Olík

Pouhých 22% v době kdy já píši svoji recenzi? Možná nejsem toliko znalí, jak to chodí ve velkém světě (jako moji zdejší kolegové), ale přijde mi to až moc kruté. V rámci odreagování po pracovním dni, nebo jako narušení kuchařské nadvlády, považuji Mistry dílny  za slušný počin. Všichni asi tušíme, kde se víc řezalo, než měřilo, ale nedá se pořád dokola jenom připravovat cheesecaky.

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Každý druhý chce natočit tak trochu „jiný“ seriál a každý první doufá, že se z něho stane další Most. Bohužel  nestačí pouze být z Brna…..takhle jednoduše to nefunguje.

Pozměněný formát třinácté série, která se na první dojem tváří jako celovečerní biják, kde staré dobré časy naráží na nová kila, vrásky a lysiny. Hlavně Kocour jako by ztratil většinu svého lázeňského šviháctví…..i ten Vladyka má snad jiný hlas. Už to tak úplně nevěřím ani Listerovi, ale jinak se tvůrci snaží víceméně držet osvědčených postupů a ty nové dávkují po malých kapkách. Možná to ještě chtělo zdatnějšího protivníka (celkově to kočkám moc neslušelo), nebo pár důvěryhodnějších hlášek či gagů a  byli bychom zpátky na palubě Trpaslíka v roce 89. Zmiňované roky už se zřejmě nikdy nevrátí, ale Země zaslíbená určitě neurazí, niko z těch (považuji se mezi ně i já), kteří s tou čtveřicí (promiň Holly) brázdí galaxie několikátou dekádu.

Tady se nedá jinak, než použít slova zesnulého pan Gotta: „Tedy přátelé, toto jsem opravdu nečekal“. Velice milé překvapení. Kvalitní a hlavně fungující obsazení (snad vyjma Ruperta Grinta) v zapletené zápletce, která si nehraje, na co nemá a zároveň nenechá divákovy vjemy pobíhat někde okolo. Lehce anglicky suché, lehce francouzsky situační, lehce americky mainstreamové….humor, akce, dialogy….vše dávkováno přesně podle receptu. Opakuji hlášení: „Velmi milé překvapení“.

Učebnicový příklad toho, že když je kouzelník sympaťák, vystačí si i laciným trikem. Chemie mezi ústřední čtveřicí funguje a tak není žádným problémem sem tam zapomenout, že se nekouzlí úplně filmařská higher class.

Sedněte si do zaplivané nádražní knajpy páté cenové skupiny a hodinu a půl koukejte z roky nemytého okna. Jako na objednávku dnešní „korektní“ doby…..pojďme se bavit o rasizmu a forma, to už je celkem jedno.

Po kouscích jako Fotr je lotr, Vybíjená, nebo Něco na té Mary pod vedením v píšící rodině vychovaného nezávislého filmaře. Ben Stiller to s pomocí sympatické Grety Gerwig dává s přehledem, otázkou co na to divák, který raději po nocích hlídá oživlé muzejní exponáty, než usíná u ospalého vyprávění Jima Jarmusche.

Nedospělá roadmedie, která se nepokouší ničím vybočit z nastavených mantinelů. Je tam Charlie Sheen (netřeba představovat), je tam Alan Ruck (Volný den Ferrise Buellera, Třída), je tam Kerri Green (Lukas, Goonies)….když si, stejně jako já, rádi ujíždíte na adolescent eighties, tak to tam prostě najdete.

Další z filmových reakcí na celosvětovou pandemii, tentokrát by se dalo říct v druhogarniturovém balení. Ze začátku sterilní monitorová nuda, ale když se postupem času začnou vytahovat kostlivci ze skříní, dojde na docela slušnou rodinou vztahomedii.

Johnny Depp má zřejmě patent na sympatické podivíny a i když se o něm poslední dobou po Hollywoodu  šušká, že hraje lépe na kytaru, než před kamerou, sedí mu jako pověstný hrnec na prdel.  Emočně cynické šinu si to sto-šedesát, protože cíl mé cesty už je v dohledu…..tak trochu Walter Mitty, tak trochu Americká krása, tak trochu Než si pro nás přijde, tak trochu Společnost mrtvých básníků. Dost možná už je tohle téma ošoupané ze všech stran a na první dobrou žene diváka do předem určeného kouta, ale i rakovina má někdy své dny.