Big Bear

Filmy z Afghánu já rád. Je vidět, že Rusové mají stále potřebu lízat si tlapy stejně jako ji čas od času mají Amíci v rámci traumatu jménem Vietnam. Tenhle mix Kavkazského zajatce a Deváté roty mi sakra sednul. Je zajímavé, že Rusy tam bojující čekal podobný osud jako Amíky na konci šedesátek. Nezájem. V Rusku akorát na kluky co se zpět nevrátili v cínových rakvích nečekali hipíci a nikdo je nenazýval vrahy nebohých Vietcongů. Tam je čekala bída, zoufalá lékařská péče a rozpad Sojuzu, který buď jak buď když byl, nabízel alespoň ty nejzákladnější jistoty. Je těžké se stahovat ze země kde vás nechtějí do země, kde se s vámi krom rodiny ani moc nepočítá. Ty odlétající vrtulníky mi připomněly záběry z obsazovaného amerického velitelství a ambasády v Hanoji... Ty podobnosti tu jsou až neuvěřitelné. Tohle bylo moc milé překvapení ! Tu pátou hvězdu dávám navíc za reálnost. Film totiž postrádá a to zcela právem onen ruský gerojský patriotismus, který z podobných snímků doslova prýští. Naopak, ukazuje pravou odvrácenou tvář tohoto konfliktu. Je škoda že se do té země asi nikdy nepodívám, protože je to opravdu země krásná s neskutečnou přírodou. Věřím, že jsou tam i zajímaví lidé, ale testovat svojí krční tepnou nehodlám. No tak teď šíří demokracii v Afghánu USA a spojenci včetně nás. Jsem zvědav, zda se dostanou někam dál než všechny ty armády co si v Afghanistánu vylámaly zuby. Vy máte hodinky, ale my máme čas říkají Afghánci. Asi by bylo dobré se už nad tím konečně zamyslet a buť tu zemi nechat ve středověku kde je i s políčky máku, nebo ať už z ní někdo konečně udělá skleněnou pláň a bude bez problémů... Dávám za 5 balíčků heroinu. * * * * *

O tomhle jsem přesně psal v Pistolnici Jane, kde se leckdo rozčiloval nad tím, že to bylo málo brutální. Tak takhle to tedy mělo být? Jistě si nemusíme nalhávat, že konec devatenáctého století v Americe obzvláště na venkově nebyl žádný med. Zubatá tehdy měla co to všechno stíhat obíhat. Nemoci, úrazy, bitky, přestřelky, krádeže a loupeže, věšení lapených... Ale co je moc, to je moc. Sice musím uznat, že to je snad poprvé co se ve westernu řeší pedofilie, ale i tak... Příběhu mám chuť skoro nevěřit, některé postavy se chovaly opravdu podivně. Dávám tedy za 3 ukradené měšce se zlatem. * * *

