tomtomtoma

Poklad Aztéků musel mít pokračování, na jeden film by to bylo příliš objemné a dlouhé. Osobně si myslím, že pokračování je o něco svižnější, než díl předchozí. Idealistický pohled na oprávněný boj mexického vojska proti vnějším kolonizátorům je příhodně podkreslen tou spoustou charismatických padouchů. Nejdůležitější postavou je samozřejmě opět diplomat, špeh a doktor Karl Sternau (Lex Barker), který stojí na té správné straně a neohroženě se staví proti veškeré špatnosti. Největší předností filmu jsou padouši. Hamižní, nenasytní, lstiví, úskoční a ješitní. Podle situace uzavírají partnerství, vzájemně se zrazují a odpravují. A ten přeživší zbytek postihne spravedlivý trest. Je tu zhrzený a zrádný mexický hrabě Alfonso di Rodriganda y Sevilla (zajímavý Gérard Barray), který touží především po bájném pokladu. Je zde talentovaná intrikánka Josefa Cortejo (šarmantní Michèle Girardon), která s rozkoší využívá své ženské zbraně k získání všeho, po čem touží. Je zde chlípný a vyhnaný kapitán mexické armády Lazaro Verdoja (dobrý Rik Battaglia), lačně natahující své zvrácené ruce po každém ženském klíně. Je zde prohnaný a prodejný Josefin otec Pablo Cortejo (Antun Nalis). A také ponížený a uražený náčelník Čičimeků Černý jelen (Milivoj Popović). Ženský půvab přináší také unesená dcera správce hraběcího majetku Rosita Arbellez (Alessandra Panaro) a hloupoučce naivní aztécká princezna Karja (Theresa Lorca). Na té správné straně stojí německý obchodní cestující a odhodlaný strašpytel Andreas Hasenpfeffer (Ralf Wolter), doktorův přítel a dobrodruh Frank Wilson (Kelo Henderson), aztécký hrdina a poručík mexické armády Potoca (Gustavo Rojo) a správce hraběcího majetku Don Pedro Arbellez (Hans Nielsen). Z dalších postav stojí ještě za zmínku francouzský představitel moci a maršál Bazaine (Jean-Roger Caussimon) a přísný strážce aztéckého tajemství Flathouani (Mirko Kujaćić). Mexiko je stále zajímavá země. Je plná tajemství, překvapení, slunečního svitu, dobrodružství i nebezpečí. Mexiko se může najít v Jugoslávii. K nenáročnému odreagování je to příhodný film. A dobro vítězí nad zlem.

Byl to určitě zajímavý nápad, přiblížit současnému obyvatelstvu stavbu monumentu, který i po tak dlouhé době ohromuje svou velikostí a svou monumentální pompézností a magickou fascinací vyvolává tolik dohadů, domněnek, teorií i vášní. Samotný příběh tohoto hraného dokumentu není nejsilnější, ale úspěšně přibližuje život tak vzdálený a přesto podobný. Když jsou neomezené lidské i finanční zdroje, tak je možné všechno. I tento megalomanský památník vlastní velikosti. Možná by to chtělo živý plot. Mrkající a nervózně přešlapující ve spalující výhni faraónského sluníčka.

Komunistická pohádka se zpěvy a tancem, kterou musí znát každý. Na svém půvabu rozhodně nic neztratila. A i to komunistické agitování o pracujícím lidu je stále v únosné míře. A tak si nás romantický příběh bude opakovaně podmaňovat. Slavný, moudrý a spravedlivý král Miroslav (příjemný Vladimír Ráž) je sice povoláním panovník, ale též zručný krotitel zahradní květeny. Jeho další metou je získat za choť tu nejkrásnější ženu. Rozmazlená princezna Krasomila (půvabná Alena Vránová) se musí zamilovat do jediného člověka, jež je jí schopen odporovat. Pak už jen překonat pár malých překážek a poslání je splněno. Z dalších rolí: důvěřivý král Půlnočního království (roztomilý Stanislav Neumann), stará a důvtipná chůva (Mária Sýkorová), hamižný kancléř (skvělý Miloš Kopecký), pomocníci kancléře strážce královského pokladu (Karel Effa) a ceremoniář (Oldřich Dědek), slušný Vítek (Gustav Heverle), bezcharakterní výběrčí daní (dobrý Josef Hlinomaz), švec (Bohuslav Čáp), či sedlák (Otomar Korbelář). Poučení na závěr? Práce se člověk nesmí bát, ženám se nesmí plnit všechna přání, je nutné naslouchat pracujícímu lidu a lidé by si měli stále zpívat!

