Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (1 828)

plakát

Tvoje tvář má známý hlas (2016) (TV pořad) 

Celebrity se přestrojují za jiné celebrity, aby jim celebrity v porotě řekly, jak jsou super, nejlepší, možná i lepší než originál (nedokážu si představit, že by tam někdy někoho za jeho vystoupení vyloženě zkritizovaly). Samotný formát mi vlastně nijak nevadí, některé pravidelné účinkující mám i celkem rád, ale nevím, proč bych s tím měl opakovaně ztrácet čas. Navíc mi to tou svou kombinací totálního pozlátka, nabubřelosti a bezzubou tendenčností trochu připomíná některé socialistické estrády, v nichž také vystupovaly jen (tehdejší) celebrity a které divákům mohly v dané době připadat jako dobrá zábava hlavně kvůli tomu, že neměli žádné srovnání. V současnosti už je přitom většina oněch pořadů prakticky k nepřežití - tipuju, že podobný osud čeká i Tvář... Btw jsem jediný, komu název toho pořadu nedává moc smysl?

plakát

Kdo mi jde po krku (2021) 

Naprosto bezkrevný bazmek působící dojmem, že ho většina přítomných točila za trest a na první dobrou. Nefungují tam postavy (dvojice zabijáků nebudí vůbec žádný respekt, natož snad strach) ani vztahy (citové pouto Angeliny a toho kluka je prakticky nulové), akce je jalová, bez intenzity a znatelného fyzična. Vlastně to selhává ve všem, v čem Sheridanův Wind River vynikal. 50 %

plakát

Rodina na baterky (2021) 

Kila tvůrčí kreativity (prasopes a hlavně duo defektních robotů jsou geniální) využitá pro miliontou variaci příběhu o rozklížené rodině, jejíž členové se k sobě snaží znovu najít cestu. Vůbec mi nevadí archetypální příběhy, pokud jsou nějak zajímavě ozvláštněné - proto nemám problém užít si naplno i opakovaně např. Avatara, protože jeho tradiční a snadno předvídatelnou dějovou kostru ozvláštňuje provokativní myšlenka o oprávněnosti zrady vlastní rasy. Rodina na baterky (btw obdivuhodně nesmyslný český název) nic takového bohužel nemá (tedy za předpokladu, že si - tak jako já - nevystačíte s faktem, že homosexualita hlavní postavy je zde prezentována jako něco naprosto běžného a přirozeného). Klíčová linie vztahu otce a dcery je od začátku až do konce natolik banální a nepřekvapivá, že to v kontrastu s tou všudypřítomnou (a chvilkami až přehnanou) invencí bije do očí o to víc. Podvědomě jsem doufal, že natolik chytří, nápadití a odvázaní tvůrci očekávaný emocionální vrchol snímku podají nějak neotřele (a o to dojemněji), ale je to nudně obyčejné jako v těch nejlínějších a nejgeneričtějších disneyovkách. 70 %

plakát

Like House (2021) (TV pořad) 

"Teď to řeší celej TikTok!" aneb Too Hot to Handle počesku (čili úplně blbě). Velmi hloupý koncept (ne proto, že jde o influencery, ale že tam je extrémně jednolitá skupina soutěžících), nejvíc mě ale dorazilo, když jsem zjistil, že tam mají neustále přístup k mobilům, internetu a dokonce můžou jezdit o víkendu domů! Tomu tedy říkám parodie na reality show.

plakát

Showgirls (1995) 

Ženy sobě. Kritika amerického snu a odvrácené strany šoubyznysu, který ovládají muži (kteří jsou samozřejmě šovinistická prasata). Je zajímavé, jak ten film svým vyzněním předběhl dobu - do té dnešní svým feminismem pasuje v podstatě dokonale. V době vzniku to (minimálně u kritiků) pohořelo, protože natočit film, který se točí okolo striptýzu a skoro všechny jeho postavy jsou různými způsoby nesympatické (mužské asi úplně všechny, hlavní hrdinka si musí projít vývojem) tehdy asi málokomu přišlo jakkoliv hodnotné. Verhoeven a Joe Eszterhas přitom v podstatě kritizovali patriarchát v době, kdy byla monstra jako Harvey Weinstein na vrcholu a žádné #metoo skandály jim ještě (dlouho) nehrozily. 70 %

plakát

Bojovník (2019) (TV seriál) 

Jonathan Tropper po skvělém, ale přeci jen poněkud béčkovém Banshee přišel s dalším chytlavým brutálním akčním seriálem, který hned od první epizody strhne pestrými a výraznými charaktery (seržant O'Hara, irský bitkař Leary), skvělou krvavou akcí a v tomto případě i nezanedbatelným společenským přesahem, jenž z Bojovníka dělá mnohem ambicióznější a hodnotnější dílo, než by se mohlo na první pohled zdát. Bojové umění v podání Andrewa Kojiho a Joea Taslima je (nepřekvapivě) velká radost sledovat. Snad na třetí sérii nebudeme muset čekat příliš dlouho... S01: 80 %; S02: 80 %

plakát

Mortal Kombat (2021) 

