Big Bear

Jack je looser, nesmělý, neprůbojný, pomalý. Týpek se zavalitou postavou, s mastnými vlasy a trochu zaseklým vystupováním. Pracuje jako řidič ve firmě svého strýce, který pronajímá limuzíny. Jack má naštěstí ve firmě spolupracovníka a přítele Clyda, který mu pomáhá a dělá mu ,,staršího bráchu'. Jack se totiž chce sblížit s Connie, spolupracovnicí Clydovy manželky Lucy. Díky pomoci Clyda se to nakonec začne zdárně rozvíjet, ale Clyde sám touto pomocí utrpí ztrátu. Je to velmi milý a lidský film o některých jiných z nás, o přátelství a obětech. Hoffman ztvárnil Jacka ve standardu na který jsme u něj zvyklí, stejně tak ostatní aktéři. Na mne film komediálně nepůsobil. Moc se mi líbila role Clyda a jeho vztah k Jackovi, který byl plný porozumnění a přátelství. Je vidět, že Hoffman má široký potenciál i jako režisér a máme se jistě na co těšit i v budoucnu.

Z kina jsem šel omámený, smutný a zamilovaný do nádherné Charlize.

***** - nemám co dodat.

Proč tak nízké hodnocení? Na TV seriál je to solidní dílo s nádherným pohledem na Anglickou renesanci za Jindřicha VIII. Seriál jsem viděl celý a vůbec mi nevadí, stylizace některých postav. Trochu nechápu rozčarování v některých komentářích ohledně erotiky. Dle mého názoru jí tam žádný přehršel není. Já bych si ten přechod ze středověku na renesanci byť na dvoře krále Anglie moc neidealizoval... HBO seriály umí. Milovníkům historických filmů doporučuji.

Pan režisér je perfekcionalista a na filmu je to znát. Málokterý rýpal tam najde modernější verzi kulometu Bren než jako měli naši v Africe, chybnou výložku na battledresech či něco jiného. Tento film je spíše pro znalce či milovníky válečných filmů. Rozhodně bych nedoporučoval si jej pustit s přítelkyní pro strávení krásného večera. Není to žádný Hollywood ala Pearl Harbor, či Tmavomodrý svět. Je to drsné drama o našich vojácích v Severní Africe za druhé světové války. Osobně mně trochu mrzelo obsazení Roberta Nebřenského do jedné z hlavních rolí jako drsňáka. Nebřenského doslova zbožňuji ať už jako hudebníka či jako recesistu a snad proto jsem i v těch nejvypjatějších částech filmu čekal, že se jeho strnulý obličej náhle usměje a on prohodí pro něj typickou nějakou hlášku... Proti jeho výkonu nic nemám, hrál o sto šest, je to asi spíše moje škoda. Velmi mile mne překvapil Michal Novotný jehož jsem měl zafixovaného jako ,,Nováckého' seriálového herce-neherce. Film nemá až tak moc dějovou linii. Spíše je to několika denní sonda do života našich vojáků v zákopech v poušti, kdy nepřítelem není jen Romelova armáda, ale sama poušť. Je chvályhodné, že film upozornil na další složky našeho zahraničního odboje a široká veřejnost si má možnost uvědomit, že zahraniční odboj nebyli jen naši letci v Anglii. Dávám solidní čtyři hvězdičky.

Již jsem měl tu čest s pár Sovětskými filmy, které čas od času vychází v trafikách na DVD za 49 Kč... Většinou se jednalo o díla nevalné úrovně, poplatná době svého vzniku. Střet s filmem - Jdi a dívej se byl pro mne jako srážka chodce s tramvají.... Naprosto v šoku jsem sledoval drama mladého chlapce, který je svědkem nacistických zvěrstev v zapadlých vesničkách při tažení wermachtu dále na východ. Syrové, kruté, bez příkras. Bahno a krev. Od tohoto filmu mám k Sovětské válečné kinematografii větší respekt. Po filmu jsem byl v šoku ještě druhý den....

