Cyberboy

Jako fanda Duny on Lynche a knih od Herberta jsem se bohužel dočkal zklamání. Přes veškerou velkolepost a solidní vizuál od Villeneuvea mě hned ze začátku dost překvapil výběr hlavních hrdinů. Paul svou vychrtlostí nejen NEpůsobil jako někdo, koho odmalička trénují nejlepší váleční instruktoři rodu Atreidů, ale ani nevyzařoval dostatečné charisma, aby mohl jednou pomýšlet na post nejvyššího. Zendaya v roli Chani mě zrovna tak nenadchla a rozhodně tu není za tu "kočku" ze které by se mi tajil dech - spíš taková obyčejná teenagerka v šátku. Osudová jiskra Sean Young ji prostě chybí.. Lady Jessica se dočkala překvapivě plnohodnotné náhrady a Rebecca ji zahrála velmi dobře, ale Letovi absolutně chyběla hloubka a vypadal spíš jako uřvaný tuctový nadporučík než vévoda. Duncan se dočkal významného upgradu v podobě Jasona Momoi a na chvíli tomu vdechl život, ale celkově mi výběr herců i přes slavná jména přišel dost nevyvážený. O politicky korektně vybraném zbytku osazenstva se ani vyjadřovat nebudu – s Herbertovou Dunou nemají nic společného. Velmi krátká scéna na vojenské planetě Imperátora mě hned ze začátku filmu mile překvapila. Vytvořila vysoké očekávání schopností Sardaukarů. V Lynchově duně byli Sardaukaři dost odfláknutí a nebyl jim dán dostatečný prostor. Tady si někdo dal očividně záležet. Po celý film mi nesedlo jak všichni herci špatně vyslovují krátké „o“ místo „ou“ ve slově „Harkonnen“ (mluvím o Anglickém originále), ale možná bych ještě přimhouřil oko. Jenže toho zkracování tam bylo víc, takže u dvou a půl hodinového filmu, který je navíc pouze první částí většího celku, mohli mít všichni tu pusu o půl sekundy déle otevřenou. Netuším co k tomu scénaristu vedlo - odlišit se od Lynche za každou cenu? Tempo filmu mi taktéž úplně nesedlo. Někde zhruba před polovinou jsem se přistihl, že se nudím. Přečkal jsem to a byl jsem odměněn další dávkou pěkného vizuálu, nicméně.. po celou dobu tomu chyběla gradace, vzrušení, napětí, cit.. vztahy mezi postavami velmi povrchní, prostě jen takový pozvolný rozjezd. Takže, za mne ***. Uvidíme, jestli to alespoň trochu spraví pokračování.

Chlapi jsou slabí a poslušní, holky i "poloholky" jsou silné a nebojácné. Terminátor si nechá poroučet a chodí pomáhat s nákupem a přebalováním děcek, protože v tom "našel smysl". Nesmrtelné důchodkyni armáda zobe z ruky a dá ji ze známosti a bez mkrnutí oka pulzní granáty i letadlo. No a hlavní zlobr Rev9 i když může, tak prostě holkám neublíží, přesto že je na to naprogramovanej. WTF. Budoucnost o které všichni muži tiše sní..

Proč vyplavala fakta na povrch až po takové době? Proč oběti změnily svou výpověď až v dospělosti a po smrti MJ? Všichni co dali filmu nízké hodnocení z důvodu "domnělé finanční motivace poškozených" nebo "nechápou jak mohli otočit o 180 stupňů", by si měli přečíst knihu "Jak se zbavit studu, který vás svazuje" od Johna Bradshawa. Pochopili by, v jak ambivalentním (= současná existence protichůdných citových postojů k určité osobě) stavu může psychika obětí po léta být, proč trvá takovou dobu než si plně uvědomí co se jim stalo, jak se to může odrážet na jejich zdravotním stavu (psychosomatika) a proč začnou na základě toho jednat se zpožděním (pokud u nich dojde k odblokování/pochopení = lepší varianta). Můžou pak s odstupem času své hodnocení také změnit ;)

