Big Bear

Tak halt zase půjdu jednou proti proudu. Mně se to totiž skoro vůbec nelíbilo. Humor byl místy až trapný a ač mám docela Satinského a Lasicu rád (Lasicu víc protože na stará kolena se pustil i do swingu s Bratislava Hot Serenades), tady mi jejich účast prostě nesedla. Vůbec netuším zda se jindy geniální scénárista i režisér pan Lipský pokusil pomocí jakého trojského koně v podobě opravdu pitomého scénáře kritizovat způsobe kam až to dovedla tehdejší moc v rámci budování a jak jí záleží na ekologii. Skoro to totiž tak vypadá a leckdy se tenkrát skutečně podařilo lecos schovat do úplné blbosti, než se pokoušet v nějakém vážnějším tónu něco zcela nepokrytě a seriózně kritizovat. To většinou ani filmaři nedotočili, nebo se to pak nemohlo pouštět.  A proč by tím trojským koněm nemohli být dva ufouni přiletivší si v popelnici? Ničemu nerozumí, činnost lidstva jim přijde zajímavá a zvláštní po všech stránkách ať už jde o sex, trávení volného času u TV, chození do práce nebo rozvoj krajiny.... Do toho lze beztrestně schovat vše. Na mne ten místy až dementní humor ale prostě nefungoval. Kdybych si měl vybrat tyto dva pány v komedii taktéž kritizující poměry, tak to raději v komedii Vážení přátelé ano, která je jen o 7 let starší.  Ovšem to je zcela jiný level humoru. Co jsem považoval za pěkné abych jen nehaněl byly animace pana Jiránka.  Dávám za dvě vysílání kalkulačkou s anténkou domů * *

Už jsem to psal dříve u jeho filmů a musím to napsat znovu a znovu. Malick není pro každého. Jeho prezentace myšlenek, úvah a i vnitřního tápání věřícího člověka převedena na plátno nemusí být každému jasně srozumitelná. Já si bohudíky každý jeho film nesmírně užívám. Nemohu říci sám, že vždy vše zcela chápu, přesto tak nějak vnitřně cítím, že ta jím vysílaná energie je mému nitru srozumitelná a že je na téměř podobné frekvenci. A jsem za to nesmírně rád. Zdaleka jsem neviděl od Malicka vše a každý jeho film mám uchován jako láhve starodávného koňaku, které se otevírají jen při významných příležitostech či situacích, či kdy zkrátka je na ně už konečně chuť. Tenhle film si suším v archívu už dlouho, ale dneska se den nějak nepovedl. Nálada pod psa, venku létá do rozkvetlých stromů cosi jako sníh a tak jsem měl chuť něco vidět. Hned od prvních sekund zase poznáte Malickův rukopis. A ač u filmů kameramany mění docela často, nějak se mu daří ten rukopis přenášet do každého dalšího snímku. Já ty rotující kamery kolem postav či neskutečně nápadité záběry prostě zbožňuji! Jeho vituální pojetí života a světa je divákovi předkládáno tak, že často musí jen žasnout nad těmi čarokrásnými obrazy. I zde si Malick klade stále tu stejnou starodávnou otázku. Quo vadis ...  ? Kdo jsme, kam vlastně kráčíme...? Proč tu jsme?  Christian Bale se skvěle zhostil role chlapíka, kterému po materiální stránce vlastně nic nechybí. Žije si v blahobytu, v luxusních moderních domech o nichž my můžeme jen snít, čas tráví s nádhernými ženami, ale snad právě proto je v tom konzumním stereotypním odžívání svých dní ve zlaté kleci pomalu ale jistě znechucen a trochu udiveně si klade otázku zda to je skutečně ten důvod proč tu jsme? Krize středního věku někoho uvede do deprese při ohlédnutí zpět, ale jiného může naopak nakopnout, protože ještě není konec a cílová rovinka je ještě relativně daleko. Malick se navíc snaží laskavě připomenout, že i v krušných chvílích na těžké chvíle nikdo není sám, že je tu vždy někdo kdo je tu neustále s námi. Pro věřící je to možná útěcha, ale nevěřícím stejně nezbyde nic jiného, než se z toho všeho nějak vysekat sám. Vždycky se dá ale začít znovu. Vždycky, jen se nebát udělat ten krok vpřed. Terrence Malick film tentokráte prolnul nádhernou hudbou Hanan Townshenda a nebál se sáhnout ani k Edvardu Griegovi (jehož miluju). Fascovalo mně, že Suita No. 2 z Peer Gynta do filmu padla jako ulitá ač jindy klasika ve filmech obzvláště takto vážných a moderních může mírně rušit. Jestli mohu doporučit, pusťte si dle rady uvodních titulků film hodně nahlas a na velké obrazovce. Pak už se nechte jen vtáhnout hluboko do vašich vnitřních úvah až kamsi do mlžných krajin své duše. Pane Malicku, tohle byl další filmový skvost! Dávám za 5 a kdo nepochopil, nechť prosím nekomentuje...  ! * * * * *

