Olík

Bourák to napral do nejbližšího stromu, hned po vyjetí z garáže. Trojzubec Trojan, Trojan, Jarchovský by měl mít na víc. Look Mazaného Filipa, děj novodobých Šakalích let, zápletka od každého trochu a celkově zbytečnost velikosti Ruska. Téměř dvě hodiny ničeho….možná ještě tak výprava nebo hudba, ale jinak. Kvalitní herecký výkony (Trojan, Macháček) versus ty mizerné (Šimek, Winterová) – Boková s Markovou vypadají jako sestry a ne jako matka s dcerou – nesourodý děj – humor aby lupou hledal – žánry do sebe naráží jako slepé myši – postavy nesympatické - některé momenty jsou vyloženě trapné – tohle je špatně, tohle je špatně a tohle je úplně špatně. Elvis (pokud tedy opravdu zemřel) musí v zemi rotovat rychlostí závodního chrta a cena pro nejpřeceňovanější film roku už zná svého vítěze.

V tomto případě mne zdejší nízké hodnocení docela překvapilo. Za mne jde, na televizní počin, o nadstandartní záležitost. Tak povedená, že mi nevadil ani Martin Kraus, s kterým většinou bojuji. Příběh o tenké linii mezi udržení si svých ideálů a zaprodáním se, ale i lásce, životních zkouškách, ironii osudu, tehdejších náladách nebo mezigenerační konfrontaci. V prvé řádě jde o silné téma a vůbec není na škodu, že tvůrci rozehrávají více her a vlastně na první dobrou není jasné, kdo je hlavním hrdinou. Za druhé vynikající Jan Novotný v roli Otakara Švece. Mělo to své i své mouchy. Zpracování bylo chladné jako Stalinův monument. Hlavní postava osudem zkoušeného sochaře nedostává potřebný prostor. Zuzana Stivínová si zřejmě neuvědomovala, že nestojí na prknech Národního divadla v roce 1940 a třeba Patricii Pagáčové by mělo být zákonem zakázáno hrát jinde, než v nekonečných seriálech. Ale pořád se tady bavíme o televizním filmu. A pokud bude tvorba České televize vypadat nějak takto, půjde o dobře investované koncesionářské poplatky.

Komedie z kategorie „docela překvapení“. Nízké hodnocení, nízké tržby, tuctový obsah. Ale na druhou stranu holky (především Byrne je fajn MILFka) spolu koexistují za výborně a sem tam se povedl i nějaký vtip. Samozřejmě dost vtipů bylo z kategorie „laciné“…..taky co už čekat od filmu, v kterém se angažuje Jennifer Coolidge…….ale celkově mne to vůbec neurazilo…..ba dokonce v rámci možností i docela zabavilo.

„Hastrmane tatrmane melou, kolo mlýna klape Kampou celou“. Celovečerní režisérský debut…..hm, tak to potom dobrá práce. Jasně, táhnou to herci v čele s více než dobrým Karlem Dobrým. Živočišná Simona Zmrzlá, přesvědčivý Jan Kolařík, ale i Lábus, Novotný nebo Maryško. Pohádkový jinotaj na hraně vášnivé romantiky, Herzovy pohádky, lidového folklóru, historického dramatu a Kytice z pověstí národních...milně jsem se obával. Je tam drama, vášeň, konfrontace světů a postojů, dotýká se tradic i současnosti. Navíc dobrou práci odvádí i hudba, kamera, výprava a další. Moje dušička to sežrala i s hrníčkem a ještě chtěla chytit jednou. Znovu opakuji: zelený klobouček dolů.

Tak si pro sebe přemýšlím, kolik asi musíte vytáhnout ze šrajtofle, aby Jiřina Bohdalová na prahu devadesátky křičela před najatým komparzem „buldoček, buldoček, buldoček“…….ale to bylo jenom tak na okraj. Co to asi musí být za „show“, kterou zavrhne národ, jenž udržuje desítky let při životě Ulice, Ordinace kdoví kde, Výměny kdoví čeho a podobně? Tohle myslím mluví samo za sebe. Odměnu pro vymetače podobných zábav jakými jsou Prachař, Kramár, Hudák nebo Sklovská – pošramocení pověsti pro Buckingham, Pohlreicha nebo právě Bohdalovou – trest pro diváky. Přišli jsme, zkusili jsme, neuspěli jsme.

