Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (1 954)

plakát

Substance (2024) 

Šílenej náhul pro lidi se silným žaludkem, jehož ocenění za nejlepší scénář na festivalu v Cannes mě upřímně udivuje. Neskutečná černohumorná hororová satira, která připomíná mix Smrt jí sluší (posedlost mládím a krásou), Sunset Boulevardu (vyhaslá hvězda usiluje o comeback) a body hororů Davida Cronenberga (hlavně Mouchy) a Darrena Aronofskyho (Requiem za sen a Černá labuť). Extrémní prezentace ženské krásy (Margaret Qualley je bohyně!) a současně absolutního tělesného hnusu (masky v topu!). Finále je groteskní krvák jak od Petera Jacksona v dobách Braindead. Je to přepálený a utržený ze řetězu snad v každém směru (včetně délky), takhle zábavná a strhující úchylárna tu ale docela dlouho nebyla. Pro mě asi nejlepší artový brak od Bloku 99. ___ Francouzská režisérka Coralie Fargeat je pro mě po tomhle aktuálně objev roku a jsem sakra zvědav, s čím přijde příště. 90 %

plakát

Eternals (2021) 

Slabá látka (a to i na poměry druhořadých MCU blockbusterů) v nevýrazném a hlavně nezáživném podání (Chloé Zhao asi ať radši zůstane u komorních indie dramat). Finále sice celkem funguje (je velkolepé i dostatečně emotivní), ale čekat na něj přes dvě hodiny, během nichž se nestane nic památného či alespoň mírně nadprůměrně zábavného?! To fakt ne. 50 %

plakát

Válečný vůz (1967) 

Wayneovi parťáci. Aneb svižný westernový heist movie s dobrým scénářem a hvězdným ústředním duem (výtečný Douglas si krade film pro sebe). Má to jen jednu chybu - ale pro mě zásadní. Je to typická pozdní family-friendly wayneovka. A já bych strašně moc chtěl vidět tuhle látku v režii Sama Peckinpaha, k jehož nezaměnitelnému stylu mi pasuje naprosto dokonale (viz božská Divoká banda). Čili jako drsné, krvavé a špinavé chlapské dobrodružství s plnokrevnými antihrdiny a velkolepou akcí plnou opojných zpomalovaček a desítek mrtvých. Z obstojné dobové žánrovky tak mohla být, při troše štěstí, kultovní klasika pro fajnšmekry. ;-) 70 %

plakát

Hra o trůny - Série 7 (2017) (série) 

V jednotlivostech (výprava, akce, atmosféra) a konkrétních scénách (i epizodách) stále často dobré (až skvělé), coby celá série ale znatelně slabší než všechny předchozí. Stále zřetelněji ubývá na (dříve primární) kvalitě v podobě vynikající scenáristiky (Martinova stále nedopsaná předloha tady už bolestivě chybí) a ze zpočátku brilantního a velmi inteligentního seriálového díla už se stává pouze prvoplánově efektní zábava s mnoha viditelnými nedostatky (logika a obdivuhodná promyšlenost světa i příběhu už jsou prakticky v nedohlednu). Účelové teleportace postav a velmi zjevná potřeba přežití některých postav tady vadí mnohem víc než u konkurenčních titulů, protože tento se oproti nim v prvních sezónách proslavil a uchytil (kromě jiného) právě i tím, jak takováto standardní klišé a neduhy tradičních žánrových vzorců - a s nimi spojená divácká očekávání - chytře obcházel, sebevědomě nenaplňoval a posměšně vyvracel. 70 %

plakát

Nebe a země (1993) 

Drsný životní příběh obyčejné vietnamské ženy před, během i po válce ve Vietnamu Oliver Stone natočil podobně suverénním sugestivním způsobem jako předchozí části své volné vietnamské trilogie (Četa, Narozen 4. července). Je proto škoda, že Nebe a země na rozdíl od nich poněkud zapadlo. Kromě skvělých hereckých výkonů hlavních představitelů (btw T. L. Jones se objeví až v druhé polovině!) a tradičně výborné kamery mistra Richardsona, která exotickou asijskou zemi prodává naplno, je snímek cenný a poutavý zejména tím, že obě strany konfliktu (Vietkong/USA) vykresluje ve srovnatelně temných barvách a odstínech. Neomluvitelná svinstva a zločiny se zkrátka děly v podání obou velmocí a filmy jako tento to velmi přesvědčivě prezentují. 80 %

plakát

Operace Poštmistr (2024) 