Mám neodbytný pocit, že nový Mortal Kombat vznikl hlavně za účelem naplno se zavděčit těm hardcore fandům hry, kteří chtěli ze všeho nejvíce na plátně vidět svoje milované "fejtality" a s nimi spojené cheesy hlášky (Kano Wins, Flawless Victory). Je hezké stanovit si cílovku a oceňuju i snahu (minimálně tu lišit se co nejvíce od Andersonovy verze a být blíže předloze), ale nebýt úvodní scény s přesným Sanadou a sympaticky hovadského Kana, který jako jediný ani na chvilku nesere mramor, nebylo by moc o co stát. Proti novému hrdinovi vlastně nic moc nemám, zato třeba hyperpatetický prcek Liu Kang je až nechtěně směšný a zdejší Shang Tsung nesahá nezapomenutelnému záporáckému ksichtu C.-H. Tagawy ani po kotníky, stejně jako nový (zcela zaměnitelný) Lord Raiden Christopheru Lambertovi. Souboje nejsou špatné, ale vzhledem k tomu, že právě ty by měly být tím největším lákadlem, mě vlastně nijak zvlášť nenadchly. Přitom SubZera hraje Joe Taslim, jeden z nejschopnějších současných řezníků (viz Zátah, Rychle a zběsile 6, seriál Bojovník). Největší problém ale je, že je to celé tak nějak divně poskládané a skoro nikdy to vyloženě nestrhne (na to by tam Sanada asi musel být v jednom kuse, což ani omylem není). Nevadí mi, že je to brak, který se tváří možná až moc vážně. Spíš to, že to není tak cool, stylové, efektní a zábavné, jak bych si přál (ze všech těch fatalit mi navíc opravdu dobrá přišla jen jedna). Andersonova verze je sice možná ještě hloupější, v jednotlivostech i celku však má své zvláštní guilty pleasure kouzlo, kvůli němuž si ji dokážu užít i po skoro třiceti letech od jejího vzniku. Řečeno klausovštinou: "Je to taková nevýhra." 50 %

plakát

Nikdo (2021) 

Jednoduché jak facka, nepopiratelně čerpající odjinud, ale taky skvěle natočené, stylové, plné nadhledu a svěžích nápadů. Udělat dalšího nepřemožitelného hitmana zrovna ze Saula Goodmana se povedlo na výbornou (Odenkirk je výborný herec a tahle role mu sedla dokonale), stejně tak akční scény, které nemají problém s přehledností, jsou optimálně brutální, dostatečně kreativní a prvotřídně zrealizované. Rozjezd je jak z Americké krásy (tatík s krizí středního věku, který je pro všechny úplný loser), sympatickou prací s náhodami a kauzalitou to připomene nedávné Rytíře spravedlnosti, po stěžejní bitce v autobusu už je z toho ale pouze příliš okatá variace prvního Johna Wicka (to fakt nešlo vymyslet něco jiného než je další nasraný mocný ruský mafián?), která se navíc v závěru změní v ryzí 80's béčko, v němž už o jakémkoliv napětí nemůže být řeč. Kouká se na to hezky, některé jednotlivé momenty jsou super, chvílí po skončení ale většina dobrých dojmů až nepříjemně rychle vyprchá. Žádný významný gamechanger se nekoná, jako žánrová jednohubka bez větších ambicí je to ale nepochybně nadprůměr. 70 %

plakát

Země nomádů (2020) 

Hezký malý film na neotřelé téma. Ideální festivalový materiál na jedno podívání. Oscara bych ale dal (vzhledem ke konkurenci) leda tradičně perfektní McDormand. 70 %

plakát

Případ mrtvého nebožtíka (2020) 

Snaživý, přesto ve výsledku velmi chabý pokus o domácí parodii policejních kriminálek. Vtipů jsou tam (po vzoru filmů od ZAZ) stovky (jejich řetězení je téměř nepřetržité), za zmínku ale stojí přinejlepším každý padesátý. Naprostá většina z nich je zcela banální, některé jsou zase zoufale vykradené odjinud (hlavně z Připoutejte se, prosím). Je velmi smutné sledovat jindy skvělé herce, jak se (většinou neúspěšně) snaží utáhnout nedopečené, často vyloženě špatné vymyšlené a zrealizované gagy. Další důkaz toho, že natočit opravdu vtipnou komedii není žádná legrace. 30 %

Reklama

Reklama