Pytel blech, samostatný debut Věry Chytilové, je sice zajímavým vykročením novým filmovým směrem v tehdejším Československu, avšak tolik zmiňovaný pojem autenticity je více než pochybný. Inscenace se sice může pokoušet přiblížit k autenticitě výpovědi, přesto již svou podstatou je cokoli inscenovaného od toho autentického rozdílné a vzdálené. Navíc, ta vychvalovaná autenticita někdy poměrně výrazně po autentické stránce drhne a stává se strojeností. Strojenost, podobně jako jiná zmechanizování, může být sice zdrojem trapnosti, komična, smíchu, dokonce může být autentická, avšak v tomto případě je strojenosti dosaženo právě vytržením z autentičnosti a vržením do neznámého prostředí. Hodnotu má film tím, že vykládá a předkládá svět a život ženy ženou, svět a potřeby mládí prostřednictvím mládí. Je to pohled stylizovaný (což je vlastně dobře), má tedy nadhled, je to pohled rovněž emancipovaný a po životě žíznivý.

Upraveno v červnu 2020. Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář je rozkošnou parodickou operetkou. S klasickým vzděláním a kultivovaným nadhledem se servírují filmové a žánrové standardy, schémata a klišé v rozverném rozpoložení neposedné filmařské duše. Svým uchopením deklaruje film veřejný vkus většiny společnosti, a zároveň dosahuje rozměru vývoje filmu i společnosti. Nakonec i to vynucené lidové zakončení odráží část nálady tehdejší doby. Parodické vytržení si pečlivě všímá tuzemských aspektů a reaguje i na mezinárodní vlivy. Martin Frič vychází ze svých vlastních prací i četných satirických a parodických zkušeností, herečtí protagonisté čerpají z vlastních předchozích rolí, jen zobracejí nálady pocitů naruby. Vše zdobí ta hravě škádlivá a vzájemně provazující nitka vztahů, tajemství, bolestí, minulostí, lásek, budoucnosti, pokušení a zrad. Kamera Karla Degla se mazlí s prostorem, jeho velikostí, uspořádáním i dekorativními doplňky. Tou první hvězdou parodického hraní melodramatického bičování je René Skalský (vynikající Oldřich Nový), továrník, uměnímilovný milionář a za všech okolností zdvořilý kavalír. Veřejnoprávní úlek lásky, niterné trápení a proces falešného zchudnutí vede až k zánětu mozkových blan z přepracování při psaní libreta. Ach ta láska, skromnost a dotyčný komplex zodpovědnosti! Křehkou hvězdou a cílem romantického i chlípného dobývání je Elén Hadrbolcová (velmi dobrá Hana Vítová, též v roli své matky za mlada), naivní vesnická kráska a manikérka v cudném přesvědčení o dosažení slávy v šoubyznysu. Předsudky morální cudnosti jsou prevít! Třetí hvězdou parodického chvění je Pavel Sedloň (dobrý Zdeněk Dítě), ušlechtilý houslista a beznadějný romantický snílek, nutně potřebující pozornost opětované lásky. Čest je nade vše, přesto i tělo potřebuje svůj díl. Výraznou postavou je Jan Dubský (skvělý Otomar Korbelář), Elénin otčím. Hrabě s dlouhodobou amnézií proto vesele pytlačí ve svém vlastním revíru, hvězdnému nebi navzdory. Zásadovější postavou je Bolton (skvělý Bohumil Machník), na věčné časy oddaný Skalského sluha. Vždy připraven pro svého ušlechtilého pána věnovat veškerou svou pohotovost k té dobré péči. Důležitou postavou je Malhorn (pozoruhodný Vítězslav Vejražka), muž dvojí tváře, ředitel umělecké agentury a padouch v utajení, natahující své chlípné prsty po šťavnatém ženském půvabu. Z dalších rolí: Elénina starostlivá matka, s hříškem mládí s potulným hercem, Bětuška Hadrbolcová (Ella Nollová), Reného otec s brutálním sociálním experimentem Richard Skalský (Theodor Pištěk), starý charakterní herec v nevědomosti otcovství Jan Balada (Arnold Flögl), bodrý lékař s vášnivější vojenskou minulostí MUDr. Lexa Otok (František Paul), laskavá Pavlova tetička s vlastní kabaretní minulostí, Anita Nováková (Marie Blažková), za tučnou odměnu poslušný učitel zpěvu Leonardo Bianchini (Eman Fiala), Malhornův lupičský komplic Joe Pelíšek (Jan W. Speerger), trudnomyslná a docela tiše zamilovaná schovanka tetičky, Klára (Jarmila Smejkalová), Reného sestra a zhýčkaná herečka Zuzana Hromasová (Irena Bernátová), surový a vlastní mocenský status zneužívající hraběcí správce a statkář Zadina (Mirko Erben), či Pavlova malá schovanka a Klářina dcerka Yvettka (Alena Pospíšilová). Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář je jedním z nejvýraznějších Fričových filmů. Jeho dosavadní satirický a karikující výraz zde dostal ucelenou podobu melodramatického znevažování. S každou další projekcí je pro mě tato zábava uspokojivější a přínosnější. Skvostná parodická zábava!

