TheDarKnig

2. komentář (damn you, Davies!) Disney se zase jednou rozhodl dát něco i divákům, kteří netouží po čtyřicáté páté kopii Na Vlásku... Počkat, cože? Říkáte, že to byla teprve první? No, tak to tedy je pak ještě horší film, než jsem si myslel. Ty tržby asi dokazují, že Disney použil své staré dobré podprahové hypnožáby a na krátkou dobu udělal z poloviny té méně zkušené divácké obce slintající zombie. Disney tedy sáhl do Marvel vod, vytáhl neokoukaný, východem trochu víc ovlivněný komiks, řádně zamíchal a podal Marvel divákům jako perfektně odvedený origin příběh s kupou správně vtipných momentů, dramatem a emocemi, které překonávají i Pixar klasiky a dostatečně temným a zajímavým záporákem. Do mixu přidat ještě roztomilého/badass robota, správně složenou partu nerdů (včetně jedné meta postavy) a výborně nasnímanou akci či i obrazově hudební koláže a máme tu nejlepší animovaný příběh za posledních pět let, kterému opravdu konkuruje jen Jak vycvičit draka. V tom městě kombinujícím Tokyo a San Francisco bych chtěl žít! Henry Jackman to zase ohudebnil na jedničku. Mám ho už fakt rád. PS: A na konci přijde i kouzelník.

Tak to trvalo jenom 18 let než Hollywood pomocí jednoho Kanaďana a pár dalších neznámých tváří (Jake jede!) dokázal napodobit dokonalou detektivku jakou byl onehdy Se7en. A to za použití severských propriet, utlumených právě tak akorát, aby to nepůsobilo až příliš moc seversky, ale aby to pomáhalo neskutečné atmosféře a depresi. Hurá. Závěr je výborný, nesoucí se pocitově na stejné vlně jako zbytek filmu. Pro mě lehce jeden z nejlepších filmů roku.

Vizuálně krásně provedené, s "veselým" úvodem a postupným směřováním přímo do chřtánu pekelných. I mírumilovný člověk jako já může cítit velmi živoucí nenávist směrem k některým bestiím, žijícím na této krásné planetě. PS: heimat je pravděpodobně jednou z nich, protože si nevím představit nikoho, kdo by měl jakýkoliv normální důvod tomuto filmu dát odpad!.

Až do crossoveru s Arrow taková průměrná, ničím urážející jednohubka, ovšem nepřinášející opravdu vůbec nic nového a ačkoliv někdo může podotknout, že Arrow nebyl nic jiného, Arrow se vydal logicky po cestě více v reálu zakotveného příběhu, kombinoval to s zajímavým děním ve flashbacích a celé to bylo prostě o něco víc i herecky vyváženější a temnější. Barry nic takového nemá, ale snaží se ze všech sil (vlastně i v jádru samotné postavy jde hlavně o snahu být rychlejší - lepší - pro dobro ostatních) a to se vždy cení. Ale dílčí zápletky prvních dílů a hlavně ti zlouni nebyly příliš zajímaví, plus člověk u Flashe stále musí přemýšlet, jak by ty jeho souboje vypadaly v reálu. Ovšem nejpozději u objevení se známého Kapitána Studeného už to začne směřovat trochu výš a oba vzájemné propojení s kamarádem se Star/ling City jsou ukázkou toho, jak by taková střetnutí slavných supehrdinů měla vypadat vždy. Chemie, zábavné utahování si z jednotlivých aspektů těch druhých, závažnější problém, rozdílné morální hodnoty a i parádní vzájemný souboj. Samozřejmě u filmového střetnutí čekám trochu jiné a ještě kvalitnější provedení, ale předzvěst to je. A povedla se. A zatím poslední vánoční díl už částečně naplnil i ty větší geeky v nás, takže opatrné 4 jsou na místě. PS: A po Vánocích seriál nabral zcela novou šťávu a rozplétání tajemství kolem vraždy Barryho matky mě baví čím dál víc a víc. Takže už ne opatrné, ale jasné 4./ Závěr 1. série byl dechberoucí, jdu na 5.

