MirkaP

Nebezpečná nuda. Pozitiva: móda a líčení 60. let Fae moc slušelo. Zcela mimořádně mi nevadil dabing paní Hudečkovou. Víc nic.

Zombíci není nic pro mě, a to ani s Bradem Pittem

Tak po několikátém shlédnutí zvyšuji na plný počet. Jak na toho dědečka začne pršet ... :D

Napoprvé se mi to zdálo dost rozvleklé, sice napínavé, ale zdlouhavé. Napodruhé jsem pochopila, že tím lépe chápu tlaky působící na jednotlivé činitele příběhu. Al Pacino je v oslnivé formě, Russell ve své dědečkovské poloze. V určité pasáži jsem čekala, že se zastřelí. Jsem ráda, že jsem to měla možnost vidět 2x za sebou, vyznění pro mě bylo mnohem silnější. /// Překvapuje mě, že ač je Russell z představitelů hlavních postav snad nejmladší, rozhodně tak nepůsobí. Představitelka jeho manželky je o 12 let (!!!) starší než on.

7/10

Po krátkých 5 minutách mi bylo jasné, že na tohle nemám nervy. Proto nemůžu ani hodnotit. ///Další pokus trval 45 minut. Pořád na to nemám nervy.

Nejzajímavější pro mě je ten začátek v Paříži spolu s dnes nezvyklými téměř liduprostými pohledy na náměstí Trocadero a na Eifelovku. Přesně tam, kde stálo Agnesino červené auto, byl při mé návštěvě stánek s palačinkami. /// Příběh sám o sobě musel v době vzniku působit velmi svěže, dnes je to poněkud roztahané a všechny dobré nápady byly již použity v jiných filmech, které jsem bohužel viděla dřív, takže trošku nuda. /// Mile mě překvapil dabing z roku 1972, kde Belmonda mluvil pan Mrkvička, fakt k němu pěkně šel. Osobu, která dabovala Agnes, jsem nebyla schopná určit, tak jsem si to dohledala a prý to byla J.Obermaierová. Tak to jsem se divila, kam se jí za těch 45 let hlas posunul, resp. kde ho měla zamlada.

Sportovní drama zajímavé zejména z historického hlediska. Stačí vidět jednou.

Nejvíc si z toho pamatuji tu komedii, jak hostili Jappa nepoživatelným nesytým jídlem a jak nevěděl, na co je bidet. Hezký mladičký neokoukaný Damian Lewis.

Silný film na smutné téma o tom, jak k sobě lidi umějí být hnusní. V šílené době se i ziskuchtivost nakonec může ukázat být dobrou vlastností. V osobním příběhu a motivacích hlavního hrdiny jsem záměrně nehledala hlubokou pravdivost, ale ten jeho pláč na konci při loučení v Brněnci jsem mu nevěřila i s použitím tlustého filtru umělecké fikce. Proto jen 90%. Mimochodem docela mě zaujal fakt, že příběh se odehrál v Schindlerově věku 31-36 let. Děkuji za zajímavosti od Kulmon.