tomtomtoma

Leonard Cohen, jeho hlas několik let ohlašoval moji jízdu autem. Můj vnitřní svět dostával prostřednictvím jeho zvuků slov potřebnou dávku vášní. Lian Lunson dokázala z ničeho vytěžit mnoho. Především film Leonard Cohen: I'm Your Man. Jde o chytře sestříhaný medailonek k uctění životního jubilea slavného umělce. Známé písně ve vyšších vibracích populárních pěveckých osobností při oslavném koncertu jsou prodchnuty obdivem. Do toho pár životních mouder. Film, a můžeme mu dát přívlastek dokumentární, je sám o sobě slabý, nepřináší nic převratného, ani zajímavého a bez něj bychom ušetřili několik stříbrňáků. Naštěstí Cohen je stále Cohen a nic na tom nezmění ani mé "vysoké" hodnocení.

Tanec s vlky, mistrně efektní film, má pro mě nálepku pokrytecký humanismus. V současnosti slouží ceremoniální uznání lidských hodnot zájmům politicko-společenské korektnosti. Většina ostentativně humanistických počinů je ve skutečnosti vyžadovaným společenským obřadem a v zidealizovaném pohledu se zdůrazňuje slušnost a zdvořilost. Realita je ovšem zcela jiná. Znevažuji hodnoty filmu i režisérské heroizování vlastní hlavní postavy. Odmítám Costnerova ryzího hrdinu bez absence jakéhokoli negativní vlastnosti. O bohatýrovi není pochybnost od samého začátku a z této nezranitelné pózy se line na všechny možné strany smrad přetvářky. Costner mohl pozdvihnout westernový žánr, ale aurou nesmrtelnosti obklopil především sám sebe. Jeho obdivovatelé budou padat v okouzlení do mdlob. Samozřejmě, rozmáchlá gesta melancholického patosu, monstrózní účinnost hrdinství a vzor opravdového muže dělají z neskromného filmového díla efektní podívanou a modlu. Pro mě je Costnerův projev utrpením. Hlavní postavou filmu je poručík americké armády John J. Dunbar alias Šuŋgmánitu Tȟáŋka Ób Wačhí - Tančící s vlky (Kevin Costner). Všem pochybovačům dává každou chvilku důkaz o své udatné chrabrosti a vždy z první linie čelí každému nebezpečí i dobrodružství. Hlavní ženskou postavou je Napépȟeča Nážiŋ Wiŋ - Stojící s pěstí (zajímavá Mary McDonnell), čerstvě ovdovělá běloška, adoptovaná již v útlém dětství indiánským kmenem Siouxů. Kde je osamělost, musí být i romance a erotické jiskření. Důležitou postavou je Ziŋtká Nagwáka - Kopající pták (sympatický Graham Greene), přívětivý medicinman a svatý muž Siouxů. Vždy rozvážná, otevřená a moudrá autorita indiánské vesnice. Z dalších rolí: temperamentní mladý bojovník Pȟehíŋ Otȟáte - Vítr ve vlasech (Rodney A. Grant), starý a obezřetný náčelník Matȟó Wikčémna - Deset medvědů (Floyd 'Red Crow' Westerman), oddaná manželka Kopajícího ptáka Šiná Sápa Wiŋ - Černý závoj (Tantoo Cardinal), přátelský pacifista Iȟá S’a - Smějící se mnoho (Nathan Lee Chasing His Horse), prostoduchý zásobovatel vojenské pevnosti Timmons (Robert Pastorelli), agresivní a nepochopitelní členové americké armády poručík Elgin (Charles Rocket), seržanti Bauer (Larry Joshua) a Pepper (Tom Everett), šílený major Fambrough (Maury Chaykin), či odměňující generál Tide (Donald Hotton). Film pro mě není zábavou. Pokrytecký humanismus mě znechucuje, vypořádat se s vlastní nelichotivou národní minulostí lze i méně sebestředně. Jsem ochoten ocenit technickou stránku, ale náladu překousnout nedokáži.

Shrek je zavedenou značkou a trh dokáže pružně reagovat na potřeby spotřebitelů. Shrek slaví úspěch a diváci dostávají to, co chtějí a zaslouží si. Nářky komentátorů na tom nic nezmění ani do budoucna, obchodní bilance je nekompromisně rozkročena majestátně na vítězné straně. Shrek je spotřební hračkou a promyšleně jde vstříc svému naplněnému osudu. Animace je kvalitní, příběh tápe v marné snaze po originalitě a křečovitě se přidržuje všech svých symbolů. Shrek je s upovídaným Oslíkem a s povzneseným Kocourem opět na cestách. Dospívající váhavost a slabost přináší odstrkovaný otloukánek Arthur - Artuš, bohorovnou rozverností má oplývat žvatlající blázen Merlin, princ Krasoň se staví na hlavu a Shrekovu milou Fionu nemíjí účast v Charlieho andílcích. Shrek vydělal škarohlídům navzdory. Shrek je byznys, pro mě je chladnokrevně vypočítavý a elegantní nápaditost je nedostatkem. I přesto je vždy vítězem Shrek!

