tomtomtoma

Příjemný westernový příběh. Poletuje lehce se zrnky rozvášněného písku. Se zábavným nadhledem se dívá na počátek konce časů, kdy muž nosil za pasem kolt, v ruce třímal pušku a posilněn lahví whiskey nemotorně až hrubě vzdával hold kráse saloonových tanečnic, královen mužské žádostivosti. Svět i život měl jasněji, srozumitelněji a viditelněji napsaná pravidla přežití. Rozlehlost dávala svobodu, osamělost dodávala kuráž, nehostinnost přinášela možnost. Cable Hogue (zajímavý Jason Robards) byl hnán touhou po osobní spravedlnosti. Vynesla ho až na vrchol daných možností. Přinesla zadostiučinění, naplnění, vyrovnání, uznání a odpuštění. Romantický prvek a ženskost přináší vnadná tanečnice Hildy (Stella Stevens), podléhající nenápadnému kouzlu lásky a stále vytrvale jde za svým osobním cílem. Z dalších rolí je nutné zmínit velice svérázného reverenda pouště Joshuu (zajímavý David Warner), se vznešeným slovem v ústech, s rozpustilou jiskrou v oku a ženskou krásou v dlaních. A osudové muže pro Cablea Bowen (Strother Martin) a Taggart (L.Q. Jones), jejichž bezohlednost přinesla hrdinovi úspěch. Příjemné, zábavné, lehké. Leč všechno má svůj konec. Mlč umíráčku, mlč! Ten smutek já už znám. Siréna, lodní zvonec, tři, čtyři úsměvy a potom zůstat sám...

Balada o Narajamě je lyrickou písní života. Balada o Narajamě se natáčela v opuštěné vesničce Otari o dvanácti stavbách, nedaleko Nagana. Děj podle literární předlohy Šičirô Fukazawy je zasazen do konce 19. století. Je nutno zde podotknout, že pouze nejstaršímu ze synů bylo dovoleno se oženit a založit vlastní rodinu, ti mladší mohli býti rádi za život. Označovat film za nepříjemný a pohoršovat se nad detaily lze snad jen z úhlu pohledu politicky korektního humanismu a pokrytectvím zdeformovaného materialismu. Japonský filmový režisér Šóhei Imamura, za vydatného přispění tahů kameramana Šigeru Komacubary, stvořil velkolepé, rozjímavé, něžné a zpěvné dílo. Syrově skutečná realita dostala hedvábné perutě z citů a poezie, vzácně roztáhla křídla nad krajinou prazákladní esence života a kochá se primárně formujícími instinkty existence. Symbolika nachází a příkladně využívá přirozeně čisté přírodní vzory, starobylé tradice tam mají opěrné body v magickém kouzlu a principiálních zákonech samotného fungování přírody. Obraz se citlivě drží poetického výrazu, vzdává úctu životu a splývá v harmonickém souzvuku s přírodou i krásou. Dva základní lidské pudy Éros a Thanatos jsou zásadní dominantou existence, Matka Příroda má svůj pevný řád, zbytečný soucit je překážkou jejího hlavního úkolu zachování a pokračování života. Prostředky nejsou neomezené, život není povinností, ale darem a unikátní příležitostí. Hlavní postavou lyrické písně života je Tacuhei (dobrý Ken Ogata), mužská hlava rodiny. Chudý venkov odlehlého horského kraje vyžaduje velké fyzické vypětí, odříkání, pokoru a pragmatické počítání možností a zdrojů. Odreagování je možné v časech vesnických oslav, nebo v uspokojujícím rytmu pohlavního styku. Smrt je zcela běžnou součástí života, přemnožení je nežádoucí a životu smrtelně nebezpečné. Smíření se s tradičním postupem života je znepokojeno niternou rozpolceností mezi citem a nutnou potřebou. Hlavním objektem zájmu koloběhu života je Orin (pozoruhodná Sumiko Sakamoto), Tacuheiova matka. Úctyhodný věk se skromností a pokorou přijímá daný stav věcí i tradiční rituální vypořádání, volnost pro zachování vlastní krve je důstojnější a smysluplnější, než přílišné zatěžování omezených zdrojů obživy. Život je básní, píseň je životem. Důležitou postavou je Risuke (zajímavý Tonpei Hidari), Tacuheiův o deset let mladší bratr se zabijácky smradlavým dechem. Úděl mladšího syna a neuspokojené libido má své výbuchy vzteku, přesto se život ve skromnosti touží žít dál. Výraznou postavou je Kesakiči (příjemný Seidži Kurasaki), nejstarší Tacuheiův syn ve fázi vzdorovitého dospívání a bez úcty ke zkušenosti a stáří. Mladý hlas života se vehementně hlásí o své místo a příležitost k prosazení. K výraznějším postavám patří Tamajan (příjemná Aki Takejô), Tacuheiova nová manželka. Skromná a pracovitá žena je ve spokojeném novomanželském soužití. K výraznějším patří také Macujan (zajímavá Džunko Takada), pružná mladá dívka z velkokapacitní rodiny a Kesakičiho objekt sexuálního a partnerského zájmu. Život má nádech prokletí. Z dalších rolí: mladší a ke strýci drzý Tacuheiův synek Tomekiči (Kaoru Šimamori), Macujanin otec, hlava nezodpovědně vysokého počtu dětí a přistižený zloděj potravin Amaja (Akio Jokojama), jeho nešťastná manželka (Jukie Šimura), Orinina kamarádka v pokročilejším věku a zachránkyně Risukeho traumatu bytí Okane (Nidžiko Kijokawa), ke svému starému otci neuctivě drsný Tadajan (Sanšô Šinsui), jeho starý otec s hysterickým lpěním na životě Matajan (Rjutaro Tacumi), s poslední prosbou umírající Arajašiki (Casey Takamine), jeho mladá manželka s náročným sexuálním úkolem Oei (Micuko Baišó), z nečekaného pohlavního styku potěšený starší muž Kacuzō (Šóiči Ozawa), obchodník se solí a malými děvčátky Šioja (Norihei Miki), či vůdce vesnice Terujan (Taidži Tonojama). Balada o Narajamě je půvabnou filmovou básní, život v celé své kráse v úctě a harmonickém soužití s přírodou i možností obživy. Lze to brát jako kritický pohled na morálku civilizovaného pokroku společnosti, ale poetika syrovosti života je dostačující sama o sobě. Pronikavý filmový prožitek!

