InJo

Epický geekfest, především ale nejlepší a nejzábavnější Spielberg od čtvrtého Indyho. Kniha se mi moc líbila a k jejímu převedení na plátno nemám větších výhrad - většina změn je buď pochopitelná a povedená (Hallidayovy úkoly), popřípadě neurážlivá (např. přidaná závěrečná honička). Není to filmový milník, "pouze" vynikající blockbuster (s přehledem převyšující většinu ostatních za poslední roky), velmi dynamické a vizuálně totálně opulentní sci-fi dobrodružství se spoustou nadhledu a několika božskými sekvencemi (orgastický úvodní mega závod a jedinečná pasáž odkazující na můj nejoblíbenější film S. Kubricka) a momenty (Vetřelec, Terminátor 2). Mezi nejlepší mistrovy kusy se RPO určitě neprobojuje, jako rodinný blockbuster je ale prakticky bezchybný. 85 %

Jediná Spielbergova megaklasika, které jsem nepřišel úplně na chuť ani po vícero zhlédnutích. Kromě impozantního finále mě většina filmu nechává nepříjemně chladným... 70 %

Tolik spáleného a nevyužitého potenciálu (tematického i hereckého) už jsem dlouho neviděl... Bartoškův projev (možná vůbec nejlepší moment, bohužel vyplýtvaný hned v první epizodě), skvělá Krobotova parafráze Jiřího Krejčíka ("Co to je za kokota?!") a pár celkem povedených scén (vyšetřování napadení V. Preisse, hledání "korektního" synonyma pro kuřbu). Všechno ostatní je strašlivě nekonzistentní, náhodné, chaotické, nezacílené (stylově, žánrově, divácky...). Mnoho scén má být vtipných (zřejmě), ale nejsou. To by se dalo pochopit - být záměrně vtipný prostě není žádná sranda (ehm) a neexistuje typ humoru, kterým oslovíte každého. Méně však už chápu, proč je tam tolik scén, které vtipné nejsou a snad ani neměly být... Herců mi bylo často skoro až líto, protože většině z nich rozhodně nechybí charisma, talent, ani snaha. Moc by mě zajímalo, zda výslednou podobu seriálu Petr Zelenka přesně takto zamýšlel (pokud ano, nechápu, co chtěl vlastně vytvořit, protože to nefunguje ani jako komedie, ani jako drama, a bohužel ani jakýsi mix obojího), nebo se mu to prostě jen rozpadlo pod rukama... Zkrátka zklamání, protože to mohla být ještě větší pecka než třeba Čtvrtá hvězda. 50 %

Hanba akademii, že se tohle nedostalo mezi letošní nominované za nejlepší film (a ještě větší českým distributorům, že se našim kinům snímek úplně vyhnul!)... I přes značnou stopáž parádní drama podle skutečných událostí, významná část filmu je velmi intenzivní psycho teror. Herecké výkony bezchybné a režie mé oblíbenkyně Kathryn Bigelow (dosud JEDINÁ žena, která kdy dostala Oscara za režii!) je opět nesmírně sebejistá a precizní. 80 %

Tříhvězdičkový sezónní blockbuster s pětihvězdičkovým dvacetiminutovým finále (přesně jak napsal v recenzi F. Fuka - být takový celý film, dám mu 100 %). Oproti všem (dosavadním) dílům Transformers má PR2 dvě nesporné výhody - je minimálně o půl hodiny kratší (čímž se vyhnul transformeří rozvleklosti a hlavně úmornosti) a všechny jeho akční scény jsou d-o-k-o-n-a-l-e přehledné (velký respekt kameramanovi a střihači). Závěrečná mega-monstrózní akce je vizuálně bezchybná (skvělé záběry, perfektní triky a úžasný design Kaijuů) a je tím hlavním důvodem, proč tohle guilty pleasure chcete vidět na velkém plátně... ;-) 70 %