Devadesátky byly skvělej čas a jsem strašně rád, že jsem je prožil. Faktem ale zůstává, že jejich počátky působily značně upachtěným dojmem a snahou za každou cenu a ihned dohnat vytoužený západ. V té době tak vznikaly filmy, které dnes už jen kouzlí úsměvy na rtech svojí naivitou hraničící s blbostí a leckdy jsou až bizarní. Dvojka Discopříběhu je přesně ten případ, kdy v socialistických kulisách opršelé Plzně s Prahou se v ulicích s prohánějícími se Favority a Olcity běhá Potměšil v tričku BOSS bratru za 200 márů. Songy M. Davida, které v jedničce leckomu utkvěly v hlavě už jen díky tomu, že tehdy moc hudebních filmů nebylo, už ve dvojce nemohly nikoho v záplavě otevřených západních hudebních stavidel nikoho extra zaujmout neřku-li nutit ke shánění soundtracku na kazetě :-). Sice je tu na CSFD doslova zaodpadováno, ale já oceňuji herecké výkony Ladislava Potměšila. A u některých scének jsem se fakt zasmál, třeba když O. Vlach hrající s Pavlem Novým mariáš  nechává odejít nasupenou manželku Obermaierovou. Na porodním sále se mihne už tehdy zajímavá mlaďounká T. Pergnerová, jejíž slavné ESO časy měly záhy příjít na stanici NOVA. Prostě devadesátky byly své, ale byly originální se vším všudy. A tak je Dickopříběh 2 čím dál víc celkem zajímavé retro. Dávám za 2 noci na záchytce. * *

,,Zavři oči a něco si přej! '' --- Jsou ještě stále krásně poetické filmy po jejichž dokoukání vám zůstane hučet v hlavě. A nepustí vás to ani další a další den. O tomhle kousku vím delší dobu, ale trochu jsem se ho díky tématu bál. Leč zcela zbytečně. Tvůrci i naprosto vážné věci v něm předložili s takovou noblesou, že je divák bere jako prostě jen takový běžný koloběh života a dokonce se jim bude smát. Mně to prostředí bylo docela blízké. Vlaky mám rád a stále ještě jim dávám přednost před autobusy. Coby jejich pasažér trávím na kolejích a nádražích kažý den někdy i dvě hodiny času. Moc se mi líbilo ve filmu to bydlení ve vyřazených vagonech. Obzvláště ten obývák s knihovnou, to bylo parádní.  Z koho ve filmu budete paf je Lazar Ristovski v roli Ilji. Tak charismatického člověka jsem už dlouho neviděl... Super herec i když tady byli všichni zvoleni perfektně. No a Nina Jankovič byla prostě božská. Zajímavé však bylo ono hlavní téma. Sám jsem si před časem pokládal podobnou otázku co mimořádná událost udělá se strojvůdcem. Jedete po kolejích bez možnosti kamkoliv strhnout vlak na rozdíl od auta. Najednou člověk na kolejích. Buď ten co už nechce dále žít, nebo nepozorný jedinec snažící se přeběhnout...  Brzdíte jak o život, ale ač od kol létají jiskry hmota ocelového kolosu se sune dál... Bylo to před dvěma roky. Stál jsem na nástupišti a čekal na svůj courák. Ještě měl projet rychlík. Ten mladej kluk co stál vedle mne nevypadal jinak než ostatní na nástupišti. Jenže když se kolem prořítil rychlík, zjistil jsem, že vedle mne už nikdo nestojí. Jen položená taška ležela na nástupišti. Chvilku jsem nechápal, ale šílený svist brzd rychlíku mi naznačil co se děje. Vlak zastavil asi 100 metrů od nástupiště a za posledním vagonem mezi kolejemi zůstal ležet  jakýsi tmavý předmět...  Vytočil jsem záchranáře a řekl lidem kolem, že tam musíme jít... co kdyby ještě... Nikdo se ke mne nepřidal. Záchranářka na telefonu mne připravovala, že to co uvidím mnou možná zacloumá.. Už cestou k tělu jsem viděl, že to dotyčný nepřežil... Nakonec jsem smutně koukal do zbytku obličeje toho co ještě před minutami bylo živým člověkem a co teď byla jen potrhaná změť tkání a kostí. Myslel jsem, že jsem otrlejší, ale tohle se mnou docela zamávalo. Ani ne tak pohled na smrt, ale z toho, zda se třeba nedalo něco udělat jinak. Třeba kdybych si včas všiml výrazu toho kluka, třeba se dal zadržet. Jenže na rozdíl od člověka např. stojícího na zábradlí mostu tady nešlo poznat žádný úmysl... Vše jsem vypověděl policistům a drážní inspekci do protokolu, můj vlak stejně nejel protože stojící rychlík čekal na nového fíru. Po takové události už mašinfíra nesmí dál řídit a je vyměněn kvůli možnému stresu. Jak asi bylo jemu říkal jsem si? A co když to byl jeho několikátý usmrcený? Jak se pak jezdí? Nečeká za každou zatáčkou člověka ? Asi by bylo dobře kdyby to fírové brali tak jako v tomto filmu. Je to náročné odpovědné řemeslo a dlouho se na něj člověk připravuje. Přesto přesnou odpověď znají jen strojvůdci a stejně asi záleží na povaze každého z nich. Každopádně tohle byl hodně zajímavý a opravdu milý film o mašinkách a lidech kolem nich. Dávám tedy za 5 cuket k jídlu do práce. * * * * *

