Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (2 841)

plakát

Slunce, seno, jahody (1983) 

Lidová taškařice přízemnějšího buranského rázu, která snad v době zábavných estrád byla příjemným vybočením v oblasti zábavy. Ale ta lidovost a buranství zabíjí mnohé pokusy o komiku, kterou jen sráží a asi dost vypovídá o stavu české společnosti a touze po masovém způsobu zábavy. Herecké výkony jsou velmi nevyrovnané, a zachraňuje to jen několik profesionálů, kteří pak nad ostatními ční velmi vysoko a výrazně každému utkví v paměti. Děj filmu se odehrává kolem žárlivosti a vymyšlené nevěře mladého páru a cizího přivandrovalce. Okrajově pak nabízí humornější linii se zvýšením dojivosti krav v závislosti na kultuře prostředí. Šimon Plánička (Pavel Kikinčuk), student a pražský přivandrovalec, se zaobírá experimentováním v živočišné výrobě na zemědělském statku. A také je opakovaně podezírán z tělesného sblížení s vesnickou dívkou Blaženou (mladicky rozkošná Veronika Kánská). Té dělalo největší radost pozornost všech mužů, což nedokáže vstřebat její milý Venca (Broněk Černý). Z výrazných rolí je zde rázná a vznětlivá Škopková (dobrá Helena Růžičková), matka Blaženy, a místní farář (Luděk Kopřiva), bdící nad čistotou lidských duší vesnice. Z dalších rolí: servírka Miluna (Petra Pyšová), myslící si na Vencu, vesnická drbna Kelišová (Marie Švecová), vytrvale slídící informátorka, trpělivý Škopek (Stanislav Tříska), uzurpovaný svou manželkou, senilní babička (Erna Červená), vydaná na milost náladovosti a ráznosti Škopkové, Blaženy malý bratr Jirka (Martin Šotola), nenávidějící králíky, předseda JZD (Miroslav Zounar), živočichář Béďa (Jiří Lábus), hloupoučká sekretářka Evička (Jaroslava Kretschmerová), farářova hospodyně Cecilka (Vlastimila Vlková), zpívající řídící školy Hubičková (Jiřina Jirásková), a tlustý Josef (Jiří Růžička). Slunečně zářivé a v příjemném prostředí podšumavské vesnice Hoštice. Ale stav všeobecné kultury není zřejmě na vysoké úrovni.

plakát

Slunce v síti (1962) 

Tomuto filmu nelze upřít jeho důležité místo mezníku historie slovenské, i celkové československé, kinematografie. Kamera, za kterou stál Stanislav Szomolányi, patří k těm nejdůležitějším výrazovým složkám díla. Symbolismem nemá cenu se zabývat. Pokud by každý, později vykládaný, symbol byl prvoplánový, byl by režisér snímku geniálním umělcem. Jistý podíl kritiky společnosti a jejího uspořádání je ve filmu přesto přítomn. Povzbuzením jsou všechny poetické prvky v obrazech a zvucích, které výstižným způsobem dodávají zamýšlenou a vhodnou atmosféru svým vlastním výjevům. V kontrastech i v kontextech. A výtvor ihned získává na výraznější dynamičnosti. Hlavní postavou je dospívající mladík Oldrich Fajták alias Fajolo (zajímavý Marián Bielik s hlasem Michala Dočolamanského), jeho fotografická vášeň, trpělivě snášené očekávané společenské zapojení a citové hledání a objevování. Hlavní ženskou postavou je dospívající dívka Bela Blažejová (Jana Beláková) a její první kroky na poli citů. Dospívající mládež v rozdílnosti i souladech s generací svojí i svých rodičů. Dospívající mládež, hledání, tápání, nesmělé i drzé kroky životem, zapojování do společenského života, jeho poznávání a ochutnávání. Zkrátka v celé té kráse i v trápení vyzrávání mladého člověka. A v úctě k poctivé moudrosti stáří. Z dalších rolí: rozpolcená Belina nevidomá matka Stana Blažejová (zajímavá Eliška Nosáľová), Belin utíkající otec Ján Blažej (Andrej Vandlík), Fajolova intimní, vnadná a bezprostřední známost na brigádě Jana (půvabná Oľga Šalagová), zaskočený mechanizátor zemědělského družstva a Belin vzdálený vesnický strýc Blažej (Pavol Chrobák s hlasem Viliama Polónyiho), Belin svérázný děda a umanutý stohař Blažej (Adam Jančo), pochybná Belina známost a sebevědomý suverén Peťo (Ľubo Roman), Belin malý bratr s velkou dávkou fantazie Milo (Peter Lobotka), starý laskavý rybář na dunajské zátoce (Vladimír Malina), či jeho přátelská žena (Zuzana Rusková). Kamera se vzájemně škádlí a pošťuchuje se zvukem. Hádají se a přetahují o své právoplatné místo na výsluní. Brebentí, hledí do výše a do rozhozených rybářských sítí chytají odraz Slunce ve vodní hladině a jeho náhlého a krátkého umírání. Sluneční paprsky dovádí za jasného počasí v lesích televizních antén na střechách činžovních domů i na vrcholcích poskládaného plodu horkých dní venkovských žní. Vše v kontrastu vlastního místa na slunci, ke kterému se člověk začíná vydávat v období vlastního dozrávání. Krůček po krůčku po vlnách širokého Dunaje. Zázračná voda svlaží zralé zlatavé klasy v polibcích ticha a podlamování kolen v rozkoši. Jak obtížná komunikace je občas mezi nejbližšími. Nastává odcizení a samota a strádání. A postupné kroky životem. Soulad a chaos.

