tomtomtoma

Film "Alenka nebo poslední útěk" je pozoruhodnou variací Clauda Chabrola na proslavenou knihu Alenka v říši divů. Nebyl by to Chabrol, aby Alenku nevyužil ke svým hrátkám černého humoru a kritiky buržoazie. Uchoval podstatu schématické logiky, respektive alogismu, běhu událostí, k ní připojil Freuda a Nietzscheho, alegorie a narážky, Thanata s Érotem, černý humor a reinkarnaci. Chabrol si pohrává se skutečností lidské smrtelnosti, s procesem uvědomění si smrti i s přípravou na ní. S lehkou písní na rtech zvesela poskakuje po sluncem nasvětlené loučce, pokouší a provokuje žánrové stylizování, jen Hitchcockův cynismus nahradil nezvedenějším černým humorem. Hrdinkou odysey očistce vnitřního světa je Alice Carroll (zajímavá Sylvia Kristel), mladá žena v rozpuku úplné krásy života. Náhlé ukončení ničím nenaplňujícího vztahu se stává tou nejzásadnější životní zkušeností. Právě zde je možné nalézt spásu pochopení, nebo naprosté zatracení. Hříčka nabízí několik paralelních úrovní vědomí i nevědomí. Významnější postavou je Henri Vergennes (velmi zajímavý Charles Vanel), majitel osamělé vily, laskavý hostitel noci a průvodce posledních životních projevů lidské duše. Předurčenost je zákonem. Výraznou postavou je zde mladý muž u kamenné hradby bez brány (velmi zajímavý André Dussollier, též v roli pracovníka čerpací stanice). Úzkostlivě se vyhýbá přímému tělesnému kontaktu, přesto si neodpouští manipulaci se základními prvky pasivního odporu a záměrného vzbuzování pochybností. K výraznějším postavám filmu patří také mladý klučina (příjemný režisérův synek Thomas Chabrol), jinotaj i ptáčník k drobné potěše zmatené, ale vyrovnané Alenky. Z dalších rolí: zajisté spolehlivý, diskrétní a jízlivý Vergennesův majordomus Colas (Jean Carmet), Alenčiny reakce pobaveně a potměšile jitřící muž středního věku (François Perrot), umírající stařeček na pohřebním banketu (Fernand Ledoux), z nečekaných projevů odporu zaskočený Alenčin manžel (Bernard Rousselet), Alenku na skleničku zvoucí muž (Noël Simsolo), či ladná servírka svérázného pohřebního banketu (Catherine Drusy). Film "Alenka, nebo poslední útěk" je pozoruhodnou filmovou hříčkou fantazie, frivolnosti, psychiatrie a černého humoru. Chabrolova variace Alenky v říši divů patří k nejosobitějším výtvorům francouzského režiséra. Thanatos s provokativně smyslnou příchutí Érota.

Film nám ukazuje těžký život ženy. Je to určitá obžaloba mužů - manželů. Jsou dominantní, žena je doma a musí poslouchat. Vše je o výchově, pokud v takovém modelu vidíme ideál života. Ale je to výhradně mužský egoistický svět, který nás živí. Krásný příběh, jak se zlomená žena s malým dítětem postaví zpět na nohy a nakonec najde i pravou lásku. Alice (výborná Ellen Burstyn) nikdy neměla štěstí na muže, ale po smrti jejího manžela se musí začít starat sama o sebe a svého malého synka. Cestou naráží na další muže, ale ti ji od mužského pokolení odrazují svou brutalitou a neschopností respektovat ženy jako partnerky více a více. Nádherné drama se zřejmě potřebným happyendem, aby naděje stále zůstávala.

Road movie o osamění, ve kterém nikdo nechce být, Připadá mi trochu pomalý děj, Za pozornost stojí kamera. A i vákon obou hlavních herců je velmi dobrý. Yverra Rottländer v roli Alice a především Rüdiger Vogler v roli fotografa Philipa. Film o osamění a hledání cesty. Především z toho osamění.

