Big Bear

Měl jsem chuť na něco historického a musím říci, že se mi toho dostalo. Jen trochu nechápu ten úvod a konec. O to více mne udivila ta zrnitost snímku v místech, kde bylo hodně šero, třeba vdomě oné dívky...  To byl záměr? Za mne byly ty kulisy zbytečný moderní prvek.  Film má velmi zajímavý příběh z konce devatenáctého století o souboji s tmářstvím a i jakousi potřebou upoutat pozornost širšího světa na zaostalý věčně chudý bezvýznamný kraj. Děje se tak v době vědecko-technické revoluce a i když nám ta doba může připadat z dnešního pohledu poznání směšná, tehdy to skutečně revoluce byla. Je potřeba si uvědomit, že i v samotném Londýně, středobodu impéria spousta lidí stále žila jako ve středověku. Otevřená ohniště, šílené hygienické podmínky... A do toho pára a elektřina. A s nimi věda, včetně té lékařské neustále zdokonalována válkami. A co teprve chudé Irsko po svých šílených hladomorech! Film mne ze začátku přiznám se moc nebavil, ale pak se skvěle rozjelo a atmoška byla na jedničku. A pokud máte v hlavě Irsko jako nějakou nádhernou zemičku, kde se jen lemtáa tancuje a hraje ta skvělá irská muzika, tak věřte, že tady by v té době nechtěl z vás žít nikdo...   Dávám za 4 kousky many nebeské. * * * *

Josef Bláha byl skvělý herec a vlastně celou tu hoďku tuhle komedii táhne na svém hřbětě. Zas tak strašně vtipné to nen krom hlášek pana Brodského, nicméně párktát se i usmějete. A to se leckdy nepodaří ani soudobým rádoby komediím... Mně se na tom líbil ten venkov osmdesátek. Náves plná cvrkajících vrabců, večer cvrkání cvrčků, babičky v šátcích na autobusové zastávce, vrčení traktorů z nedalekého JZD,kokrhání kohoutů... prostě taková byla tehdy léta u našich babiček. A byla to hezká léta, protože režim nás nepálil a my řešili jen kam se ten den pojede na kole, půjde na houby nebo půjde k rybníku koupat. Ten feeling osmdesátek ve filmu mocně umocňuje hodba od Ladislava Štaidla  a zřejmě saxík zřejmě Felixe Slováčka. Tohle je prostě normalizační hodinová jednohubka u které v pohodě vypnete a leckomu možná přivodé nějakou tu hezkou vpomínku na dětství.  Dávám za dva doporučené dopisy z hnojárny. * *

Jeden z potomků mi ukázal TikTok a já opravdu s neskrývaným úžasem pozoroval všechny ty exoty co tam zpívají, unboxují, diskutují či se líčí bez špetky náznaku inteligence či jakékoliv sebereflexe... A zachvátilo mne zděšení, pokud je tohle generace, která má dál až trochu dospěje vést tuto zemi k nějakým lepším zítřkům...  Když začal Banger, řekl jsem si a sakra to je asi film přesně složený z těchto debilit. To nebude pro mne. Navíc s Mišíkem v hlavní roli a já Mišíka moc nemusím. Naštěstí jsem  u filmu vydržel a sakra dobře jsem udělal. Sice z něj na mně opět přeskočila tak trochu panika při vpomínce, co jsme si dopřívali my za našich mladých let... Jasně, alkohol, cigára, když někdo měl tak i travku... S jointem si člověk připadal jako kdyby něco šňupal... Tvrdé drogy se daly taky sehnat, ale to už bylo o pár levelů jinde. Když jsem viděl jak to dnes asni běžně na kjoncertech a tanečních pařbách chodí, je to asi šílený... No ono se stačí projít večer po Václaváku a hned je osloven nějakým připrchlíkem tmavé pleti zda si někco nechce koupit... Adam Sedlák docela udeřil hřebík na hlavičku a Adam Mišík si v tomhle filmu u mně získal ostruhy. Přisypávám tedy na hromádku i 5 lžiček pracího prášku a spokojenost. * * * * *