Ne zcela přesně, ale 20. výročí české premiéry bylo před pár dny a nenapadal mě žádný jiný film, který bych chtěl na oslavu začátku Nového Roku vidět víc než tenhle. A věděl jsem, že dělám dobře, nejenom proto, že jsem samozřejmě věděl, do čeho jdu. Ono ten film ale nezestárl v žádném ohledu ani o jeden šedivý vlásek a při porovnání s některými filmy, co se Disney snaží prosadit jako své nové klasiky (Frozen), je to jako... no jako případ Zemeckis. Neříkám, že se jejich kouzlo vytratilo úplně, ale podlehlo trendům 21. století, které naneštěstí část té aury sají nenažraně jako upír po tisíci letech v rakvi. Ale pravdou je i to, že 90. léta (a částečně i první roky po miléniu), tedy poslední část Disney cesty před nástupem počítačů, se při pohledu zpět ukazují jako vrcholná fáze jejich vývoje a jejich tvorby (myšleno teď Disney čistě jako tvůrce animovaných dobrodružství pro děti, o jejich pomalu nastupující světovládě, někdy i za cenu překročení všech mezí, teď nemluvím), alespoň z mého pohledu, takže bych to asi ani srovnávat neměl. Lvím Králem jsem si tedy dnes potvrdil královský triumvirát jejich tvorby, a málokdy jsem si tak jistý neměnností faktu jako tady. Jistě v tom má co mluvit i nostalgie, protože jak tento film, tak i zbylé dva - Mulan a Princ Egyptský, jsem viděl v tom období života, pro které byly stvořené, ale když se podívám na každý z těch tří, vidím i další fakt - totiž, že mám opravdu rád příběhy, které nejsou stavěny jenom na smršti atrakcí a zábavy, ale které vyprávějí i hlubší, dramatičtější, dojemnější příběhy o hrdinech stavějících se proti předurčenosti či tragédii a dokážou vše k dobrému/vítězství obrátit. A Lví Král jde v tomhle až ke kořeni. Kruh života, plíživé zlo, tragédie, hledání dalšího smyslu a směru, nalezení (ať už vlivem nějakého vnějšího katalyzátoru nebo ne) a návrat. Příběhy staré skoro jak lidstvo samo a přesto, při namíchání ve správných poměrech stále dokázou uchvátit víc než jakékoliv jiné. A scénáristé Lvího Krále opravdu věděli, co dělají. Možná jediné malé mínus bylo to, že museli celý příběh nacpat do klasické hodiny a půl, a tak v jistých momentech člověk cítí jakousi potřebu to celé hnát možná až příliš rychle kupředu, ale přesto se jim to podařilo tak umně, že nikdy tu není ten opravdový pocit uspěchanosti. A tak příběh od jednoho z nejhezčích úvodů (dokonce i naskočení názvu je naprosto výborně a přitom jednoduše udělané), přes shakespearovsky-mytologickou zápletku až k jednomu z nejhezčích závěrů uteče jako voda mohutné africké řeky. A stejně jako její nezkrotnou krásu doprovází sbory ptactva, doprovází film Hans Zimmer (https://www.youtube.com/watch?v=F4efZIHtiQQ), kombinující africké bojové chorály Zulu, africkou hudbu celkově a univerzální motivy, ať už dobrodružné, romantické nebo dojemné. A jako u každé Disneyovky, dopomáhají i další skladatelé a zpěváci. Ano, nebyl jsem vůbec překvapen, že i po tolika letech je tento film něčím naprosto výjimečným. Jen jsem možná dneska více docenil tu výbornou výstavbu a alespoň část symboliky (a Scara :)) Oh yes, the past can hurt. But from the way I see it, you can either run from it, or... learn from it. PS: jistě, dojde i na humor a radostné chvíle. Ale ty krásně zapadají do celého kruhu života, že ano. Hakuna Matata filozofie, to by bylo, žít jen podle ní :)

If Katy Perry and margaritas are gay, who wants to be straight? Not me.

Automatická nová vánoční klasika. Nádherná atmosféra, klasicky mírně ulítlá zápletka, dojetí a vizuální provedení (a zasazení), které jako by z plného hrdla křičelo: Šťastné a Veselé, ale přitom si zachovalo toho původního ducha vánoc. Spolu se Sněhuláky opravdu nejlepší vánoční speciál.

Celou první polovinu jsem jen doufal, ať ty hezky, někdy ale až příliš násilně cpané tajemství kolem svobodné matky v závěru dávají smysl, aby mě pak druhá polovina rozcupovala na kousky a dala kinematografii Otce a Matku všech paradoxů, a co na tom, že to nejspíše nedává příliš smysl, osobně jsem již tak moc ovlivněný Pánem času, že tohle neřeším. Navíc tady to bylo zamotané do takových uzlů, že jsem vlastně ani neměl potřebu analyzovat a pouze jsem si maximálně užil ten WTF pocit a jak říká KevSpa totální mindfuck. A ve finále tedy film působí velmi samoúčelně, vytvořený pro čistou radost z té šílenosti kolem cestování časem, ale osobně se mi to o to víc líbilo. Jinak soundtrack je podobně minimalistický jak celý film, ale dokáže se v ty správné chvíle objevit ve formě dostatečně akční muziky. A Snook je zřejmě můj objev roku.

I Do My Own Stunts. A to si pište, že dělá!

Ano, tahle část už jede bez zaváhání od první minuty, kdy se nám dostane staromilsky provedeného "V předchozí části" a plynule naváže na další peripetie kolem snahy o ovládnutí a obranu jižní Číny. Vše pomalu graduje, používají se lsti a podvody, některé zvlášť povedené, tančí se s meči, cituje se Umění války, hovoří se o vaření čaje a čaj tu má celkově důležitou roli (ano, to mi taky vadilo v minulém díle, tedy jeho nevýraznost :), dojde i na další humorné epizody, ačkoliv mají jistou pachuť nejistoty a tragédie, zvýrazňují se přátelství, bratrství a také romance, naopak dochází k osudovým rozkolům a vzpomínkám na nevinnou minulost a vše režisér, kameraman, střihač a hudební těleso podávají v neodolatelném východním hávu a stylizaci, obrazové poezii, dotažené k dokonalosti. A nakonec se ukáže, že pokud měly předchozí bitvy své nedostatky, bylo to kvůli tomu, že se většina energie vrhnula do té rozhodující, finální. A vskutku to stojí za to. Woo již našel pevnou půdu pod nohami a ohně můžou vzplanout. Heroické steče a oběti začít. A závěrečné zúčtování nemá chybu, i přes to, že by rozhodně nevadilo, kdyby film věnoval bitvě ještě dalších 20 minut, protože mám takový přetrvávající pocit, že některé části byly vystřiženy. Ale nakonec, hlavní je, že Woo nám přinesl dvoudílní epos, který jen sotva může hledat v současnosti konkurenci a mně osobně velkofilm, na který jsem již delší dobu čekal. Někde od dob Království nebeského a Pána prstenů. 9/10.