Big Bear

,,My nezapomínáme, to si nemůžeme dovolit! '' Z téhle věty sekretářky soudruha Pláteníka - tajemníka ONV KSČ zamrazilo...Jo, tehdy mělo každé řemeslo svůj film. Soudruhu Pláteníkovi jde o prospěch každého občana, který si k němu přijde postěžovat i o problémy a rozvoj místní chemičky... Hlavní roli si střihl kovaný komunista Moučka, manželku mu dělá kovaná komunistka Švorcová. V seriálu se více či méně mihne i vícero socialistických hvězd, přičemž převládají herci, kteří už za sebou měli nejeden komunistický ideologicko-poučný humáč. Za zmínku stojí i pekelná hudba, která připomíná budovatelské pochody vyřvávané rozhlasem po drátě. To se prostě musí vidět. Mazec. Hvězda za to retro, protože podívat se do takovéhleho Jurského (komunistického) parku se v tak ucelené formě jakou nabízí tento seriál jinde nepodaří ! *

Pokus obšlehnout staré válečné komedie jimž vévodí Velký flám (množstvím zvratů, záměn atd. - nikoliv dějově) , zde evidentně nevyšel a situaci nezachránila ani celá plejáda známých herců s Abrhámem v čele. Ani ten si se svojí postavou evidentně nevěděl moc rady... Navíc já prostě když někdo v dnešních komediích běží, zakopne, spadne a řekne jauvajs (a to 3 x po sobě) to už neberu moc jako chytrý humor... To se dalo akceptovat v němých groteskách. Zde těch různých pádů (navíc často špatně zahraných), vykulených rádoby vtipných výrazů atd...bylo zkrátka moc a hlavně často ve chvílích, kdy to vyznívalo spíše trapně.. Zkrátka - koukat se na to dá, občas se člověk i usměje převážně slovním dvojsmyslům, ale to je vše. Tu druhou hvězdičku dávám za nasazení autentické bojové techniky - především u závěrečné honičky . Ty Sdkfz by měly být vzorem nejednomu západnímu snímku, kdy režiséři mají nepochopitelnou zálibu v přestříkávání amerických halftracků M3A na šedo a domalovávají se na ně kříže... * *

Nr. 1 ze všech francouzských komedií. Nad Paříží je sestřelen čtyřmotorový bombardér RAF B-17. Osádce se nad okupovaným městem podaří vyskočit padáky, žel každý dopadne do jiné části města. Místem setkání osádky před společným útěkem jsou veřejné lázně. Poznávacím znamením bude pískání šlágru tea for two :-) Frantíci mají dle mého názoru trochu komplex s tím jak válčili a jak se nechali převálcovat. Proto vznikla celá řada komedií, kde wermacht je banda tupounů a chrabří vojáci ( Sedmá rota )či odbojáři jim to tvrdě natřou. Každopádně tohle je klasika a smát se budete od začátku do konce. Just tea for two , And two for tea, Just me for you, And you for me...

Máte poslední přání? Jo, až příští rok pojedeš na dovolenou, dej pozor ať ti nenastydnou záda, budě Tě trápit ischias..Jo, jo srandičky, srandičky - chopte se ho :-)))) Super komedie, plná záměn, zvratů ve stylu francouzských komedií s Funesem. Pár nácků přežívajících v Jižní Americe se chce vrátit prostřednictvím cestovní kanceláře z budoucnosti (CK se specializuje na lety do historie) s ukradenou americkou bombou do druhé světové války a zbraň nabídnout Hitlerovi. Bohužel, jak už tomu v komediích a chronoletů bývá, náckové se do historie vrátí, ale ne do období které chtěli....

Ale on Hitler měl fakt neskutečné charizma, které fungovalo skoro až do konce... To samozřejmě začalo vyprchávat zejména před zbytky velení, kdy Hitler nad mapou rozmisťoval divize, které už dávno rozmašírovaly pásy tanků Sherman a T34... Ohledně Hitlera samotného je zde dle mého zatím nejlépe zahrán ze všech válečných filmů, ve kterých se jej pokoušela celá plejáda herců napodobovat. Fajnšmekrům doporučuji, ty poslední dny v bunkru jsou opravdu depresívní záležitost.