Tenhle další mastrštyk ,,režysérky'' Ferencové je výjimečný v podstatě jen třemi věcmi. Za prvé - je plný naprosto nesympatických herců. A tím myslím i herce, kteří mi do dnešního dne sympatičtí byli, třeba Hofmanna, Sokola a Plesla. Teď už mi sympatičtínejsou... Za druhé  celý film je dabovaný, což je něco šíleného. A za třetí ač je to komedie, je to naprosto bez humoru. A pokud tam nějaké záchvěvy jsou, jsou naprosto trapné. U ohňostroje jsem bylkr§ček od vypnutí.  Naprosto nechápu kdo do tohohle dal prachy a jestli byl s tím co se za ně natočilo spokojený. Já osobně bych je chtěl zpátky doposlední Koruny a Eura. - ODPAD

Zuzana Marianková jede na jistotu a bez kapky studu vykrádá scénáře a kousky dříve natočené. Každý ať si o tom myslí své, nicméně já obdivuji umělce, kteří jsou originální. Kteří tvoří něco nového, případně jiného, svého, vlastního. A když je to geniální, budiž jim za to po zásluze dopřána sláva či dokonce bohatství. Ano, je to těžké, nezastírám. Ale to už je úděl kumštýřů. Přezpívávat staré hity a přetáčet starší úspěšné filmy (dnes se tomu říká remake i když filmy od sebe dělí jen třeba 8 let jako v tomto případě) považuji za srabárnu a i určitý projev jakési umělecké nevyzrálosti.  Kdo viděl Perfetti sconosciuti  film podobného jména - Naprostí cizinci, nebude zde ničím překvapen. Chápu to nadšení těch, kteří toto viděli jako první. Ale kdo viděl originál, bude asi napnutý a překvapený stejně, jako kdyby na podruhé četl detektivku a už věděl kdo je kdo a kdo je vrah. Pro mne tedy smůla. Člověk se tak alespoň mohl zaměřit na jednotlivá herectví všech zůčastněných na večírku.  Nejstrašnější byla asi Polnišová, která tedy moc hrát neumí.  Kdo se mi herecky hodně líbil byl Maštalír. Jsem zvědav co nám paní režisérka Marianková připraví jako další remake... Nedotknutelné? Známí neznámí jsou do detailu licenčně vyrobeným Fiatem v Mladoboleslavské Škodovce. Hodnotit tedy lze jen naše řemeslné zpracování, nikoliv design ani výkon italského motoru. Přesto jednu originální věc vyzdvihuji a tou je závěrečná titulková píseň Tiny a Martina Hofmanna - Jedno ráno.  Dávám za 3 krabí chlebíčky a dosoluji. * * *

Za tohle by měl divák dostat mzdu za sledování...  Samozřejmě, originál zná každý. A já jsem z těch, kteří tvrdí, že na originál se nesahá. Jen opravdu výjimečně se někomu někdy nějaký remake podaří udělat lepším, než je původní film. U tohoto jsem tomu uvěřil a ke sledování se přesvědčil z jediného důvodu. Díky té barvě. Vidět ty armádní MANy prodírat se vyprahlou pouští, to se mi věru líbilo.  Líbila se mi Ana Girardot, která je bezpochyby nepihatým klonem Hanky Vágnerové. Sama zápletka v nejmenované zemi byla debilní, stejně tak chování hlavních postav. A to vlastně po celou dobu. Nejvíce mne ale pobavila sniperka, která povstala z výborné pozice na skále, odhodila maskování a zařvala - všichni tu umřete, přičemž se na olympijsou vzdálenost nechala odstřelit kolťákem jednoho z hrdinů... :-). Ještě lepší bylo když jeden z náklaďáků zastaví u louže surové ropy přes cestu. Jeden z hrdinů vystoupí a vstoupí po kolena do louže, aby zjistil jak je hluboká... Jako divný, ale budiž. :-) Načež vystoupí z auta druhý z hrdinů a jde si do louže po kolena stoupnout k němu... Tvl... A to jako proč???   --- To už jsem měl křeč v ukazováčku, který šmátral na DO po tlačítku Power. Nicméně zástup běžících usmívajících se dětiček v závěru jak z Jacksonova klipu Heal the World mne zase uklidnil a uvedl do správné Netfixovské pohody. Lékařům bez hranic určitě něco pošlu!   Celkově ale hrůza a dávám za jeden hořící vrt. *