Poměrně příjemná parodie na hiphopovou mládež a jejich rádoby gangsterská uskupení a stav britské politické scény. Ali G (Sacha Baron Cohen) je společenský outsider, kterému se z nenadání otevírá možnost vstoupit do nejvyšších pater politiky. A využívá to ve vrchovaté míře, vpadává do života všech, aby ho zcela obrátil na ruby, nebere si servítky s žádným ožehavějším tématem, ať se jedná o drogy, přistěhovalectví, mírová jednání a politické intrikaření. Z dalších rolí je nutno zmínit ministerského předsedu (Michael Gambon), ambiciózního Davida Carltona (Charles Dance), který stojí za stoupající hvězdou Aliho, nebezpečnou krásku Kate Hedges (Rhona Mitra) ve službách Carltona, Aliho čubičku Julii (Kellie Bright), a více, či méně směšné hiphopery Rickyho C (Martin Freeman), 2Paca (Ed the Dog), Davea (Tony Way), Jezzyho F (Nabil Elouahabi), či Hassana B (Ray Panthaki). Neumdlévající, vzdorovitý, namyšlený, nechytrý. Mění, bourá, tvoří, užívá si a rozechvívá vše a všechny. A přesto je velký potenciál srážen někdy až opravdu hloupým humorem. Ale tak je to stále velmi pozoruhodné dílo.

A loď pluje je vzletnou lyrickou básní v šiku sarkastické hravosti a karnevalového obžerství. Federico Fellini si vychutnává kontrasty, důkladně buduje choreografii vizuálních výjevů, na plátně hněte barevné nálady zvuků, zvědavě prohlíží intimní pocity vnitřních světů a obdivuje nekonečnou krásu vesmíru. Řecký duch si připomíná stopy ideálů, do koloritu běsu života vkládá představy a sny, s pochopením se usmívá, škodolibě vydírá a ve větru vlaje. Fellini se nikdy nevzdá své neposedné podstaty, znovu hýří drobnými provokacemi a miluje život. Rozvernost je schopná niterného sebepoznání, poezie se lehce vznáší, ctižádost italské opery se zuřivostí proměňuje chudobnou běžnost v naléhavou teatrálnost, pohyby grotesky vzývají touhy, patos zlatého věku zpívá na svém vlastním pohřbu a afektované elitářství se třese zlostí a strachy. Cirkusový operní výstup je podroben drobnohledu hromadného sdělovacího prostředku, symbolismus se nezalekne ani pohřebního rituálu a nezbedně pomrkává na pohyb, pocity a slova. Průvodcem elitářské noblesy odcházejícího věku je Orlando (velmi příjemný Freddie Jones), neodbytně vtíravý novinář a výsadní zpravodaj poslední cesty starého pořádku světa. Je okouzlen krásou a přitahován majestátem moci a společenské vážnosti. Cirkusový klaun si zvolil decentní proceduru, se kterou se pokouší posouvat stále dál, vzhůru a vpřed. Hlavní ženskou postavou je Ildebranda Cuffari (příjemná Barbara Jefford s hlasem Rity Savagnone a se sopránovým zpěvem Mary Zampieri), ctihodně vážená operní pěvkyně. Snaží se vykročit ze stínu zemřelé kolegyně a velmi důsledně požaduje úctu a dotyk uznání. Z dalších pěveckých úloh zaujme zejména bodrý a teplý basový hlas jménem Aureliano Fuciletto (sympatický Victor Poletti se zpěvem Giovanniho Bavaglia), zamilovaný do ukázek zpěvu a řádu vlastních hlasových možností. Úpadkem mužské potence je Sir Reginald Dongby (příjemný Peter Cellier s hlasem Oresteho Lionella), masochistický šmírák bez potřebné živočišné síly života. K výraznějším postavám patří velkovévoda z Harzocku (příjemný Fiorenzo Serra), ostražitě hlídaný pruský politik, šlechtic, voják a obdivovatel zemřelé pěvkyně. A patří k nim také velkovévodova sestra, princezna Lheremia (slavná tanečnice Pina Bausch), slepá žena se sebevědomě citlivým smyslovým vnímáním života a všech jeho krás. Z dalších rolí: důstojná operní pěvkyně