Divoké orgie se určitě nekonaly. Slušný grupáček, při kterém se dostalo na všechny zúčastněné, to ANO. Story o tom, kterak si do sedemsdesátkového Československa přijede americký literát zachraňovat nevydané rukopisy….super námět. Bavila mne atmosféra STBácké Prahy, bavily mne neokoukaní zahraniční herci (paradoxně více než našinec, především P.Kříž nebo Havelka), bavilo mne znázornění tehdejší společnosti…..nenadchlo, ale bavilo. Uznávám, že šlo jít víc na dřeň, pohrát s vedlejšími postavami, neukazovat tehdejší režim pouze v karikaturních postavičkách do oken nakukujících fízlů, zapracovat na autentičnosti dabovaných postav, kolem některých linek pouze nenašlapovat a některé úplně vynechat. Irena Pavlásková nikdy netočila pro mainstreamové publikum a proto výsledek je takový, jaký je.

Zásadní první bod - učit diváckou cílovou skupinu. Rozhodně jí jsou školáci a spíše ti z druhého stupně. Takže vysílání sváteční den dopoledne na „Déčku“ jsem nepovažoval úplně za šťastné. Každopádně jako školní pomůcka…..dovedu si představit podobný snímek na jakoukoliv zásadní historickou etapu. Fany a pes pojednává o politických událostech podzimu roku osmdesátdevět. Pohledem malé školačky je popisován pád komunismu a s tím spojené znovusjednocení Německa. Popisován srozumitelně, pomocí jednoduché kresby Gerdy Raidtové s tím, že by se to celé dalo jednoduše naroubovat na naše události kolem 17. listopadu. Troufám si tvrdit, že pro německé děti by mělko být zhlédnutí povinností……a dost možná ne jenom pro německé a dost možná ne jenom pro děti.

Spolujízda z kategorie milé překvapení. Snímek, od kterého opravdu nic nečekáte (spíš naopak), ale když přijdou závěrečné titulky, přistihnete se s blaženým úsměvem. Pohodová akční komedie s fungující chemií mezi hlavními aktéry, tempem a ucházejícím humorem. Jak napsal klasik Enšpígl: „On mě ten film docela vypálil rybník“. Vypálenou vodohospodářskou stavbu mám i já. Šel jsem do toho s despektem, odcházel s dárečkem.

K tomuhle snad můžu říci jenom tohle: „Stephen Chow je nemocný člověk a vy všichni, co jste udělili tři a více hvězd, také.“ Tohle jako měl být snímek pro celou rodinu, potažmo pro děti? Že šlo tématem o jeden velký kyblík klišé….. dobrá, na to jsme už tak nějak zvyklí. Ale to samotné znázornění. Jedna dcera se mi v průběhu několikrát rozbrečela, druhá musí navštěvovat ob týden psychiatra a já v noci křičím ze spaní „vyndej mu tu hlavu ze záchodu“. Ano, asijský kontinent je ve vztahu k dospívajícímu publiku mnohem drsnější než našinec a hongkongský rodák Chow si žije na své vlastní planetě….tak jo, ale děkuji, nechci. U nás Fantastický mazel zafungoval pouze jako strašák…..nebudeš poslouchat, večer se budeme dívat znovu.

80´s teenagescifihororkomediosérie Critters patřila k jednomu z nejtypičtějších představitelů prvním VHSek, které se naší generaci dostaly do rukou. Nebyl jsem úplně fanouškem, ale neodmyslitelně patří k mému dospívání. Z nostalgie jsem si říkal: „Proč ne?“ Teď už vím proč ne. Celkově vracet se k osmdesátkovým klasikám není úplně ten nejlepší nápad a když k tomu všemu ještě pracujete v módu „chudý příbuzný“…..to nikdy nemůže dopadnou dobře.