Film Querelle je ejakulátem křiklavě výstředního obřadu nutkavého pokušení exhibicionisty. Querelle je úspěšným nálezem ženské stránky nevědomí mužského šovinismu. Querelle je vzdorovitě zvědavé seznamování se mladého muže s realitou života, časem se vymkne přímé i nepřímé kontrole, podléhá se pocitům extrémních poloh i podob fyzických prožitků, a ve stavu opojení již nelze uhasit probuzené chtíče. Querelle je odpovědí světu na hluboké jizvy vnitřních světů, bolest i utrpení jsou rozkoší, neboť právě v těchto okamžicích je něha života nejintenzivnější. Querelle je produktem zvráceného okolního světa, nikoliv zkaženého nitra jedince. Výchozím bodem pastelového ohňostroje výstřednosti je Jean Genet a jeho literární dílo, Rainer Werner Fassbinder si prostředí i způsoby upravil pro své vlastní potřeby a stvořil stylizovaný vnitřní svět, který je přímým odrazem světa vnějšího. Ano, lze souhlasit s tezí, že námořní služba je vhodným místem k objevení své latentní homosexuality. Hlavní pozorností zájmu je Querelle (zajímavý Brad Davis), mladý námořník, jehož ladně pevná konstrukce si každého podmaní. Rozpolcenost bratrského vztahu s láskou a s ní věčně spjatou rivalitou ho vybuzuje k rozporuplným stavům, zvědavost mládí je nebezpečná ve chvílích útěku i před sebou samým. Svět se stává výzvou k pokoření. Hlavním bodem obřadu je Robert (příjemný Hanno Pöschl, těž v roli osudově chybujícího dělníka Gila), Querellův starší bratr, jeho vzor i měřítko úspěchu. Narcistní sebevědomí drží pevně svou vydobytou pozici. Hlavní ženskou postavou ve výstředním představení je Lysiane (poslušná Jeanne Moreau), majitelka brestského nevěstince a náruživá Robertova milenka. Ženské sebevědomí dostává zabrat. Výraznou postavou je zde Seblon (příjemný Franco Nero), námořní poručík a Querellův přímý nadřízený na lodi. Nutkavá masochistická potřeba lásky trpělivě čeká na svou vhodnou příležitost. K výraznějším postavám patří Nono (zajímavý Günther Kaufmann), Lysianin manžel, udržující si nade vším během svůj dohled. Pravidla hry jsou tu určena potřebou nadvlády. A patří k nim také Mario (strohý Burkhard Driest), policista a ochranná ruka nad Nonoho zájmy. Z dalších rolí: do Gila submisivně zamilovaný mladík Roger Bataille (Laurent Malet), Querellův jediný komplic při pašování Vic Rivette (Dieter Schidor), či ztrestaný drze se vysmívající opovážlivec Theo (Neil Bell). Querelle je osobitým vyjádřením pocitů a zkušeností zjizveného vnitřního světa. Extrémní zneužití extravagance ve výrazu je jen posedlostí po provokování společnosti. Originální to přehlídka!