Teresa Valegnani (Elisa Mainardi se zpěvem Nucci Condo), Reginaldova sexuálně neukojitelná a živočišnost vyhledávající žena Violet Dongby (Norma West), melancholicky zasmušilý hrabě z Bassana (Pasquale Zito s hlasem Massima Giulianiho), operní pěvkyně Ines Ruffo Saltini (Linda Polan se zpěvem Elisabeth Norberg Schulz), intelektuální komik Ricotin (Jonathan Cecil), slepice uspávající ruský pěvec Ziloev (Maurice Barrier se zpěvem Borise Carmeliho), pečlivě uhlazený operní zpěvák Abatino Lepori (Fred Williams se zpěvem Carla Di Giacoma), poctivý kapitán lodě Roberto De Leonardis (Antonio Vezza s hlasem Sergia Rossiho), staří umělci s jemnou zálibou v dětském věku hudební duo Rubetti (Umberto Zuanelli a Vittorio Zarfati), či obdivovaná pěvkyně na poslední cestě Edmea Tetua (Janet Suzman). A loď pluje je stylovou cirkusovou zábavou se satirickým rytmem, jemnou rozvernou hravostí a cílenou básnickou estetikou. Naturel italské opery snadno podléhá teatrálním sklonům pudu, ani tisíc nosorožců nezabrání lechtivému flirtování se životem. Rozkošná zábava!

Alois Nebel, dokáži porozumět vlně zájmu i nadšenému ohlasu části publika. V porovnání s převažující českou filmovou tvorbou současnosti jde o výjimečné dílo, ale této pocty je hodno pouze v tomto úzce vymezeném pohledu. Struktura formátu je nadřazena obsahu i účinku. Vizuální stylizace slibuje efektní podívanou, ale pohříchu je to jediná světlejší a osvěžující stránka filmu. Přednost dávám prožitku a psychologicky vnímavému vnitřnímu světu nejistot, minimalismus mě nedokáže plnohodnotně oslovit. Hlavní zápletka se pokouší propojit dva historické milníky konce fašistické s komunistické epochy. Bohužel nezúčastněné pozorování a krkolomnost vyprávění jsou pro celkové vyznění zkázonosné a výrazně znehodnocují všechny vznešenější myšlenky. Hlavní postavou slzícího příběhu je výpravčí zapadlé horské železniční stanice Alois Nebel (Miroslav Krobot, jako malý kluk Kryštof Plášil), málomluvný a smutný osamělý muž. Za vnitřní démony se vydává nejasná vzpomínka. Dosavadní jistoty jsou rozmetány v mžiku, a nezúčastněná katarze přinese jen letmý stín prožitku. Nejprokreslenější postavou je Wachek (zajímavý Leoš Noha), ambiciózní výhybkář a šmelinář se stranickým uvědoměním. Bezcharakterní nenasytnost je ovšem doplněna pouze náznaky a protiváhou je nevalně plápolající bezradné mlčení. Hlavní ženskou postavou je Květa (sympatická Marie Ludvíková), osamělá toaletářka pražského vlakového nádraží s novou životní nadějí. Spíše symbolickou postavou je Němý (zajímavý Karel Roden), naplnění světské spravedlnosti při uzavírání historické kapitoly. Důležitou postavou je starý Wachek (příjemný Alois Švehlík, jako mladík David Švehlík), trýznivé svědomí minulosti a kraje. Z dalších rolí: po druhé světové válce odsouvající se mladá místní krasavice Dorothe (Tereza Voříšková), železničářský výčepní Šokin (Ján Sedal), místní vysoký ruský důstojník (Jiří Štrébl), nekompromisní psychiatr (Marek Daniel), násilničtí esenbáci (Jan Vondráček a Karel Zima), bezstarostný pražský bezdomovec Olda (Ondřej Malý), přívětivá prostitutka Berta (Simona Babčáková), neochotný ředitel železničních drah (Ivan Trojan), či Nebelova vzpomínka na otce (Tomáš Bambušek). Alois Nebel je efektní podívaná a velké plátno vizuálnímu manýrismu sluší. To ostatní na vysoké úrovni již není. Alois Nebel se na jednu stranu pokusil vymanit se z běžného tuzemské průměru, stranou druhou do ní s hlasitým žbluňknutím zapadl.

