Caelos

Normální pracující/studující člověk by šel po noční spát, nebo se učil ale já ne. Já jsem se musel dívat na Kaidan. Proč to píšu, přišel jsem z práce docela utahaný a počítal s tím, že u Kaidanu usnu. Ne že by to byl film na spaní, na pomyslném must see seznamu ho mám už dlouho, jen jsem chtěl takovou... ochutnávku. A když už jsem se dostal k jídlu, tak je to podobné, člověk chce jen něco zkusit, jenže je to tak dobré, že zkouší tak dlouho až to celé sežere. A když se vrátím k filmu, na úplně stejném principu funguje Kaidan. U toho prostě usnout nejde. A i když jsem unavený ještě víc než před nějakými třemi hodinami když jsem přišel z práce, pořád se v myšlenkách vracím k jednotlivým scénám. První povídka, jež nese název Černé vlasy je imo nejpřijatelnější pro široké publikum. I tak už v ní ale začíná to, co je velkou devízou Kaidanu, HRA SE ZVUKY. De facto jsem měl podobné pocity jako při sledování Ameru. Tam sice zvuk a hudba nesloužili k vyprávění příběhu, ale je to podobný efekt. No, podobný... Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně ani nevím proč se mi Amer vybavil. Vždyť tady je ozvučení spíše minimalistické, ale o to více působivé, atmosférické, jednoduše, nechci se opakovat, ale vypráví příběh. Opravdu, audio i visuál k sobě dokonale ladí a kompletují to všechno v geniální, nebál bych se říci mistrovské dílo. Ale to předbíhám, řeč je o Černých vlasech. Jak jsem se zmínil, jsou pro široké publikum nejsnesitelnější. Proč? Protože je to víc film, než divadlo. Což následující dvě povídky bezesporu jsou. Navíc je tam takový nějaký hororový konec v modernějším stylu (i když ty zvuky u toho jsou prostě geniální!). Druhá povídka, Zimní královna (žena) je už čistě komorním divadelním představením. Zasněžené kulisy jsou úžasné. Ozvučení jde opět ruku v ruce s vizuálem a dotváří krásně mrazivou atmosféru, jež je patrná především na úplném začátku (tady by se měli učit všichni ti lidé, co zaplavují dvd japonskýma černovalsýma duchařinama. Jen tak mě něco nevystraší, resp. u filmu jsem se nebál snad ani jako dítě (pokud nepočítám Třetího prince a jemu podobné zvrhlé filmy), ale tady jsem byl tak napnutý, že jsem se dvakrát opravdu leknul a to takové blbosti jako otervření dveří. Budu se opakovat, ale když ale když máte před sebou takové audiovizuální orgie, stačí pak k leknutí i prdnutí mouchy. Dokonalost. Přichází druhá část filmu, další dvě povídky. Muž bez uší. To je název třetí povídky a ta je (četl jsem to v nějakém komentáři) opravdu geniální. Teprve tedy se napkno rozvine to hlavní a sice, regulérní divadelní představení před kamerou. Ale představení tak epické, tak nádherně barevné, do detailu zpraované, že se nelze dívat jinak než se zatajeným dechem. Koukám že lidé většinou říkají, že je tato povídka nudná. Není. Nechci si honit triko nad tím, co jsem viděl, ale pro fandy klasické japonské kinematografie to prostě je lahůdka z nejlahůdkovatějších. Kdo má nakoukaného minimálně půl Kurosawy, tomu přece musí být jasné, že tyhle filmy plynou pomalu. A vůbec, mně to vůbec pomalé (a nudné už vůbec ne) nepřišlo. Už je ta naprosto fascinující epická "bitva" na začátku za doprovodu zpěvů a tónů biwy byla naprosto odzbrojující. Třetí povídka je asi nejlepší. Vizuálně dokonalá. Po jejím skončení jsem si jen povzdechl, že už skončila. No a na řadu přichází čtvrtá z japonských báchorek, Šálek. Ta treochu vybočuje z předchozí koncepce. Je totiž od ostatních docela odlišná a vlastně nevím co víc k ní napsat. Zvukový podkres opět geniální. Celkově je Kaidan opravdovým majstrštykem a ukázkou toho, že padesátá a šedesátá léta znamenala pro japonský film naprostý vrchol co se týče všeho a možná taky proto Holywood ukradl tolik nápadů z těchto klasických japonských filmů. Proč? No protože jsou geniální! Doproučuji těm, kteří viděli aspoň toho Rašomóna zmíněného v obsahu a shledávají ho geniálním. Tak a tím jsem si vyčerpal slůvko geniální na příští dva roky.

Strávil jsem s tímhle seriálem nezapomenutelné chvilky (i když je to v podstatě blbost). A ta znělka! http://www.youtube.com/watch?v=nr_CJL1YQRc&feature=related

Člověk má někdy chuť si tak sednout a dát si něco pěkného, něco romantického, něco nekromantického. No a tak si pustí Nekromantika. A jelikož jedničku viděl vícekrát, pustí si dvojku. A ta dvojka není tak dobrá jako jednička. Co je ale výborné, hudební podkres od starých zámých borců Daktari Lorenze, Johna Boy Waltona, Hermanna Koppa a dalších opět skvěle funguje a svou melancholickou náladou jíž doplňuje vzrušující erotické scény doslova zahřeje na duši. Miluju soundtrack z Nekromantiků a nebojím se je zařadit k té nejlepší filmové hudbě. A co se týče mrtvoly, tak v jedničnce byla lepší, tady byla moc čerstvá.