Po výpravné stránce je tato adaptace literární předlohy vynikající. A herecké podání představitele císaře Nera jsem si užíval. Quo Vadis má s Ben Hurem jednu společnou vlastnost. A tím je snad až nadšený pohled na počátek křesťanství, obdiv nad statečně přijímanými ranami krutého osudu. Prostota a lidskost křesťanství je zde v ostrém kontrastu s rozmařilými, zkaženými a krutými představiteli nejmocnějšího státního útvaru tehdejší doby. Je typickým lidským rysem, že pozdější představitelé křesťanské církve s nebývalou odhodlaností a zarputilostí hromadili majetek a vedli stejně takový rozmařilý a dekadentně zkažený život, jako vrcholní zástupci mocné Římské říše. Z křesťanské církve se stala nejmocnější a nejbohatší obchodní organizace, která vždy šla za svým cílem hromadění majetku a moci. Svoji obchodní značku šířila s mečem v ruce, finančním zatížením nově nabytých území a pokryteckou morálkou přetvářky, podrobení a trestů. Jaké to odklonění od samotné lidskosti počátku křesťanské víry! Dav může vzbuzovat hrůzu, dav je pro umného rétora snadno manipulovatelnou zbraní, která ve vyšším zájmu splní jakýkoliv, i ohavný a nemorální, úkol. Pro mě je hlavní postavou filmu prostopášný římský císař Nero (skvělý Peter Ustinov), který miluje i nenávidí zároveň. Chce být největším umělcem všech dob, ke svému žabímu kuňkání a drnkání na kitharu potřebuje inspiraci, dohnanou až za samou hranici myslitelných možností. Život i majetek dává i bere, prostý lid v davu se baví, se zvrhlou rozkoší působí bolest a strach. Celá velikost i úpadek jsou skryty v jedné jediné osobě. Skutečnou hlavní postavou je úspěšný velitel římské armády Marcus Vinicius (Robert Taylor), který prodělává nejvýznamnější změnu. Z lehkomyslného a sebevědomého floutka, který si bere vše, co chce, se stává citlivý a obětavý ochránce slabých a utlačovaných. Hlavní ženskou postavou je Marcusova vyvolená, státní rukojmí a řecká princezna Lygia (Deborah Kerr), zapálená stoupenkyně křesťanství. Z dalších rolí: Marcusův strýc, stoik, cynický komentátor a Nerův oblíbenec Petronius (Leo Genn), pomstychtivá, majetnická, intrikánská a poživačná Nerova manželka Poppaea (zajímavá Patricia Laffan), laskavý a nadšený Ježíšův apoštol Petr (Finlay Currie), šiřitel křesťanství a první misionář Pavel z Tarsu (Abraham Sofaer), Petroniova otrokyně a oddaná milenka Eunice (Marina Berti), Lyginin neohrožený ochránce Ursus (Buddy Baer), Lygininy adoptivní a urození rodiče Plautius (Felix Aylmer) a Pomponia (Nora Swinburne), ambiciózní a všehoschopný pretoriánský velitel a Nerův kumpán Tigellinus (Ralph Truman), Nerův vychovatel Seneca (Nicholas Hannen), či Nerova odkopnutá milenka Acte (Rosalie Crutchley). Ano, je to monumentální velkofilm. A historická fakta mohou být zkreslena. Ale to nic nemění na tom, že jde o příjemně strávený čas s jedním z klenotů výpravných amerických snímků.

Taková jednoduše příjemná zábava, která útočí proti rasismu. A to tím, že nikdy nevíš, kdo ti pomůže. Victor Pivert neboli Žluna (opět poskakující Louis de Funés) je hodně xenofobní a nábožensky nepříliš tolerantní. Ale po nehodě se dostává do velmi nebezpečné situace, kdy se musí spojit a Arabem Mohamedem Larbi Slimanem (Claude Giraud), kterého chtějí zabít jeho krajené, aby nemohl ve své vlasti stanout v čele povstání. V čele zabijáků stojí chladnokrevný Farés (Renzo Montagnani), navíc je policisty považován za zabijáka. A tak Žluna se Slimanem nachází útočiště v přestrojení za rabíny v pařížské židovské komunitě, zvláště u Žlunova řidiče Salomona (Henri Guybet). Samozřejmě dochází k řadě nedorozumění, protože komunita očekává příjezd Rabbiho Jacoba (Marcel Dalio) z New Yorku a za nějž je Žluna považován.