Dokonalé! Už dlouho jsem neměl u české komedie takový pocit spokojenosti jako včera v kině. Havelka to udělal moc mazaně, použil téma všem blízké. Tady ani tak nejde až tak moc o vlastníky jako o spoluvlastníky v rámci bytové družtva. Dům, to je i spousta prostorů společných, půdou počínaje a sklepy konče. Vlastník sám samotinký, vlastník jediný toho všeho jako celku problémy schůzí vlastníků bytových jednotek řešit nemusí. Ale ono to téma jde aplikovat na jakoukoliv schůzi, kde se o něčem zásadním rozhoduje. Hlasování zastupitelstva, hlasování ve firmě o čemkoliv, nebo hlasování v rámci družstva vlastníků. Co vlastník bytu to originál. Od mladých co mají drajv a chtějí měnit staré a nefunkční k lepšímu po staré zaprděné vlastníky netoužící nic měnit už jen pro svůj klid. Dyť 40 let to tak vydrželo, tak co. A tak tu máme velmi třaskavé prostředí sousedů a sousedek, kteří jeden na druhého lecos vědí a v rámci schůzky si hodlají řešit i osobní spory. Havelka nasadil opravdu elitní skvadru a pokud si někdo o Terce Ramba (eh nejde mi to z pusy stále vidím Staloneho v potrhaném nátělníku s těžkým kulometem a mačetou v tlapách) myslel, že ej to sice pěkná roštěnka se vzrušujícím chraplákem k tomu, pak nejen tady musí uznat, že hrát sakra umí. Super byl i Kotek a další herci. Samozřejmě esa jsou Melíšková a Novotný a skvěle a jemně sekundoval Majer s Hádkem. Paní Havlová, to byla kategorie sama pro sebe a i ona ukázala, že hrát ještě nezapomněla a nebojí se opravdu žádné role :-). Já si to prostě užil na 100 %. Nechápu jak tu tomu někdo může dát jen dvě nebo tři hvězdy. Co jste proboha z posledních českých komedií krom Terorie tygra, Teroristky a snad ještě Źen v běhu viděli alespoň trochu vtipného? Nenapadá mně vůbec nic. Za mně je to za 5 podpisů ! * * * * *

Ale no tak... Vždyť to byl velmi příjemný moderní western. Dneska se už tak nějak vžilo, že současné westerny musí končit špatně. Vzpomeňme takového filmu jako např. Brimstone (2016) . V tomto filmu a teď pozor SPOILER ! nebude ublíženo ani dětem ani zvířátkům a přesto je to naprosto koukatelná záležitost. Pravda zápletka je banální a i neluštitel tajenek si vše dá brzy dohromady, ale proč ne? Natalii já rád, MškŘehoře taky a Edgertona jsem viděl nedávno v Rudé volavce, tak jsme si taky padli do oka. Vše je takové správně špinavé, zaprášené, přesně tak jak to mám rád. Pokud Frost byl něco jako Ranger, pak se divák nemusí divit tomu jak dobře vedl obranu farmy. Film mi zkrátka sednul, jen na té muzice se mohlo trochu máknout víc mám ten dojem. Každopádně tady půjdu čelem proti stádu a dávám za 4 lahvemi se střepy a petrolejem. * * * *

,,Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci'' ---- Sakra tohle byl mazec! Fakt to bylo skvělé! Nečekané a skvělé! Film co vás přitluče k zemi a drží vás tam celých 145 minut aniž by jste hlesli. Vůbec nechápu zdejší naprosto neodpovídající hodnocení. Dotyční jsou asi zvyklí na westerny ze šedesátek, kdy kapslíkové souboje nebraly konce a když už to někdo koupil a film byl v barvě, poznali jste spolehlivě, že jde o kečup od Heinze. Tohle bylo jiné. Syrové, drsné, nekompromisní a primitivní stejně jako Amerika těch let. Lid znal jen dřinu a kostel. Vzpěčovat se danému osudu bylo pro většinu lidí zhola nemožné. Pearce byl važně odporný a musím mu za jeho pastora zatleskat. Jak jsem tak četl komenty, někomu tu vadila ta drsnost, syrovost, mučednictví hlavní hrdinky... Jenže když si na vás v té době zasedl chlap a chtěl se pomstít, paradoxně proto, že vás miloval asi nebylo moc možností jak to řešit. V té době ještě ženské nesměly odmlouvat manželům jako dnes, natož neposlouchat či mít jiný názor... Ne že by se hned chodilo ke kováři, to byl myslím i na tu dobu už extrém, ale že manželé své neposlušné ženy občas srovnali do latě řemenem o tom jsem už něco četl. Každopádně už dloho jsem neviděl co se týče žánru western něco tak skvělého a vlastně už dlouho jsem žádnému filmu nebyl nucen dát za 5 hvězd. Tady je to po plném právu, fakt jsem si pošmákl ! 5 nábojů do winchesterky ! * * * * *