,,Válka lidi nešlechtí, dělá z nich psy! '' -------- Pro mě nejlepší doposud natočený film z pacifického válčiště a vlastně asi nejlepší válečný film vůbec. Herecké výkony některých herců jsou brilatní (Nolte, Caviezel, Penn ad..). Film je o dobývání ostrova Quadalcanal námořní pěchotou USMC. Kromě krutých bojů, kdy se na atolu bojíte s hrdiny vystrčit hlavu z vysoké ve větru se vlnící trávy aby jste pohlédli na hřeben kde že to vlastně ti Japíci mají bunkry s těžkými kulomety (pusťte si to se zvukem 5.1), je film i psychologickou sondou do duší bojujících mužů, často chlapců. Nevadí mi stopáž, nenudil jsem se ani minutu ba ani sekundu a jen němě jsem zíral na tu neskutečnou kameru. Vše je fantasticky dokresleno hudbou Hanse Zimmera a já osobně tento soudtrack považuji za jeden z jeho nejlepších co kdy složil. S Ryanem tento film nelze srovnávat, je to zcela o něčem jiném a spojitost oba filmy mají jen v tom, že se odehrávají za druhé světové války... Pustit tento film o rok dříve, byla by to smršť Oscarů a dalších ocenění. Škoda. Fajnšmekr ale toto ryzí umění ocení a bude mít úžasný zážitek. Linie je vizuální skvost. Pět medailí kongresu! * * * * *

Film je o legendární akci 617. britské speciální bombardovací peruti RAF ,,Bořičů přehrad'. Peruti velel až do své předčasné smrti Guy Gibson (VC, DSO, DFC), který byl od počátku u celého projektu skákacích pum a velel i samotnému náletu. První 2/3 filmu sledujeme nápad a vývoj nového typu pumy i počáteční neúspěchy. V poslední třetině pak sledujeme samotný nálet letky těžkých čtyřmotorových bombardérů RAF Avro Lancaster na přehrady v Porůří. Osobně jsem navštívil přehradu Edersee i tamní muzeum. Musím smeknout před odvahou mladých osádek. Když stojíte uprostřed hráze, koukáte přes jezero na až tak ne moc vzdálené kopce na druhé straně, uvědomíte si jak málo měli bombometčíci času na sestup na správnou výšku, ustálení rychlosti a odhoz barelové pumy. To vše v noci a za palby flaků rozmístěných na hrázi. Z fotek v muzeu jsem viděl, že škody ze záplav byly značné. Přílivová vlna (u této přehrady) zasáhla řeku Fulda, která protékala průmyslovým Kasselem, který zčásti zaplavila. Mimochodem v muzeu vám pustí posledních 25 min. tohoto snímku na šílené VHS kopii a v němčině. Když jsem slyšel filmového Gibsona jak po předstartovní kontrole říká : ,,Alles in Ordung'' - kroutili se mi palce u nohou :-)) Ačkoliv dnes triky působí lehce úsměvně, na svou dobu se jednalo o perfektně zpracované efekty. Samotný nálet je napínavý a zpracován podle skutečných událostí. Film je nejen poctou hochům od této peruti, ale i vědcům, bez nichž by řada válečných úspěchů vůbec nevznikla. Filmaři měli tu výhodu že v roce 1955 se dalo natáčet s veškerou technikou, která bojovala ve válce (což je velký problém dnešních filmařů, kteří si vypomáhají ledacčímž...). Tato slavná peruť si do konce války připsala další celou řadu úspešných speciálních akcí, které by také stály za zfilmování. Jednou z nich je např. nálet na bitevní loď Tirpitz ze základen v Rusku. Koho problematika ,,Dambusters' zajímá doporučuji přečíst autobiografii Guye Gibsona - Nepřátelské pobřeží před námi.

Tak jako se do sebe zakusovalo RAF s Luftwaffe, tak ve scénáři citím podobné se do sebe zakusování Jana a Zdeňka Svěrákových. Ač je film na solidní 4 hvězdičky, přesto je tam jakási nevyrovnanost. Cítím tam krásný příběh lásky a zrady (ať už hlavních hrdinů, tak i nevděčného národa) , ale také tam cítím nutkavou potřebu ukázek bojových scén, vybuchujících vlaků atd... Z těch válečných záběrů a scén je cíti omezený rozpočet na každém kroku. Ať jsou to různé verze Spitfirů na letišti či základna jak po vymření, kde z anglického personálu zahlédnete max.10 lidí. Film si vzal jako jednu z předloh knihy legendárního našeho stíhače Františka Fajtla - Sestřelen a Boje a návraty. Měl jsem tu čest se o filmu s panem generálem Fajtlem na návštěvě u něj doma bavit a vyjádřil částečné zklamání nad finální verzí filmu. Čekal, že to bude spíše film o jeho útěku po nouzovém přistání v okupované Franciii. Velmi hodnotím vsuvky z komunistického lágru. Když jsem šel z kina, řada lidí říkala, to jsem vůbec netušil... Už jen za tuto osvětu si duo Zdeněk a Jan zaslouží pochvalu. Takovýchto poct našim hrdinům, k nimž se národ zachoval naprosto hanebně a odporně je málo. Jen houšť! Koho tato problematika zajímá, doporučuji shlédnout film Nebeští jezdci, který je o naší osádce bombardéru Wellington.