Filmem Rafťáci navázal Karel Janák záměrně a cíleně na svůj předchozí komerční úspěch. Platí pro něj podobná charakteristika, jen filmový záběr se rozšiřuje a splývá přirozeněji se žánrem rodinná komedie. Jen díky tomu stále zůstává funkční primární určení produktu k zábavě a veselí. Trampoty dospívající mládeže jsou víceméně stejné a ve své dychtivosti po zážitcích zajíždí až do absurdních poloh a bujaré taškařice "coolového" žánru. Od počátku až do konce je rozpoznatelný cílevědomý tah za konzumním úspěchem a nepochybně musí i nadále uchvacovat cílovou skupinu. Ústřední dvojicí rozdováděného příběhu jsou středoškoláci Dany (příjemný Vojtěch Kotek) a Filip (zajímavý Jiří Mádl) v prázdninovém čase bezstarostného sbírání zážitkového dobrodružství bez studu a možných následků. Mnohem zajímavějším párem jsou Danyho rodiče (dobří Veronika Freimanová a Milan Šteindler) v upřímné snaze po znovuobjevení romantické jiskry, ztracené ve všednosti. Jejich herectví v přirozené eleganci přímo strmě pozvedává celkovou působnost zábavy. Výraznou postavou je Danyho mladší bratr Honzík (Matyáš Valenta), nevyléčitelný rošťák, který dotahuje veškerou škádlivost až do lokálního apokalyptického rozměru. V duchu "coolového" žánru. Nejsnaživější postavou je dávný kamarád Danyho rodičů Bořek (zajímavý Oldřich Navrátil), suchopárný vedoucí dívčího vodáckého kurzu. Bez autority i potřebné pozitivní zpětné vazby na obou frontách. Nejzuřivější postavou je Filipova matka (dobrá Pavla Tomicová), osamělá a nesmlouvavá diktátorka rodinného prostoru. Zvláštní kategorií jsou mladé atraktivní dívky, rafinovaně dráždicí cílovou diváckou skupinu. Nejvytíženější je vnadná členka vodáckého kurzu Klára (půvabná Andrea Kerestešová s hlasem Andrey Elsnerové), Bořkova roztoužená dcera Vendula (sympatická Eliška Křenková), potupená blondýnka Martina (Běla Šarayová) a extrémisticky náruživá Radka (zajímavá Tereza Voříšková). Z dalších rolí: sebevědomý kšeftař a sukničkář Turek (příjemný Jan Antonín Duchoslav), Danyho dopálená babička (příjemná Jiřina Jirásková), zuřivý alkoholový tramp Šedý vlk (Jiří Helekal), Filipova strašidelně sklerotická babička (zajímavá Olga Schmidtová), svérázný manželský poradce (Boris Hybner), ohněm vytrestaná hříšnice Marcela (Šárka Vaculíková), či neúnavní hasiči (Pavel Nový a Jiří Ployhar ml.). Je to cílený konzumní produkt a jedna z nejvýznamnějších položek Janákova portfolia, na který je po zásluze hrdý. Ale já budu vždy preferovat méně žánrové "coolovosti"!