U takovýchto filmů si kladu dotazy typu - a proč to vlastně vzniklo? Dobrá, vrcholová sportovkyně po zranění začne hrát v pornu, to trochu zajímavé je. Nicméně je tolik jiných témat... Film navíc vůbec nenabízí žádné vysvětlení co ji k takovému rozhodnutí vedlo. Od druhé půlky už v podstatě divák odevzdaně nakukuje pod pokličku kuchyně porno byznysu a za mně tam tedy bylo odhaleno zbytečně moc. Ne nebráním se nahotě, dokonce ani explicitní. Někdy je to dokonce v obyčejných filmech super, ale musí to mít důvod. Tady mi to připadalo jako kdyby při té tušené  bezmoci ve scénáři se někdo rozhodl alespoň tedy diváka trochu zašokovat, nebo snad rajcnout... Těžko říci. Natalia Germani se role zhostila se ctí a má docela i můj obdiv. Je to krásná ženská a vybraná byla pro roli docela dobře. Přesto jsem měl ve filmu chvilkami dojem, že hraje ten nudný scénář stejně odevzdaně jako když odevzdaně hekala v kosmickém skafandru při natáčení porna. Nicméně námětově zajímavé a vydržet se u toho dalo. Dávám tedy za 3 salta. * * *

Kdo je odkojen Bratrstvem a Pacifikem, bude první minuty provádět opakované restarty a mžikat očima. Ani mně se to zpracování nelíbí a nechápu co koho k tomuto obrazovému ozvláštnění vedlo. Jakoby jste koukali na rozpohybovaný komiks. Nicméně , když se budete snažit, nakonec se vám podaří tak nějak přijmout vizuál za svůj a přestane vás rušit. Někdy dokonce tam najdete zajímavě zpracovaná místa, například v odlescích reflektorů aut atd... Přiznívám se, že o operacích Torch a Husky něco vím, ale kolik v rotách bylo cowboyů, Indiánů a Mexikánců, to fakt netuším. Mně osobně se ten námět líbí i ta tužící linka bratrstva, které by za normálních okolností spolu do hospody nešlo. Jenže tohle je seriál Netflixu a tak je třeba se mít na pozoru. Osobně bych to s tou rasovou tolerancí v jednotkách US. army tak růžově a bratrsky neviděl. Přeci jen Amerika čtyřicátých let byla rasistická jako prase a řada kluků co šla do armády nebyla většinou dost vzdělaná na nějaké filozofické úvahy o tom jak jsme si všichni rovni. Znali to, co znali od sebe z farem a jak se k barevným chovali jejich rodiče. Moc si tu dobu neidealizujme. Každopádně jak jsem psal, mně se ten příběh docela líbí. Je to v podstatě taková seriálová obdoba Big Red One kdy s četou americké armády táhneme Evropou přes významná bojiště až do srdce Německa. Sem tam musí člověkpřimhouřit oko na bojovými scénami, třeba když minomet jednou ranou zruší německý tank Panzer III, ale budiž. Poslední díl se mi líbil hodně. ,,Tak kdo je tu sakra hrdina?''    ****        

