argenson

Výborný tah obsadit Helenu Vondráčkovou do hlavní role ve filmu, když byla ještě mladá a krásná. Svým půvabem zachránila jiné nedostatky, páč s jejím herectvím to nebyla žádná sláva. Václav Neckář sice hrál o poznání lépe, ovšem ten zas tehdy zamlada vypadal směšně, inu, je to boj:-) Výborné písničky (hudba Jan Hammer sedmnáctiletý!). Natočit pohádku naprosto bez kouzel a nadpřirozena je kumšt, navíc tenhle příběh s jasným odlišením dobra a zla musel mít v roce 68 silný náboj.

"Nešahej na ty peníze, jeho brácha měl rakovinu." Nevyhledávám tenhle styl nezávislých filmů, potažmo smutné komedie a americkou produkci celkově, ale tohle mě docela bavilo. I když jsem stoupencem spíše čitelnějšího humoru než těchhle hříček, kdy je smích založenej na tragédii někoho druhého. Tragédií většího i menšího kalibru, ovšem výše zmíněnou hlášku si budu pamatovat dlouho.

Jako celek depresívní a pesimistické. Jako televizní podívaná dobré. Nemám nic proti Jaromíru Hanzlíkovi, ovšem v celkem jedenácti hodinách tady dostává až moc velký prostor, v němž se nezřídka potácí jako příšerně unavený a ospalý (páč ho furt někdo budí ve službě, po službě, před službou atd.). Má to spoustu zdlouhavých scén a nudných dialogů, což ovšem vyvažují výborné dramatické momenty. Mezi ty nejsilnější patří letecká katastrofa v posledním díle a úmrtí doktora Skalky (Jiří Bartoška) v předposledním. Ostatně, Skalkovy glosy a citáty klasiků dávají najevo, že scénárista je vzdělanec. Krásnou konfrontaci mezi životem ve městě a na venkově představuje zemitý otec v podání Josefa Karlíka, jednu z prvních větších příležitostí tu dostala i Zlata Adamovská, po celý seriál zoufale svádící boj o svého druhého muže a se svým prvním mužem (tím prvním je nakopnutíhodný Karel Heřmánek). Bitvu o druhého muže svádí s Evou Hudečkovou, kterou jsem tady kdysi viděl poprvé a od té doby ji nemám rád. Výborně zahraná role, postava ovšem napřesdržku. A dodneška nechápu, jak se sem mohla propašovat postava emigranta doktora Mádra (Petr Kostka), která přitom nevyznívá nijak negativně. Povedenou kreaci rozšafného šoféra Fandy tady podal Pavel Zedníček, stejně tak Petr Nárožný jako garážmistr Pudil nebo dispečerka Simona Stašová. A závěrem, píseň Můj čas se vážně povedla.

Tři hvězdičky za Gabina s Delonem, čtvrtou za dokonale retardovaný ksicht Lina Ventury, když mu oznámí, že Delon sedí v letadle do New Yorku.

Nemůžu si pomoct, ale mně tyhle Gabinovy filmy z poloviny šedesátých let připadají dost podobné (dále mám na mysli Slunce rošťáků a Rvačku v Panamě). Má to ale občas svižné dialogy a opět krásnou ženu ze zahraničí (v tomto případě Liselotte Pulver známá u nás ze Spessartu).

Základní osnova postavená na tom, jestli si Filip štrejchne nebo neštrejchne zákonitě vede k ne zcela smysluplnému ději, což ale u teenagersky zaměřené komedie lze připustit. Scény z hasičského bálu jsou okatou vykrádačkou Hoří, má panenko. Nevím, nakolik to byl záměr, nebo režisér spoléhal na to, že mladí Formana neznají. Jednu za hvězdičku alespoň za Pavlu Tomicovou, objevenou pro film v regionálním divadle. Výborně obsazená i rodičovská dvojka Freimanová-Šteindler.

Po roce 89 vznikla ve filmu a televizi řada věcí, které se vyrovnávaly s nedávnou minulostí. Jenže v roce 92 se už lidi zase chtěli začít spíše bavit. Za druhé, v té době bylo v televizi "přechýlkováno". Snad proto to tenkrát nemělo takový ohlas, jaký by si to zasloužilo. S odstupem času ale nutno říct, že se to vážně povedlo. S překvapivými a velmi neobvyklými postavami Jiřiny Bohdalové a Heleny Růžičkové.

Ne vždy jsou známá jména zárukou kvality. Záměna osob provedená zde málo důvtipným způsobem nepomohla téhle komedii k vyzdvižení z podprůměru. Pochybuji, že kdokoliv ze zúčastněných by se k tomuhle dnes hrdě hlásil.

Napoleon řekl, že každý voják má v torně skrytou maršálskou hůl. I když se Manželé z roku II zdají dějově dost přitažené za vlasy, s nadsázkou a humorem dokonale ukazují, jak potřeštěná doba to po Velké francouzské revoluci byla. Režisér Rappeneau ostatně na nápad přišel, když se mu dostala do ruky kniha o uzákonění možnosti rozvodů po revoluci. Belmondo standardní, bavila mě i aristokraticky chladná dvojka markýze a jeho sestry (Laura Antonelli, Sami Frey). Stále svěží podívaná.

Veselé Velikonoce byly původně divadelni hrou, což je dobře znát - konverzačka s poměrně skromnou výpravou. Samozřejmě že v divadelní hře nemá co dělat automobilová honička, ovšem i tady ve filmu působí svou samoúčelností jako pěst na oko. Jenom jakože Belmondo na to ještě má. Opravdu krásná Sophie Marceau, příjemně sarkastická Marie Laforêt a kouzelná Rosy Varte s otřesným mejkapem.