plakát

Sluneční jas (1999) 

Opravdu monumentální a ambiciózní film, který má dobrou atmosféru a charisma. Ale také je snad až příliš dlouhý a navíc je snad až trochu vlezlé to neustálé zdůrazňování hendikepu židovského původu v jakékoliv době a za jakéhokoliv režimu. Ne že by to měli lehké, ale hlavní postavy si v té mučednické roli až libují, aby pak mohli jednodušeji odůvodnit všechna svá počínání, především sobě samotným. A tak trvá celé tři generace, kdy se rodinný původ snaží členové rodiny utajit, aby se nejmladší člen rodiny hrdě přihlásil ke svým kořenům a ke své podstatě života. Vynikající herecký výkon předvádí Ralph Fiennes v hlavní trojroli Ignatze Sonnenscheina, později Sorse, Adama Sorse a Ivana Sorse, později opět Sonnenscheina. Monitoruje maďarské dějiny v kontextu celé střední Evropy od doby rakouské monarchie přes demokratické a nacionalistické tápání, fašismus a definitivní nástup komunismu. A snad největší chybou života byl židovský původ. Kdykoliv, kdekoliv, za jakéhokoli zřízení. A nic na tom nezměnilo ani to, že jste byli ctihodní soudci ve zkostnatělé monarchii, nebo veleúspěšným šermířem a reprezentantem země, či komunistickým policejním vyšetřovatelem. Hlavní provinění bylo židovství, pro které se trpělo všude, jako trest za ukřižování Ježíše Krista, jako trest za úspěch a prosperitu, jako jednoduchý cíl nenávisti, do které se promítal osobní strach, frustrace, závistivost a nenávist pramenící z vlastní malosti a tuposti. Z dalších rolí: nespoutaný živel Valerie Sonnenschein, později Sors (šarmantní Jennifer Ehle, jako stará Jenniferiina matka Rosemary Harris), nevlastní sestra, milenka a manželka ctihodného soudce Ignatze, temperamentní Greta (Rachel Weisz), milenka Adama a současně manželka jeho bratra, komunistická majorka Carole Kovács (Deborah Kara Unger), Ivanova milenka zaštiťující se silnými muži, tolerantní Hannah (Molly Parker), Adamova manželka, Gustave Sonnenschein, později Sors (James Frain, jako starý John Neville), Ignatzův bratr a lékař, který se již od mládí zasazoval o komunistické zřízení, moudrý Emmanuel Sonnenschein (David de Keyser), pracovitý otec Ignatze a Gustava, jeho starostlivá žena Rose (Miriam Margolyes), István Sors (Mark Strong), Adamův méně úspěšný bratr, muži ze šermířského prostředí generál Jakofalvy (Rüdiger Vogler), baron Margitta (Hanns Zischler) a Anselmi (Péter Andorai), rodinná služka Kato (Katja Studt, jako stará Mari Töröcsik), Andor Knorr (William Hurt), komunista, vyšetřovatel a Ivanův kamarád, a spousta dalších a dalších. Velkolepé ambiciózní dílo, kterému se dá mnohé vytknout. A přesto je především úchvatné ve svém rozsahu bolestivé historie a hledání životního místa člověka.