Balada pro banditu je pro mne žánrovou záležitostí, která svou pop formou výrazně rozšiřuje svůj potenciál v oslovení širšího okruhu potenciálních diváků. Neoslovuje mne svým stylem zpracování, byť má muzikál i silná místa důvtipného sarkastického dramatu. Těch několik míst je okouzlujících, ale převládající náladu prožitku pro sebe zabírá hudební a pro mne nepříliš zajímavá stránka a hlavního vedení muzikálu a chaos nepřehledného mraveniště davu. Ve své době muselo jít o trendovou a módní záležitost, což je výsledkem kompromisu ambicí a podbízivosti s lacině jednoduchou cestou k úspěchu. Ta předpokládaná osobitá tvář je slabinou, která nenechá naplno vychutnat několik opravdu vynikajících částí s vytříbenou ironickou nótou. Divadelní prkna jistě poskytnou zábavnější zážitek, filmová verze má nevyrovnanou podobu, slibuje a nenaplní. Hlavní postavou příběhu je Nikola Šuhaj (zajímavý Miroslav Donutil) v obraze loupežníka z nutnosti a revolucionáře z donucení a neochoty podrobit se cizí nadvládě. Divoký živel s partnerským problémem je nebezpečný pro všechny současné i budoucí nepřátele. Hlavní ženskou postavou je Eržika (Iva Bittová), Nikolova vyvolená s rozpolcenou duší ženské emancipace. Symbolickou postavou je Morana (zajímavá Blanka Rudová), jako našeptávač a hlavní hybatel propletených lidských osudů. Nejrozkošnější postavou je obratný vyjednavač Mageri (dobrý Bolek Polívka), mistrně intrikující se všemi proti všem pro svůj osobní užitek za každé situace. Důrazně táhne figurky a v nestřežených okamžicích zasazuje rozhodující rány. Hlavním protivníkem je velitel četníků (velmi zajímavý Jiří Pecha), který vyplnění rozkazu považuje za své životní poslání a žádný krok není nemožný a zakázaný. Z dalších rolí: vypočítavý Eržičin otec (František Derfler), zatvrzelý a nepřátelský Eržičin bratr (Martin Havelka), věrný Nikolův bratr Jura (Petr Maláč), prodejný slabošský starosta Derbak (Pavel Zatloukal), či tragicky zneužitý četník Kubeš (dobrý Pavel Nový). Pop-kulturní muzikál není určen pro mne, forma devastuje i velmi zajímavé a svérázně pojaté části a mou duši zalévá smutek.

