Big Bear

Na tohle jsem narazil úplnou náhodou a hned jsem se zaradoval. Socialistické budovatelské filmy (neplést s těmi z padesátých let) nabízejí mnohdy slušnou porci zábavy v podobě překračování plánu i různých podvůdků na všelikých montážích včetně těch na dalekém východě u přátel v Sajuzu. Skutečnými hrdiny těchto filmů jsou pak velmi často náklaďáky Tatra. Nemusíte být fanda do aut a do těch velkých řvoucích mašin už vůbec ne a přesto ucítíte tam někde na srdci obrovskou pýchu a hrdost na to co inženýři v Kopřivnici dokázali stvořit a vyrobit v kvalitě pro socialismus nevídané. Vždyť řada z těch nezaměnitelných stotřicetosmiček stále slouží na stavbách, jako autojeřáby nebo jako dobře opečovávané kousky v garážích SDH po celé republice. Ta auta totiž projedou všude ve chvílích, kdy ostatní jen marně hrabou koly. Jedná se prostě o skoro nezničitelná auta s průchodností terénem ne nepodobnou pásovým vozidlům. Tady však všechny milovníky Tater musím zklamat ač je jich film plný (Tater, ne jejich milovníků .-). Náklaďáky v něm dělají spíše kulisu lidskému příběhu. Já jsem nikdy nechápal všechny ty stavbaře co se sbalili a jeli někam na montáž na x měsíců doma zanechávajíc ženy a děti. Ano byla to práce dobře placená, diety, ale někdy vzhledem k odlehlosti míst i zatraceně osamělá. Někdy měli chlapi zkrátka jen sebe. Chlapská přátelství, to je něco jiného než ženská přátelství a snad proto řada žen preferuje mužské party coby nejlepší kamarády. Řidič a závozník na odlehlé stavbě se na sebe museli spoléhat. Nebylo to až tak daleko od osádek v bojových podmínkách. Práce těžká, odměná závislá na výkonu obou. A o tom je tento film. Hajný Horyna si tu zahrál opravdovského chlapáka Tonyho, řidiče nákladní Tatry. Jeho závozník Šprček je jeho opakem, přesto je mezi nimi velké přátelství. Ostatní party to tak nemají a svým způsobem žárlí. Šprček ale nestíhá (tomu ručnímu nakládáni balavanů jak někde na galejích jsem se tedy fakt podivoval!) a ostatní to berou s nelibostí, protože se blíží zima. Zima jsou horší cesty, menší počet jízd a hrozba nesplnění plánu a nedostání prémií... Když se oprostíme od toho budování, nabídne nám film i přes to, že mi byl Kiš značně nesympatický zajímavé drama. Je snadné se filmu vysmát a hodit jej do balíků normalizačních šíleností ale... Můj táta když šel na vojnu tehdy už Ing. se spřátelil s vojákem, který co neměl v hlavě měl ve svalech. Kupodivu i zde zafungovalo na odloučeném místě kamarádství a spolupráce. Táta mu pomáhal s technickými věcmi a on zase nad ním držel ochrannou ruku před mazáky. Na tohle tátovo vyprávění jsem si při sledování vzpomněl... A tak dávám za 3 stovky navíc. * * *

Master19 to vystihl přesně. U některých výpovědí jsem s údivem zjistil, že ti lidé vlastně mluví docela rozumně. Pokud jsou ovšem oni chovanci psychiatrické léčebny, pak co jsme já ? .-). Tohle byl velmi silný dokument. Léčebny psychicky nemocných mají samy o sobě zvláštní auru spředenou z tajemství, strachu i zvědavosti. Pokud jsou navíc ve starém barokním zámku už jen to prostředí v devadesátých letech ještě zanedbané stavby s velkým parkem tím více to na člověka působí. A to nemluvím o osazenstvu. Lidech jako jsme my. Lidech, kterým se jen něco tam uvnitř porouchalo... Nejhorší je, že si to někteří sami uvědomovali. Je člověk ,,bláznem'' uvědomuje-li si, že by jím mohl být ? * * * *

