatně ozvučená kopie. Nebo už prd slyšim, ale to sem nepatří. Nějak moc nemusím tyhle slovenské drsné filmy, kdy sníh a kontrast vánoce - válka jen dokreslují atmosféru, ale strhující herecké výkony (zvláště dobře se koukalo na u nás prakticky neznámou Margit Bara) mi přeci jen něco přinesly. Se zvláštní směsicí emocí a komična na mě zapůsobila scéna německy jímavě předneseného Stille Nacht a vzápětí slovensky nasraně do klavíru odbřinkaného Nesem vám noviny, to vše se zřetelnými výrazy ve tvářích, co si o tom kdo myslí. Dost dobrý!

Snažil jsem se tenhle film sledovat jako první režijní práci pozdějšího oscarového režiséra, z tohoto pohledu ovšem velká slabota. Jasně, daní době je všudypřítomné nadšení, agitace a překračování plánů. Jenže to měla být i komedie, ovšem směšné mi přišlo spíš to, co se tvářilo vážně. Navíc chápu, že v té době se nenosily herecké hvězdy, nicméně veškerá snaha učinit jí Boženu Obrovou (za zmínku stojí, jak byla vždy o několik tříd lépe oděná než ostatní rozjuchaná děvčata) se nezdařila a všechny slovenské údernice, zvláště ve flanelových pyžamech, působily maximálně asexuálně. A nakonec, buď jsem sledoval málo pozorně nebo jsem vážně antitalent, ale ten zlepšovací návrh se žárovkou jsem nepochopil...

Abych pravdu řekl, o slavném spisovateli Pablu Nerudovi mám jen velmi obecné povědomí (a to rozhodně ne z lavice, ve škole tohle jméno nikdy nepadlo). Tenhle film jsem pojmul jako lyrický příběh vhodný pro unavený letní večer. Beru to jako hold Massimu Troisimu, o němž jsem se dočetl, že zemřel tentýž den, kdy skončilo natáčení. Ale Philippa Noireta znám a užívám si jej v jiných filmech. A když se dívám, jaký všechny ceny a kde ten film posbíral, tak se kacířsky ptám - za co?

Moje hodnocení asi nebude úplně objektivní, protože zjevně nespadám do věkové kategorie, pro kterou byl tenhle film určen. I když, těžko říct, jaká měla být cílová skupina. Já vidím jen trapný příběh a naprosto amatérské výkony neherců, k nimž se nechali strhnout i osobnosti s letitou divadelní praxí. A podle mě byl Filip Blažek dívčím idolem naposledy tak v Nesmrtelné tetě, od té doby dost vypelichal.

Poměrně nezajímavá záležitost pro děti, s dětmi, o dětech. Fádní zápletka plus okopírovaný nápad s titulkama jako v Kdo chce zabít Jessii. Co je ale obdivuhodné, jak velcí herci i na malém časovém prostoru v tak nesmyslné inscenaci dokážou podat výkon, do kterého dávají vše a je radost se na ně dívat (Sovák, Filipovský).

Jako příběh to nebylo špatné, ale měl jsem jiný problém; sledoval jsem to ve slovenském znění, přičemž postavy mezi sebou mluvily zjevně anglicky, francouzsky, španělsky, takže občas zazněly i originální jazyky v rámci náznaku, že si osoby mezi sebou nerozumějí, do toho sem tam běžely anglické titulky a z tohoto pohledu jsem se v tom trochu ztrácel.

Jako příběh, film, naprosto o ničem. K tomu navíc německý dabing u českých zpěváků (s českými títulky), u toho jsem vážně trpěl. Nicméně! Zatímco u nás se v televizi až do poloviny 70. let točilo černobíle, tenhle barevný záznam má jistě svůj význam. Německé verze českých písní a české verze zahraničních hitů v německém filmu jsou jistě objevné a hlavně - Helena s Martou byly kočky jako sviňa!

Chápu, že ve své době to mohlo přispět k navýšení popularity začínajících mladých herců, ale Čenský pobíhající značnou část děje polonahý ve froté ručníku mě celkem iritoval:-) Příběh samotný nebyl špatný, ale řešení dilematu studium nebo vztah se mi zdálo příliš patetické, jako by šlo o otázku života a smrti. Navíc Čenský deklamuje celkem otřepané fráze a chvílemi jsem se nudil. Body navíc ale dávám za famózně přidrzlou Andrlovou v seznamovacím rozhovoru s potencionální tchýní (Jana Hlaváčová). Stejně bravurně jiskřící byl dialog dvou matek (Hlaváčová-Bohdanová).

Je-li někdo fenoménem, pak jistě ne proto, že v sedmdesáti letech vychovává dvě malé děti (vychovává možná není správný výraz... lépe je říct, že má dvě malé děti). Čekal bych více biografie, jenže tady Nova naráží na problém nepříliš bohatého archívu (patnáct let záznamů těžko zmapuje kariéru někoho, kdo zpívá padesát let). (I když byly použity momenty z filmu Karel Gott z roku 1986; ten měl ovšem širší záběr, protože se natáčel šest let a navíc, v té době byl Karel na skutečném vrcholu). Pokud Karel Gott natočil tisíce písní a minimálně ve střední Evropě má (měl) nepopiratelný úspěch, přijde mi zbytečné do zblbnutí akcentovat časové mezníky 1968, 1977 a 1989, které na jeho kariéru - jak je vidno - měly z hlediska dlouhodobého dosahu malý vliv. Gott nepochybně rozumí tomu, co dělá a o hudbě ho můžeme nechat mluvit. Když ale zabrousí na parketu životního filozofování, tak je v něm pořád elektrikář z ČKD. Takže - ke zpěvákovým kulatinám nepochybně záslužný počin, který ovšem podle mě nebude životaschopný a za pár let bude o ničem.