Ačkoliv je tohle propagandistický film, je to svým způsobem i film osvětový. Doma v Americe se totiž moc nevědělo co tam ti kluci u všech těch perutí po zapojení USA do války vlastně dělají. Domů chodily jen dopisy, že syn byl zabit, zraněn, že je nezvěstný... Americké velení si zprvu myslelo, že silně vyzbrojené Létající pevnosti B17 a Liberátory B24 mohou nálety na nepřátelské území podnikat sami bez doprovodu. že jej nepotřebují, protože střelci a sevřené formace letounů do ,,krabic'' tzv. combat boxů umožní při obraně soustředěnou palbu z letounů celé formace. Že to byl omyl, poznalo velení už záhy a ztráty začaly být na pováženou. Ono odepsat jednu létající pevnost s deseti členy osádky ještě šlo, ale když se jich nevrátilo z mise 30 ... 300 vycvičených mladých kluků. Synů, otců... Týdeníky v kinech samozřejmě jely na sto procent a informovaly o dění na frontě, ale ještě nikdo nenatočil přímo v letadle co se děje na bojové misi. Když se Robert Morgan kapitán a velitel B17 ,,Memfiská kráska'' dozvěděl, že mu chtějí na misi do letadla nacpat filmaře, byl na mrtvici. Jasně to zaznamenal ve své autobiografii Memfiská kráska. Důvodů bylo několik. Ač se Fortress zdál obří, každé místo bylo vyplněno výstrojí a také se počítalo každé kilo navíc. Někdy se bombardéry naložené pumami, municí pro všechna palubní střeliště a palivem jen těžce odlepovaly od runwayí v Anglii. A pak tu byla obava, že budou filmaři překážet v reálném boji. To byla obava oprávněná. V neposlední řadě tu byl aspekt i jisté pověrčivosti, kterou měly všechny osádky bombardérů a jakákoliv změna mohla narušit jejich ,,kruhy'' a fungování jako celku. Nakonec byl ale Morgan přemluven a během několika misí byl natočen tento barevný film. Je to dechberoucí záležitost, protože to na co koukáme se skutečně dělo. Když vidíme ve spirále padat k zemi obrovský čtyřmotorový bombardér, víme, že uvnitř jsou muži. Muži, kterým odstředivá síla znemožňuje dostat se k nouzovým výlezům... Na mne vždy nejvíce působí ten závěr, kdy se kluci vracejí na základnu. Čekající ambulance a hasiči, první červené světlice a první přednostní přistání s raněnými. Rozstřílené stroje s mrtvým jedním a někdy i dvěma motory, s dírami v trupu, křídlech s ustřelenými stabilizátory... Letouny sedají na břicho, s jedním kolem venku, nebo normálně, to když kluci ve stroji zrovna měli štěstí a zrovna jim se nic během mise nedělo. B17 byly obdivuhodné stroje. Dokázaly ustát značné škody, prý se dobře pilotovaly navzdory své obrovitosti a mezi osádkami a stroji fungovalo vzácné pouto. Může to znít divně, ale je to tak. V dokumentu The Cold Blue od HBO to jeden z letců dokonce připodobnil k manželství. Díky Wylerovi tak máme možnost vidět jak drsný byl tenkrát život osádek těžkých létajících pevností. Smekám i před ním, protože usednout do bombardéru a vyrazit nad Německo vstříc flaku a Luftwaffe při vědomí 25% šance sestřelení, to chtělo sakra koule a Wyler je měl. Takže tohle je za 5 bílých amerických hvězd v modrém poli na olivivých křídlech ! * * * * * *