Přečetl jsem hodně knih o ztroskotáních na moři a přeživších a to napříč věky. Baví mně to. Ta lidská houževnatost to nakonec přežít. Mám knihy o portugalských a španělských lodích a zážitky těch co jejich potopení přežili z poloviny sedmnáctého století, knihy jako Přežili jsme v Pacifiku od Dougala Robertsona i knihy od různých spojeneckých letců, jejichž vzdušná pouť skončila v Biskaji nebo v Pacifiku v dinghy. Poslední film co jsem s touto tematikou viděl byl Unbroken (2014) byť tam to nebylo jen o moři a hlavně Redfordovo All is Lost (2013). Takže jsem se na tento počin celkem těšil. Hrdinové mi sedli, Woodley sice není kdovíjaká šťabajzna, ale pro příběh byla vhodně zvoleným typem. Obávám se, že úplná Barbie by zemřela hned v první hodině při otevírání konzervy... Film měl parádní kameru a hlavně lokace. Některé ty večerní záběry z paluby na zapadající slunce nad oceánem, taky bych se tulil k nějaké odrostlejší dvacítce v plavečkách. Nebo ten ohýnek na ostrově... Jenže moře nejsou jen červánky. Moře jsou taky bouře a vlny vysoké jak několikapatrový dům. Ve chvíli, kdy se večer na palubě k vám přidá do trojky nějaká Katrin, Emily, nebo Andrew či jak se všechny ty hurikány jmenují, končí romantika a jde o kejhák, štěstí a námořnický um. V tomto ohledu byl film velmi zručně natočen, vše bylo uvěřitelné, bouře byla skvělá. Něco tomu ale přesto chybělo. Napětí. Nějak jsem si u filmu nebyl schopen kousat napětím nehty a ke konci jsem už pevninu vyhlížel společně s hrdinkou. Aby už to zkrátka skončilo. Také mi tam vadilo to moc časté přepínání ,,než přišla bouře''. Tami Ashcraft to asi brala tak, že filmem uctila i svého přítele a pro ní samotnou to má asi větší váhu vzhledem k prožitkům. Za vidění to ale stojí, obzvláště pro nás suchozemce, zaživší ve většině z nás vlastní jízdu po hladině maximálně tak na šlapadle ne Vltavě nebo někde na rybníce... .-)! Takže dávám k olíznutí za 3 prsty s burákovým máslem. * * *

Když jdou na mužskýho léta a když se tu dlouho rval...zpívá Walda a já začínám mít ten samý dojem. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, že v mládí mnou opovrhovaný ,,hundrt'' se mi čím dál více začíná líbit. :-). Poprvé jsem ten nečekaný pocit okouzlení objevil tuším v Atomovové katedrále, když kočička Rudy Hrušínského ml. za ním jezdila na stavbu právě Škodylakem 100 Rapid. Kupodivu tady to bylo podobně a to se ve filmu mihlo při závodech i pár aut západních značek jako BMW atd... Příběh je zvláštní. Stejně jako všem mi neseděl dabink slovenských herců. Co na filmu zajímavé bylo byly právě všechny ty možné záběry ,,z kola'' nebo skrze přední sklo na opravdu rychle ubíhající silnici v až 140 Km/h (tedy dle filmového tacháče). Co dodat k pohnutkám hlavního hrdiny? Nejsem jezdcem rallye, ale jako chlap rozumím tomu, že když se má od nečeho celoživotně budovaného odejít, odchází se těžko. A určitě by se nemělo odcházet uprostřed posledního závodu... Dávám tedy za 3 motorová těsnění. * * *

