tomtomtoma

Rozhodně nenáročná, ale poměrně vtipná komedie, které táhne hlavně netradiční spojení dvojčat Benedictových, Juliuse (Arnold Schwarzenegger) a Vincenta (Danny DeVito), kteří se poprvé ve svém životě shledjí v jejich 35 letech. Julius je tak čistý, že přeměňuje i špatňáka Vincenta. Film končí dojemným happyendem, kdy se shledají se svou matkou Mary Ann (Bonnie Bartlett), které řekli, že děti zemřeli při porodu. V patách jim je zabiják Webster (Marshall Bell), kterému chce Vincent vyfouknout hodně peněz, ale díky předvídavosti a připravenosti Juliuse a improvizaci Vincenta z toho krásně vybruslí. Julius pozná i první sex, když se hned zakouká do pohodné Marnie (Kelly Preston) a Vincent zjistí, že její sestra Linda (Chloe Webb) je žena jeho života. Dobro vítězí nad zlem a ještě napravuje jednoho malého hříšníka a všichni jsou šťastní. A také zlomyslné rýpnutí do Sylvestra.

Místy vtipná komedie, která jako celek působí trochu rozpačitě. Je zaměřena především na chtivost sexu a s tím v ruku v ruce spojenou chtivost po penězích, kterých je takový nedostatek, pokud jste hazardní hráč a nenapravitelný proutník. Matthias Duval (Pierre Richard) sice vlastní něco jako svou firmu, ale veškerou svou energii a čas spotřebovává na to, jak se dostat do postele dvou dvojčat Betty (Camilla More) a Liz Kernerových (Carey More). A to tak, aby nenabyly sebemenšího podezření, že jsou navzájem podváděny. Je neuvěřitelně vynalézavý, výmluvný a tvořivý, že kdyby jen trochu tohoto elánu vložil do chodu své firmičky, tak se z něj stane velmi úspěšný člověk. Ale když se bohatství samo nabízí ve dvojím sňatku, navíc s tak půvabnou mašličkou ženské mladické krásy? Nakonec proč nepohřbít jedno dvojče a užívat si společný život ve třech, bezstarostný a plný radovánek? Z dalších postav: žárlivý právník Ernest Volpinex (Jean-Pierre Kalfon), brousící si sám zuby na jednu ze sester, Matthiasův naivní přítel Ralph (Jacques Frantz), jehož žena Marie (Françoise Dorner) stále toužila po jeho příteli, a obětavá Matthiasova sekretářka Evie (Andrea Ferréol), zastávající spíše roli jeho rozumnější sestry. Místy vtipné, ale dosti blátivé a zbytečně frivolní.

Krátký film Dvojí život Josefa Hlinomaze je animovanou hříčkou. Jde o jedinečnou koláž Hlinomazových souborů z vnitřního světa, uměleckého vytržení, niterných běsů úzkosti a světského požitku. Jiří Brdečka opět dodržel tradici tvoření, zaklínil se vlastní vynalézavou hravostí i potřebou ironické nadsázky a vše stylizoval ke cti a oslavě Hlinomazovy podstaty. Hlinomazův naivismus dostal fyzickou podobu a schopnost překračovat odlišné dimenze. Rozverně hravá to koláž!

Dvojí život Veroniky je slušivé přizpůsobení, nejde o úplné podlehnutí, uměleckého výrazu komerčním pravidlům filmového využití. Polští tvůrci Krzysztof Kieślowski a Krzysztof Piesiewicz zpracovali své dřívější drobné motivy v souvislostech do působivého metafyzického prodchnutí. Kdo bude chtít ve filmu najít politickou alegorii, ten jí tam také bezpečně vyhledá, byť jde především o hru bytí a jsoucnosti za hranicí možností poznání prostřednictvím přírodních věd. Silnou stránkou je kamera, Sławomir Idziak opět vyrobil barevné rozhraní rozlišných cest reality a poetizující metafyzické hemžení konfliktů i harmonie propojených i osvobozených vnitřních světů zprostředkovává intimní pocity chvění. Ústředním zájmem filmového mystéria jsou Weronika a Véronique (pozoruhodná Irène Jacob, polskou polovinu dabingu zvládla Anna Gornostaj, zpěv Elżbieta Towarnicka), mladé talentované pěvkyně s křehkou duší. Zkušenost již není nutně fixována pouze na osobní prožitek, či geneticky zakódovanou informaci, ale stává se také transcendentálním přesahem lidského bytí i jeho racionálního chápání. Vnitřní svět porovnává své nepřenosné stavy sounáležitosti, štěstí, smutku a bez zábran a s důvěřivostí kráčí vstříc naproti svému osudu. Mocnosti jsoucna si pohrávají s předurčeností a předkládají své výsledky zainteresovaného přenosu vlastního předsevzetí o hlubším významu života. Hlavní mužskou postavou je Alexandre Fabbri (zajímavý Philippe Volter), loutkář a spisovatel nevšedních a zásadních poloh životního údělu i zvuku melancholie lidského smutku. Metafyzika získala svůj opěrný bod, mystika své opodstatnění. Výraznější postavou je také otec Véronique (příjemný Claude Duneton), citlivý zastánce a podporovatel dcery uprostřed nových vášní metafyzické chutě života. Z dalších rolí: laskavá teta Weroniky (sympatická Halina Gryglaszewska), kolegyně Véronique Catherine (Sandrine Dumas), posmutněle nerozumějící snoubenec Weroniky Antek (Jerzy Gudejko), objevem nadšená krakovská sbormistryně (Kalina Jędrusik), zkušený dirigent krakovského orchestru (Aleksander Bardini), spořádaný otec Weroniky (Władysław Kowalski), mladý amant Véronique Serge (Guillaume de Tonquédec), či stařičký učitel zpěvu Véronique (Louis Ducreux). Dvojí život Veroniky je filmová hříčka hloubavého polského režiséra. Umění podporuje metafyziku, metafyzika se přes umění vyznává ze své jedinečnosti a nehmotnosti. Zajímavý filmový prožitek se dotýká životních hodnot a směru hledání lidského štěstí. Přemýšlí o poslání, zodpovědnosti a určující síle osudu.

