tomtomtoma

Velmi příjemná poezie, básnická oáza relativního klidu, ve kterém na povrch vystupují rivalské spory vesnického charakteru. Užívání života plnými doušky, svéráz a pohoda, prostá krása života. Franc (skvělý Rudolf Hrušínský), který má doma peklo díky manželce (dobrá Blažena Holišová) a dceři (Blanka Lormanová), semetrikám těžkého kalibru. A tak pravidelně utíká, aby život hltal plnými doušky. Prostý Leli (skvělý Jaromír Hanzlík), žijící ve skladišti výrobků vadných, ale neuvěřitelně levných, dobrák, který i v nadávkách své družky (Johanna Tesařová) vidí dobro. Svědomitý policista Vyhnálek (Josef Somr), rivalští vůdcové mysliveckých spolků ze sousedních vesnic Jelínek (Miloslav Štibich) a řezník (Petr Čepek) se svým nohsledem (Evžen Jegorov). Samotářský Liman (Bořík Procházka), se svým pokaděným volvem, kterým vozil kozy na pastvu. Hostinský (Jiří Schmitzer) škorpící se se svou ženou (Marie Spurná), nenajedený mistr uzenář Karel (režisér Karel Krejčík), rozklepaný starý myslivec (režisér František Vláčil), urážlivý akademický malíř Junek (Ferdinand Havlík) a laskavá paní učitelka (Libuše Šafránková). Půvabné, vtipné pohlazení.

Slečny z Vlčí, to jest mihotající smyslová poezie na filmovém plátně. Andrzej Wajda se již podruhé obrátil k předloze Jarosława Iwaszkiewicze (ve filmu se sám objeví), tentokrát k povídce z roku 1933. Poezie se noří v nejniternější pocity a dojmy smyslového vnímání lidského života. Je to o plynutí a konfrontaci s minulostí, s vlastními touhami, vzpomínkami a sny. Život je v zde kontrastu se smrtí, a právě pod jejím vlivem a v té její neúprosně bezprostřední blízkosti dochází k bilancování u sebe samého. To jsou chvíle, kdy si jedinec může uvědomit své nejšťastnější okamžiky žití, ale jak je lze vrátit, když nevinnost je ztracena věky nepřítomnosti? Návrat na místo mladické radosti a rozkoše života se stává nadějí, očekáváním i veselím zároveň, ale návrat do pocitů lásky zůstává jen toužebným přáním, neboť do stejných řek vstupujeme, a přesto nevstupujeme. Obrazy Edwarda Kłosińskiho jsou půvabným rámem mihotavé niterné poezii. Hrdinou niterné poezie je zde Wiktor Ruben (velmi dobrý Daniel Olbrychski), muž vyčerpaný monotónním životem a náhlou smrtí přítele, který se vrací na místo své mladické bujnosti. Ale mladické štěstí je už nenávratně ztraceno, i přes veškerou snahu. Mezi hlavní ženské postavy patří nejintimnější Wiktorova vzpomínka Julcia (zajímavá Anna Seniuk), nejmladší a nejsladší naděje Tunia (velmi zajímavá Christine Pascal s hlasem Aleksandry Jasieńské), se sebou samou nevyrovnaná a o to bezprostřednější Jola (dobrá Maja Komorowska), více sarkastická Zosia (zajímavá Stanisława Celińska) a intimně nešťastná Kazia (dobrá Krystyna Zachwatowicz). Pro sestry je neočekávané zjevení se Wiktora také návratem do sladkých časů mladických let, ale přes časem nabyté zkušenosti nelze udělat tlustou čáru. Z dalších rolí: Wiktorova starostlivá a doufající teta (Zofia Jaroszewska), Wiktorův strýc, očekávající brzkou smrt (Tadeusz Białoszczyński), manžel Joly v odloučení (Paul Guers s hlasem Stanisława Zaczyka), manžel Julcie a současný pán panství Kawecki (Zbigniew Zapasiewicz), stará matka sester (Joanna Poraska), či mužští návštěvníci Joly (Andrzej Szenajch a Andrzej Grzybowski). Slečny z Vlčí, toť nejintimnější poezie, sladká vzpomínka a niterní bolest zároveň. Život, smrt a láska. Erós je daimonem, který nemá vůbec žádné smilování se zaváháními v jeho přijímání. Skvostná filmová poezie!