Unikátní film se zajímavou kamerou, noirovým oblekem, parodickým nádechem a temným poselstvím budoucnosti. Svět je ohrožen technologickým pokrokem zneužitým v nastolené diktatuře, která má svoje odkazy k nacismu. Necitelná logika a slepá poslušnost jsou atributy obyvatel města, či planety Alphaville. Vše je řízeno a kontrolováno technickým týmem inženýrů. Jakýkoliv cit, emoce, umění, či otázky jsou zakázány. Nepřizpůsobiví jsou nemilosrdně a masově likvidováni při dekadentních bazénových slavnostech. Tajný agent vnějšího světa Lemmy Caution (dobrý Eddie Constantine) je tvrdý chlapík, který jde nevybíravým způsobem za svým cílem. Jeho drsnost je jeho největší zbraní, kterou své protivníky stále překvapuje. Jeho cílem je zničení řídícího počítače diktátorské totality a vedoucího představitele tohoto krutého zřízení, založeného na nenávisti všeho lidského. Natacha von Braun (dobrá a zajímavá Anna Karina), dcera vedoucího představitele diktátorské moci, se postupem času mění ze zastánkyně systému v pochybující křehkou ženu, která si začíná uvědomovat existenci a přítomnost citů a emocí v lidských bytostech. Že život bez těchto projevů lidskosti, není životem. Že život je něco víc, než je jím neustále předkládáno. Z dalších postav: tajný agent Henri Dickson (Akim Tamiroff), podléhající destruktivnímu působení totalitní diktatury, profesor Leonard Nosferatu, nově von Braun (Howard Vernon), vrcholný představitel mstící se prostřednictvím vyspělé technologie na lidech, šéf inženýrů (László Szabó), seznamující agenta se závěry superpočítače, a svůdnice třetího stupně Brigitte (Christa Lang), neodbytně se snažící vykonat svůj pracovní závazek. Nesnadná poezie o střetu svobody a diktátorství, o střetu lidských citů a technického pokroku. Je stále potřeba věnovat se lidskosti a nespoléhat se jen na chladný technický pokrok, díky němuž všechno lidské ochlazuje. Láska je více než chladný kalkul, umění je více než technická vymoženost, svoboda je více než slepá a navíc bojácná poslušnost, humanismus je více než touha po moci a vládnutí!