plakát

Slzy, které svět nevidí (1962) (TV film) 

Slzy, které svět nevidí jsou lehkým ironickým a vzájemným škádlením nepřekonatelných standardů mužského a ženského rozdílného vnímání stavu manželského. Manželství je přísně rozděleno na soukromou a veřejnou část, intenzita, instinkty i motivace jsou unikátní pro každou z obou částí, oboustranné prolínání není jménem slušného a společensky přijatelného chování vhodné. Opojná radost ze života s tím drobnějším únikem z úzkosti reality sama sebe podpírá, z druhé strany se mračí ze spravedlivého spánku vyrušená hostitelka bez tolerance a pochopení k pozdním narušitelům poklidu noci. Slova ožívají emočně v soukromí, neboť na veřejnosti je lépe předhazovat fanfarónské přesvědčení. Mužským hrdinou skrytého manželského souboje je Fedor Akimič Rjebrotěsov (vynikající Jan Werich), podplukovník a ctihodný obyvatel toho malého ruského městečka. Opojení nocí, kdy se realita začíná tvářit tajuplně a chvilku se zdá, že také slibuje a pokouší. Zdatným protivníkem je Marie Petrovna (velmi dobrá Jiřina Šejbalová), spořádaná podplukovníkova manželka. Pozdní návštěva je zlobou, přesto veřejný zájem nakonec hlasuje pro kompromis. Herecké osazenstvo doplňuje ještě melancholicky smutný inspektor klášterní školy Ivan Ivanovič Dvojetočijev (dobrý Vlastimil Brodský) a vychloubačně unavený zástupce okresního hejtmana Pružina Pružinskij (příjemný Jiří Sovák). Slzy, které svět nevidí, Fričova televizní inscenace na povídku Antona Pavloviče Čechova, je sarkastickou rozverností toho napětí i přitažlivosti mužského a ženského světa. Rozkošné to hrátky slov a intimních pocitů!

plakát

Smažená zelená rajčata (1991) 

Zajímavý příběh, o vzdoru proti nespravedlnostem a užívání si života, sráží přílišná sentimentální patetičnost při zobrazování příkoří a odboji proti nespravedlnosti a zrůdné krutosti. Dva příběhy v zcela odlišných časových rovinách vypráví o nutnosti uvěření žen ve své vlastní síly a jejich realizování svých vlastních cílů a přání v životě. Starší příběh vypráví o silné ženě Idgie Threadgoode (Mary Stuart Masterson, jako malá Nancy Moore Atchison), která si užívá všech krás života, zastává se uzurpovaných a slabých a staví se neohroženě čelem k rasismu a ostatním nepravostem a společenskému pokrytectví. Mladší příběh pak Idgle ve starším věku jako Ninny Threadgoode (zajímavá Jessica Tandy) vyprávěním vlastního příběhu statečnosti a radosti staví na vlastní nohy nešťastnou ženu Evelyn Couch (Kathy Bates), která se podle svých možností vrhne do seberealizování a užívání si života. Bohužel je ta zdůrazňovaná patetická statečnost a neohroženost prvkem snižujícím jinak sympatické dílo. Z dalších rolí: Idgienina nejlepší přítelkyně Ruth Jamison (Mary-Louise Parker), která je uchvácena Idgeininou nespoutaností, nepoddajností a statečností, černošská služka Sipsey (Cicely Tyson) s tajemstvím o svém činu, Idgienin bratr Buddy Threadgoode (Chris O'Donnell), s tragickým skonem v mládí, věrný černošský sluha Big George (Stan Shaw), oddaný pomocník, Evelynin ignorantský manžel Ed Couch (Gailard Sartain), bezdomovec a samotář Smokey (Timothy Scott), držící si svoji čest, Idgeinin nápadník a místní šerif Grady Kilgore (Gary Basaraba), puritánský reverend Scroggins (Richard Riehle), zarputile hledající šerif Curtis Smoote (Raynor Scheine), a násilnický Ruthin manžel Frank Bennett (Nick Searcy). Optimistické, s příjemně humorným nadhledem, patetickou tragikou a monumentalitou. Přesto je to stále poutavé a zajímavé vyprávění. Naivně idealistické ve svém poslání a dodávání sil a víry v život a jeho krásu a půvab s jeho nezaměnitelnou možností.

