Darneth

Klasika nad klasiky nacucaná jako houba ukázkovými tanečními čísly, sebeironií a fatální chytlavostí, až mi nadskakovala duchna (smíchy samozřejmě :D). Hej hola dokola!...jdu se cachtat do deště.

Rozhodně jedna z Pittových životních rolí, jinak mi to nic neříkalo.

Ve svém žánru nadprůměrný nářez, který mi v poslední době padl jako ulitý. Bumblebee9, hej bro! máme novou choreografii. So next time and HARDER!

I WANT MORE!

Arnolda zkousnu jen v Termošovi a Predátorovi...bohužel. Zde mi přišel abnormálně slizácký, hudba otřesná a Mars odjakživa není můj favorit. Tudíž hvězda za zápletku, vtipnost ( započítána nezáměrná) i Sharon. Vidět to jako malá, snad bych to líp strávila, každopádně jsou povedenější old school scífka, kde alespoň nebudu blindat z tý nechutnosti patvorů. Jo a dabing je zlo!

Uzívaná chujovina se slepými náboji.

Famózní podívaná. Komediálnímu žánru se vyloženě nebráním, ale málokdy se stane, aby mě nějaká opravdu pobavila. Zde nemohu jinak a musím naopak navýšit. Na vině je samozřejmě výtečný herecký koncert. Palec hore!

Kitty: Do you absolutely despise me? Walter: No I despise myself. Kitty: Why? Walter: For allowing myself to love you once. Zhýralé amorální paničce je předloženo ultimátum, buď si sbalí své frivolní krajkové kalhotky a táhne o dům dál se silně pošramocenou reputací nebo odrfrčí do země rýžových nudlí a polívky z pytlíku. Zvrat nastává až s Kítinou pokorou. Tváří v tvář smrti i čisté dobrotě tamějšího lidu si začíná uvědomovat skutečné hodnoty světa, chotě i svou skutečnou malost ve víru velkých událostí. Každá slepá ulička má východisko, nikoli zpátečka, nýbrž vytvoření si vlastní cesty, protože existuje pouze v naší mysli, právě proto můžeme cokoli. A zde naprosto platí přísloví, že láska hory přenáší...když se chce.

Opravdu zábavný odpad, sice bych si o ty "experty" tam neopřela ani hrábě, ale u Jolandy si vychechtávám hlavu. "Chcete volat? Nechcete volat? Řeknu vám na vaše otázky. Můžete položit jenom jednu a odpovím tři. A já, mě je to líto. Mě to je líto, protože jsem cigánka a s takovýma lidma cejtim. Nehraju si na ňákou nóbl pani. Žiju s takovym obyčejnym životem. Nemám ňáký kaviáry nebo ňáký holůbata, nejezdim támhle na Má-rolku nebo takový."

Od prtěcích let jsem zhlédla nespočet filmů, ale jen málo z nich mě dokázalo uhranout natolik, abych je poté dokázala milovat celý život. Země Oz je pro mě jakýmsi malebným lucidním sněním, které nerada opouštím. Zajisté parafrázuje slavnější a starší sestru Alenku, z níž si (pro někoho možná nestoudně) narativní schémata do určité míry vypůjčuje. Přesto novější imitace "nečekaně" selhávají a proto je třeba neustále smekat na touto svěží klasikou. Vzhůru za dobrodružstvím!