Když pan Satinský na konci filmu ústy hlavního hrdiny vypráví: ..další vlak už nejel, 1.9. začala válka .. měl jsem slzy na krajíčku. Když pak povstal celý sál před dojmutým panem Wintonem, nemohl jsem se již udržet. Při pohledu na ostatní členy rodiny se kterými jsem film sledoval jsem zjistil, že pláčí všichni. Krásná poklona Siru Wintonovi. Když jsem se pak dodatečně dozvěděl, že nebýt jeho manželky, která při uklízení půdy jejich domu náhodou narazila na podivné krabice s fotkami dětí, čísel a jmenovek, které to pak pan Winton vše dávno po válce pověděl, musel jsem se tomuto člověku v úctě poklonit podruhé. Jen díky tomto náhodnému objevu se svět a hlavně zachránění dozvěděli o panu Wintonovi. Ta neskutečná skromnost a lidskost je odzbrojující.

Výborné protektorátní drama s originálně vymyšlenými předěly klíčových válečných let, kdy se film brilantně vyhnul jakémukoliv znázorňování války a přesto její dopad na obyvatelstvo divák skrze předkládané vyhlášky a novinové titulky jasně pociťuje. Moderní podání filmu mi maximálně vyhovovalo. Plodková, Daniel i Melíšková hrají zcela přirozeně a jejich role jsem jim celou dobu věřil na rozdíl od výkonu Sandry Novákové, který občas skřípal. Protektor je filmem o svědomí a odvaze za nacistické okupace. Děj vyvrcholí antentátem na zastupujícího protektora Reinharda Heydricha. V nastalém víru nacistické msty a štavnice po atentátnících dokázala hrůza dokonale určit skutečnou povahu každého. Tleskám soudtracku formace jež si říká MIDI LIDI u jejichž úvodní písně,, Když zavřu oči' jsem coby milovník swingu a hudby čtyřicátých let vůbec nepoznal, že se jedná o zcela novou věc. Perfektně jsou pojaty i hudební doprovody již výše zmíněních předělů jednotlivých válečných let.

Doba ve které se děj odehrává připomíná tlení v kompostu. Perfektně natočený hnus, u kterého si s úlevou uvědomíte, že toto už je snad naštěstí navždy pryč. Depresívní prostředí kanceláří a zasedaček s umakartovými stoly s nezbytnými popelníky, nástěnkami a koženkovými sedačkami , hnus sídlišť a vyjížďky se spolupracovníkem STB žigulem kamsi za město dělají kulisy dramatu o estébákovi, kterému hráblo. Vysoce hodnotím vynikající výkon pana Malého, které jsem doposud neznal. V jedné z mini-rolí se také mihl skvělý Oldřich Kaiser. Tohle by bylo na 5 hvězd už jen za tu scénu kdy doma navečer v typické panelákové kuchyni Antonín se svojí ženou probírá jejich maželství, do toho hraje z rádia Šaty z šátků na klavír Jiří Malásek a z okna je vidět protější panelák s rozsvícenými okny ... Dokonalá scéna ve všech detailech !!! Bohužel, toto není film pro širší publikum a teenageři jej zřejmě nepochopí.

Britské, milé, vtipné i strhující drama o tom že i anglický král je také jen člověk. Oba hlavní aktéři hrají jako o život a já si film velice užil.

Prvních deset minut filmu mne upoutalo. Laškování Harrisona Forda s Lesley - Anne Down v ulicích válečného Londýna bylo vtipné a romantické. O filmu jsem nic nevěděl, proto jsem se zaujetím sledoval (coby fajnšmekr válečných filmů o letcích) další osudy amerického kapitána bombardéru B25 Mitchell. Kdyby film pokračoval jako milostné drama či románek výše zmíněných a válka se odehrávala v pozadí, mohl mít zřejmě o dost vyšší hodnocení. Zpracování letecké základny kdesi v Anglii a starty Mitchellů k náletu ještě ušly. Stejně tak byl obstojně zpracován briefing osádek a konflikt velitele letiště s Fordem. Dál už to však byla jen bída. Pominu-li neustálé trapné hlášky navigátora které mne iritovaly, dostaneme se k hlavní dějové linii a špiónsko akční zápletce. Doba vzniku filmu byla dobou akčních filmů a tomu odpovídá i nesmyslnost a přiblblost celé dalšího děje. K dovršení všeho hrdinové bojují s totálně tupým wermachtem, kterému to samozřejmě ve smršti střel a explozí Ford s Plummerem natřou. Tu druhou hvězdičku dávám za úvodní melodii od Johna Barryho.