Hanebný pancharti z Wishe. Něco tak bezkrevného a obyčejného bych od Ritchieho v jeho aktuální (výborné) formě nečekal. Letmo představené postavy se nijak nerozvíjejí a scény se nevzrušivě odvíjejí jedna za druhou, aniž by nějaká zanechala hmatatelný dojem. O náznaku stylovosti se dá mluvit leda v souvislosti s hudbou a pár killech v podání Alana Ritchsona (ten jediný budí alespoň nějaký divácký zájem). Jako celek to ale nefunguje ani jako seriózní film podle skutečných událostí (to asi ani nikdo nečekal), ale bohužel ani jako cool akčňák po vzoru Tuctu špinavců nebo Kam orli nelétají. Místo výstavního moderního chlapáckého nářezu jsme dostali snadno zapomenutelnou lekci z dějepisu. Zatím asi největší letošní zklamání. 55 %

plakát

Indiana Jones a Království křišťálové lebky (2008) 

Celkově o trochu slabší než dokonalé předchozí tři díly, přesto v rámci současné produkce výborná podívaná a dobrodružný film v tom nejlepším hollywoodském stylu, tak jak to umí snad už jenom Spielberg. Stále jsem však v rozpacích nad některými věcmi. Pár momentů je možná až moc over-the-top (lednička, vodopády) a i digitální triky od ILM (!) občas nejsou z nejpovedenějších, což zamrzí zejména během velkého finále. Asi největší problém mám ale s využitím některých postav (role Raye Winstonea mi přijde trochu trapná) a s neuspokojivou zkratkovitostí v posledním aktu (zhruba od scény po vodopádech), kde se (opět) plní úkoly a překonávají nástrahy, tentokrát však poněkud mechanicky a (proto) bez většího pocitu vzrušení. Hlavní ale je, že se Indy po tolika letech čekání přece jen vrátil a že to i přes ty drobné vady na kráse pořád stojí za (vícero) zhlédnutí. Starouš Harrison je i v takřka 70 letech v jedné ze svých životních rolí pořád skvělý, byť tentokrát už spíš než cool frajer provádějící bláznivé akční kousky (i na ty však dojde) coby hláškující živoucí legenda, která díky svému věku a bohatým zkušenostem dělá rozumného opatrovníka horkokrevnému mladému sidekickovi. Příběh je smysluplně zasazený do 50. let a tvůrci toho mohutně využívají (narážky na Studenou válku, McCarthyho hon na čarodějnice, dobovou popkulturu atd.). A i ve slabších chvilkách ho zachraňuje Spielbergova precizní a nápaditá režie za podpory tradičně dokonale odvedené práce fenomenálního kameramana Janusze Kaminského (při velkolepé a velmi hravé honičce v džungli tihle dva předvádějí špičkové akční řemeslo). Čtyřka není nostalgickou poctou původní trilogii a jejímu ikonickému hrdinovi, ale regulérním pokračováním, které je podobně "jonesovské" jako jeho starší bratříčci. O moc více jsem si coby zarytý milovník série vlastně přát nemohl. 85 %

plakát

Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024) 

Jiné než revoluční Zběsilá cesta, ale určitě ne výrazně horší. Nekončící autohoničku nahradil široce klenutý mytologický epos, který atrakce v podobě úchvatných akčních scén podřizuje příběhu, postavám a důraznějšímu vykreslení fascinujícího krutého světa. Anya i Chris výborní. Parádní blockbuster s velkou dávkou osobitosti, který sérii v žádném ohledu nedělá ostudu. Těším se, až to uvidím znovu. 90 %

plakát

Bridgertonovi - Dokonalý démant (2020) (epizoda) 

Woke telenovela pro lidi, pro něž jsou adaptace Jane Austen příliš staromódní (čti: je v nich málo černochů). Už první díl je nuda k posrání (pardon my french), což je u seriálu, který má být lehkou zábavou, docela závažný problém.

plakát

Sobík (2024) (seriál) 

Místy až nepříjemně vtahující komplexní portrét fenoménů stalkingu a #MeToo, který toho (nejen) o obou řekne tolik, že se možná budete během sledování cítit podobně zdevastovaně a beznadějně jako hlavní hrdina, který si všechny ty hrůzy zřejmě opravdu prožil. Takhle chytrá, důkladná a emočně zničující zpověď oběti se často nevidí ani v dnešní době, kdy se zmíněná témata zpracovávají v audiovizi jak na běžícím pásu. Skvěle vystavěné vyprávění, mnoho strhujících scén, při kterých se svírá hrdlo a vře krev v žilách, a herecky dokonalé ústřední duo, na jejichž mistrovsky vykreslené postavy jen tak nezapomenu. Moderní psychothriller jak z učebnice, u něhož mě nepřekvapuje, že z něj byl hotový i Stephen King (podstatou to silně připomíná Misery nechce zemřít). Zasloužený hit a jeden z nejlepších seriálů roku. "Sent from my iPhone" 90 %