Film "Sleduje tě vrah!" je podprůměrný kriminální thriller. Z oka vypadnul svým seriálovým bratříčkům, zápletka je přitažená za vlasy a nepříliš originální a ani průběh děje nenabízí strhující chvíle. Napětí se buduje pomoci roztřeseného obrazu, což jednoznačně prokazuje chabou tvůrčí mysl a schopnosti. Tahákem je jméno Keanu Reeves, ale ani jeho fanatičtí obdivovatelé nemohou být spokojeni s chatrným příběhem, který se snaží šokovat jen svou bestiální krvežíznivostí. Jakési psychologické podhoubí můžeme spatřit pouze u horlivého zastánce práva, ale jde o pouhé vykreslení zlomeného ducha. Dál jde jen zběsilost. Hlavní postavou krutého příběhu je Joel Campbell (zajímavý James Spader), zvláštní agent FBI. Proti své vůli je vtažen do vražedné hry, obdivuhodné i nečekané je jeho psychické vzedmutí se z vlastních trosek v mžiku času. Následuje hon, bloudění a hledání vlastního rozhřešení. Hlavní ženskou postavou je Polly Beilman (šarmantní Marisa Tomei), Joelova psycholožka. Probouzí se náklonost, pomalu se osměluje k činu, jen se nejdřív musí projít důkladným očistcem. Generálním padouchem je David Allen Griffin (zajímavý Keanu Reeves), kterému v brutální hře schází schopnější protivník. Postava je zahalena tajemstvím od počátku až do konce a jediné, co se divák dozví, je jeho pečlivá příprava před dalším tahem. Z dalších rolí: spolupracující agent FBI Mike Ibby (Ernie Hudson), bezradný policejní detektiv Hollis Mackie (Chris Ellis), osamělá mladá zaměstnankyně fotografických potřeb Ellie Buckner (Rebekah Louise Smith), nekonformní bezdomovkyně Jessica (Jillian Peterson), její skateboardový přítel (Joseph Sikora), či nezapomenutá Joelova láska Lisa Anton (Yvonne Niami). Není zapotřebí tento film vidět, mnoho podobných filmových kousků najdeme v programu televizních stanic každý den.

Film, který má hlavně dojmout nelehkým životem znetvořeného človška Johna Merricka (hodně nalíčený John Hurt), uměleckým jménem známý jako Sloní muž. Nalezne a ujme se ho londýnský lékař Frederick Trevers (Anthony Hopkins). Všichni, nebo skoro všichni ho považují za zvíře, za monstrum, které je lepší držet v kleci a maximálně vydělávat za jeho ukazování, jako bezcitný Bytes (Freddie Jones), či později nemocniční zřízenec Jim (nádherně škodolibý Michael Elphick). Film odsuzuje lidskou netoleranci ke všemu velmi zvláštnímu a odlišnému, ale dělá to příliš sentimentální cestou plného lítosti nad Sloním mužem. Navíc i když jsou lidé schopni přijmout fakt, že žije, tak stejně i nadále budí odpor, strach a opovržení. Nakonec se mu za pomoci doktora Treverse a ředitele nemocnice Carr Gomma (John Gielgud) podaří žít celkem normální důstojný život. Nakonec ale sám volí smrt, protože si uvědomuje strašnou nechuť žít nadále takový život. Kvalitní, ale příliš sentimentální film o lidksém pokrytectví.

Slovo je vzkříšením nenadále (a z jiného úhlu pohledu také nadále) destruovaného života vnitřního i vnějšího. Slovo je adaptací divadelní hry dánského dramatika a pastora Kaj Munka Na počátku bylo slovo z roku 1932, byť s obměnami, a tím však také bez dovysvětlení počátečního stavu věcí. Slovo od svého počátku stvoření mělo magicko-náboženskou moc, tedy bylo tvůrčím principem, z něhož všechny věci vyvstávaly ve svých stvořených jsoucnech, bylo rituálním obřadem k posvěcení života, dosud ještě mýtického. Nebýt slova, nebyl by ani svět, zůstal by neosmyslený, nepojmenovatelný, nevyslovitelný a nereflektovaný. Dětství, to je výsostný věk zázraků a kouzel. Ne nadarmo si Luther přál věřící s vírou ještě dětskou. V příběhu je víra luteránská, jedna liberálnější - grundtvigianismus -, druhá konzervativnější - ortodoxní pietismus -, třetí bytostná, niterně prožívaná. Hrdiny příběhu jsou členově rodiny Borgenových: starý, sérií ran osudu zaskočený farmář Morten (Henrik Malberg), jeho nejstarší syn bez víry pro víru a do své ženy stále zamilovaný Mikkel (Emil Hass Christensen), druhý syn s bytostnou vírou i přesvědčením Johannes (Preben Lerdorff Rye), nejmladší syn v touze mládí po naplnění lásky Anders (Cay Kristiansen), Mikkelova o mnohé starající se manželka Inger (Birgitte Federspiel), její malá a důvěřivá dcerka Maren (Ann Elisabeth Groth). Z dalších rolí: hrdější pietista a krejčí Peter Petersen (Ejner Federspiel), jeho tichá, poslušná dcerka Anne (Gerda Nielsen), náročný porod řešící lékař (Henry Skjær) či zaskočený nový farář (Ove Rud). Slovo aneb nenadálé rány života, a k tomu pochybnosti, těžkomyslnost, etický podtext, transcendence a existence bytí pro bytí. Esteticky vyměřené obrazy.