Nejsem fanda do komixů. Jo hltal jsem v mládí Barbánka a Čtyřlístek, posléze Kruanovu cestu, Tvrz a Galaxii, ale s koncem předplatného Ábíček a totality jsme se já a komixy tak nějak rozešli. Později se mi jich pár dostalo do ruky i jako celé knihy, ale i ten o Františku Fajtlovi už beru spíše jako poctu a možnost těm (co nečtou knihy co sám napsal) dozvědět se něco o tomto hrdinovi. Americké komixy to už je pro mně úplně mimo. Občas se dostanu k nějakému filmovému zpracování čehosi, ale nebere mně to. Ale na tohle jsem byl zvědav. Musím uznat, že snad kromě názvu města jsem z tohohle komix vůbec necítil. Doslova mně pohlcovalo neskutečné herectví Phoenixe. To bylo tedy něco až nepopsatelného. Smekám před Vámi pane Phoenixi ! Ten zvláštní smutek v očích, to vyhoření, ta únava spolu s na kost vyhublou postavou a nahodilým smíchem .. K tomu maska klauna... Opravdu pekelná kombinace. Mně klauni přišli vždycky trochu strašidelní. Věděl jsem, že pod tím vším je člověk a že to jenom dělá tu neobratnost a legraci. Děsilo mně, že nevím kdo je pod tím. I třeba Ronald z McDonaldu je obludná věc a určitě bych tuhle masku nechtěl na žádné dětské párty... Ale je to subjektivní, můžeme vidět klauny v cirkusech či nemocnicích a tam rozsévají radost... Ne ten zde. Bylo tu dokonale vidět postupnou destrukci člověka, který se vší silou snaží udržet v normálu a snad by se mu to i povedlo. Jenže lidi jsou lidi. A tak je postupně začne nenávidět. Už jen tohle bylo ve filmu naprosto strhující. Další zajímavou věcí byla skutečnost jak se dav často rád upíná k vyšinutým jedincům. Ta scéna na rozbitém policejním autě mi připomněla zástupy poblouzněných teenagerů stojících kolem (také psychicky nemocné a rodiči svým způsobem týrané) Gréty... Musel jsem se znovu usmát nad tím když jsem včera viděl násilí ve filmu V tenkrát v Hollwoodu a v tomto, jak ukrákala kritika Marhoula za Nabarvené ptáče kvůli násilí... :-). A tady nic. Čím to? :-)? Na Tarantina či Phillipse se nasahá? Nebo kopeme jen do vlastních?:-). Nakonec jsem moc rád viděl, že jsem tento film viděl. Hlavně kvůli Phoenixovi. A svůj díl odvedl i hudební podkres Hildura Guðnadóttira. Dávám za 4 klaunovské nosy. * * * *

Z nějakého podivného důvodu jsem zase jednou dostal chuť podívat se na to kam až pokročily digitální technologie. V předchozím dílu to bylo docela slušné a nezábavnost tak částečně nahrazovaly padající mrakodrapy a auta létající po dálnicích pod údery Žlababy. Ze začátku tohohle filmu mi to bavilo a přišlo mi to dokonce vtipné. Jenže pak to začne být jen popcornová ptákovina pro multiplexy. A dokonce na ty žlababy ani moc nedojde, ale nechci spoilerovat. Dávám tedy za 2 šroubky. * *

