argenson

Úsměvná road movie trochu připomínající Nezvratné osudy, jindy zas Gulliverovy cesty, protože takový panoptikum lidí a míst aby člověk pohledal. Nejzábavnější je epizoda v ujetým právnickým městě s příznačným názvem Morlaw, obstojný je i nápad s Muzeem uměleckých podvrhů. Nijak nevadí pomalejší tempo, protože to solidně táhne sympaťák James Marsden i všichni jemu sekundující. Celou dobu jsem se usmíval jako blbeček a korunoval to famózní závěr, takže pod 100% jít nemůžu.

Z dnešního pohledu hodně old school historická veselohra. Nabízí to ale docela pěknou výpravu, něco málo vtipných dialogů Bourvil-Blier a neméně odvážných živůtků (Giovanna Ralli). Podobně jako mnohem později Manželé z roku II to ilustruje bláznivou dobu napoleonských válek, kdy se opravdu mohlo stát cokoliv. Louis de Funès v malé roli vřeštícího kněze naznačuje, proč mu s touhle vizáží a tímhle hereckým projevem (tak typickým pro něj celá 50. léta) tak dlouho trvalo prosadit se. Potažmo je vlastně s podivem, že se nakonec stal evropskou hvězdou.

Jeden z méně známých důkazů, že televizní role Miloše Kopeckého nelze zúžit jenom na Alfonse Karáska a doktora Štrosmajera. Trestuhodně málo reprízováno. Solidní konverzační inscenace, v níž Victor Hugo ve své sošné póze a převážně ve statické poloze sype z rukávu životní moudra, zatímco všichni ostatní jsou degradováni do rolí komparsistů/přikyvovačů. A přestože jde o poměrně krátký časový úsek návratu Victora Huga z exilu a jeho zapojení do politiky po pádu Napoleona III. (druhý díl je alespoň konverzačně akčnější), v retrospektivních dialozích pokrývá prakticky celý jeho životopis. Kromě skvostného Miloše Kopeckého bych já osobně vypíchnul – jako mnohde jinde - režisérovu manželku (Jana Štěpánková).

Podle zde uvedeného obsahu by se mohlo zdát, že zažijeme náramnou svazáckou bžundu z doby socíku. Ale kupodivu ne, má to náběh na solidní dramatickej příběh, je tu ovšem příliš mnoho postav a málo dění. Osekat dialogy o hovně, ubrat politiky, zkrátit na polovinu a pak by to šlo.

Zajímavé, absurdní, experimentální, místy těžko k pochopení. Ale pár výborných hlášek a herci známí spíše z menších rolí. Řekl bych, že rozhodně stejně dobré jako francouzský Tetovaný se stejným tématem a ze stejné doby.

Chce to docela dost trpělivosti, protože poměrně dlouho to vypadá jako průměrná kriminálka s panem Žábou, co vůbec nevypadá jako žába, s mojí slabší znalostí německých herců jsem měl i problém s orientací v postavách. Druhá půlka se ale slušně rozjede, má to akci, spád, dobře hláškujícího Eddiho Arrenta a neznalec konečně rozpoznává kdo je kdo. V závěru několik dobrých zvratů, asi tři happy endy, ale taky zařve někdo, koho je vám docela líto. Z původně zamýšlených 2* se mi to nakonec vytáhlo na lehčí čtyři.

Upřímně, úplně nechápu, že Henri Vidal byl ve své době sexuálním idolem. Naopak rozumím tomu u Mylène Demongeot. Nicméně z mýho pohledu tady tomu kraluje na svůj věk neskutečně půvabná předválečná hvězda Isa Miranda. Základní osnova příběhu je víceméně tuctová, ale má to několik solidních momentů překvapení, pár efektně nasnímaných scén z Azurového pobřeží, něco noir atmosféry a něco nadbytečného skučení meluzíny.

Fantastickej námět plus nadčasově nádherná Romy Schneider. Scénář sice nabízí slušnou porci srdceryvných scén a kuriozit vycházejících z tématu, jenže pak je tu spousta zdlouhavých odboček a taky několik přiblblých dialogů. Do lehkého nadprůměru to vytahuje geniální dabing Elišky Balzerové.

Má to několik docela sympatických lidí, kteří se občas pokoušejí i obstojně hrát. Ale mají v rukách stokrát omletý příběh s otřepanými atributy, takže celkový zážitek dost o hovně.

Jak už zaznělo v jednom z předchozích komentářů, tyhle filmy si snad platila mafie, aby ukázala, že bojovat s ní je zbytečné. Na podobné téma mě víc zaujaly filmy Ctihodné mrtvoly nebo Sto dní v Palermu. Tohle sice taky není špatný, má to i pár výborných dialogů ve fotogenických lokacích, ale je tu jeden háček – mě nikdy nebavil Franco Nero.