Takovým způsobem, jakým je udělána komedie Slovo dělá ženu, se má vyjadřovat optimistická a vitální agitka komunistického společenského uspořádání! Prvorepubliková filmová hvězda Oldřich Nový svým talentem a zkušeností vstoupil do služeb budovatelského nadšení. Z jaké části bylo toto spojení dobrovolné a z jaké části bylo vynucené, nehraje příliš velkou roli. Doba nebyla jednoduchá a sympaticky lze vnímat fakt, že filmem se nezastrašuje a neděsí, ale s upřímnou radostí se hledí na možnou velkolepost pohodlnější a spravedlivější budoucnosti. Kulisy jsou poplatné době svého vzniku, herectví i atmosféra zachovává to nejlepší z komediálních filmových her před zestátněním. Film dokáže svou radostnou náladou, rozvernou hravostí a dobíravými replikami stále bavit, byť někdy i neplánovaně. Hlavní postavou budovatelské veselohry je Ludvík Zach (příjemný Oldřich Nový), technický zlepšovatel, workoholik a ukázkový vzor nadšeného budovatele. Hlavní ženskou postavou je Jarmila Svátková (zajímavá Jiřina Steimarová), soustružnice, básnířka a emancipovaná žena. Komunismus znamená rovnost a zákonitě hlavní zápletkou je střet pohlaví v soutěživosti, předsudcích, stereotypech a ctižádosti. Nutno dodat, že s elegantním šarmem vnímání světa dle Oldřicha Nového. Z výraznějších postav se sluší zmínit Ludvíkova synovce, nadšeného pracanta a amatérského fotbalistu Jirku Zacha (sympatický Jaromír Spal) a Jarmilinu spolubydlící a věrnou kamarádku Boženku (půvabná Alena Kreuzmannová). Z dalších rolí: další kamarádka, vedoucí ženského vývojářského týmu, feministka a inženýrka Marie Vaňková (šarmantní Taťána Vavřincová), ochotný úderník a člen Zachova týmu Jakubec (příjemný František Paul), jeho žárlivá manželka (Nelly Gaierová), další Zachův úderník a naháněný hudebník Jonáš (zajímavý Rudolf Deyl ml.), prozíravý ředitel strojírenského závodu (Vladimír Leraus), s novým směrem těžce se srovnávající dělník Kalous (příjemný Antonín Holzinger), či názorně poučený Bertík Koudela (František Kreuzmann st.). Není to převratné dílo a jeho význam i funkce nejsou nedoceněny. Je to zajímavost doby, která stále dokáže pobavit a rozesmát svým temperamentem.

Delon není sice tak charismatickým osamělým hrdinou jako Belmondo, přesto zvládá svůj part sebevědomě. Pokud se dokážeme přenést přes občasně naivní nepřemožitelnost statečného reka, dokáže tato akční kriminálka splnit svoji úlohu napětí a spravedlivě nesmlouvavého boje proti teroru. Slovo policajta nemá vyšší ambice a chce jen žánrově uchvacovat svou syrovou brutalitou a drsnou vizáží zjizveného postrachu. Nestaví na stylu, ani na duchaplnosti, či společenské závažnosti. Hraje si v realisticky výhružné stopě a maskovaní hudci na kovové píšťaly vysekávají bohatýrskou ódu v slzách pomsty a potírání zločinu. Hlavní postavou příběhu je Daniel Pratt (zajímavý Alain Delon), bývalý policista na odpočinku v tropickém ostrovním ráji. Krutá rána osudu, hněv, tvrdý trénink ala Rocky a zarputilá cesta za osobní spravedlností. Důvtip, odvaha, zkušenosti a taktika jsou silným trumfem. Výsledkem je smutek, nečekané odhalení a vítězství spravedlivé pomsty. Rozporuplnou postavou je Stéphane Reiner (příjemný Jacques Perrin), dlouholetý Danielův přítel z policejních kruhů. Přátelství nemá navrch nad skrytou spalující touhou, ani nad pečlivě ukrývaným tajemstvím. Hlavní ženskou postavou je Sabine Clément (půvabná Fiona Gélin), ctižádostivá mladá policejní vyšetřovatelka. Pracovní zápal a poctivost se dostávají do konfliktu s city a obdivem. Z dalších rolí: Reinerova překvapená a nedůvěřivá manželka Dominique (sympatická Eva Darlan), vystrašený majitel koloniálu a člen úderné trestající ruky Sylvain Dubor (Jean-François Stévenin), nebezpečný a všehoschopný vůdce střílejícího komanda Abel Salem (zajímavý Stéphane Ferrara), další nebezpečný člen komanda a stavitel Brice (výrazný Dominique Valera), zaskočený majitel diskotéky a člen komanda Remy (Jean-Yves Chatelais), snaživý a svědomitý policejní detektiv Dax (Vincent Lindon), Danielova zavražděná dcera Mylène (Aurelle Doazan), Reinerův malý synek (Frank Brethes), či svérázný Danielův ostrovní přítel (Mouss Diouf). Je to akční kriminálka s osamělým hrdinou, na chvilku zabaví a přinese porci napětí. A s klidem se na vše může zapomenout.