Přepsáno v květnu 2019. Amadeus je filmovým monumentem. Miloš Forman většinou u vlastní filmařské práce vycházel z literární, či divadelní předlohy. Nejinak je tomu i v případě Amadea, který navnadil režiséra na své přednosti. Jedinec se bláhově pokouší prorazit přes hermeticky uzavřenou prominentní zábranu moci, cynismus se opíjí dalším vítězstvím nad lidskými osudy a přemožený hrdina před smrtí zvrací své štěstí. Peter Shaffer si pohrál s možnostmi a temnou stránkou lidské duše, Forman cynismu dopřál rozvernost a Miroslav Ondříček sebejistě vzývá barokní kudrlinky doby. Amadeus je škodolibou hříčkou a subjektivní polohou lidské zášti. Amadeus je provokací, principiálně přípustnou a dekorovanou pro spotřební podmínky trhu i jeho vkus. Hlavním zprostředkovatelem barokní rivality je Antonio Salieri (velmi dobrý F. Murray Abraham, jako mladík Martin Cavina), italský hudební skladatel na císařském dvoře Habsburků a úzkostlivě i hrdě ctnostný muž. Jeho jediným zájmem je hudba a gloriola nehynoucí slávy k uspokojení osobní ambice. Obdiv je nakažen žárlivostí a proti úhlavnímu nepříteli lze použít jakýkoliv prostředek ke smazání vlastního zahanbení. Hudba je posedlostí, uznání potřebou a obdiv nejžádostivějším přáním. Polidštěným hrdinou barokního střetu nadání a pomsty je Wolfgang Amadeus Mozart (pozoruhodný Tom Hulce, jako chlapec Miroslav Sekera), génius barokní hudby. Mozart je podáván s extravagancí, lidskou přízemností, dětinskou duší i vzletnou svěžestí. Vzdává se hold pracovitosti, zkoumá se vnitřní svět a jeho nekonečné možnosti, život se vdechuje bez zábran a hudba uchvátí nejednu lidskou důstojnost. Hlavní ženskou postavou je Constanze Mozart, za svobodna Weber (velmi zajímavá Elizabeth Berridge), Wolfgangova manželka. Je věrnou ženou, která vždy stojí za svým chotěm. Jediným přáním je spokojený rodinný život a triumfální manželův úspěch. Výraznou postavou je Leopold Mozart (zajímavý Roy Dotrice), Wolfgangův autoritářský otec. Synův talent se musí hýčkat i v dospělosti, přestože se pohled na úspěch drolí v generačních rozdílech a pedantských manýrech vlastních zatvrzelých zkušeností. Důležitou postavou je císař Josef II. (příjemný Jeffrey Jones), snaživý příznivce barokní hudby. Jeho vkus je měřítkem, jeho přání jsou rozkazem, jeho snahy jsou důkazem obdivu. Z dalších rolí: Mozarta obdivující provozovatel vídeňského lidového divadla Emanuel Schikaneder (Simon Callow), sopránová pěvkyně, Salieriho oblíbená žákyně a Wolfgangova avantýra Katerina Cavalieri (Christine Ebersole), pyšný ředitel císařského divadla hrabě Orsini-Rosenberg (Charles Kay), starostlivá matka Constanze (Barbara Bryne), císařův poslušný dvořan hrabě von Strack (Roderick Cook), Salieriho zpovědník ve stáří otec Volger (Richard Frank), nadutý císařský Kapellmeister Giuseppe Bonno (Patrick Hines), nespokojený Wolfgangův zaměstnavatel, salzburský arcibiskup a hrabě Hieronymus von Colloredo (Nicholas Kepros), císařův hudební rádce baron Van Swieten (Jonathan Moore), služka – vyzvědač u Mozartů Lori (Cynthia Nixon), císařova sestřenice princezna Elisabeth (Marta Jarolímková), či milovník psů a přízemní šlechtic Michael Schlumberg (Kenneth McMillan). Amadeus je monumentálním filmovým výtvorem. Technické stránce nelze vytknout chyby, herci se předhánějí v nasazení, cynismus upoutá, znevážení pobaví. Amadeus je rozmarné hraní, dotkne se lidského nitra a zanechává ho v pochybnostech. Rozverné, působivé, manipulativní i upřímné.