Přepsáno v květnu 2019. Ragtime je svéráznou filmovou anekdotou, se kterou nedokáži navázat bližší vztah. Miloš Forman opět nechává vyniknout své cynické a nihilistické zaujetí pro vedení příběhu a vyzdvižení pointy, svědomitě dobývá absurdity běžného života, slídí po intimních záhadách a morální stav společnosti je pod těžkou palbou vzdušného náletu naléhavého hlasu kritiky. Miroslav Ondříček bravurně zachytil ozvěny času minulosti z počátku dvacátého století v paprscích lyrického rozednění, v táhlém melancholickém pláči i v náladách škodolibé rozpustilosti. Ragtime se pokouší uchopit každou vášeň i bolest života a udává své příběhy i aktéry. Naráží na rasismus a buší rozzlobeně na zapečetěnou plechovou bránu. Všímá si emancipace a feminismu a pohrává si s novým pohybem stavu věcí. Vyznává lásku, dvoří se půvabu žen, nevěrně jiskří a žárlivě bouří. Vzpomíná na sociální nerovnost, běsní a zlověstně křepčí u hořkého pocitu nespravedlnosti. Ragtime je pestrobarevná mozaika v působivém filmovém rámu, přesto mě nechává netečným ke svým snahám. Hlavním zprostředkovatelem amerických emocí počátku dvacátého století je výrobce vlajek (sympatický James Olson), decentní hlava úspěšné rodiny. Je zdvořilý, přesto se neodvažuje rozbíjet tradiční společenské konvence. Má humanistické povědomí, přesto se nedokáže povznést nad tradiční procesy všech rolí. Svět a touhy mění svou polaritu i sevření světa. Hlavní ženskou postavou je manželka (šarmantní Mary Steenburgen) prosperujícího výrobce vlajek. Je křehká a citlivá, přesto pevná při prosazování zásadních aspektů lidskosti. A ženský půvab taje pod dotyky pozorného muže, ženské uvědomění slaví své nepatrné vítězství. Nejsmutnějším hrdinou příběhu je Coalhouse Walker Jr. (velmi zajímavý Howard E. Rollins Jr.), ctižádostivý černošský pianista. Americký sen o bohatství dostává zcela jasné proporce, přesto sebevědomí umírá na pýchu a monstrum, jménem rasismus, se v ohrožení staví k zarytému potrestání za narušení osvědčených pořádků. Důležitou postavou je švagr výrobce vlajek (velmi příjemný Brad Dourif), schopný znalec v oboru zábavné pyrotechniky. Neopětovaná láska posouvá mužskou nenaplněnost do výbuchu zloby a svérázné formy společenské odplaty. Významnou postavou je Rheinlander Waldo (zajímavý James Cagney), zkušený newyorský policejní komisař. Rasismem naštvaný černoch představuje nepříjemné bolení hlavy. Podstata skutku není důležitá a hlavním cílem je zajistit klid a pořádek bez zbytečného ničení. Výraznou ženskou postavou je Evelyn Nesbit (sympatická Elizabeth McGovern), mladá atraktivní tvářička masové zábavy. Naivní prostoduchost střídá její místa určení. Ze sborové tanečnice je manželkou milionáře, je středobodem žárlivého sváru, milenkou i novou hvězdou, stoupající strmě vzhůru. K výraznějším postavám patří Tateh (příjemný Mandy Patinkin), ruský imigrant, pouliční výtvarný umělec a nová hvězda filmového světa v režisérském křesle. Je spojnicí několika nitek osudu a vše dělá pro svou malou dcerku. A je zde také Willie Conklin (zajímavý Kenneth McMillan), velitel dobrovolných hasičů. Úspěšný černoch je skandálním pobouřením poklidu správného života, ale kanadský žertík si každý nenechá líbit. Z dalších rolí: spořádaně kultivovaný bojovník za černošská práva Booker T. Washington (Moses Gunn), precizní právník zámožné rodiny Thawů Delphin (Pat O'Brien), Evelynin nový taneční mistr (Donald O'Connor), Walkerova bojácná a snaživá snoubenka a služka Sarah (Debbie Allen), světoznámý iluzionista Harry Houdini (Jeffrey DeMunn), Evelynin psychicky nevyrovnaný manžel a průmyslový magnát Harry Kendall Thaw (Robert Joy), životem bezstarostný architekt Stanford White (Norman Mailer), rasistické konvence nepřekračující strážník P. C. O'Donnell (Jeff Daniels), Tatehova nevhodně nevěrná manželka Mameh (Fran Drescher), nový a ctižádostivý Evelynin manažer (Zack Norman), podobně neodbytný nový Evelynin agent (Norman Chancer), tvrdá a vypočítavá matka magnáta Thawa (Eloise Taylor), americký viceprezident Fairbanks (Thomas A. Carlin), malý synek výrobce vlajek (Max Nichols), malá Tatehova dcerka (Jenny Nichols), či členové komanda a prodloužené Walkerovy trestající ruky (Samuel L. Jackson, Frankie Faison, Calvin Levels a Dorsey Wright). Ragtime má vše, s čím Miloš Forman pracoval rád. Marný boj jedince proti neprodyšnému soustrojí společenských zvyklostí a nespravedlivého řádu života. Cynismus si krutě pohrává, nihilismus znevažuje, obrazy se pnou od obzoru k obzoru, morální kritika letí krajem. A mě ten guláš nedokáže strhnout ani opakovaně.