Létající pevnost B17 Flying Fortress (mimochodem asi nejhezčí bombardér války) je mým miláčkem už od puberty. A samozřejmě mně zajímají i osádky co na nich létali. často devatenáctiletí kluci byli převeleni daleko od domova ze svých farem kamsi do věčně zamlžené deštivé Anglie, aby odtud vzlétali a zasazovali tvrdé údery Třetí říši. Film Memphis Belle je filmem o skutečném letounu B-17F. Jeho osádka s vedoucím pilotem Robertem Morganem jako první ze všech v bombardovacím letectvu USAAF jež mělo za války základny v Anglii dokončila předepsaný počet 25 náletů. Splnit tuto kvótu nebylo jen tak. Říše se tvrdě bránila a u prvních náletů se životnost osádky počítala jen asi na 6 misí... Představa velení, že se tvrdě vyzbrojený bombarďák navíc v sevřené obranné sestavě s dalšími bombardéry (tzv. combat box) ubrání útočícícm stíhačkám nepřítele totálně selhala. Zkušení piloti luftwaffe brzo zjistili jak box správně načít, který vedoucí letoun podle nějž se naviguje celá formace sundat a kde má ,, létající pevnost'' slabší místa. Počáteční ztráty šly do stovek mužů... Teprve když letectvo zapojilo do bojů novou stíhačku P51 Mustang, mohli si chlapci v bombardérech více oddechnout. Mustangy byly schopny bombardéry díky velkému doletu doprovázet celou cestu nad cíl a zpět a jako eskorta tvrdě bránily ,,big brothers'' od dotírajících Skopčáků... i tak jim zle zatápěly technické problémy se stroji, počasí, navigační problémy a celou cestu k cíli nepříjemný vlak, který se nad cílem často stal zcela zničujícím. Film je samozřejmě oproti realitě velmi akční a hoši na poslední misi zažijí snad vše, co tehdy osádky bombardérů mohlo na nebi a zemi potkat. Přesto jsou herecké výkony solidní a trikové efekty na svou dobu také velmi zdařilé. Film je prakticky celý o jejich posledním bombardovací misi. Od večerní tancovačky, ranního briefingu, startu, náletu samého po závěrečné efektní dosednutí na domovské základně. Koho tato problematika zajímá doporučuji shlédnout film z podobného prostředí tentokrát z pohledu velitele základny těžkých bombardérů Twelve O'Clock High. A samozřejmě původní Wylerův dokument o Memphiské krásce Memphis Belle: A Story of a Flying Fortress. Po tomto úctyhodném výkonu dokončení 25 náletů, který nezáležel jen na dovednostech celé osádky, ale především na velikém válečném štěstí se hoši mohli rozhodnout zda se stát důstojníky, kteří budou na zemi coby zkušení veteráni školit další osádky, nebo pokračovat v náletech v dalším operačním turnusu. Osádku Memphiské krásky však čekal jiný osud. Byli odveleni do USA, kde se účastnili celé řady promo akcí ve prospěch válečného úsilí a armády. Ve filmu je letoun po skončení mise zralý k sešrotování, ve skutečnosti však bezpečně přeletěl do USA. Dnes je v muzeu v Daytoně v Ohiu. Memphiská kráska dostala jméno podle dívky hlavního pilota Roberta Morgana. Symbolizuje ji NOSE ART telefonující slečna. Morgan se během války se svou láskou rozešel, ale bojový název létající pevnosti Memphiská kráska i slečna se sluchátkem pod kabinou se staly legendou. A jen pro zajímavost uvádím, že Morgan o svém působení u USAAF napsal stejnojmennou knihu. Po sérii propagačních štací na podporu válečného úsilí ve státech se přeškolil na nejmodernější bombardér té doby B-29 Superfortress a šel válčit s Japíky do Tichomoří... Telefonující krásce z Memphisu dávám za plný počet pum a chlapcům ze všech spojeneckých osádek vzdávám hold ! * * * * *