plakát

Směr západ (1965) 

Směr západ je oslavnou filmovou ódou budovatelského rozvoje v poetických obrazech. Na dálném východě se i při dolování uhlí upřednostňují jiné dimenze, bohatství země je opojnou vidinou zářné budoucnosti. Hlavní slovo mají obří chodící jeřáby. Zajímavou dělnickou filmovou pohlednicí ze sovětského dálného východu je také "Z Braslavi na Zbraslav". Plovoucí rybí továrny v kamčatských vodách ochutnávají masy mořských okounů z tří set metrových hloubek. Sovětské výdobytky do každé spřátelené země za odměnu! Pozoruhodné ódy socialistické práce.

plakát

Smím prosit? (2004) 

Nenáročný film o probuzené lásce k tanci, po jehož shlédnutí mám chuť se konečně nějaký společenský tanec naučit. John Clark (Richard Gere) má krásný a spokojený život a novou lásku v podobě vášně k tanci. Jeho žena Beverly (Susan Sarandon) předvede malou žárlivost. Další zajímavé postavy: slečna Mitzi (Anita Gillette), stará učitelka taneční školy, tanečnice Paulina (Jennifer Lopez), která v Johnovi probudila jeho novou lásku, Johnovi spolužáci v tanečních Chick (Bobby Cannavale) a Vern (Omar Benson Miller), bláznivě upovídaná tanečnice Bobby (Lisa Ann Walter) a Link Peterson (Stanley Tucci), Johnův kolega z práce a velmi vášnivý tanečník. Jednoduché, i trochu vtipné, navíc tak podnětné v chuti se naučit tančit.

plakát

Smoke (1995) 

Velmi příjemné dílo, které ukazuje s laskavou upřímností život ve celé své prosté kráse. Ve své obyčejnosti, ve svých malých radostech, ve svém rozjímání, ve svém kochání, ve svém hledání, ve svém ztrácení, ve svém odlučování, ve svém ztrácení, ve svém nalézání, ve svém ubližování, ve svém pochopení, ve svém postrkování vpřed, ve svém porozumění, ve svém odpouštění, ve svém napravování, ve své zlobě, ve své radosti, ve svých úspěších, ve svých trápeních, ve svém smutku, ve své zlomyslnosti, ve svých zločinech, ve své dobročinnosti, ve své prostotě, ve své životnosti a ve své naději. Život, který pomalu a zároveň rychle ubíhá vpřed, který se převaluje přes jednotlivé kamínky cesty života, aby se nesmazatelně zaryl do hlav a srdcí jednotlivců a společnosti. Aby působil bolest, aby způsobil stavy štěstí, aby nutil k neustálému hledání jednotlivých cestiček, nabízel horší, či lepší alternativy. Život ve své prostotě a přitom je stále tak krásný a úchvatný. Jen se musí vnímat ty správné části a posouvat se za svými malými, či velkými sny. Originální vedoucí tabákového obchůdku Augustus 'Auggie' Wren (dobrý Harvey Keitel) je tím nejlepším průvodcem po životních osudech všech stálých i náhodných hostech jeho království. Se svým jedinečným pohledem na život a vychutnávání jeho krás nám otevírá různé pohledy na život, v jeho krásách i smutku. Z dalších rolí: pomalejší výpomoc obchodu Jimmy Rose (Jared Harris), utrápený spisovatel Paul Benjamin (dobrý William Hurt), hledající nový smysl jeho tragédií poznamenaného života, mladý roztěkaný černošský mladík Thomas 'Rashid' Cole (Harold Perrineau), hledající svého zmizelého a povahově proměněného otce Cyruse Colea (dobrý Forest Whitaker), Auggieho přítelkyně Violet (Mel Gorham), majitel obchodu Vinnie (Victor Argo), bývalá Auggieho manželka Ruby McNutt (zajímavá Stockard Channing), slepá babička Ethel (Clarice Taylor) z vánočního příběhu, a stálí návštěvníci obchodu Tommy (Giancarlo Esposito), Jerry (José Zúñiga) a Dennis (Stephen Gevedon). A tak život plyne pomalu vpřed: ve svých proměnách, změnách, kráse a velikosti.