Ani ve svém dětství jsem knižního Pinocchia neměl příliš v oblibě. Nedokázal jsem pochopit jeho neschopnost poučit se. A znechuceně jsem ho po několika stránkách odhazoval z paměti i zorného úhlu pohledu. Pinocchio a vládce noci, americký animovaný film, se pokouší o volnou návaznost. A Pinocchio je ještě více nepoučitelnější. Sice všechny své blízké pravidelně zarmucuje a zklamává, ale vždy je mu odpuštěno a vesele může pokračovat v neposlušnosti a lítostivosti. Stává se hračkou v rukách nadpřirozených mocností, které se chystají k rozhodujícímu střetu. Neschází zde Pinocchiův stvořitel Geppetto a laskavá kouzelná víla. Potěší světluška Gee Willikers, snaživý včelí plukovník Grumblebee i vynalézavé duo podvodníků Scalawag a Igor. Zlo natahuje své nenasytné drápy spolu s loutkářem Puppetinem a hrůzostrašným vládcem noci. Výchova je lehkomyslná a zdá se i marná. Animace snad potěší dětské publikum. I příběh je možná uspokojí.

Non Plus Ultras lze vnímat jako hořkosladký příběh ze života obyčejných lidí. Hrdiny je možné zařadit mezi společenské outsidery, jež spojuje jediná životní vášeň - fotbalové fanouškovství historicky nejúspěšnějšího českého týmu. Prostřednictvím Sparty dýchají život. Sonda do fotbalového prostředí se přesto nekoná, příliš nefunguje ani humorný nadhled, byť se vtipům dá zasmát. O soudržnosti příběhu se nemusíme vůbec dohadovat. Spolehnout se lze na hereckou ctižádostivost a několik okamžiků. Po konci zůstanou rozpaky, nejasný pocit o příjemném herectví a pár jízlivých poznámek o záměrech Jakuba Sluky a smysluplnosti filmového díla. Hlavní postavou zapomenutelné veselohry je Jirka alias Bejčák (velmi zajímavý David Novotný), přirozený vůdce menší skupinky prostoduchých příznivců fotbalové Sparty. Užívá si svou velitelskou pozici, citům se snaží vyhýbat, s netrpělivostí si vybírá nové výzvy. Jediné uspokojení, byť jen částečné, zažívá pouze v záři svých poslušných obdivovatelů. Původně zamýšlenou hlavní postavou je Tyčka (sympatický Vladimír Dlouhý), tichý a nejstarší člen party. Jako jediný je schopen udělat krok stranou. Mezi ostatní členy patří slaboduché trio: dotěrný Vočko (Matěj Hádek), velký nemluva Potapěč (Michal Novotný) a koktající Pejsek (Karel Zima). Hlavní ženskou postavou je Jirkova matka (dobrá Jana Hlaváčová), starostlivá, skromná a pokojná osůbka. Výraznější ženskou postavou je také Petra (zajímavá Jana Malá), spolužačka Jirkovy sestry s nezbytnou romantickou vložkou. Důležitou postavou je Lojza (zajímavý Oldřich Kaiser), hospodský, fanoušek Sparty a příležitostný host zmiňované partičky. Výraznější postavou je také Pepa (dobrý Jiří Lábus) se svým alkoholovým dobrodružstvím. Z dalších rolí: Jirkova mladší sestra Iva (Karolína Kaiserová), Pepova zaskočená manželka Yveta (příjemná Naďa Konvalinková), Jirkova opomíjená přítelkyně Táňa (Petra Špindlerová), či dva angličtí věčně ožralí chuligáni a ortodoxní fanatici West Hamu Dean (John Early) a Lee (Robert Orr). O fotbalovém prostředí nám musí vyprávět někdo jiný. Humor funguje v částech, nikoli v celku. Je to zanedbané a nesoustředěné, sem tam se narazí na nějaký výmol a kontinuita nepřestává drhnout. Přežít to lze bez újmy na zdraví, ale soustředím se na propracovanější zážitky.