Komedie mají největší šanci u diváků zaskórovat, když jsou ze života. Když vidíme příběhy lidí stejných jako jsme my, ideálně v nějaké vyhrocené situaci nebo v situacích, které ironizují notoricky nám známé jevy a činnosti kolem nás. Kdo pracuje v korporátu, nebo něčem tomu částečně podobném, jistě si u této komedie najde své. Už ani nás Čechy neudivují v našem jazyce anglikanismy jako brejnstorming, kofíbrejk, fídbek, asap, oupnspejs, fokus, meeting ani nové firemní hodnosti které z drívějšího obyčejného prodavače umí udělat třeba senior sales managera a to na vizitce působí sakra hustě co říkáte? Ano. Většina nás normálních se tomu nejprve smála, ale člověk se prostě musí přizpůsobit prostředí ve kterém funguje a které ho i mnohdy živí. A tak se otevírá velká škála vtípků a možností jak si z tohohle někdy přiblblého prostředí udělat legraci aby člověk nezblbnul. Čas od času se tohoto téma chopí nějaký scénárista a něco natočí. My tady v Čechách se spíše chápeme toho toho někým už natočeného což u Mariankové platí dvojnásob, nacpeme tam naše herce, okořeníme to mlékem, strdím a v tomto případě bryndzou. Následně doufáme, že to diváka chytí a v multiplexech bude natřískáno... Mno... Za mne tedy nic moc. Česká komedie se dnes většinou třese v jakési křečové agónii a krom výjimek se většinou jedná o otřesně nevtipné záležitosti s neustále se opakující stále stejnou škálou herců. Tady alespoň trochu funguje ta satira a dělání si legrace z korporátního prostředí. Bohužel pak následuje hodně jednoduchá zábava, mnohdy nelogická a bohužel vulgární. Vždyť v tom hraje Robin Fero, tak to by bylo aby se tam nešukalo, nekrkalo a neprdělo.  Myslím, že i zde docela dobře fungovala chemie Kotek - Prachař a hodně to filmu pomohlo. Celkově dávám za dva zásahy paintbolovou kuličkou do hlav růžového týmu Jánošíků. * *

Pokud jste viděli úchvatný dokument Spitfire z roku 2018, budete mít u sledování tohoto filmu pocit de ja vu. Je neskutečné, oba filmy od sebe dělí 76 let a ještě více neuvěřitelné je, že tenhle film vznikl ve válčící Anglii v roce 1942. Jméno stíhačky Spitfire z ná skoro každý i ti co se o vojenskou techniku nezajímají. Pro mnohé je to vítěz Bitvy o Británii a mnozí si jej správně spojují i s našimi letci v RAF. Ačkoliv mám Spity moc rád, vždy mne trochu zamrzí, že se tu zapomíná na dříče, bez nějž by i se Spity Bitvu o Anglii asi RAF nevyhrála. A tou byl starší, ale lépe vyzbrojený Hurricane. Spity většinou díky lepší manévrovatelnosti a rychlosti odlákaly stíhací doprovod a Hurouši se pak vrhly na nechráněné bombardéry luftwaffe. To jen aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. :-) Film samotný je v podstatě životopisem geniálního R. J. Mitchella, konstruktéra závodních letounů v předválečné éře, kdy se soutěžilo mezi mocnostmi kdo postaví nejrychlejší letadlo a vyhraje s ním Schneiderův pohár. Po řadě sportovních letadel Supermarine nakonec Mitchell s tušením nástupu války Spitfira navrhl a vdechl mu život v době, kdy Anglie právě takového rychlého , obratného a silně vyzbrojeného  ,,plivače ohně'' potřebovala pro ochranu své oblohy.   On sám Spita dokončil, ale zemřel 11.6.1937 a na finálních válečných verzích Spitu pokračovali jiní. Jednu z hlavních rolí si zde v roli zkušebního pilota RAF zahrál David Niven, který je známý i z dalšího úžasného válečného snímku Otázka života a smrti z roku 1946, kde pro změnu hraje pilota Lancasteru. Ve filmu se mi líbilo, jak kdesi v Anglii v ateliérech postavili italské Benátky i německé Alpy. Zajímalo by mne, zda se Mitchell před válkou skutečně potkal s Messerchmittem a zda si spolu povídali o letadlech. Moc se mi film líbil a jako Ground controll posílám 5 spitfirů do oblasti Dover, kde byla hlášena skupina He111. * * * * *