Někdy forma zvítězí nad obsahem. To italské městečko bylo parádní, vybavilo se mi nádherné Sorrento a jedno krásné léto před mnoha a mnoha lety při cestě po Itálii. Animace byly krásně udělané, ale nějak mi nesedl ten podvodní svět. Prostě mi tam ti barevní obojživelníci nebavili. Lepší byla souš a příběhy na ní. Zaujala téměř naprostá absence humoru, naštěstí trochu jej zajišťoval hlavní vyvoněný záporák. Spíše než animák pro děti se kterými jsem na to koukal to vypadalo jako jedna velká reklama na Vespu. Ale docela mile zpracovaná. Dávám za 3 šlápnutí do pedálů! * * *

Bond je pojem. Jak jako knížka, tak jako film. Už když jsem sledoval jeho exemplární veřejnou popravu v progresivistickém Není čas zemřít mne napadla taková hříšná myšlénka. Dát si postupně v přesně daném chronologickém pořadí znovu všechny díly. Zajímá mne můj aktuální názor mnohdy po mnohých letech a pak je možné, že jsem něco ani z toho neviděl. Hlavně kousky s Moorem a Daltonem. A jelikož Bond zaujal i omladinu, pustili jsme se s radostí do prvního dílu. Hned v úvodu si člověk už jen z módy uvědomí, že ten rok dvaašedesát byl už opravdu dávno. Není to jen díky auťákům s ploutvemi, ale i díky módě. Samozřejmě, zde se ještě nikomu ani nesnilo o korektních dobách a tak v klubu hraje černá kapela, černí číšníci obsluhují bílé Brity a Bond se chová jak by dnes řekly feministky jako machistické prase. Jenže to je ten pravý Bond. Takového ho máme rádi. A stačí jen pouhé flirtování s MoneyPenny a jak to bylo fajn! Co zaujme ihned je hudba i krásné tropické lokace. Možná jsem čekal trochu více akce, ale beru to jen jako rozjezd. Hlášek tu moc nezazní, ale nějaká se tam přeci objeví. Connery byl jako Bond fajn. Zkrátka první díl, první popsaný list... Dávám za 4 mušle. * * * *