plakát

Smolař (2003) 

Tento dramatický film se může pyšnit jedinečnou atmosférou, kdy se ponurost v nepravidelných dobách střídá s optimistickou radostí. Prostředí příběhu je divácky atraktivní. Díky tomu film přináší i zábavu. Smůla a štěstěna je spíše metaforou nazírání na svět, ve spojení s hrdiny se dostává až do absurdní roviny, což není na škodu. Romantika a půvabná žena nechybí, stejně tak napětí, spád, akce, vykoupení a trest. Hlavní postavou příběhu je zlomený a úspěšný profesionální smolař Bernie Lootz (zajímavý William H. Macy). Do bezútěšné krajiny jeho srdce vstoupí nečekaný návštěvník se zásadním osudovým zvratem s novou přínosnou informací o důležitosti pozitivního přístupu k životu. Černošedá beznaděj dostává zářivé barvy a odhodlání a psychickou sílu za boj o vlastní život a štěstí. Hlavní ženskou postavou je servírka Natalie Belisario (pozoruhodná Maria Bello) se schizofrenní rolí v životu nebezpečné hře na peníze a lásku a životní štěstí. Ta nejopravdovější hra jako jediná dokáže přinést možné vítězství. Třetím vrcholem je provozovatel kasina Shelly Kaplow (dobrý Alec Baldwin) s přesvědčenou zatvrzelostí a setrváváním u staromódního stylu vedení výdělečného podniku. Střídmé noblese dává přednost přes nablýskanou bublinou turistického nevkusu. Za každou cenu brání své investice, ovšem i jeho soupeři se postupem času učí novým bezohledným způsobům. Z dalších rolí: nezodpovědný Bernieho syn a sebevědomý podvodník Mikey (zajímavý Shawn Hatosy), nová krev s ostrými lokty ve vedení kasina Larry Sokolov (příjemný Ron Livingston), populární zpěvák na konci svých sil Buddy Stafford (Paul Sorvino), Mikeyho dokonalá parťačka Charlene (zajímavá Estella Warren), či nekompromisní a tvrdý vykonavatel Larryho rozkazů Nicky Fingers Bonnatto (příjemný Arthur J. Nascarella). Příběh není nejsilnější, pouze díky solidním hereckým výkonům, psychologické hloubce a podmanivé atmosféře jde o slušný a stravitelný druh zábavy. A poselství o pozitivním přístupu a kráčení štěstí naproti je optimistické.

plakát

Smolař (1965) 

Velmi vtipná a zábavná komedie, kde gangster Leopold Saroyan (vynikající Louis de Funés) najme naivního Antoina Marechala (Bourvil) k převozu auta z Neapole do Bordeuax, které je napěchováno kokainem, zlatem a diamanty z velké loupeže. Saroyan je nádherně ďábelsky výbušný a jeho humor eskaluje, například, když si sám opravuje auto, nádherně vše diriguje, všechny komanduje a nesnáší odpor. Marechal je trouba, mlsný kocour, který nikdy nedosáhne svého, i když si myslí, že má nadosach krásky Ginu (Alida Chelli) a později Ursulu (Beba Loncar), postupně svou naivitou přichází skoro o všechny kontrabandy, i ženy a jeho humor je spíše rozvleklý, takový bodrácký. Do toho samozřejmě vůdce druhého gangu, který chce vše pro sebe, Kokta Mickey (Venantino Venantini). A dva četníky zde hrají Guy Grosso a Michel Modo z Četníků. Ale celkově je to velmi zábavná, místy napínavá a výbušná komedie, kdy vyjde najevo, že není nejlepším nápadem najmout na důležitý úkol naivu, který si myslí, že je na výletě.