Přepsáno v září 2019. Amarcord je filmovou poezií. Federico Fellini nezapomněl na řeckého ducha, zahleděl se do slunce a zazpíval o velikosti a nesmrtelné kráse života. Radost ze života s něhou zavzpomínala na své dětství v posledním stadiu bezstarostnosti, touha rozvernosti si hraje se svými niternými pocity a do magického oparu kreslí intenzivní zamilování se a volá vyznání době, místu a životu. Nakažlivost vitalitou nachází drobná a skutečná kouzla žití, povznesená nálada zlehčuje a osvobozuje ducha malebnou karikaturou, tancující satirou a veselící se lyrikou. Schopnost básnivého vidění života světa je estetickou podstatou i potřebou vyjádření. Život je utvářen mezi Érotem a Thanatem, důstojností a přízemností, hrdostí a prospěchářstvím, živelností a intimní bolestí, zvědavostí a zkušeností. Průvodcem poetického obhlédnutí do časů dětství a začátku procesu fyzického dospívání je Titta Biondi (velmi příjemný Bruno Zanin s hlasem Piera Tiberiho), Felliniho ozvěna mládí v rytmech, pohybech a pocitech básnění, vyznávající lásku k životu. Rimini v jednoroční symfonii vzdychá dychtivou vášní, s úsměvem si připomíná probouzení těla a první nezralá ochutnávání slastí rozkoše. Život smyslně vykrucuje boky, zatajuje dech vzrušením a koketně pokouší ke smyslu prožitku. Vzpomínka se smíchá s představou a niterným pocitem a zpívá a tancuje báseň. Významnou postavou poetického vyznání pocty životu je Miranda Biondi (zajímavá Pupella Maggio s hlasem Ave Ninchi), starostlivá Tittova matka s dostatečně účinným ochranitelským mateřským pudem. Báseň zpívá svůj obdiv a lásku. Důležitou postavou je Aurelio Biondi (příjemný Armando Brancia s hlasem Corrada Gaipy), stavbyvedoucí a Tittův otec. Nedůvěřivý ke státní ideologii, podezřívavý k vlastnímu synovi, báseň si zpívá o křehkosti bytí. Velmi výraznou postavou je Ninola alias Gradisca (velmi zajímavá Magali Noël s hlasem Adriany Asti), nejsmyslnější představa probuzení v tělesnosti, erotičnost provokuje představivost a touží po velikosti života. K výraznějším postavám patří Lallo (sympatický Nando Orfei s hlasem Paola Carliniho), Tittův oblíbený strýček, Mirandin bratr a bonviván všech známých i skrytých krás života. Báseň zpívá o hravosti a důstojnosti. Z dalších rolí: Tittův bezelstně choromyslný strýček ve venkovském útočišti a Aureliův sexuálně frustrovaný bratr Teo (Ciccio Ingrassia s hlasem Enza Robuttiho), pamětihodností a městem provázející advokát (Luigi Rossi), nad cudností mládeže bdící kněz Don Balosa (Gianfilippo Carcano), prostoduchá a tělesností toužící Volpina (Josiane Tanzilli), erotickou fantazii probouzející trafikantka (Maria Antonietta Beluzzi s hlasem Solvejg D'Assunty), Tittův lehkomyslně veselý dědeček (Giuseppe Ianigro s hlasem Fausta Tommeie), místní a vždy bděle dozorující fašistická autorita (Ferruccio Brembilla), místní šlechtic hrabě Lovignano (Antonino Faà di Bruno), usměvavý a ochotný místní blázen Giudizio (Aristide Caporale), slepý akordeonista (Domenico Pertica), lechtivě fantazírující pouliční prodavač na kole Biscein (Gennaro Ombra), hystericky puritánský ředitel školy Zeus (Franco Magno), Tittův obézní a romanticky zasněný spolužák Ciccio (Fernando De Felice), lví učitelka matematiky (Dina Adorni), vybuchující učitel řečtiny (Mario Silvestri), hospodyně rodiny Biondi (Carla Mora), či Tittův mladší bratr Oliva (Stefano Proietti). Amarcord je poezií filmu, je důkazem Federicova básnicky snivého a citlivého vnímání života. Život je nesmrtelnou krásou, je básní, je rozvernou hravostí, je myšlenkou, je touhou, je přáním, je impulsem, také je představou, pramenem a odměnou radosti a veselí. Jedinečný to poetický zážitek!