Neměl jsem co dělat a tak jsem dětičky doprovodil na film. Chtěly vidět tu ,,novou pohádku s Pavláskem''. Já jsem kdesi četl, že je to nejrozporuplnější pohádka letoška a dávám tomuto označení plně za pravdu. Na jednu stranu nechybí pohádce poctivé kulisy venkovské chalupy, letních luk a lesů - tedy až na ubohé digitální efekty a ještě strašnější syntetizátorovou hudbu Ko-kokošky, tou horší částí je prapodivná dějová linie. Příběh je takový nemastný, neslaný jakoby splácaný z několika pohádek. Zprvu jsem měl dokonce dojem, že pohádka bude veršovaná soudě dle mluvy hraběte a vůbec volba jazyka navozujícího dojem staročeštiny dle mého názoru do pohádky pro děti nebyla to pravé. Něco jiného je, když mlynář Švehlík mluví v Princezně ze mlejna nářečín a něco jiného bylo zkrátka zde. Co jsem ocenil byly zpívané dvě staročeské lidovky. Naše děti je prakticky neznají a proč do pohádek hrdinům skládat nové písně, když lze využít a zároveň připomenout klasiku. Aninka mi byla moc sympatická a jako by vypadla z oka Élišce ze mlejna .-). Ta hlavní moviestar celé pohádky vodník Pavlásek byl takový prostě zelený Tydýt. Pavláskovo neherectví spojené s jím prezentovaný stojákovým typem ňoumy se v kině líbilo dětem, pro dospělé to bylo takové afektované ochotnictví. U nových pohádek, kde nevím na čem vlastně jsem se svými pocity po jejich konci si často říkám. Hele, seš starej. Tvoje doba pohádek je pryč. Tohle je digitální svět, buď rád, že někdo těm malejm točí tohle a ukazuje jak se žilo ve staré chalupě, jak vypadá koza a jak kokrhá kohout. Že dobro vítězí a síla vždycky není před rozumem všechno. Nejsi cílová skupina. Kapišto ? Tímto uchlácholen, si pak říkám asi jo. Ušlo to. Jenže pak vzpomenu na Anděla Páně nebo Čertí brko, tedy pohádky z nichž jsem byl nadšen a říkam si a ne. Jde to natočit i tak aby se i dospělý doprovod bavil. Aby řekl stejně starému fotrovi jako je on sám, hele na to jděte všici, je fakt super ! No a to u Zakletého pírka s čistým svědomím říci nemohu. Takže dávám za dvě kapky z vodopádu zdraví či co to bylo. * *

Samozřejmě se nabízí srovnání s filmem Eichmann z roku 2007. U tohoto filmaři kladli větší důraz na rekonstrukci celé akce Mosadu byť o emotivní momenty zde není nouze. Dnes už to nikomu nepřijde jak strašně důležité bylo lapit kata židovského národa a jak důležité jej bylo postavit před spravedlivý soud byť každý měl stovky důvodů jej osobně zaškrtit či nechat zlynčovat. Dost mně překvapilo, že volba herce pro tuhle lidskou nacistickou zrůdu padla na Kingsleye. Ten už hrál snad ve všem včetně Gándhího a Eichmann je tedy další historickou postavou do jeho herecké sbírky. Kupodivu jsem musel uznat i přes jeho typický orlí nos, že byl svému originálu celkem podobný. Zápletka v podstatě odpovídá skutečnosti a tak není moc co filmu vytknout. Lapení tohoto netvora byl zcela jasný signál všem pochovávaným nacistickým zločincům, že by neměli mít klidný spánek, protože ať jsou kde jsou, Izrael si pro ně může kdykoliv přijít. Co zaujalo mne a ve filmu o tom nic nepadlo, že řada přeživších teprve až po soudu s Eichmannem začali postupně vyprávět své hororové zážitky z koncentráků o nichž do té doby nemluvili. Soud jako by pomohl traumatizovaným lidem promluvit o v sobě dušených zážitcích a o jejich nočních můrách způsobených strašlivými zážitky z holocaustu. A hlavně, jsem rád, že se někdo toto téma zase rozhodl oprášit a natočit o tom film. Proto dávám o hvězdu více ! * * * *

Tak zase jednou první. TKM ano modří už vědí neb jistě pamatují :-) byl program pro mladé, kde se v rámci normalizace řešily problémy mladých a všechno co nějak s mládím souviselo. V rámci normalizace se tam občas objevovali až obskurní hosté, ale sem tam se tam objevil zajímavý hudebník či host, na nějž soudruzi zapomněli a nějak proklouzl do pořadu. Tenhle Silvestr je vlastně takový koncentrát zejména hudebních hostů. V publiku ani tentokráte nechybí tehdejší serebrity, které se baví a hihňají výstupům svých kolegů. Občas však když kamera koukne do poblika sem tam je vidět znuděný obličej toho či onoho umělce zřejmě nahnaného na tuto zábavnou show. Bodejť by ne. sám vzpomínám jak naši s radostí hlásili v Silvestrech každého ,,rozpoznaného'' herce či zpěvačku v publiku bavící se masy. Tady však pořad neuvádí ani Korn ani kaiser s Lábusem a těžko bychom hledali i Dvořáka s paní Bohdalkou. Pořadem provází Šíp s Uhlířem moderátoři populární tehdejší Hitšarády což byl zábavný hudebný pořad. Jako číšníci dělají drobné scénky a zvou si hosty na klubové pódium. Krom zapomenutých hvězd je tam možno vidět Plavce, Michala Tučného, Fešáky, Korna s Vondráčkovou atd... Celkem nezávadná zábava leč dnes už mírně vyčpělá ovšem jako retro fungující. * * *

