Olík

Já jsem dítě osmdesátek a tak pro mne prezident Bill Pullman nebo kapitán Will Smith byli jednou z klasik mého dospívání….dokonce myslím, že jsem původní Den nezávislosti měl nahraný na VHSce. Ale co teď? Uběhly dvě dekády a já si nejsem zcela jist, jestli je úplně potřeba si pod stejnou „značkou“ dávat s emzáky další kolo v ringu.

Drnkání na vážnější strunku pokračuje, a i když se do zápletky opětovně vrací konzistence stolice, moje tři hvězdy si zatím drží.

Pokračování předešlé mnou pozitivně přijaté epizody „Zjistit pravdu“. Chápu, že je to možná proti celkovému duchu seriálu, ale znovu se budu opakovat. Serióznější témata mu sluší víc.

Já ty kluky prostě žeru, a i když je zápletka v různých podobách opotřebená, jako matrace v ubytovně pro zahraniční dělníky, bavil jsem se jako vždy. Louis de Funès, Bourvil, Les Charlots, Pierre Richard, Christian Clavier…..jestli se bojíte o současnou francouzskou komedii, tak vůbec nemusíte mít strach.

Konečně zase nějaké serióznější téma….téma s kterým se dá ztotožnit, téma v kterém se neřeší, jak se zbavit exkrementů. Tímhle směrem za mne byla cesta, ale teď když už se blížíme nešťastně k cíli, to je vlastně jedno.

Dalo by se říct vážnější, ale na stejných základech jako v roce 81 stojící polská lumpačinka, která mne opětovně utvrdila v tom, že Sexmise je Sexmise.

Slunce, seno, Katapult revival aneb pořád mezi námi žijí jedinci, kterým stačí k životu gauč, Gothajský salám, plechovka Argusu a kousky jako Bezdružice, Babovřesky, Jetelín nebo právě rádoby komediální seriál televize Prima. Dáme si takovou challenge, ano? Kolik epizod bez újmy zvládne organismus jedince, který nikdy nevolil SPD, nebo si za manželku nevzal vlastní sestřenici.

Pavel Göbl: „Není to komedie, není to tragédie, není to tragikomedie. Je to prostě moje.“ Ona to zase nebyla taková kravina, jak se podle prvních minut nebo zdejšího hodnocení mohlo zdát. Těžko zařaditelné melancholické drama plné absurdity a za vlasy přitažené vesnické poetiky, kde si pro sebe hlavní slovo bere postava místního podivína (O. Malý), který jako novodobý králův šašek nastavuje zrcadlo okolnímu světu. Pak tu máte těžké rutinéry (Polívka, Issová), postavičky jako z Formanovo Hoří má panenko, postavičky jako od Trošky a místní hřbitov s nedostatkem místo pro nové nebožtíky. Tohle je Göblův ostrůvek na kraji tuzemského rybníčku, který i po tomto kousku zůstane sice rozmanitým, ale ne příliš úspěšným tvůrcem.

Mění se herci, mění se režiséři, vždycky se však najde způsob jak vložit dílek do skládačky jménem Batman, přesně tam kam patří. Ponurá (jak už jsme zvyklí) komiksová kriminálka, možná až příliš dlouhá, ale rozhodně žádná leklý tučňák. Christopher Nolan s Timem Burtonem nasadili laťku hodně vysoko a Matt Reeves se rozhodl, že jí nebude vyloženě podlézat plus na to jakým byl Robert Pattinson špatným upírem, je docela slušný netopýr.

„Thank You, Mario! But our Princess is in Another Castle“. Já jsem dítě osmdesátek, takže jsem ocenil všechny ty odkazy a narážky, kterých bylo do sytosti. Bohužel hádám, že animované dobrodružství brooklynských instalatérů nebylo prioritně natočeno pro pobavení otců čtyřicátníků, ale cílovou skupinou jsou jejich ratolesti. A tak vizuálně dokonalá, odsýpající i když zápletkou tak trochu na jistotu zahraná gameska…houby, želvy, Donkey Kong…dcery odcházely z kina spokojené a tak to má být.