Přesně jak tu psali ostatní. Nehrát v tom Jasckson a Carlyle, asi by to zapadlo do průměrných mafošských filmečků.  Ale tihle dva z toho udělali neskutečnou jízdu a ke konci si všimnete, že vás tak trochu od křeče bolí koutky  od smíchu. Ne od takového, že by jste se svíjeli v křesle, ale od toho kdy máte na tváři letmý úsměv a to skoro celý film.  Je to takové parádně britsko - americké se vším všudy. Navíc stará dobrá Anglie se Skinheads, dnes už prakticky vyhynulým druhem subkultury. A abych nezapomněl, nádherná Emily Mortimer se kterou bych si taky rád dal vanu.  Už od prvopočátku si to samo ze sebe dělá bžundu a tím, je to opravdu zábavné. Musím říci, že po delší době jsem se u komedie zase jednou dobře pobavil. Dávám za 4 modré lentilky' * * * *

Měla to být odpolední simply escort mission. Výlet nad Paříž jak říkali kluci z Mighty eight. Pohodový animák u nějž se droboť pobaví, já si vypiju bez újmy kávu a těch 110 minut na gauči nebude úplně ztracených. Hned úvodní animace naznačila, že techgnologicky je film na vysoké úrovni. Z některých detailů (třeba vlasů) se až tajil dech. Ale co mi nesedělo hned od prvopočátku byl příběh. Bylo to příběhově kostrbaté, až nedětské, plné zvláštních postav. Zprvu jsem si myslel, že je to tím, že jsem se spíše než TV obrazovce věnoval jablkové náplni padající mi z odkrojeného štrůdlu, sledování zpráv v mobilu ohledně aktuální dění na Ukraině a nekonečným diskusním bitkám na FB s proruskými trolly. Jenže posléze jsem při pozornějším sledování zjistil, že se nám filmem tvůrci cosi snaží poněkud komplikovaně vysvětlit. A to, že i když jste úplně obyčejní, ba si připadáte až zbyteční, i ve vás něco je. Něco, co může nakonec třeba zachránit svět, nebo rodinu se starým sídlem atd... Oceňuji, že většina písniček byla zpívaná česky, to je vždycky u dětských animáků fajn. Nejhorší je, když tomu děcka v originálním znění nerozumí, nebo jim tam tvůrci vtipně vpálí rychle plynoucí titulky. Ke konci mi to přišlo už ale takové celé přibarvené a aromatizované. Nicméně průměr si to zaslouží, byť tedy vyloženě dětský film si myslím to není. Dávám za troje otevření dveří. * * *

Válka na Ukraině se táhne, přibývá mrtvých civilistů, lidí bez domova a Rus k válečným zločinům páchá té nebohé zemi i obrovské materiální škody. Neměl jsem teď moc chuť koukat na filmy. Stačí každodenní sledování zpráv. A navíc jsem se zařekl, že na ruské teď nějakou dobu nebudu koukat vůbec. Je to opravdu tupý hloupý národ, stal se mi odporným (samozřejmě vyjma těch několika tisíců inteligentních statečných lidí, kteří proti válce protestují v ruských městech a jsou biti a zatýkáni ruskou policií). Vzhledem k tisícům mrtvol ruských vojáků jsem se kupodivu až nyní seznámil s termínem Gruz 200. Doposud jsem jej nazaregistroval ani u dřívějších válečných filmů z Afghánu. Ve zprávách proběhlo, že v Kaliningradu tajně přistálo letadlo s nákladem gruz 200 a že plné vlaky toho samého nákladu jezdí i do Běloruska. Pojízdná krematoria, která skutečně existují asi nestíhají, nebo je ruským švábům statečná Ukrainská armáda zničila drony. Mimochodem ten pocit, když jedete v koloně BVP a za vámi jede pojízdné krematorium na nákladním autě, to musí být něco...  A v jedné ze zpráv byl v souvislosti s převozem mrtvých Rusáků zmíněn i tento film. A tak jsem šel do něj. Rovnou říkám, že to co jsem viděl jsem naprosto nečekal, ale možná proto jsem byl tak mile překvapen. Čekal jsem zase propagandu o gerojích, ale Balabanov nám naservíroval Rusko (prý osmdesátých let) ve své nejčistčí podobě. A já jsem si jist, že stejná primitivnost, zchátralost všeho od bytů, domů, po lidskou duši, je v Rusku dnes dvojnásobná. Je to země, kde se sto let v kuse lže, překrucuje. Jak řekl kdosi moudrý, Rusko zahynnulo když komunisté vyhnali Boha. Je to místo, kde se z člověka dělá tupá ovce bez vlastního myšlení. Mezi Stalinem, Brežněvem, nebo Putinem není žádný rozdíl. A mezi propagandou dříve v KSSS, dnes v kult Putina a velikou Rus také ne. Tenhle film doporučuji sledovat bez manželky nebo přítelkyně, konec by nemusela rozdýchat a vy by jste pak těžko vysvětlovali jaký že to žánr vlastně preferujete! :-). Je to geniálně natočené, s fantastickou hudbou, brutální, šílené, depresívní, prosté ruské bez příkras. Bezcitný pohled Alexeje Polujana mne bude dlouho strašit (mimochodem si zahrál i v další šílenosti Čekista). Potěšila i účast Serebrjakova, kterého jsem si oblíbil v seriálu Trestný prapor. Teď jen jak dostat z hlavy tu šílenou ruskou diskotékovou odrhovačku... Dávám za 5 much. * * * * *