Choking Hazard je svérázný film, který mě, možná trochu překvapivě, míjí. Snad nebude POMO příliš zklamán. Zdá se, že tvůrci chtěli vytvořit nihilistický film a v dobře míněné víře pochopení nálady projekt také v tomto duchu vedli. Došlo i na Friedricha Nietzscheho a jeho nešťastný termín o nadčlověku. Inu Bůh je mrtev, my jsme ho zabili a nově zvolené božstvo je společenstvím zlodějů. Nemám námitek proti nihilismu, sám ho často praktikuji, ale zombivci a nadzombivci se svým řáděním mě nechávají chladně netečným. Cítím uvnitř jistou schizofrenní paranoiu, duch mě oslovuje, ovšem žánrový formát již nikoli. Herectví je rozpolcené, někteří ho zvládají s bravurou, jiní trýzní všechny myslitelné lidské smysly. Na druhou stranu extrémně osobitých filmů je poskrovnu a zajisté si své fanoušky, obzvláště z řad milovníků béčkových hororů, bez problémů najde. Hlavní postavou tmavého příběhu je Martin Verner (zajímavý Jan Dolanský), lhostejný skeptik. V jeho pochybovačných projevech se skrývá znuděná póza, nadání pro manipulativnost, obezřetnost a přizpůsobivost. Ale i on chce především přežít. Úchvatnou postavou je doktor filozofie Reiniš (dobrý Jaroslav Dušek). Evidentně žádná okolnost ho nedokáže vyvést z míry stoického klidu a stále pokračuje ve svém výkladu o smyslu života, dotýká se agnosticismu a vše přes překážky spěje k poznání. Hlavní ženskou postavou je Klára Hanušová (Eva Nádaždyová), spořádaná mladá žena. Zážitek se stává očistcem, jen smysl života zdá se jí být navždy nevysvětlený. Ale něco nového se stejně začíná rodit. Dlouhodobým pátračem životního prozření je Tereza Lefnerová (Anna Fialková), svědomitě snaživá při proslovech svého filozofického gurua. Jistý druh uspokojení nalezne jen Miroslav Nedobyl (Kamil Švejda), Terezin submisivnější partner. Užívá si svou krátkodobou převahu s důkladnou pečlivostí. Výraznější postavou je také Ivana Křenovcová (Eva Janoušková) a její hédonistické hltání života. Záměrně nejbizarnější postavou je Karel Měchura (špatný Roman Izaiáš), pornoherec a svědek Jehovův. Z dalších rolí: vypočítavý hotelový číšník (Petr Bartoška), pomalý kuchař (Luděk Staněk), svérázný hotelový zásobovač Daněček (Martin Mudr), vyděšená servírka (Bohuslava Šmatolárová), vychytralí superzombivci nadlesní Bárta (Jan Nemejovský), Knýbel (Ondřej Neff), Stančík (Jan Sýkora) a Zdražil (Pavel Holec), či superžena a zombivcobijka (Dagmar Patrasová). Nihilismus ano, zombie ne. Uznávám originalitu i ozvláštnění, jen ten způsob zdá se být dozajista nešťastným.

Dračí doupě, hru jsem nehrál. Dobrodružně fantazijní filmová podoba osloví především děti. Inspirací bylo povícero, výsledkem je pestrobarevný mišmaš. Nekonečný příběh se propadl do středozemě Pána prstenů. Roznětkou se stává počátek demokratizačních přeměn uspořádání společnosti a o straně dobra nemusíme přemýšlet. Jméno Izmer přináší závan pohádkového orientu a draci splňují standardní představy hrůzostrašné podoby strachu. Herectví se blíží dětinštění a nejmenší ratolesti ho snad s nadšením ocení. Hlavním hrdinou je Ridley Freeborn (Justin Whalin), pohledný, fyzicky zdatný a důvtipný zloděj. Hříčkou osudu je vtažen do vrcholícího střetu dobra se zlem a jeho vrozená ctižádost ho strhává do strastiplné cesty poslání. Hvězdou filmu je hlavní čaroděj Profion (Jeremy Irons), vlivný intrikán, toužící po absolutní moci. Karty jsou rozdány a každá podlost je vítána. Hlavní ženskou postavou je mladá čarodějka Marina Pretensa (Zoe McLellan). Přináší ženský půvab, romantické okouzlení a zodpovědnou povinnost ve jménu záchrany vlasti a známého světa. Komické výstupy poskakujícího šaška jsou doménou Snailse (Marlon Wayans), zženštilého kumpána Ridleye. I pištěním lze přispět ke zdaru věci. Démonickou postavou je Damodar (Bruce Payne), sadistický velitel ozbrojených sil země a všehoschopný Profionův patolízal. Výraznější postavou a esencí ženství je Norda (Kristen Wilson), elfka, nejschopnější císařovnin zvěd a účinná zbraň pro konečný střet. Zajímavější postavou je také Xilus (Richard O'Brien), povýšený král zlodějů, sledující vždy své vlastní zájmy. Z dalších rolí: pomáhající zrzavý trpaslík Elwood Gutworthy (Lee Arenberg), mladá, pokroková a neústupná císařovna Savina (Thora Birch), moudrý čaroděj a císařovnin rádce Vildan Vildir (Edward Jewesbury), či elf-léčitel Halvarth (Tom Baker). Není to úchvatné dílo, přesto by mělo splnit normy svého žánru a uspokojit své fanoušky vypůjčenou fantazií a spravedlivým bojem. Film mě nepřesvědčil, abych se o hru zajímal.