Druhé pokračování lidové taškařice v typu českého buranství z podšumavské vesnice Hoštice. Jde sice o satiru společnosti se svým soupeřením a pokořováním vlastních sousedů, ale s humorem dosti přízemním a zemitým. Ať chceme, nebo nechceme, je zde vylíčena česká povaha a charakter: malý, uřvaný, soupeřící pomlouvačný, škodolibý, přetvařující se, vypočítavý a buranský je český člověk. Herecké výkony jsou zde vyrovnanější a perlou je rázovitý svatební konec. Hlavní postavou je Škopková (dobrá Helena Růžičková), rázná impulsivní žena, snažící se zabránit znesvěcení své rodiny a pokořit celou rodinu domnělého znesvětitele. Ale mládí si jde svou cestou. Z dalších rolí: trpělivý Škopek (Stanislav Tříska), plnící vrtochy své manželky, těhotná Blažena (Veronika Kánská), vdávající se za svého vyvoleného, malý Jirka (Martin Šotola), nenávidějící králíky, rozverná babička (Valerie Kaplanová), vydaná na pospas rozmarné náladě své dcery, vesnická drbna Kelišová (Marie Švecová), informující o kdejaké nepravosti a nepřístojnosti, manželé Konopníkovi (Marie Pilátová a Václav Troška), rodiče domnělého hanebníka Venci (Broněk Černý), vyvolený Blaženy, sekretářka JZD Evička (Jaroslava Kretschmerová), v pudu sebeklamu a sebeobrany roznášející drby, servírka Miluna (Petra Pyšová), žárlivě zamilovaná do Venci, živočichář Béďa (Jiří Lábus), se škraloupem z minulosti, doktor Kája Kroupa (Josef Stárek), plánovaný novomanžel, inženýrka Tejfarová (Kateřina Lojdová), ozvěna z minulosti, tlustý Josef (Jiří Růžička), plánovaný nápadník, farář Otík (Luděk Kopřiva), svědomí vesnice, farářova hospodyně Cecilka (Vlastimila Vlková), zpívající učitelka Hubičková (Jiřina Jirásková), předseda JZD Rádl (Miroslav Zounar), a moderátorka československé televize (Marie Tomsová). Vzpomínka mládí a dětství se svým typickým životním stylem tehdejší doby. Sladká, zalitá sluncem a řádně buranská.