Kriminální komedie o nové touze v jinak nudném životě. Ošetřovatelka Carol (Linda Fiorentino) naráží ve starobinci na nově přivezeného Henryho (Paul Newman). Provokuje jí jeho kriminální minulost a tak neváhá vmanévrovat nejen Henryho, ale i svého manžela Wayna (Dermot Mulroney) do svého potrhlého plánu. A protože se z Wayna vyklube nudný přízemní suchar, který žárlivě kope okolo, tak má možnost Carol se za pomoci Henryho osvobodit ze svých těžkých okovů a začít novou vzrušující etapu svého života. Má to určité napětí, i trochu toho vtipu, a přesto tomu chybí hodně.

Upraveno v říjnu 2020. Banáni možná není dokonalým filmem, ale jedinečným nihilismem ve zběsilejší rytmizaci grotesky. Woody Allen se pohybuje mezi parodií a kousancema společenské i politické satiry, nešetří nic a rozdává rány na všechny světové strany. Znevažuje stereotypy a předsudky, pokrytectví veřejnoprávní důstojnosti, přízemnost amerického způsobu pobavení, a emoční vydírání mediálním i politickým nátlakem, ušetřena není pravice, levice, ani židovství, či kosmos filmu. Reality show je schématem i podstatou nihilismu. Hvězdou klaunské zuřivosti, se kterou se strhává společenská i politická váženost, je Fielding Mellish (vynikající klaun Woody Allen), předváděč technických novinek a smolař, kterého náhoda a ta potměšilá hříčka osudu vynese až na úplný vrchol konzumovaných politických ambicí i sexuálního naplnění. Tak se zdává, když neuvěřitelné se stává skutkem v groteskní dychtivosti. Hlavní ženskou postavou je Nancy (zajímavá Louise Lasser), bezelstná levicová aktivistka s výraznou slabostí pro revolucionářské vůdce. Přesto celé tělesné vášni chybí i dostatečné nasazení druhé strany. Důležitou postavou je Emilio Molina Vargas (dobrý Carlos Montalbán), generál a nový, nevybíravý diktátor republiky San Marcos. Moc je opojná a nepřipouští žádnou formu narušení vlastního postavení. Neméně důležitou postavou je Esposito (pozoruhodný Jacobo Morales), vůdce levicových rebelů, vymezujících se proti Vargasově diktatuře. Moc je opojná a nepřipouští pochybnosti o vůdci. K výraznějším postavám patří také Luis (zajímavý Miguel Ángel Suárez) a Sanchez (příjemný David Ortiz Angleró), přední muži revoluční vzpoury San Marcosu a věrní soudruzi v boji po boku a ve jméně Fieldinga. Z dalších rolí: Fieldingovo uvolnění a revolucionářka Yolanda (Nati Abascal), Vargasův věrný nohsled a plukovník Diaz (René Enríquez), další Vargasův nejbližší spolupracovník, poručík Arroyo (Jack Axelrod), zcela autentičtí sportovní reportéři a moderátoři (Howard Cosell, Roger Grimsby a Don Dunphy), Fieldingův otec a také úspěšný židovský chirurg Dr. Mellish (Stanley Ackerman), Fieldingova starostlivá maminka (Charlotte Rae), soudce toho levicového mizery Fieldinga, Seymour Watson (Arthur Hughes), vrchní americký správce donucovacích orgánů u soudu John Edgar Hoover (Dorothi Fox), americká Miss Sharon Graig (Dagne Crane), Fieldingův kolega z práce Paul (Eddie Barth), Fieldingův těsný ochránce z FBI ve Státech (Ed Crowley), či mladistvý násilník v metru (Sylvester Stallone). Filmu Banáni lze občas i něco vytýkat, ale jako nihilistická klauniáda v kvapíkovém rytmu grotesky zaujal jasný postoj k pojetí světa. Však humor je přeci zdravější, než všudypřítomné nebezpečí politické i společenské hysterie. Rozkošný to nihilismus!