Příjemná komedie, kde Bud Spencer a Terence Hill mají vtipně odlišné dvojrole. Bohatí a bojácní bratranci Antonio a Bastiano Coimbra de la Coronilla y Azevedo a jejich dvojníci saxofonista Greg Wonder a kaskadér Eliot Vance, kteří je zastupují. A nejenže se oba náhradníci celou dobu výborně baví svým způsobem, mimochodem vypátrají i původce hrozby smrti bratranců. Také jde o veliký balík peněz.. Další zajímavá postava je nájemný zabiják Tango (Nello Pazzalini). A zase pěstní rvačky a honičky a vtipná nedorozumění. Je to milá a vtipná zábava.

'E' je kreslenou satirou páně Břetislava Pojara pro Kanadský státní filmový úřad. Neohroženě je zde zobrazen základní princip svrchované moci, která sleduje především své vlastní zájmy a prospěchy (nelze říci, že jde jen o běžné praxe absolutistických nebo totalitních režimů, neboť častokrát jde i o atribut tzv. "demokratického" uspořádání, a byť to v takovém případě může být obtížněji průhlednější, přesto je však výsledek stabilnější). Metody bývají pestré, účinek je zaručený. 'E' je ostré a nepostrádá Pojarův zlomyslnější animační švih. I tady je kus toho antipolitického Pojara.

Filmem Ecce homo Homolka vytvořil Jaroslav Papoušek jednu z nejvýstižnějších společenských satir všech dob. Elegantním stylem odhaluje jádro životního snažení obyčejného českého člověka s tou svojí směšnou omezeností, kdy malichernosti všedního dne přebírají vládu nad životy všech zúčastněných. A jsme v tom všichni. A bez rozdílu, byť si mnozí říkají, že ne a neplánovaně se smějí sami sobě. Snad jen škarohlídům, kteří se poznají a nepřenesou se přes to, se z této jedinečné satiry dělá nevolno. Pokud se poznáváme a stále se dokážeme smát, ještě není vše ztraceno. Takřka dokonale se jeví i herecké obsazení a výkony. Díky nim dostalo toto rozkošné filmové dílo svou originální tvář a pronikavější autenticitu. Zazní i několik životních mouder, která jízlivě , nenuceně a úderně tnou do živého masa a obnažují směšnou celistvost pachtění a rozbrojů přízemní i závažné nespokojenosti a bezradnosti. Hlavní postavou satirického příběhu třígeneračního soužití za slunné letní neděle je děda Homolka (vynikající Josef Šebánek). Je hlavou rodiny, se kterou každý kroutí proti jeho vůli. Hlavní ženskou postavou je babi Homolková (velmi zajímavá Marie Motlová), která výhružky a vydírání střídá s podlézavou smířlivostí. Nejutrápenější postavou je Homolkových syn Ludva (velmi dobrý František Husák), který povlává ve větrné dušnosti své nekompromisní manželky. Nejzuřivější postavou je Ludvova žena Heduš (dobrá Helena Růžičková) a její forma diktátorského režimu nesnese ani malý náznak odporu. Třetí generací jsou dvojčata Péťa (Petr Forman) a Máťa (Matěj Forman), prožívající vlastní příběh, na kterém nezmění nic z emocí dospělých. Z dalších rolí: po tělesné rozkoši bažící mladá Pavlínka (zajímavá Yvonne Kodoňová), její snaživý a vyrušovaný milenec Jirka (Miroslav Jelínek), přepjatě žárlivý bývalý Pavlínčin milenec (Jiří Dědík), či hartusící sousedka Suchánková (Růžena Pružinová). Je to jedna z nejvýstižnějších satir na českou, respektive československou, společnost. Kéž někdy zafunguje i správná reflexe, která by většinou měla následovat po veselí a smíchu, jež nutně rodina Homolků musí u každého vyvolat.