Krajina střelců je žánrová zábava pro ortodoxní fanoušky drsně chlapského světa westernů. Obdivovatelé Kevina Costnera se mohou nechat unášet jeho dokonaným povznesením mezi legendární polobožské hrdiny. Nepatřím mezi skalní příznivce průměrných westernových filmů. Ani jednoduše přehledné rozdělení na dobro a zlo, ani úsměvně naivní melodram, a ani majestátní hold žánrovému klišé mě o tomto způsobu zábavy nepřesvědčí. Naštěstí mnohé jiné ano. Příběh nepřipouští komplikace a vše zdárně směřuje ke konečnému rozhodujícímu střetu, oběti jsou předpokládané, romantické vzplanutí a polidštění reka nutné. Boj spravedlnosti je ve westernu téměř vždy statečný, odhodlaný a příkladný. Hlavním hrdinou heroického opusu je potulný honák Charley Waite (sympatický Kevin Costner), skromný a poctivý člověk. Temný stín je nezbytností, oslavné kroky s obdivem glorifikují, zkušenosti rozhodují. Je jediným, kdo ví, co dělat. Je jediným, kdo smrtí pohrdá. Hrdinovým věrným druhem je Bluebonnet "Boss" Spearman (sympatický Robert Duvall), Charleyův zaměstnavatel. Lidská zatvrzelá hrdost si nenechává líbit žádný ústrk a zuřivost se pokouší vracet s tvrdým úderem zpět. Hlavní ženskou postavou je Sue Barlow (šarmantní Annette Bening), marně čekající v zapomenuté díře na galantního a trochu zajímavého oduševnělého prince. Vzplanutí se neobejde bez úsměvného nedorozumění, ale osudovost předurčuje. Hlavním padouchem je Denton Baxter (Michael Gambon), nenasytný, panovačný a všehoschopný velkostatkář. Tím je vše předem určeno. Z dalších rolí: přátelský a ochotný majitel stáje Percy (příjemný Michael Jeter), energický sirotek a pomocník potulných honáků Cvrček-Button (Diego Luna), vládci oblasti poslušný místní šerif Poole (James Russo), dobrosrdečný Charleyův nejlepší kamarád Mose Harrison (Abraham Benrubi), šlechetný lékař a Suein bratr Walter Barlow (Dean McDermott), či sebevědomý Baxterův hlavní střelec Butler (Kim Coates). Po technické stránce nelze filmu nic vytýkat. Film je určen pro ctitele Costnera a westernového žánru. Nic více nenabízí.