Nejsem tu na ČSFD kvůli bodům. Beru je jako jakousi zpětnou vazbu a samozřejmě mne těší každá návštěva mého profilu, přečtení mého komentáře a nebo když si mne někdo přidá do oblíbených. Ještě větší mám radost z reakce typu, viděl jsem a vidíme to stejně! nebo - moc hezký komentář, případně díky, to jsem o tom a tom konfliktu nevěděl a osvětlilo mi to film... Samozřejmě to zahřeje, protože těch skoro 4000 komentů nepíšu jen pro sebe. Proto mne vždy zaujme když si mne někdo (a je to jeho právo) z oblíbených zase po čase odejme. Většinou se ptám - čímpak jsem se znelíbil ? U posledního propagandistického ruského filmu Nebe, ke kterému jsem napsal i obsah si mne takto odebral uživatel Daddko. A odpověděl mi, že je to kvůli poslední větě mého komentu k filmu Небо, kde jsem Rusy nazval primitivním národem nepatřícím do civilizované Evropy. Mám se prý podívat na tento film doporučil... Tam je pravda!!! :-). V poslední době vidíme jaká zvěrstva Rusové pod debilní záminkou denacifikace (ač prezident Ukrajiny je Žid!!!!) provádí v rámci mírové operace (tvl. že je huba nepálí !!!)  jen pár set kilometrů od naší hranice a po hříchu ještě blíže od hranice Slováka Daddka. Jsem celým srdcem s hrdině se bránící Ukrajinou. Když má Daddko pocit, že mít Rusa na hranici je výhra, já naopak vím, že se v Kijevě bojuje i za Prahu a další východoevropská města! Jsem rád, že si mne odebral. Nechci aby mně v oblíbených měli lidé jako Daddko. Svět se měl Rusům postavit už v roce 2014. Tenhle film je jen další prachsprostou odpornou na emoce tlačící (zejména těch jednodušších z nás co si neověřují zdroje a stačí jim v úvodu číst - natočeno podle skutečné události!) ruskou propagandou plně zapadající do celého komplexu ruských předem připravených lží (ano okupace Ukrajiny byla připravována měsíce dopředu) , balamutění a vytáček. Ve filmu se vraždí novorozenci, těhotně ženy, okrádají se mrtví, rabuje se... Nepopírám, že mohlo v tzv. separatistických republikách dojít k násilí. Byl to Rus kdo v neoznačených tancích přijel ,,na dovolenou'' do suverérnního státu. Přestřelky přes hranice byly na obou stranách. To, že války odnáší nejvíce civilisté asi nemusím rozepisovat. Válku tam ale zavlekl Rus.  Známe to také. I k nám přijeli s tanky potlačit kontrarevoluci !  Tehdy v roce 1968 to nebyla mírová mise, ale bratrská pomoc! A Maďaři by k tomu jistě dodali také své... Mimochodem, kdo by film nechtěl vidět z čistě studijních důvodů, ale chtěl se přesvědčit bez újmy co je to za sračku - stačí si pustit jen úvodní animaci, kterak ruský medvěd griluje s jakýmsi mužikem na ohni hlavu galského kohouta, německého orla a amerického orla (Brity vynechali páč nemají zvíře jako národní symbol), ale ruské stíhačky vlajku srazí z kolony spojeneckých tanků (NATO) i Británii...  Dávám tedy tomuto filmu po zásluze - ODPAD i všem těm co podporují jakkoliv Rusy v jejich barbarství a privitivismu! A můj milý Daddko, Rusové do civilizované Evropy opravdu nepatří! - ODPAD