Ne, nebylo to špatné! Filmy o cestování mám rád a tady to bylo navíc okořeněno hodně zajímavými úmrtími, kdy dotyční umírají na masivní krvácení z hlavy. Všechno bylo fajn, všemu jsem rozuměl, jen ten přenos mi přišel zbytečně emzácký. Myšlenka velmi zajímavá, ale rozepisovat ji tu tak vykecám to hlavní a to nechci. Máte-li rádi mysteriózní thrillery s ,,cestováním'' :-) pak si tohle nenechte ujít neb to bylo velmi koukatelné ! Dávám za 3 vpichy. * * *

V loňském roce středověkká řezničina ( libůstka !) Outlaw King a letos tohle. Zase jsem si pošmákl. Film vlastně mapuje ranné mládí anglického krále Jindřicha V. Plantageneta. Krále, který zajistil, že Anglie a Francie patřila pod jedinou a to anglickou korunu. Krom roztržek se vzpurnými Skoty a první okamžiky na trůnu film skvěle zobrazuje život na anglickém dvoře poloviny patnáctého století a prakticky vše graduje k tažení do Francie. Uvidíme nejen vylodění v Calais, ale i slavnou bitvu u vesničky Agincourt (25. října 1415), která se někdy nazývá i začátkem konce rytířstva. V středověku byl obrněný rytíř na vycvičeném obrněném koni něco jako tank. Když těžká jízda vjela tryskem v klínové formaci do shluku pěchoty, bylo to podobné jako by se náměstím plným lidí prohnal parní vlak. Tento ještě sekal meči, sekyrami a bodal kopím... U Agincourtu padlo velké množství francouských rytířů ač byli v početní i silové převaze. Král Jindřich V. se tak triumfálně vrátil do Anglie jako opravdický král a ne mladíček, kterému trůn připadl. Já před tímto typem lidí smekám. Chlapů co se sebrali a jeli někam týdny bojovat vlastní rukou nevěda jak to dopadne, ale s jasným posláním a vírou. Jak říkám, já si pošmákl ! Pět zápalných střel z katapultu ! * * * * *

Tohle jsou chvilky kdy nemám pocit zmaru. Kdy vím, že se za mé koncesionářské poplatky nevykrmuje už takhle obtloustlý Moravec, důra Fridrichová a další vykladači té jediné správné sluníčkové pravdy na kterou se má divák veřejnoprávní televize koukat. Pokračování MT mne fakt bavilo a zase po delší době jsem měl ten nevrlý pocit, že si budu muset na další díl počkat. Mimochodem to je asi jedno z hlavních měřítek dobrého seriálu, protože na ten co vás nezaujal se už příště nebude chtít podívat natož si dělat poznámku v hlavě či outlooku kolikátého že to bude. Jediné čemu jsem se od srdce zasmál byl ten bezbariérový přechod (respektive jeho bílý dlážděný signální a varovný pás) při průjezdu kočáru ,,Vídní'' těsně předtím než je milenka Fratiška ohozena jeho koly od hlavy k patě. (Jestli měl obrubník nášlap 2 cm jsem si nevšiml! .-) MT ale měla nejeden geniální patent za což ji zcela vážně obdivuji a tak třeba jí nějaký ten vídeňský SONS doporučil i normy pro bezbariérové přechody :-) ! Každopádně za mne je za 4 vozy s plátnem. Někdo může brblat, ale dodávám to co u předchozích dílů. Natočit v podstatě těžko žvýkatelné historické konverzační kostýmní drama modernější a zábavnou formou je taky kumšt ! * * * *