Laxik

Snímek, kterému by pomohlo, kdyby byl ještě o malý ždibíček méně melodramatický (a to už takhle si odpouští podobné citové výlevy, které mi v Hotelu Rwanda vadily) a kdyby Roy Dupius, jinak zajímavý a velmi charismatický herec, zvládal šok tak dobře, jako ostatní emoce. Jinak ale nemám, co vytknout. Civilně a věcně pojatý příběh muže, který měl obě ruce svázané (a k tomu prázdný zásobník) a přesto dokázal mnohé. Jen ne se s celou věcí smířit.

Uznávám, že ani jednička mě moc nebrala, ale po tomhle si jí začínám víc a víc vážit. Kruhy se zasekly někde mezi pokračováním a remakem, takže sledujeme prakticky totéž, jen místo výborně zahrané a napsané milující matky dostaneme tupými očky zírající tupou puberťačku a místo neslepého Briana Coxe se odvážíme do poustevny Vincenta D'Onofria (který tam jako jediný něco hraje). Celé se to vleče jako by to mělo přes dvě hodiny, atmosféra nefunguje, úmrtí rozesmívají, děj nám protáčí panenky o 180 stupňů a lekačky uspávají. Navíc jsem se asi omylem dostal na projekci pro slepce, protože cokoli se na plátně dělo, mi vždy nějaká postava popisovala jako bych byl totální idiot.

V tomhle Chaplin exceluje - mix absurdního hmoru a sociální tematiky. Moderní doba navíc nadstandardně vypadá, což v této době není pravidlem. A mluvím zde jak o kulisách (promakané stroje v továrně), tak o neskutečně pohledné Paulette Goddard.

Mnoho starých grotesek má jakési nezaměnitelné kouzlo. Světla velkoměsta mezi ně bohužel nepatří. Je to sice vtipné, ale z dnešního pohledu je film neuvěřitelně naivní a celé je to napěchované zbytečnou výplní. Mít film 40 minut a rozesmívat od začátku do konce, těžko bychom mohli protestovat, ale hodina dvacet je silně předimenzovaná stopáž.

Haase dvakrát nemusím, ale v této archaické reklamě na Avon září. Bohužel kromě něj a pár povedených vtipů (a Saši Rašilova st., který ale ve filmu skoro není) to není žádná sláva. Tehdy to možná bylo dobré, ale dnes je to zastaralé.

Je to sice stupidní, ale dobře to odsýpá a zajímá mě, jak to bude dál. Škoda jen, že je hlavní hrdina taková nevýrazná držka a že to nakonec bude na 100 % zklamání.

Dávám pět hvězd. A ne, není to jen námětem. Jde o provedení. Nepřipadal jsem si ani citově vydíraný, ani jsem se nenudil, místo toho jsem byl dvě hodiny pohlcený touhle nenápadnou oslavou novinařiny, která mění svět k lepšímu. Výborní herci, scénář, režie. Film, kterému Oscar (pravděpodobně nezasloužený) nejspíš víc uškodil, než pomohl. Moje jedniná výtka je k tomu, že jsem se občas ztrácel v záplavě jmen a funkcí, na druhou stranu mě to vyloženě nerušilo a není problém si tyto lidi dohledat na internetu.

Birdman je brilantně odehraná a mistrovsky nasnímaná psychologická záležitost s množstvím skvělých nápadů, která svým provedením lehce připomíná české Karamazovy. Ani náhodou bych neřekl, že je tenhle film plytký, že se zbytečně předvádí, nebo že staví formu vysoko nad obsah a chápu, proč a za co si vysloužil Oscara. Bohužel mě jeho konec moc nepřesvědčil, přišlo mi, že Iňaritu nakonec buď zapomněl, co chce říct, nebo jen nevěděl, jak onu poslední tečku podat. Anebo žádnou všeobjímající myšlenku nikdy neměl, což by byla škoda, protože hned několik silných dílčích poselství by se našlo. Závěr není vyloženě špatný, jen není ani skutečně dobrý, jen těžko se po posledním stažení opony zvednu a zahrnu umělce potleskem a květinami. Emma Stone ale výborná, škoda, že nedostala víc prostoru. Na závěr přihodím jednu menší nepodstatonou výtku, která možná nic neznamená, když si uvědomíme, že tu jde o divadlo - všechny myšlenky a motivace postav na nás jsou bez obalu vychrleny v monolozích a dialozích a nám tak nezbývá prostor pro hledání nějaké skryté podstaty.

Chápu, že se jedná o svébytný "pokus o Lynche" a že tím pádem nejde o to, jestli to dává smysl, ale o to, jak se při tom cítím. Ale to je právě ten problém, necítím se u toho jako v případě děl onoho mistra surrealistických bizarností. Poselství Donnieho Darka mě nemíjí, jen mě neoslovilo tak mocně, jak chtělo (a jak skvělí herci, zajímavé nápady a nepříjemně vystředěná kamera slibují). Možná i proto, že mi celý ten závěr přišel jako vrchol scénáristického diletantství. Svěží je to snad jen tím, že nikdo neví, jak posledních pár desítek minut dešifrovat, jinak jsme něco podobného viděli již mnohokrát... a i poprvé za dob krále klacka to působilo jako lenost.

Sláva akusticktiým narkotikům. Dnes to je docela sranda (a je mi jasný, že ti, o kterých dokument je, se smáli i tehdy), ale je to sajrajt.