Film Křivák, i zde Marlon Brando prokázal své herecké nesporné kvality. Jeho režie na druhou stranu zasouvá snímek pouze do průměru westernového žánru a dobrovolně se vrhá do patetické směsi levného melodramatu, chlapácké drsnosti a pomíjivosti kariérních a životních drah i samotné lidské existence. Košatící se žánrová klišé si našla zalíbení v teatrálně dramatických odmlkách životně závažných okamžiků. Brando zanechává přirozeně vznešenou hereckou stopu a jeho obdivovatelé mohou býti právem nadšení, výraz několika protagonistů naneštěstí působí karikaturně, občas toporně a velmi nevábně v křečovité strojenosti. Film osloví příznivce žánru a fanoušky Marlona, ostatní budou utaháni vlekoucí se leností, rozmáchlou ospalostí velikášských gest a ortodoxně zatvrzelým setrváním v šablonách žánrové zábavy. Hlavní postavou westernového příběhu zrady, pomsty a spravedlnosti je Rio alias The Kid (dobrý Marlon Brando), klasický hrdina, pohybující se na hraně zákona se zarputilou hrdostí a se stále zachovalou jistou hladinou morální cti. Zapadá do škatulky opravdových mužů, je statečný a tělesně zdatný, je charismatický a postupem času se vkrádá do jeho mysli více a více pochybností o zvoleném způsobu života. Za vším lze nalézt ženu, byť na prvním místě je stále mužská hrdost a napravování pocitů nespravedlnosti dle syrových zvyklostí chlapáckých mužů. Druhou stranou dramatického střetu je Dad Longworth (velmi zajímavý Karl Malden), šerif kalifornského městečka Monterey a bývalý Riův nerozlučný kumpán. Touha po spravedlivé odplatě škádlí strach, vyvolává kruté obranné kroky, k tomu se přidá zmatení rozumu, citové vzplanutí, snaha o kompromis, zneužití a uspokojení. Konečný střet je i přes veškerou snahu stejně neodvratný. Výraznou postavou je Bob Emory (zajímavý Ben Johnson), obezřetný desperát, který v každé chvíli sleduje své vlastní zájmy a neváhá je podpořit i zásadně radikálním činem, po kterém již není na výběr. Hlavní ženskou postavou je Louisa (naivní Pina Pellicer), důvěřivá adoptivní Dadova dcera hispánského původu. A nutná romantická linka je v táhlých tazích toporného melodramatu rozechvívána v těžkých tónech přepjatého patosu. Zajímavější ženskou postavou je Louisiina matka a Dadova oddaná manželka Maria Longworth (šarmantní Katy Jurado), hozená bez přípravy do rozpolcené nejednoznačnosti vyhrocené situace. Z dalších rolí: úlisně zákeřný šerifův zástupce Lon Dedrick (Slim Pickens), věrný Riův partner na cestě za spravedlností Chico Modesto (sympatický Larry Duran), Bobova pravá ruka Harvey Johnson (Sam Gilman), rusovlasá animírka (Miriam Colon), mexický kapitán pronásledující skupiny (Rodolfo Acosta), Riův zabitý kumpán Doc (Hank Worden), či tanečnice flamenca Nika (Margarita Cordova). Fanoušci žánru by měli být spokojeni. I když je patrná snaha o komplexní vykreslení rozpolcené duše hrdiny s chybami, utápí se film ve stereotypech a nenabízí nic nového, ani zajímavého, ani strhujícího. Alespoň ta jednoduchost drsného světa opravdových mužů je neměnná a nesmiřitelný boj dobra se zlem své druhové obdivovatele vždy najde.

Rin Tin Tin je průměrným filmem rodinného žánru. Roztomilý a inteligentní domácí mazlíček na vlně nadhledu zaujme a znehybní především děti. Zjednodušené charakterové typy zvýrazňují nadsázku, která se shlédla v grotesce a stavy celoplošné zkázy hrubé síly jsou toho důkazem. Občas příběh zabrousí na vážnější strunu a s patetickou pietou glorifikuje psího hrdinu. Hlavní atrakcí humorně laděného rodinného filmu je německý ovčácký pes Rin Tin Tin. Trochu zklamání přinese zjištění, že neumí pilotovat letadlo, ale ani tak jeho kousky neurazí. Hlavní lidskou postavou je Lee Duncan (sympatický Tyler Jensen), nálezce nevšední psí školky a příkladný americký pilot jde hrdinným způsobem vpřed, jako důkaz americké udatnosti, odvahy, šlechetnosti a úspěchu. Věrným soudruhem v dobrém i zlém je Gaston (Gregory Gudgeon), francouzský výřečný mechanik s dobrým srdcem. Výraznou postavou je Nikolaus (Ben Cross), německý válečný zajatec a symbol lidskosti, překonávající vnucovanou národnostní nenávist. Zlo je vykresleno v karikaturách amerického vojenského kuchaře Johnsona (Steven O'Donnell), lakotného a prodejného sadisty, a nenávistného amerického majora Snickense (William Hope) s hystericky závistivou snahou o pokoření hrdiny. Účinek zvířecího hrdiny zvyšuje vždy přítomnost dítěte, a proto je zde Jacques (Ivan Rankov), tiše snášející kuchařovu krutovládu. Z dalších rolí: přívětivý a vstřícný americký kapitán Sandman (Todd Jensen), laskavý americký poručík Bryant (Ian Porter), vděčný a lidský americký generál (Garrick Hagon), nenasytně spekulující francouzský kupec Henri (Velizar Binev), či naštvaný Goliáš (Ljubo Ganev). Psí hrdina, groteska a nadsázka je vhodná kombinace k odreagování bez nutnosti přemýšlení. A vzpomínku brzy zanese prach zapomnění.