Solidní hororová sci-fi (záměrně nepíšu 'sci-fi horor'), v níž někteří zahraniční kritici bůhví proč vidí novodobou žánrovou klasiku a dokonce se nebojí ohánět se ve snaze o přirovnání jmény největších světových filmařských kapacit (Kubrick a Tarkovskij - to jako vážně?!). Navzdory tomu to špatný film není - hezky kombinuje takřka snovou atmosféru s pomalým tempem (ovšem na úroveň například Příchozích nikdy nedosáhne) a občas nabídne i nějaký ten působivý znepokojivý výjev (při jednom jsem si vzpomněl na Vetřelce) či rovnou celou scénu. Celou dobu se to tváří smrtelně vážně, nic složitě interpretovatelného zde ale opravdu nevidím. Docela mě fascinuje, že tomu nepříliš přesvědčivému prvoplánovému odéru něčeho "filozoficky hlubokého" a žánrově významného podlehlo ne zrovna malé množství lidí (a na druhou stranu právě z tohoto přehnaného hypeu pak mohlo pramenit značné zklamání mnoha nejen zdejších diváků...). 60 %

Scéna pohřbu je v podstatě dokonalá ukázka černé situační komedie. Smál jsem se minimálně minutu v kuse...

Pokud milujete Indiana Jonese a Aliciu Vikander (přesně můj případ), se zhlédnutím neváhejte. "Staré" filmové Lary Croft mi nebyly sympatické ani svým stylem (hlavně silně nefunkční snahou být za každou cenu strašně cool), ani hlavní hrdinkou (Angelinu mám jinak docela rád, ale jako LC byla strašně kyselá a otravně "bezchybná"). S novým Tomb Raider je to přesně naopak - stylově mi sedí svou nečekanou "civilností" a skromností (žádné ultra-mega-hyper epické digitální šílenosti se zde naštěstí nekonají) a titulní postava svou "lidskostí", nezkušeností (většinu svých specifických a zásadních skills během filmu teprve získává) a pochopitelně svou (pro akční hrdiny nezbytnou) odhodlaností a odvahou. Navíc v případě závěrečného dějového aktu snad nikdo nemůže pochybovat o (neurážející) inspiraci božským a legendárním finálem IJ a poslední křížové výpravy... V širším kontextu tenhle reboot samozřejmě není žádný velký zázrak, ale minimálně v rámci filmů podle videohry patří tahle záležitost určitě k tomu nejlepšímu, co dosud vzniklo (ano, zejména kvůli velice slabé konkurenci). 70 %

Film zajímavý ze dvou hledisek: Jako komentář k současné debatě ohledně legálního držení střelných zbraní (explicitně je zde prezentováno, že v USA si útočnou pušku můžete pořídit v podstatě úplně bez problémů). Druhou "zvláštností" je, že se jedná patrně o první snímek Eliho Rotha, jenž snad v žádném ohledu není nejen lacině okázale šokující a přehnaný (ta trocha zdejší brutality dnes už zaskočí málokoho), ale dokonce ani nijak významně řemeslně pofidérní. Je to vlastně úplně standardní akční revenge movie, který své téma (bohužel) zpracovává bez nějaké výraznější kontroverze (na rozdíl od originálu s Charlesem Bronsonem). Na druhou stranu jsem byl příjemně potěšen, že se Roth neuchýlil k jednomu hloupému dějovému zvratu, jenž jsem většinu stopáže na konci očekával jako "překvapivou" pointu (minimálně dvě konkrétní indicie mě k tomu mohutně nabádaly). 50 %

Tohle je velmi pravděpodobně první sportovní dokument, který jsem kdy viděl (na žádný jiný si opravdu nevzpomínám). A taky mě dostal... Je to bezvadně strukturované, dojemné a díky historicko-politickému kontextu to má zásadní přesah a nečekanou komplexnost. A samozřejmě je to taky krásná óda na Jágra, Haška a spoustu dalších národních hrdinů. Bravo, pane Hudečku! 90 %