TheDarKnig

SPOILER I just keep moving forward... until my enemies are destroyed!

Pomalý build-up, ale ne utahaný. Myslím si, že vývoj postav je stejně důležitý jako vývoj děje. A je rozhodně zajímavé je vidět pro jednou všechny samostatně, protože tady vlastně konečně vidíme aspoň určité záblesky toho, jak všichni žili před tím, než se stali posádkou Rocinante a zachránci sluneční soustavy. Důležité pro určitý posun perspektivy. Ale v pozadí rozvoje postav se už stále zřetelněji začíná ukazovat něco shnilého.

Ticho před bouří. Skvělý build-up. A nejhezčí a možná zatím nejlépe zrežírovaná epizoda v této sérii. Konečně zcela bezproblémové tempo, výborně zvládnutá návaznost scén po dějové, případně i symbolické stránce. A i animace a hlasové výkony znovu na jedničku. Co se samotného děje týče, dostaneme několik dalších pro tento svět zásadních odhalení (ten nový úhel pohledu vlil sérii opravdu neuvěřitelné množství nové krve do žil, kdo by čekal, že se něco takového po šíleně dobré druhé polovině 3. série dá ještě udělat) a dojde i na několik tíživých, výborně napsaných osobních momentů (např. rozhovor v nemocnici). Ústředním motivem této epizody ale podle mě bylo ukázat to, že děti mohou zůstat a většinou zůstávají dětmi, i přes všechny otřesné okolnosti života. Proto moje poznámka na začátku komentáře o nejhezčí epizodě. Ano, i po stránce animace, ale hlavně díky té krásné, lehké atmosféře výdechu, která byla tak potřebná pro postavy nových "válečníků" (a jednoho velmi unaveného válečníka), pro jejich charaktery i pro jejich další humanizaci. Divák si díky tomu může vytvořit mnohem jednodušeji sympatie a osobní pouto + si může sám na chvíli oddechnout. Ovšem, koneckonců, tohle je stále svět SnK, takže již na konci epizody přichází další nádech. PS: THAT SCENERY OF PIECK, MAPPA ACTUALLY DID IT! :))

Víceméně souhlas s komentářem od kolegy J*A*S*M, s tím rozdílem, že mám díky sledování anime o něco větší odolnost k těm úplně největším klišé a pravidlům tohoto média. Ale právě proto mám rád i mezi anime (resp. jejich manga předlohami) hlavně ty, které s nimi buď pracují fakt dobře, nebojí se je narušit nebo dokonce jdou úplně proti nim. V této hrané adaptaci mangy nebyla vidět kromě výživného násilí snaha udělat cokoliv nějak nápaditě nebo zajímavě. První dvě epizody ještě působily jakžtakž nadějně a byl jsem zvědavý na řešení celého toho tajemství, a třetí epizoda aspoň fungovala na bázi překvapivosti, ale pak to začalo být fakt strašně pitomé. Na úrovni děje i postav. A nepomáhali ani herci, kteří z většiny buď neuměli vůbec hrát nebo byli zcela nudní, případně neměli ani kousek charismatu. Vztah mezi hlavní postavou a Usagi byl např. vybudovaný tak, že jsem neměl tušení, jak k němu vůbec došlo. Nevím zda chyba scénáře nebo chyba úplné absence chemie mezi herci. Poslední dvě epizody měly být podle všeho pořádný masakr, a několik momentů zejména v poslední epizodě fungovalo, ale tou dobou jsem byl už příliš unavený a znechucený dosavadním průběhem. Manga je pravděpodobně lepší, ale zjišťovat to nehodlám.

Pilot, ve kterém se toho moc nestalo, rozběh řady bude zřejmě mírně pomalejší, ale přesto se zdá, že se brzy budou dít velké věci. Došlo k rozdělení figurek na šachovnici a hra o sluneční soustavu může znovu začít. Asi bych dal jenom 3/5, nicméně za tu krásně zlověstnou úvodní sekvenci, propracovanější scenérie jednotlivých planet a stanic (VFX tým si tentokrát dal fakt práci s jednotlivými úvodními scénami, a dokonce i vnitřní prostory vypadají lépe než kdy předtím) a závěrečný proslov klidně o jednu hvězdu zvednu. Líbí se mi Inarosův hudební motiv a ačkoliv to přiznávám zvlášť po závěru čtvrté řady nerad, líbí se mi hodně i samotný Marco Inaros... konečně opravdu charismatický a extrémně nebezpečný padouch z Pásu.

