Big Bear

Jsem celkem konzerva a tudíž dím, že na některé věci by se nemělo sahat a měly by se nechat tak jak jsou. To se týká i našich klasických pohádek. A tohle je zrovna případ, kdy si Karel Janák s předlohy vzal jen tu hlavní osu a zbytek tam tak nějak dolepil . Ale nevím, buď na mně lezou ty vánoce, nebo si vážím každé tradiční staroevropské pohádky, kam nám neimportují v rámci korektnosti exotické herce, nebo to bylo tou hezkou hudbou pana Brzobohatého, zkrátka mi to tentokráte nevadilo. Prava měsícové byli krapátko afektovaní, ale já nejsem cílová skupina a potomstvu se pohádka líbila. Takže dávám za solidní průměr za tři bílé králíky. * * *

Australáci, vy moji oblíbení kucí protinožský, zase jste mi udělali nesmírnou radost. Tohle bylo naprosté žrádlo ! Teď všem tříhvězdičkovým hodnotitelům vyrazím dech a směle to nazvu australskou Četou. Bylo tam všechno. Boje v džungli, Hueye, Phantomy, artina, kavalérie v podobě M113 atd... Ale na rozdíl od americké klasiky tohle bylo částečně okořeněno britskou výstrojí včetně armádních Land Roverů - Defíků. Hlavně mi ale sedly samotné postavy. Co kus to originál. Ať už šlo o kiwie nebo o zalomený klobouky. Austráláci i Novozélanďáci se uměli bít vždycky. Prokázali to jak za první války, tak za druhé. A pomáhaly i v americkém průseru zvaném Válka ve Vietnamu. Já si zkrátka a dobře pošmákl. je náhoda, že zrovna hraju na PC hru Vietnam radio commander, takže jsem si všechny ty příkazy do vysílačky ať už pro Dustoff, volání Air supportu nebo krycí palby artilerie fakt užíval. Muselo to tam bejt šílený. Ona už jen ta džungle s brutální vlhkostí a hmyzem pijavicemi počínaje a všemi možnými kousacími broky a pavouky konče... A do toho kucí v černech pyžamech... EvilPhoEniX má pravdu v jednom, mohlo to být více gore. Ne nejsem úchyl, ale vím co umí dělostřelecká palba. Ta nedělá, že congové skáčí a dělají kotrmelce... Ta dělá kotrlece s jejich rozcupovanými zbytky a to včetně stromů. Tady to všechno práskalo mezi kmeny, ani listí nepadalo... To samé APC, když to horní padesátky začly kropit, bylo to jak cirkulárka... Co stálo v proudu střel, jen tak obyčejně nepadalo k zemi. Ale to je to jediné co bych vytkl. Já si to moc a moc užil a měl-li film být poctou té hrstce statečných, pak jím bezpochyby byl. A ještě na závěr, fakt jsem se divil jak moc podobné obličeje vybrali tvůrci ke skutečným historickýcm předlohám. Prostě super práce! Dávám za 5 červených smoke granátů ! * * * * *

Pro někoho kult, pro mně jen akčňák z devadesátek s kupou slušných hlášek. Při sledování a pátrání po ukradeném heroinu jsem si uvědomil kam jsme se to dnes až dostali... Když oba hrdinové ráno přijdou na stanici a jeden z nich plácne kolegyni po zadku a řekne ,,nazdar kotě'' uvědomil jsem si, že tohle by dnes už natočit nešlo. A pokud ano, vrhl by se na Bay houf feministek vřeštících cosi o právech a rovnoprávnosti... V roce 1995 to ještě nikomu nevadilo a to ani ženským. Co se sakra za těch 15 let stalo ? No nic, k filmu. Kdyby ukecaná dvojka nevzala do akce následně i svědkyni, asi bych šel výš. Takhle to byla taková akční komedie, kterých v osemdesátkách byly natočeny haldy. 3 stříbrné balíčky. * * *

