Olík

Těžko se hodnotí necelých pět minut animované cute zábavy. Samozřejmě se to nese ve stylu, který Hotel Transylvánie započal v roce 2012. Svižná a milá jednohamka, které kdyby nebylo, tak by se zeměkoule nepřestala otáčet. Na druhou stranu, dost možná zábavnější, než třetí dovolenkové dobrodružství.

Když se zpětně ohlédneme na Bruna nebo Borata, nezbývá něž konstatovat, že Sacha Baron Cohen má na víc, než ručně uspokojovat nadržené tlustokožce. Cohen nikdy nejel intelektuální ligu výjimečných, ale v již zmiňovaných kouscích předvedl dokonalou ukázku téměř až geniality na poli „laciného“ humoru. V případě Grimsbyho však bohužel zůstáváme převážně u té nižší formy. Zasmál jsem se, některé gagy mne opravdu rozsekaly, opět funguje Cohenův patent na postavu, bohužel je tam to „ALE“.

Adam „nechám na sebe močit“ Sandler se nás opět snaží přesvědčit, že kromě vypouštění tělesných plynů je především hercem. Proč ne? Mne osobně to většinou potěší (Komici, Klik aj.). V tomto případě si jede ukecanou jízdu plnou nervozity, lží a zvláštní energie, kterou zvládá na jedničku, jako by to ani nebyl ten Sandler, kterého známe z laciností typu Jack a Jill. I tohle je jedna z jeho tváří a jde o tvář víc, než sympatickou.

Hodně černou vodkou zmatlaný Puentin Tarantino aka řezničina toho nejkrvavějšího zrna. Příběh trochu absurdní, ale v této rudé lázni jede příběh až v posledních vagónech. Oddechová groteska na nedělní poobědovou siestu………krev, krev, mrtvola, krev, provrtané koleno, krev a na závěr ještě trochu krve. Na podobné legrácky musíte být patřičně naladěni, ale když už se tak stane, tak i Rusové umí vizuálně zaujmout psychicky narušené jedince a zadrnkat na jejich zvrácenou notu. Pokud se budeme bavit o škatulce „čím míň přežije, tím lépe“, tak tady máme velmi milé překvapení od Djádi Borise.

Chladný severský seriál, kde jde především o hokej a zároveň je hokej až na druhém místě. Vlekoucí se sociální drama se zbytečnou omáčkou okolo, minimem postav a sněhem až po koule. Mezilidské vztahy, mezimantinelové vztahy a jedna událost, která zamává ospalým městečkem, kde medvědi dávají dobrou noc. Nic co by překonalo Nagano, ale ani žádný propadák….taková slušná remíza na soupeřově ledě.

Po zhlédnutí historické satiry Králíček Jojo Vám nezbývá (pokud jste tam již neučinili) nic jiného, než se začít zajímat o to, kdepak ten Taika Waititi hnízdo má. No a on to bude pěkný ptáček, jehož rukopis je patrný na každém z jeho opuštění hnízda. Osobitou rukou vedené survival hipo-hop dobrodružství dvou nesourodých „psanců“ s laskavým humorem, přírodní poetikou a laciností, která neurazí. Tohle je jedna z cest proti dnešní mainstreamové filmařině. Julian Dennison ukazuje svoji širokost, Sam Neil velikost a Taika Waititi, že o něm ještě hodně uslyšíme. A já? Já jdu shánět další kousek z Waititiho filmografie.

Jeden z nejlepších animáků historie…..o tom se ani nebudeme bavit! Ač tématicky dalo by se říci klišé….důležitost rodiny, bla, bla, bla……tak samotnému pojetí tleskám až mi rudnou ruce. Znamenitý příběh – odzbrojující pointa – slušivý vizuál - vystavěná zápletka - lidskost – hudební aranže - je to dojemné, sentimentální, nutí k přemýšlení, přibližuje nepříliš známou kulturu, ale zároveň i pobaví….úplně si nejsem jist přijetím od nejmenšího publika, ale já jsem byl rozložen na součástky. Takto naservírovat ne zrovna veselé téma dětskému diváku….trojité vau….se slzou v oku smekám a děkuji. Ps: Ano, jde to i bez zvířátek a jejich honbou za kdovíčím.

Hóóóóóóóóóóóóóóóóódně dlouhé nic. Očividně kvalitní knižní předloha (nemohu posoudit – neznám) na filmovém plátně působí jako prázdná nádoba, kterou někdo chtěl mít plnou až po okraj. Bez emocí odezdi ke zdi….jenom plytké nahazování událostí…..tohle prostě nefunguje a je škoda plýtvat herecký um na podobné „velkolepé“ pokusy.

Televizní série Nevinné lži si díl od dílu drží minimálně standard a přes to nejede vlak. Každopádně u tohoto dílu mne totálně dostalo samotné téma o tom jak jedna „klukovina“ může obrátit na ruby životy spousty aktérů….a to i relativně vzdálených. Téma za jedna….jeho napasování na příběh za jedna….vtažení diváka do děje za jedna….herecké výkony za tři mínus. A tohle je můj zásadní problém…..je to po herecké stránce nějaké odfláklé. Nevím, jestli to je špatným castingem nebo faktem, že jde o televizní záležitost, ale pomalu mi z toho nejlépe vychází tehdy patnáctiletý Piškula. Jinak však dobrá práce…..byl jsem ve hře, dokázal jsem pochopil jednotlivá konání i se vciťovat do jednotlivých postav….tohle prostě beru.

Určitě není od věci, čas od času, pomocí filmu přiblížit události, které jsou jinak tuctovému jedinci nepříliš známé. Tesla, Edison – Hawke, MacLachlan – tohle je v naprostém pořádku. Rádoby umělecké znázornění jeho osudu – to už mi tak úplně nevonělo. A když ke konci zazní Tears for fears (tuším, že to byli oni) s úst samotného vynálezce, tak už jsem vůbec nevěděl, co si mám myslet. Každopádně ano, Nikola Tesla si zfilmování svého života zaslouží….osobně, bych to ale pojal jinak.