SPOILER I have been thinking everyday since coming here, how did things turn out this way, ruined minds and bodies, people with no freedom left. People who even lost themselves. What kind of person would want to go to war if they knew they will end up like this? But there was something there all along, pushing us through hell. For most of us that something is not our free will, we were forced by others, or by our environment. That's why the people who push themselves into this hell see a different hell from the rest of us. They see something beyond this hell, maybe it is hope, maybe it is an another hell. I don't know which it is. The only people who do know are the ones who keep moving forward. Krásně podaná esence tragického příběhu SnK a možná i dějin civilizace jako takové. Jestli se genialita Isayamou vytvořeného světa naplno ukázala ve chvíli, kdy byl dosažen sklep Grishy Yeagera, touto epizodou se poprvé opravdu naplno ukázala genialita jeho práce s postavami. Znovu extrémně temný a neskutečně napsaný pohled na dehumanizaci a lidskou cenu války. Ovšem pro úplné docenění Reinerova vinou zmítaného života v úžasné paralele k Erenovi a pro docenění veškerých nuancí života válečníků na této osudové misi musím každému doporučit i předlohu, neboť MAPPA musela na tomto místě šetřit čas a prostor. Škoda všech těch produkčních problémů, ale na druhou stranu, studio zatím předvádí i v stižených podmínkách skvělou práci. We were just kids.....we didn't know anything

May the Force be with you!

První epizoda dala ději počáteční explozivní (ha!) impulz, v druhé epizodě, nazvané Půlnoční vlak, se už staví pevné základy pro začátek staronového příběhu a vývoj staronových postav. Je radost sledovat, jak se každým momentem svět, děj i postavy nezadržitelně začínají sunout k stále větší komplexitě a hloubce. Stačil k tomu vlastně pouze jeden na první pohled jednoduchý, ale ve skutečnosti velmi odvážný a efektivní krok - změnit perspektivu (víme, jak rozporuplně to dopadlo zrovna tento rok např. v The Last of Us 2). Nejde opomenout ani skvělou práci, kterou odvádí studio MAPPA. Řemeslné provedení této epizody bylo něco, co se vidí spíše u anime filmů než u seriálů. Kompozice scén, použití kamery, střihu, míra detailu na obličejích postav, celková dynamika scén -a to vše v epizodě, která byla "klidná", postavená na dialozích. Klidná píšu v uvozovkách, protože třeskot zbraní sice dočasně utichl, ale život v dlouhodobém konfliktu po sobě zanechal traumata, které nespravedlivá a krutá společenská a politická realita Marley ještě prohlubuje. A často je přímo jejich hlavním původcem. Epizoda byla velmi zajímavá v momentech rozhovorů mezi generálním štábem Marley a válečníky, které naznačují další geopolitická dějství, ale opravdu atmosférická a silná byla v menších, rodinných scénách samotných Eldianů, kde prostřednictvím jedné z postav figuroval až děsivě reálný vhled do prohnilosti totalitních systémů a jeho vlivu na racionalitu a mysl lidí. Scéna rodinné večere byla spíše tragi než komická a skončila čistě hororově. Ale abych nebyl celý komentář tak strašně vážný, SASUGA PIECK-CHAN DA!!! A snad se do konce série dozvíme taky to podivuhodné tajemství, které prý ukrývá jedna z postav :-)

Konečně po delší době epizoda, ve které mi sedlo úplně všechno. Od finále teď ale očekávám fakt hodně, takže si na sebe tvůrci tak trochu ušili bič.

War is a terrible thing Ale tak dobře se na ni dívá, jak by jistě řekl seržant Gross, nechť mu země není lehká. Nutno ovšem podotknout, že určité momenty v této epizodě dobře prodaly ty opravdu děsivé, veskrze odporné a nepříjemné aspekty, které provází totální válku. Jistě, vidět titány ve střetu s moderními výdobytky technologie bylo dechberoucí, zvlášť když MAPPA znovu dokázala, že CGI umí dost slušně (a bez něho by tu dynamickou akci asi opravdu nešlo udělat), ale hned vzápětí na člověka dolehne ta ošklivost reality, která byla zobrazena. A to se tady netýká jenom samotné brutality války. Ani zdaleka ne. Oproti manze pár zajímavých změn, přičemž jedna z nich hezky doplnila kontext, který mi ostudně unikal a druhá má potenciál být opravdu zásadním dílkem celé té komplikované skládačky tohoto monumentálního příběhu.