Béčko jako kráva. Nebo možná jako dvě krávy, tři, čtyřicet osm... Deep Rising má vše co má správné béčko mít. Drsnou akci, drsné drsňáky z Drsňákova, drsné hlášky, drsné zbraně, drsné digitální efekty, drsného záporáka (zde v podobě chobotnice (překvapivě)), vtip a nějaké to gore. To všechno tam je. Po shlédnutí vám kultura nestoupne o dva body, ale zábava určitě (řečeno v řeči RPG, pro WoWkaře). Hodně se mi líbilo "hnízdo" se zbytky potravy a vyvrhnutý pán na nějž by sedělo doslova pojmenování Two face. Chobotnice sama o sobě se ukáže v plné digitální kráse, ale je to jen takový bálon, kupa sraček, cosi na ten způsob. Brokovnice vs oko je drsná. Respektive ta scéna. De facto je to jen o chapadlech, které se dostanou fakt všude (prolezou i toaletou) a na konci mají jakési zubaté vagíny, kterými vcucnou člověka. Prostě sranda. No a palce jsem držel elektrikářovi, protože to jsou jak známo největší borci. 8/10 (jako výplach)

Asi budu za idiota, ale docela jsem se bavil. Stejně tak mí kolegové v práci, kteří poté prohlásili, že jediná chyba je chybějící český dabing, ale že ty filmy s titulkama nejsou jenom pičoviny:-) Gutterballs se pokouší o hodně věcí, nic ale nedělá pořádně. Myslím -li na splatter komedii, tak je tam málo toho splatter. Když myslím slasher... no tak na ten radši ani nemyslím (ale žánrově je mu to asi nejblíže). Je to takový mix grindhousu, splatter and gore, slasheru, komedie a exploitation. Normálně mě moc nebere, když ženu, poté co ji tři muži znásilní, znásilní ten čtvrtý kuželkou na bowling. Ale v nějaké zvláštní tehdy momentální náladě mi to bylo fuk. Co je takovou relativní devizou Gutterballs jsou vtipné smrti, jež provádí zabiják s taškou na bowlingovou kouli na hlavě. Zmíním třeba vyleštění hlavy v leštičce na koule, udušení při orálním sexu, resp při tzv poloze 69, kdy vrah jednoduše tlačí na ženinu hlavu a zadnici. No a další zábavné špumprnákle, za něž by se nemusel stydět ani Toxie. Taky musím zmínit to, že na evidentně nízký rozpočet jsou krvavé scény hodně dobré a vtipné. Nicměně, jelikož bych tomu musel objektivně napálit odpad, zmíním i negativum. Hlavní negativum je v příšerných hercích. Vzhledem ke konci filmu mi to ale až tak nevadilo. Uznávám ale, že hodně lidí to srát bude, hlavně ten pán, co se choval jako naspídovaný egoistický arogantní opičák a ve scénáři měl jen stokrát napsáno fuck, shit, bitch a přines mi kurva ty kurvo pivo, dělej ty píčo, kde jsou moje štětky, au moje noha a já jsem tu kurva šéf. Jednoduše sympaťák. Hudba byla ok, k filmu se hodila. A co ještě... dostal jsem pak chuť na bowling.

Viděno na Bloody Xmas Festu 2011. Shodou okolností seděl Matěj Pichler zrovna za námi, takžde doufám že neslyšel moje zhodnocení když film skončil:-) A další shodou okolností, pomodlím tě BXM vyhrálo. Byl jsem na předávání cen! :-D Co na to říct, technicky zvládnuté dokonale. Ale dokud jsem si nepřečetl zdejší obsah, absolutně jsem nevěděl co to mělo znamenat. Autor sám řekl, že školní zadání bylo "němá etuda" což se mu myslím povedlo dobře, nicméně, mně osobně to prostě nesedlo. Ale vyhrál asi zaslouženě.

Viděno na Bloody Xmas Festu 2011. Když to skončilo, tak jsem si vzpomněl, že jsem o tom už předtím slyšel. Přecijen, v ČR nevzzniká moc trikových scifi filmů odehrávajících se na Měsíci. Triky jsou si myslím na studentský film velice zdařilé i atmosféra měsíční základny se povedla. Jediné, ale dost podstatné negativum je v příběhu. Ten je i na cca 15 minut poměrně plytký a klidně by na něj stačil prostor asi tří minut. Asi od poloviny víte jak to skončí. Co na tom ale sejde, když se mi to líbilo. Rozhodně stojí za shlédnutí.

Viděno na Fancity 2011. Chápu že shlédnutím tohohle filmu jsem nezvýšil statistiku "Kultura" o dva body, ale srát na to, život není RPG a tohle je fakt docela vtipný film. Prdel by byla někomu to pustit a říct mu že je to pohádka, ty největší fláky totiž nezačnou hned. Navíc na plátně se většinou film pnadhodnotí, vidět to doma, tak hodnotím asi níž.

Sakra nářez ze kterého se jen tak neposerete. Nebo možná jo, ale rozhodně spíš do kalhot. Výborný kraťas který baví od začátku do konce.

Dalo by se říci to, že se nic říci nedá, jelikož na tomto v podstatě není co hodnotit. Jedna hvězda čistě proto, že je mi líto dát odpad jen proto, že to má minutu a stane se tam pšouk. Je to prostě jen minutu trvající situace, která nezačíná ani nekončí.