,,Cудьба'' ---- Někdy vám holt život, osud či říkejme tomu jakkoliv rozdá tak blbé karty, že s nimi neuhrajete nic. To je přesně případ hrdiny tohoto filmu Sušenji. Souhrou okolností i díky prostředí vesnice, kde každý zná každého je jako jediný ze čtyř obviněných nepopraven za sabotáž na železniční trati. Německý velitel dobře ví, že tím, že ho neoběsil mu nedaroval život. Věděl, že buď se zabije sám, nebo to udělá domnělému zrádci (proč by jej jinak pouštěli, když by nepodepsal spolupráci s wermachtem) někdo z vesnice a nebo ještě lépe, přijdou si pro něj partyzáni. Tyhle vši v kožichu německé branné moci na okupovaných územích SSSR pili vojsku krev po hektolitrech a nebylo snadné je chytat. A tak tu máme válečný příběh z okupovaného Běloruska roku 42, příběh velmi pomalu plynoucí a přesto velmi krutý. Musím velmi pochválit tvůrce s jakou detailní přesností si vyhráli s reáliemi. Člověk si uvědomil jak těžký život tam musel být i bez války... Dávám za 4 povolené matice. * * * *

Uh.. tak tohle mně zase dostalo. Já tyhle filmy na toto téma rád. Příběh klade důraz na jednoduchou skutečnost. Važte si aždé minuty se svými blízkými, protože čas, který tu máte je dar. A my navíc máme možnost pamatovat si všechny krásné věci co jsme zažili a ty zlé časem vytěsňovat. Snímek neřeší co se děje pak, když překročíte onu hranici mezi životem a smrtí. Nečekejte žádné Jak přicházejí sny. Tohle je spíše ve stylu Města andělů. Malkovich tu byl skvělý i ten jeho klidný hlas. Prostě role jak pro něj. Krásnou Evangeline zbožňuji už od odb co s letem Oceanic nedobrovolně spadla s ostatními Ztracenými na ostrov Duris se skvěle hodil do role arogantního advokáta. Kamera nádherná a nakonec samozřejmě veliká poklona panu Desplatovi. Neskutečná věc ta jeho hudba! Ať už něco je, nebo není.. Ať už nám někdo slibuje, že ten skutečný život je teprve tam... Myslím, že nikdo nic nezkazí i kdyby pak už nic nebylo, kdybychom si své životy tady, žili je naplno pro sebe i pro ostatní. Možná, že ty krásné vzpomínky, případně věci co jsme vybudovali pak budou budou to jediné, co po nás zůstane. Já dávám za 5 rozkvetlých pouštních květů ! * * * * *

Tak tohle bylo stejně psycho jako skládat regál se šesti šuplíky z Ikei bez návodu. Tušil jsem, že to bude něco jiného, seveřané to mají trochu posunuté jinam (ono mějte půl roku noc...), ale tohle bylo hooooodně ujeté. Nevím jak je to tam s tradičními zvyky, vím, že si těch svátků zachovali dost byť to asi nemá takové grády jako v této komunitě. Každopádně tohle jsou jen poslední záchvěvy tradic původního Švédska. Tyto tradice a obyčeje brzy nahradí afričtí šamané nebo islám. Co jistě každého ve filmu zaujme je nápaditá a velmi pěkná kamera. Také kontrast barev. Ta bíle oděná komunita běhající po zelených lukách s modří letního nebe nad hlavou a do toho barevnost všech těch kvítků...Pohádka. Ale severské pohádky bývají drsné a nejinak je tomu i u této. Jinak to bylo celé takové až typické pro Amíky když někam jedou. jednak působí jako tydýti a čím více se snaží zapadnout o to více působí jako cizí prvek a když se jim řekne, že něco nee, vždycky se najde nějaký dobrák s mobilem co si potají ono nee natočí. Vždyť je to edvenčr a pak doma až to pustí kámošům bude cool, že to edvenčr podnikl. Jestli je film psycho celou dobu, pak závěr je psycho totálně :-). Takže až vás kámoš ze Švédska co tu studuje pozve k sobě domů s tím, že vám ukáže něco z tradic tam doma, fakt nejezděte ! Dávám za 3 hluboké nádechy. * * *