Přepsáno v únoru 2019. Amatér byl průlomovým filmem v kariéře polského filmaře Krzysztofa Kieślowskiho. Niternému morálnímu znepokojení již dokáže vtisknout konkrétní pocity úzkosti, vynořujících se ve fázích obrazové dynamiky děje. Hledaný a zkoumaný pojem zodpovědnosti se stává zasloužilým trestem spokojeně klidnému rodinnému životu v ústraní bez pozornosti a turbulencí politického uspořádání. Duševní rozervanost výhružně cení zuby a děsí se další perzekuce v ozvěně nezbytného rozsudku postupného morálního uvědomění a následného zneužití dalším vyšším zájmem. Dobro a zlo není viditelně ohraničeno, procedury dávají přednost systému před jedincem a člověk je vhodný pouze k příměru, strachu, či zatracení. Morální dilema se nemůže spolehnout na první dojem, odhalené chyby nejsou pouze výsledkem diletantství vedoucích představitelů společnosti, nýbrž obludnou neschopností všech nastavených struktur budovaného ráje pro pracující lid. Hlavní postavou postupného uvědomění morální nevyváženosti života je Filip Mosz (velmi dobrý Jerzy Stuhr), obyčejný člověk, spokojený v harmonickém klidu manželského soužití. Nový koníček se nenápadně stává nevítanou konkurencí rodiny, novou formou vlastní seberealizace. Vášeň uspokojuje skrytou ctižádost jedince, úspěch má opojnou chuť vítězství, motání hlavy není nepříjemné v touze po dalších nových a dosud nepoznaných prožitcích a možnostech. Morální dilema je rozvratné, pocit zodpovědnosti se však již napevno usadil ve své oběti a nedává prostor ke kompromisům. Hlavní ženskou postavou je Irka Mosz (příjemná Małgorzata Ząbkowska), Filipova manželka. Její narůstající nespokojenost s ubývajícím mužovým časem pro rodinu a vědomí možného nebezpečí jeho filmové záliby ji ženou do nejzávažnějšího rozhodnutí života. Pocit bezpečí je vážně narušen. Důležitou postavou je Halski (dobrý Stefan Czyżewski), ředitel podniku a nejvyšší Filipův nadřízený. Nabízí možnosti, staví překážky, dává ultimáta a vše ostražitě obhlíží. Zkušený činovník je nejrozpolcenějším výrazem společenského uspořádání a moralizování. Výraznou postavou je Stanisław Osuch (zajímavý Jerzy Nowak), Filipův přímý nadřízený a vedoucí podnikového úseku. Je blahosklonný ve svém přístupu, neučesaně nabízí ochranu, zvědavě pokukuje a ulehčuje nerozhodnému svědomí. Výraznější ženskou postavou je Anna Włodarczyk (sympatická Ewa Pokas), zástupkyně sdružení filmových amatérů. Ona je rozhodujícím i lákavým prostředkem k prohloubení nové Filipovy vášně. Zvláštní postavení v příběhu mají filmový režisér Krzysztof Zanussi a televizní pracovník Andrzej Jurga, představují sami sebe, své názory na polský film a jeho potřeby. Z dalších rolí: Filipův spolupracovník a nadšený filmařský druh Witek Jachowicz (Tadeusz Bradecki), Filipův soused, kamarád a řidič pohřebního vozu Piotrek Krawczyk (Marek Litewka), po senzacích chtivý sebevědomý televizní redaktor Kędzierski (Bogusław Sobczuk), či invalidní Filipův spolupracovník Wawrzyniec (Tadeusz Rzepka). Amatér se neschovává před tématem morální zodpovědnosti jedince, ale také upozorňuje na skutečnost, že i dobro má svou stinnou stránku. Film je nejniternější zkušeností Krzysztofa Kieślowskiho, k ději se přistupuje velmi těsně a osobně. Zajímavá filmová výpověď o době a stavu společnosti.