Jednoduchá, ale vtipná zábava, kde Banana Joe (Bud Spencer) žije na svém ostrůvku Amantidě v Peru a spokojeně si s místními pěstují banány a v poklidu vegetují. Až do tohoto ráje vstoupí velkoobchodník a prohnanec Torsillo (Gianfranco Barra), který chce všechny banánové plantáže a v tomto ráji vybudovat továrnu na banány a hernu, aby místní výplaty hned prohráli. A tak Banana Joe se vypravuje do města, aby získal povolení k prodeji banánů. Ale protože nemá žádný doklad musí bojovat s těžkým byrokratickým aparátem, vstoupí na chvíli do armády a pro dezerci a pověšení ministra na věšák se dostává až do vězení. Tak nějak mu pomáhá, nepomáhá podvodníček Manuel (Mario Scarpetta) ale podaří se mu získat kromě povolení i srdce krásné zpěvačky Dorianne (Marina Langner), která pak začala vyučovat v nové amantidské škole. A samozřejmě spousta pěstních rvaček až po tu největší závěrečnou, kdy demoluje Torsillova stavení na svém ostrůvku. Jednoduché, ale velmi zábavné.

Velmi příjemná a zábavná gangsterská komedie, která svižně utíká. Dva bankovní lupiči, jedna femme fatale a řidič-kaskadér ve společenství, které s drzou samozřejmostí a pozoruhodným způsobem vykrádá banky s ředitelovou asistencí a s velkolepou závěrečnou loupeží, plnou kamufláže. Drsňák Joseph 'Joe' Blake (Bruce Willis) a chronický hypochondr Terry Lee Collins (dobrý Billy Bob Thornton) jsou nesourodá, ale soudržná dvojice lupičů, která s živočišností uchopuje svoji šanci po svobodě a po pohádkovém zbohatnutí, aby si v konzumní společnosti tržního kapitalismu mohli splnit své představy o krásném životě v podobě vlastnictví mexického hotelu. Kate Wheeler (elegantní Cate Blanchett), zklamaná z manželství, bere náhodné setkání s lupiči jako novou příležitost ve svém nudném způsobu života a vrhá se, nejdříve v náruči Joea a poté obou, do víru vzrušujícího života, plného nebezpečného dobrodružství. Z dalších rolí je nutno ještě zmínit kaskadéra Harvey 'Dog' Pollarda (Troy Garity), řidiče a spojku obou lupičů, a jeho ženský sen Claire (January Jones). Zábava, která vás nadchne pro nebezpečný zločin, rozpustile humorná a plná zajímavých paruk a přestrojení.

Bangka, další ze záplavy indonéských ostrovů, je mementem ekonomických dopadů pro bývalé kolonie ublížených evropských mocností. Konec kořistnictví vyvolává nervový tik. Přes vysoce popínavé pepřovníky se dostáváme k cínu. Je ukázána historie i efektivnější současnost a naděje je přáním prosperující budoucnosti. Cínová kaše všude kam se podíváš.

Upraveno v červnu 2020. Film Barbora Hlavsová je morálním opusem úzkostného niterného rozkolu. Martin Frič vytěžil z literární předlohy Jaroslava Havlíčka nejen maloměšťácké snobství se sklony k pokrytectví, častokrát přehnané nároky a očekávání v rámci rodiny i celé společnosti, nebo zásadní životní rozpor mezi ochotou a vlastním skutkem sebeobětování. Vzhledem k tehdejší době se Barbora Hlavsová stala také morálním povzbuzením lidem v zajetí protektorátního marastu. Barbora Hlavsová je působivým filmem, poezie vzkvétá v dynamické souhře dramatických obrazců, objevuje se ve vlysu plastických výjevů niterné rozpolcenosti, v reflexní rezonanci na maloměšťácké poklesky i mezi Dvořákovými hudebními notami. Tradiční lpění na stavu společenské vážnosti a bezúhonnosti se dostává do křížku se smyslem pro zodpovědnost, přesto je nakonec zachována naděje v podobě zdravého jádra mládí. Ústředním bodem filmu je Barbora Hlavsová (velmi pozoruhodná Terezie Brzková), laskavá vesnická tkadlena. Je poctivá, odolná a obětující se za hříchy svého chybujícího potomka. Nestěžuje si na možná příkoří, vyplňuje svůj ušlechtilý osud. Hlavní mužskou postavou je Bořík (velmi zajímavý Rudolf Hrušínský), Barbořin vnuk. Je žíznivý naplněním svého nitra hudebním talentem, jen ten nejasně svíravý pocit širší zodpovědnosti ho dohání k zásadnímu dilematu. Významnou postavou je Klára Hlavsová (zajímavá Jiřina Štěpničková), Boříkova matka a Barbořina snacha. Je sice vyděšena z neblahé reakce okolí, má snahu, ale život v bídě a dřině duševně vyčerpává neznalé situace. Důležitou postavou je Vojtěch Hlavsa (velmi dobrý František Smolík), Barbořin syn, Klářin muž a Boříkův otec. Ředitel záložny a jeho hřích proti počestnosti je rozbuškou, před kterou se ve strachu z následků zbaběle utíká. Z dalších rolí: dobrotivý rodinný přítel, penzista a revizor záložny Žanta (Jindřich Plachta), čestný a k lidem důvěřivý starosta Prouza (Jaroslav Průcha), Barbořin švagr a poctivý protestanský řezbář Lukáš Hlavsa (Karel Dostal), jeho zářivá, bezelstně upřímná a laskavá vnučka na prahu dospívání Eliška (Eliška Kuchařová), jeden z nejdivějších členů městského předsednictva a místní holič Kvěch (Vladimír Řepa), jeho dcera s náklonností k Boříkovi Vlasta (Stella Májová), obchodně spolehlivý klenotník a člen městského předsednictva Bartyzal (František Filipovský), Klářino spásné vysvobození z nouze Kaliba (Vilém Pfeiffer), či z Hlavsových finančních patálií zoufalá služka Rézinka (Ella Nollová). Film Barbora Hlavsová je působivě poetickým a psychologickým náhledem na maloměšťácké soužití. Laskavost trpí na důvěřivost, přesto morálka zůstává základním kamenem naděje budoucnosti. Silný filmový prožitek!