Eh..nevěřil jsem, že je to tak hrozné jak jsem slýchal. Ale je. Celý formát je dost podivný a je jedno zda jde britskou licenci nebo ne. Boj s dezinformacemi proč ne... Ale, že se do toho pustila zrovna ČT proslavená svojí neobjektivností, nadržováním oblíbenců a tutláním horkých zpráv pokud se neslučují se zadáním šířit sluníčkovou náladu za každou cenu. Asi by mi to bylo normálně jedno a přepnul bych to, respektive na to ani nekoukl, ale já na vtuhle hrůzu přispívám každý měsíc ač nechci a to mně štve. A to jsem slyšel pána direktora, že se koncesionářské poplatky dlouho nezvedaly a už je zase pomalu čas diváctvo skrouhnout o nějakou tu pětku... Tohle řadím k propagandě a dávám - ODPAD

Tak jsem si včera po hooooooooodně dlouhé době dal zase tuhle Herzovu jízdu se závodním speciálem Vampír Ferat (Škoda 110 Supersport). Vůbec nechápu zdejší nízké hodnocení! Stoker by byl myslím nadšen a až se divím, že soudruzi dovolili aby tento film vznikl a šel do kin. Nejen že se vymyká soudobé místní tvorbě, ale skvěle doplňuje osmdesátkové filmy té doby, která se podivnými vozy jen hemží. Tady to má ale navíc punc české originality. Moc jsem si užíval Menzela, Schmida i sexy Břežkovou. Dáša byla taky fajn a celkem jsem zíral jak se dá honit po českých okrskách dvanáctsettroska se zapnutým majákem. Film by asi nebyl ale tak parádní bez jedné věci. A tou se super Hapkova hudba. Hlavně v závěrečných pasážích rallye, kdy Vampire projíždí tmou s plně rozsvícenými reflektory včetně těch přídavných na kapotě ty záběry spolu s temnoým hudebním podkresem byly opravdu až mysteriózní. Po těch letech jsem čekal u sebe jen mírné ušklíbnutí , ale nakonec zůstala velká míra spokojenosti a i obdiv k nadčasovému dílu. Mimochodem co by tomuto pohonu řekla šílení Gréta? To je ještě ekologičtější než auta na elektřinu ! Není ona Gréta také z rodiny paní Ferat? :-) !!! Já dávám rozhodně za 4 krevní konzervy ! * * * *

Co se v mládí u Vietcongů naučíš, v stáří jako rančer když najdeš. Unést seniorovi Johnu Rambovi, kterej tráví důchod na farmě v Arizoně kde si léčí ty svý válečný běsy milovanou skoro vnučku není zrovna dobrej nápad. Jenže Mexikánci koukaj hlavně po penězích a holka jako holka že jo... Hlavně ať obšťastní co nejvíc kunčaftů za den, pro ně je to je to jen nástroj na prachy. A tak Sly zase oblékne svůj sepranej vojenskej kabát s kapsami, vysadí léky na cukrovku, přibrousí tu z jedné strany tu z druhé svůj commando nůž se zubatou střenkou nahoře, nakopne starou Fordku a vyrazí k mexické hranici táhnouc za sebou oblaka prachu... Už jen lokacemi je toto v podstatě western. Výlet do vlhké asijské džungle ani svist rotorů Hueyů nečekejte, tady to bude horké vyprahlé Mexiko se zkorumpovanou policií a všudy přítomnou mafií. A taky jedním gringem co hledá s fotkou v kapse dívčinu. Sly vypadá pořád dobře, ale trochu mi z jeho obličeje zavanul botulotoxin vpravený injekčně do vrásek. Obličej tak působil celkem mladším dojmem k unaveně vypadajícím očím 73 letého chlápka. Ale to může být jen můj dojem. Film je nadupaný akcí a od prvopočátku tušíte o co vlastně půjde. Rambo je ikona, je to filmová legendární postava z dob zlatého věku akčních filmů, z dob kdy ho pamatujeme na šílených videonahrávkách s ještě šílenějším dabinkem... Od Ramba prostě nečekáte, že bude propočítávat dráhu asteroidu, který se blíží k Zemi, nebo luštit číselné řady ozubených kol Enigmy. Od Ramba čekáte pořádnou masáž a tady se vám jí dostane měrou vrchovatou. Sice ta vytuněná farma na konci byla skoro až moc (co kdyby si sousedka přišla půjčit vejce nebo hrníček hladké mouky? :-), ale jak říkám, k Rambovi tohle prostě patří jak klobou se štětkou k Sudeťákovi. Dost jsem se bál. Last blood vstupovala leckomu do těch nejlepších filmových vzpomínek a v podstatě všechny díly Ramba si drží velice slušné hodnocení. Není jednoduché navázat a nezprznit legendu. Tady se to ale bohudíky podařilo. Dávám tedy za 5 claymorek do tunelu - samozřejmě - front toward enemy - ! :-) * * * * * .