Pravděpodobně tohle dílo hodně lidí nepochopí (vyžaduje znalost duševních poruch) a bude jej interpretovat jako nelogickou "ujetinu" s hororovým nádechem. (SPOILER) Ve skutečnosti se jedná o umělecké ztvárnění sociální a emoční dynamiky narcistické poruchy osobnosti v prostředí partnerství (poruchou trpící - Bardem, závislá - Jennifer). Vše viděné ze strany matky, která nechápe co se s ní a okolo ní děje (Neví, že byla vlákána do vztahu se silně toxickou osobou a neuvědomuje si ani vlastní absenci sebelásky - Seznamovací fáze vztahu je z filmu vypuštěna a minulost matky zde není známa). Není schopna vzdát se svého snu (dům, spokojená rodina), snaží se ze všech sil vše zvládnout (vymalovat, uklidit, navařit, opravit dům), dát na všechny problémy záplatu (i doslova - viz. podlaha). Manžela podporuje za všech okolností (i když nepřiloží ruku k dílu, zajímá se pouze o svou práci a je zdrojem potíží). Přes evidentní důkazy toho, že je "něco špatně" pokračuje dál (po celou dobu filmu je uzavřena v domě, dlouhou dobu v něm dokonce vidí útočiště - neví, že je to její žalář), i když podvědomě tuší (záběry dotýkání se zdí domu a srdce), že pomalu umírá. Místo prozření a řešení situace (včasného útěku), nepolevuje v odhodlání vše zvládnout a otupuje svou (emoční) bolest pomocí prášků. Když pochopí (snaha o únik z domu), je pozdě. Pro manžela je nejdůležitejší ze všeho sláva (všichni fanoušci a obdivovatelé), uznání (názor jiných na své veledílo - narcističtí hosté hledající vlastní prospěch, ženino hodnocení rukopisu) a uctívání (kult osobnosti - na konci filmu). Matka chce alespoň zachránit své dítě, záleží jí na něm víc, než na čemkoli na světě. On to ví a je rozhodnut tomu okamžitě učinit přítrž (neúnavně čeká až usne). Choroba (nemocný Bardem) zvítězí, nenechá si nic vzít (prvenství u své ženy), nezná hranic ani slitování (žena i dítě jsou pro něj pouze objekty), žádná láska pro něj není dostatečná (i u umírající ženy hledá jak z ní ještě "něco" dostat, její bolest necítí - vidí pouze ztrátu pro sebe), chce stále víc.. až už není nic.. Matka podlehne. Zdroj pozornosti a lásky zanikl. Cyklus může znovu začít u nové nic netušící oběti (manžel si rychle najde náhradu). Svět je opět růžový (nová oběť neví do čeho se dostala, opět je přeskočena seznamovací fáze vztahu), minulost zapomenuta.. Nejedná se o fikci, ale o realitu. (9/10)

Seriál o prvním použití nové kriminalistické metody pro identifikaci osob je nejen zajímavý díky metodě samotné, ale má i solidní přesah do filozofie, psychologie, etiky a částečně i práva. Je více hloubavý než akční, ale rozhodně se o něm nedá říct, že by postrádal tempo a gradaci. Ideální je zkouknout všechno ve dvou až třech dnech pro udržení kontextu a napětí. Pokud by někoho náhodou "finální téma" (nechci spoilerovat) chytlo, není od věci si po zhlédnutí přečíst "Strach ze svobody" od Ericha Fromma. Je to o něco hlubší a obtížněji se to polyká.. ale co by člověk neudělal proto, aby viděl ještě o kus dál ;)

Může být stroj lidštější než člověk? Kde je hranice?

Nudný a utahaný životopisný film o velmi zajímavém člověku. Naprosto chybí vtažení do děje i gradace. Čas ukáže jestli se o Stephenovi dočkáme něčeho šťavnatějšího, zasloužil by si to. (4/10)

Tak takhle dlouhé a zároveň únavné scífko jsem opravdu nečekal. Vizuál slušný, herecké výkony slušné, ale toho "fňukání" na mě bylo trochu dost. Citová vydíračka na každém rohu není pro každého. Velmi "logický" konec, který by si vycucalo z prstu i šestileté dítě mě přesvědčil, že mé hodnocení filmu odpovídá realitě. Pan Nolan by se měl nad sebou zamyset a příště nechat scénář před vylovením z červí díry pořádně uzrát. (6/10)

Velmi zajímavý pohled na nezávislou vůli a osobní integritu. Pokud má člověk v životě pevně stanovené priority, může pro jednoho zdánlivě obtížná až neřešitelná situace být pro druhého poměrně jasně strukturovaným a řešitelným problémem. Důkaz o tom, jak si "chladná hlava" dokáže s emocemi poradit. (8/10)

Akční nostalgie devadesátých let plná ohraných scén a předvídatelných překvapení. Standardní Russel a vždy přitažlivá Halle Berry činí tenhle film koukatelnou záležitostí. (5/10)