Pro mě je tento film vrcholným dílem Karla Zemana. To jeho propojení animace s konvenčním herectvím! Ty jeho hrátky s kouřem a kolorováním celého obrazu, či jeho části! Ta jeho hravost a představivost! Ta překrásně rozverná atmosféra celého filmu! Zeman dosáhl originálního výsledku, který mě opakovaně dokáže dostat do pocitu lehkého vznášení se nad rozkvetlou krajinou putování lidské duše při její cestě k dobývání nesmrtelnosti obrazu života. Tento zážitek mě přivádí do transu, kdy je možné pozorovat taneční rej ozvěny nevyslovených slov v záhybu slunečního svitu a škytání Luny, vábící do své náruče další okamžik úsměvu v jasu dívčích očí. Každý obraz je samostatná kapitola s vlastním příběhem. Každý záběr má vlastní nezaměnitelnou duši. Vykročit ke hvězdám může každý. Dojít až k nim se podaří jen těm nejvytrvalejším, kterým nevadí veškerou svou energie vkládat do nepřízemních cílů plnění vlastních snů a tužeb pod ochranou rukou osobního růstu jedinečnosti inspirace měsíčního prachu. Fantazie versus věda. Představivost versus znalosti. Hravost versus pragmatismus. Hvězdou filmu je Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen alias baron Prášil (skvělý Miloš Kopecký), muž, který za žádné situace, byť by byla beznadějná, neztrácí svou duchapřítomnost a skvělou náladu, se kterou s naprostou samozřejmostí překonává každou překážku i tíživou gravitaci zemskou. Jeho protihráčem i spoluhráčem, soupeřem i přítelem je astronaut Toník (Rudolf Jelínek), muž vědy a pokroku i vznešenosti a bláhovosti pocitu, který se nazývá láska. Z dalších rolí: žena v srdci obou hrdinů princezna Bianca di Castelo Negro (Jana Brejchová), básník velikosti lidské fantazie Cyrano z Bergeracu (Karel Höger), baronův přítel a kapitán holandské lodi (Jan Werich), neúnavně válčící velitel pevnosti generál Ellemerle (Eduard Kohout), přísně chráněný turecký sultán (Rudolf Hrušínský), kapitán uvězněné lodě (Bohuš Záhorský), předseda tureckého dělového klubu Barbicane (Richard Záhorský), či sultánův vrchní eunuch Hadži Baban (Jan Libíček). Vyletět ke hvězdám je hlavním cílem. Vyletět za svými sny... Vyletět v objetí inspirace lásky a toho pocitu výjimečnosti v očích zamilované a milované ženy... Překonat zemskou tíži, nezastavovat, letět, působit rozruch a letět a letět... Dál a výš... Dál a výš... Dál a nepřistát zpět... Karel Zeman a jeho díla jsou inspirativní. Baron Prášil tím o to více.