Tarantinovi jde pomalu na šedesátku a to se člověk v myšlenkách rád vrácívá do dětství. To špatné odvane většinou čas a zbývají jen ty hezké vzpomínky na okamžiky a lidi co už nejsou. Tarantino tímto filmem zavzpomínal na poválečná leta a šedesátky, kdy byl malý kluk a kdy byl Hollywood opravdovým středobodem filmového světa. A v tom možná tkví zásadní problém tohoto filmu. Je to film pro pamětníky. Pamětníky jako on, pamětníky těch časů a míst. Jsem si skoro jist, že dokonce i americký divák z druhé strany pobřeží něvěděl úplně zcela na co to vlastně kouká, natož běžný divák evropský jdoucí do kina na dalšího Tarantina. Těžko pak ve filmu pochytat všechny ty narážky, náznaky, jména ulic, kin, která tehdy něco znamenala. Ti znalejší samozřejmě poznají hlavní postavy a některé filmy o nichž se tu bude hovořit byť DiCaprio tu hraje fiktivní postavu. Ti co se trochu o americké šedesátky zajímají více pach jistě budou znát i smutnou záležitost v domě Polanských či na párty poznají členy Mamas and Papas atd... I kdyby byla ale k filmu přesná rukověť a divák věděl kdo je kdo a kde je kde, přesto na mně film působil jako takový mírně nesourodý mišmaš. První dvě třetiny to byla taková skrumáž vzpomínek bez hlavy a paty a nějaké nosnější dějové linie. Ano skrumáž nádherná, vypilaná do detailu. Jako by jste tam v těch časech byli. Poslední třetina naopak byla celkem adrenalinová a brutální. Když to pak vezmu celé dohromady pak to spolu moc nehrálo. Pitt ukázal, že i ve vedlejší roli můře hrát nehrát a bude to super. Řemeslnosti filmu není co vytknout, je to pravé americké retro. Capria i Pitta mám rád, ale tohle prostě nebyla sklenka mé margharidy a solit to hvězdami jen proto, že to točil Quentin, tak to ne. Tři nalepené kníry, víc bohužel nedám. * * *

3333 komentář. Krásné číslo, takové magické a jsem moc rád, že tento koment k tomuto filmu vyšel právě takto. Asi zase začnu věřit na Ježíška. Pod stromečkem jsem totiž našel knihu Jay A. Stouta - Pekelní andělé o 303. bomb. sq. USAF a do toho mi přítel Desade poslal upozornění na tenhle film. Co dodat? LoneGunman to v podstatě napsal za mně a co nenapsal mám už v komentu k Memphis Belle (1990). Samozřejmě mám a viděl jsem i Wylerův Příběh létající pevnosti a koukám, že jsem ho buď neokomentoval, nebo se ten koment někam vypařil. Tenhle snímek je dokonale kolorovaný, parádně sestříhaný a je k němu zvolen fantastický hudební podkres. Damozřejmě, není to žádné HD, ale to z něj právě dělá dost dobovou záležitost. Je to film o slavné Mighty Eight a jejích mužích. Tady tedy hlavně o osádkách létajících pevností, ale nejen o nich. Je to film o všech, kteří se podíleli na tom, že pravidelné nálety zlomili nacistickému Německu páteř. V dnešní přiblblé době jak jinak se dělají oběti spíše z bombardovaných Němců a Japonců. Letci jsou nazýváni leckde vzdušnými teroristy (podobně jako za války nepřítelem!) a vůbec se nebere v otaz jejich oběť. V lepším případě zničené mádí, v horším posttraumatické syndromy a v nejhorším zranění s trvalými následky. A to nemluvím o všech těch KIA a MIA o jejichž osudu dodnes rodiní příslušníci nic neví. Jak píše LoneGunman, tohle je moje srdeční záležitos a já měl opravdu většinu filmu husinu na zádech. Byli to neskuteční borci ti mladí kluci. Už jen ten záběr na toho těžce raněného ještě v trupu mašiny jak mu dávají krev a do rtů zapálenou cigaretu a on , když zjistil, že je točen, unaveně se usmál do kamery... Věděl, že to možná uvidí blízcí, nechtěl dělat více starostí... B17 byla nádherná mašina. Když jeden z letců říkal, bylo to manželství, naprosto jsem rozumněl. Největší mráz mi ale přeběh po zádech u posledního dialogu filmařů s jedním z posledních veteránů: ,,"Poprosím vás hoši o laskavost." "O co jde Bude?" -- "Až večer přijdete domů, odříkejte modlitbu Bohu a poděkujte těm 28.000 klukům, kteří položili své životy, "aby jste dostali život, jaký máte teď." --- Dnes si to už málokdo u nás uvědomuje a mladé tohle nezajímá vůbec. Ale bez těch kluků z USAF a RAF k nimž patřili i naši hrdinové, to tu mohlo dnes opravdu vypadat zcela jinak.... Dávám za 5 bílých hvězd ! * * * * *