Lidová taškařice přízemnějšího buranského rázu, která snad v době zábavných estrád byla příjemným vybočením v oblasti zábavy. Ale ta lidovost a buranství zabíjí mnohé pokusy o komiku, kterou jen sráží a asi dost vypovídá o stavu české společnosti a touze po masovém způsobu zábavy. Herecké výkony jsou velmi nevyrovnané, a zachraňuje to jen několik profesionálů, kteří pak nad ostatními ční velmi vysoko a výrazně každému utkví v paměti. Děj filmu se odehrává kolem žárlivosti a vymyšlené nevěře mladého páru a cizího přivandrovalce. Okrajově pak nabízí humornější linii se zvýšením dojivosti krav v závislosti na kultuře prostředí. Šimon Plánička (Pavel Kikinčuk), student a pražský přivandrovalec, se zaobírá experimentováním v živočišné výrobě na zemědělském statku. A také je opakovaně podezírán z tělesného sblížení s vesnickou dívkou Blaženou (mladicky rozkošná Veronika Kánská). Té dělalo největší radost pozornost všech mužů, což nedokáže vstřebat její milý Venca (Broněk Černý). Z výrazných rolí je zde rázná a vznětlivá Škopková (dobrá Helena Růžičková), matka Blaženy, a místní farář (Luděk Kopřiva), bdící nad čistotou lidských duší vesnice. Z dalších rolí: servírka Miluna (Petra Pyšová), myslící si na Vencu, vesnická drbna Kelišová (Marie Švecová), vytrvale slídící informátorka, trpělivý Škopek (Stanislav Tříska), uzurpovaný svou manželkou, senilní babička (Erna Červená), vydaná na milost náladovosti a ráznosti Škopkové, Blaženy malý bratr Jirka (Martin Šotola), nenávidějící králíky, předseda JZD (Miroslav Zounar), živočichář Béďa (Jiří Lábus), hloupoučká sekretářka Evička (Jaroslava Kretschmerová), farářova hospodyně Cecilka (Vlastimila Vlková), zpívající řídící školy Hubičková (Jiřina Jirásková), a tlustý Josef (Jiří Růžička). Slunečně zářivé a v příjemném prostředí podšumavské vesnice Hoštice. Ale stav všeobecné kultury není zřejmě na vysoké úrovni.

Tomuto filmu nelze upřít jeho důležité místo mezníku historie slovenské, i celkové československé, kinematografie. Kamera, za kterou stál Stanislav Szomolányi, patří k těm nejdůležitějším výrazovým složkám díla. Symbolismem nemá cenu se zabývat. Pokud by každý, později vykládaný, symbol byl prvoplánový, byl by režisér snímku geniálním umělcem. Jistý podíl kritiky společnosti a jejího uspořádání je ve filmu přesto přítomn. Povzbuzením jsou všechny poetické prvky v obrazech a zvucích, které výstižným způsobem dodávají zamýšlenou a vhodnou atmosféru svým vlastním výjevům. V kontrastech i v kontextech. A výtvor ihned získává na výraznější dynamičnosti. Hlavní postavou je dospívající mladík Oldrich Fajták alias Fajolo (zajímavý Marián Bielik s hlasem Michala Dočolamanského), jeho fotografická vášeň, trpělivě snášené očekávané společenské zapojení a citové hledání a objevování. Hlavní ženskou postavou je dospívající dívka Bela Blažejová (Jana Beláková) a její první kroky na poli citů. Dospívající mládež v rozdílnosti i souladech s generací svojí i svých rodičů. Dospívající mládež, hledání, tápání, nesmělé i drzé kroky životem, zapojování do společenského života, jeho poznávání a ochutnávání. Zkrátka v celé té kráse i v trápení vyzrávání mladého člověka. A v úctě k poctivé moudrosti stáří. Z dalších rolí: rozpolcená Belina nevidomá matka Stana Blažejová (zajímavá Eliška Nosáľová), Belin utíkající otec Ján Blažej (Andrej Vandlík), Fajolova intimní, vnadná a bezprostřední známost na brigádě Jana (půvabná Oľga Šalagová), zaskočený mechanizátor zemědělského družstva a Belin vzdálený vesnický strýc Blažej (Pavol Chrobák s hlasem Viliama Polónyiho), Belin svérázný děda a umanutý stohař Blažej (Adam Jančo), pochybná Belina známost a sebevědomý suverén Peťo (Ľubo Roman), Belin malý bratr s velkou dávkou fantazie Milo (Peter Lobotka), starý laskavý rybář na dunajské zátoce (Vladimír Malina), či jeho přátelská žena (Zuzana Rusková). Kamera se vzájemně škádlí a pošťuchuje se zvukem. Hádají se a přetahují o své právoplatné místo na výsluní. Brebentí, hledí do výše a do rozhozených rybářských sítí chytají odraz Slunce ve vodní hladině a jeho náhlého a krátkého umírání. Sluneční paprsky dovádí za jasného počasí v lesích televizních antén na střechách činžovních domů i na vrcholcích poskládaného plodu horkých dní venkovských žní. Vše v kontrastu vlastního místa na slunci, ke kterému se člověk začíná vydávat v období vlastního dozrávání. Krůček po krůčku po vlnách širokého Dunaje. Zázračná voda svlaží zralé zlatavé klasy v polibcích ticha a podlamování kolen v rozkoši. Jak obtížná komunikace je občas mezi nejbližšími. Nastává odcizení a samota a strádání. A postupné kroky životem. Soulad a chaos.