Řekne se rodinný film a hned tam musí být zvířátko, byť napasované v kostýmu. Nedokáži posoudit, zda by se mi film Ed líbil v dětském věku, ale v tom dospělejším neshledávám na tomto filmovém produktu nic pozitivního. Představitel hlavní postavy nikdy nebyl nezapomenutelným hercem, humor je kostrbatější a dětinský, bez známek elegance a nadšení. Zůstává nudný americký sport baseball, šimpanz a křečovitá snaha o široce nespoutanou zábavu. Hlavní postavou slaboduchého příběhu je nováček druholigového baseballového týmu Jack 'Deuce' Cooper (Matt LeBlanc), slibný nadhazovač s trémou. Z dalších postav: trpělivý trenér Chubb (Jack Warden), trenérův asistent Tipton (Bill Cobbs), Jackova atraktivní sousedka Lydia (půvabná Jayne Brook), její malá dcerka Liz (Doren Fein), nenasytný majitelův syn Randall 'Zonk' Cszonka (Curt Kaplan), či opičák a milovník baseballu Ed Sullivan (Jay Caputo a Denise Cheshire). Film si snad nalezne nějaké příznivce, to ovšem nic nezmění na tom, že jde o velmi slabé filmové dílo na jakékoliv úrovni.

Přepsáno v červnu 2019. Edith a Marcel je nostalgickou vzpomínkou romantického básníka, pro něhož je nejprůkaznější nebeskou krásou života vzájemně opětovaná láska. Claude Lelouch vždy rád využíval různorodé světy, propojuje jejich protiklady i různé roviny způsobu bytí, dochází k překvapujícím závěrům naplnění a niterný pocit štěstí nabývá skutečné fyzické obrysy a slastně se usmívá. U Lelouche bývá ženský svět citlivější, křehčí, vzdělanější, zranitelnější a tíhne ke kreativní činorodosti. Mužský svět je plný řvoucích motorů, vzduch je cítit slaným zápachem propocených těl, a obřadně zatínané svalstvo touží dokazovat svou samčí fyzickou nadřazenost. Lelouch nikdy nepřestal být ctnostně chrabrým rytířem - trubadúrem, romantismus si pečlivě připravil vhodná slova i noty, získal barevný souhlas neónového ozáření noci a mezi hvězdy kreslí vše, co představuje lásku. Prominentní zájem je poklonou, ten vedlejší prokazuje autorovu pružnou schopnost k hravosti a představivost volně rozvíjí slova Edithiny písně. Láska je chvění podbřišku a absolutní důvěra. Opětovaná láska je nejdůležitější hodnotou, tak praví básník. Hlavním objektem básníkova úsilí je Édith Piaf (pozoruhodná Evelyne Bouix, též v úloze rozverně lyrické inspirace poety a mladé válečné kmotry Margot de Villedieu), světoznámá a oblíbená francouzská šansoniérka. Lelouch si všímá pouze romantického uhranutí osudovou láskou, která se hltá bez uzardění. Édith se nehodlá zastavit a snaží se uchvátit vše, co si lze představit pod pojmem láska, do svých dlaní a vnitřní svět se otřásá salvou štěstí a kvete uspokojením. Margot je decentnější romantikou, která touží po uhranutí krásou, a přesto si uvědomuje i svou vlastní zodpovědnost. Povinnost k vlasti v utrpení a láska je vzájemným respektem bez sopečných výbuchů a zemětřesení. Protějškem ozvěny lásky celebrit je Marcel Cerdan (sympatický Marcel Cerdan Jr.), boxerský profesionální mistr světa ve střední váze a marocký bombardér ve francouzských sportovních službách. Dobývání Ameriky se stává vrcholem romantického okouzlení životem a láska je nejsilnějším životním zážitkem. Druhým mužským protějškem lyrického krasosmutnění je Jacques Barbier (velmi zajímavý Jacques Villeret), válečný zajatec a plachý osamělý muž. Náhoda vlasteneckého povzbuzení nechává narůst křídla, byť jsou jen vypůjčená a mají omezenou trvanlivost. Jemné souvislosti a paralely jsou rozkošnou filmařskou lahůdkou. Důležitou postavou je Francis Roman (dobrý Francis Huster), poručík francouzské armády a Jacquesův druh z německého zajateckého tábora. Múza ho v dětství políbila a obratné vyjadřování herce je jeho účinnou zbraní při dobývání ženských srdcí. Výraznější postavou je Loulou Barrier (příjemný Jean-Claude Brialy), vynalézavá řešení na všechny strany rozhazující Édithin manažer. Pohodlí hvězdy je na prvním místě. K výraznějším postavám patří Lucien Roupp (zajímavý Jean Bouise), Cerdanův boxerský manažer se vzrůstající nespokojeností se svěřencovou nedostatečnou disciplínou a nevlídný k romantickému oblouzení, překážející tvrdé fyzické přípravě. A vidět je zde také Ginou Richer (sympatická Charlotte de Turckheim), Édithina věrná společnice na koncertním turné doma i v cizině. Z dalších rolí: Jacguesův nejlepší kamarád a druh ze společného zajetí Charlot (Charles Gérard), Marcelova lehce roztrpčená manželka Marinette Cerdan (Micky Sébastian), snobští, zdrženliví a s dceřinou volbou nespokojení Margotiny rodiče (Maurice Garrel a Beata Tyszkiewicz), v nešťastný den vdávající se Margotina sestra (Candice Patou), z přítomnosti nacistů nervózní ředitel divadla (Jean Rougerie), či okouzlující textař s nápady na hity a Lelouchova rozvernost (sympatický Charles Aznavour). Edith a Marcel nemá ambice životopisného filmu, vybírá si jen několik drobností, které dokreslují obzor osudovosti, důvtipně naznačuje neviditelné nitky, které se navíjejí a přibližují oba konce k vytouženému cíli svého hledání. Vítězem filmu je láska a romantismus rozechvívá nozdry žádostivosti. Básník zpívá a otřásá světem. Příjemné, rozverné, nenasytné a pocit osudového štěstí svítí nadějí.