Knihu jsem nečetl a tak nepolíben ničím, jen znalostí toho o jaký objekt s jedná jsem se včera podíval na tento film. Už od prvních záběrů mne zaujala hudba a nádherná až Malickovská kamera dávající důraz na detaily. Obě seveřanky mi svými obličeji zprvu nějak nevyhovovaly a chvilku mi trvalo, než mi jejich obličeje sedly. Film ve fiktivní rovině pojednává o samotném vzniku vily i o jejích obyvatelích napříč divokým dvacátým stoletím. Našim československým dvacátým stoletím. Stoletím první republiky (idealizované, protože ne každý byl pan továrník a bydlel ve vile), stoletím nacismu a druhé světové války, stoletím poválečných zmatků, stoletím nástupem komunismu, brutálními padesátými léty a uvolněným nádechem v letech šedesátých, stoletím ruské okupace v roce 1968 ... Stoletím, kdy se v zámcích chovali vepři, skladovala zemědělská technika a kdy se nechaly zchátrat objekty nedozírné umělecké hodnoty. Vila Tugendhat toto století naštěstí přežila, byť i ona si prošla tím vším a leckdy měla namále. Co říci k příběhu a samotným lidem ať už skutečným či filmovým? Myslím, že přes všechna příkoří dopadli ještě dobře. Ne každý měl možnost prchnout před hnědým morem a dočkat válku v pohodlí neutrální země. Většina našich Židů skončila v Terezíně a pak kdesi v Polsku, kde končily železniční tratě u vysokých komínů krematorií. Ani pro ty šťastné to ovšem nic nemění na bolesti s jako dotyční vzpomínali na vysněný dům tam za hranicí z ostnatého drátu a jak musel bolet návrat při deroucích se vzpomínkách na ty slunečné dny pohody před válkou, než se všechno zhroutilo. Vyprávění příběhu samotného mi úplně nesedlo. Jsou tam necitlivé střihy mezi jednotlivými klíčovými etapami děje tak jak šly dějinné události. Jako by někdo vyprávěl své dávné vzpomínky a pamatoval si jen významné úseky, vyhrocené okamžiky... Sledujeme hrdinku jak je schovaná před ,,osvobozujícími'' Rudoarmějci ve skříni a střih, jsme v padesátých letech... Jenže tenhle film je spíše o pocitech. Není to rodinná sága ani historický film... Je zvláštně melancholický, lehce smutný a zase mně u něj napadlo jak se tenkrát ve třicátých letech mohlo žít krásně kdyby se v Německu nedostal k moci ten knírkatý malíř. A jak se nám mohlo žít krásně dál, bez války, komunismu, morálního úpadku národa... Vila Tugendhat byla nákladně zrekonstruována a dnes se skví zase ve své téměř původní kráse. Morální stav tohoto národa se ani po 30 letech svobody doposud zrekonstruovat a obnovit nepodařilo... Dávám za 4 výkresy Me - 262 a divím se podhodnocení tohoto zajímavého filmu. * * * * *