Eidžanaika - A proč ne, toť barevná filmová freska z dob převratných společensko-politických změn Japonska, bouřlivých, násilných, vířivých, nejistých, zuřivých, ctižádostivých, a přesto zároveň naději vzbuzujících. Imamura se nezajímá o běh důležitých událostí, ani o jeho zákulisí, nýbrž o atmosféru, příchutě doby, o způsob "obyčejného" života, přesněji řečeno života nižších vrstev ve zběsilém víru, jenž ještě poměrně pevně tkvěl v dlouhodobých feudálních tradicích a uspořádáních a zároveň byl poháněn zuřivěji, spekulativněji i novátorsky. Imamura diriguje mumraje života se zaujetím, proto nevynechá ani nadšení ani jízlivost a paralely k moderní době a americkému snu. Do ambivalentní podstaty oněch dob patří i spontánně jásající hnutí eidžanaika, tedy jisté reflexe nově vytvářeného sebevědomí nižších vrstev, reflexe z touhy po sociálních změnách s dávkami manipulace a snah o nabobtnání chaosu. V té době vznikla rovněž tradice politických atentátů i podklad k postupnému vytvoření ekonomické aristokracie. V hlavním centru pozornosti je vesnický manželský pár Gendži (Šigeru Izumija), rolník s americkou osobní zkušeností, a Ine (Kaori Momoi), žena poznamenaná jak láskou ke svému muži, tak svým prodejem a následným způsobem živobytí. Ten vztah lze nejvěrněji charakterizovat jako romantický sarkasmus, jedinečně zapadající do toho zběsilého mumraje života. Z dalších rolí: tichý rybář z Rjukjú s osobním posláním Itoman (Masao Kusakari), impotentní vůdce zlodějů a prostitutek a progresivnější obchodník se zbraněmi Kinzo (Šigeru Cujuguči), preventivně odstraněný zloděj Magošiči (Šóhei Hino), Ineina souputnice i konkurentka Oko (Micuko Baišó), ke Gendžimu blízký zlodějíček Gon (Kibadži Tankobo), ronin se smutným osudem i sociálním soucitem Furukawa (Ken Ogata), zástupce sacumských a Itomanův cíl Idžuin (Minori Terada), či Kinzův patron Masuja (Norihei Miki). Eidžanaika je vířivou freskou o životě a nadějích lidí v divokých proudech bolestivé transformace, kdy loajalita přestala být normou a vidina sociálně-společenské změny se stala jedinou nadějí ve svárech ctižádosti, tradic a pokroku. Do dřevěných hradeb starého Japonska naráží kovové uragány počátku kulturních a sociálních střetů jako nevyhnutelný následek nuceného otevření se okolnímu světu, život se stává zuřivější a nejistější, a do toho je zasazena romance lidí vykořeněných ze svých životů a vržených napospas vášním zuřivější převratné doby. Působivé jak je u Imamury obvyklé.