Boogeyman

Jumper není vyloženě špatný film, řemeslně je povedený, akční scény svižné a samotné teleportování děsně cool, ale hlavním a obrovským záporem je povrchnost, jak dějová, tak herecká. Po akčním filmu nechci žádné promyšlené rozebírání možností teleportace, ale stupidita a samozřejmost, s jakou k tomuhle tématu přistupuje Jumper je až směšná a ambicióznějšímu projektu by ta „košatost“ děje nevystačila ani na půlhodinku. Také jsem doteď obstojně odolával masáži ohledně herecké neschopnosti Christensena, po Jumperovi již vzdorovat nebudu, nemůžu ani nechci, je to prostě prkno jak buk. S.L. Jackson sice prkno není, ale za tuhle roli blonďáka nahánějícího jumpery by jedním zasloužil po hlavě. On celkově poslední léta vybírá filmy dost podivně. Nebo, že by byl v takové krizi, že si vybírat nemůže? No, vzhledem k Marvelu o tom pochybuju. Doug Liman začíná být nechutně průměrný rutinér, škoda ho. Prostě Jumper ve vás zanechá asi tolik, jako reklama na Škodu Roomster se zvětšnými zadními okénky. Řeknete si: „Heh, zajímavej nápad, ve výsledku ale píčovina. Aspoň že je to krátký a dá se na to koukat.“

Nedávno jsem viděl Elizabethtown, kde mi ze samého přeslazeného klišé bylo chvilkama na blití a za jindy neselhávajícího Crowea trapně. Tak trošku jsem se obával, aby 500 dní se Summer nebyl podobný břichabol, naštěstí zbytečně. Sice se spoustě klišé nevyhneme, většinou ale Webb drží film vysoko v originálních a nepřevídatelných vodách, což potvrdí naprosto „nenormálním“ koncem. Zoey Deschannell patří už od dob Almost famous k herečkám, které miluju , vžít se do role Toma, který je jí zcela poblázněn proto nebyl problém, stejně tak prožívat s ním jejich rozchod a plané naděje. A proto po rozmyslu dám nakonec 5*, takhle má totiž vypadat a zapůsobit romantický film (vzpomínka na umělohmotné Elizabethtown je ještě pořád příliš živá).

Asi největším kladem nového Sherlocka Holmese jsou kromě vizuálně perfektního digitálního Londýna, hlavní dvě postavy. Downeyho Holmes a Lawův Watson jsou parádní charaktery (na hony vzdálené zažitým předlohám) a jejich vztah má pořádnou jiskru (není myšleno homosexuálně). Čili je důvod jim fandit a sledovat jejich kočkování je pak vyloženě zábavné. Ostatní postavy jsou upozaděné a nevýrazné, příběh hloupý a zároveň překombinovaný, pravého vyšetřování se nedočkáma, zato o přemrštěné akční scény nouze není. Ale to už tak nějak patří k novodobým modernizacím a alespoň jde o opravdu svěží závan. Moc se mi libili Holmesovi pěstní souboje s plánováním úderů, škoda že jich nebylo víc, tady byl totiž poznat Guy Ritchie. Zklamán tak nakonec nejsem, ale nadšení se taky nekoná.

Začátek naprosto božský - botové fiasko, svérázný šéf Alec Baldwin a první setkání s Kirsten Dunst – říkal jsem si, že tenhle film určitě zahýbe s mým top 100. Jenže ono to pak s příchodem do Elizabehtownu začne být podivně slaďoučký, umělý, patetický a Bloom otravnej a pěkný Kirsten málo. A ta přaslazenost se stále stupňuje a ani to neskončí odporně veselou smuteční hostinou, ono to ještě pokračuje očistnou cestou přes státy při který se Bloom děsně řehtá, když si povídá s urnou za zvuků vlezlýho cajdáku!! No málem jsem se z toho všeho už poblil. Cameron Crowe natočil jeden z nejlepších filmů všech dob, geniální rockový trip Almost famous, co se stalo, že si to u Elizabethown neuvědomil a hází po nás chemickou cukrovou vatou?

Překvapuje mě vysoké hodnocení, po skončení filmu bych to netipnul na víc než 60%. Sice nejde o úplně debilní teenagerský romantický výplach, ale zápletka i charaktery jsou průhledné až to bolí, jediný rozdíl od „Bynes-Duff-Effron“ typu filmů je ten, že už od začátku se pohybujeme v tragičtější a temnější rovině. Máme tu inteligentní upjatou krasavici zakoukanou do místního pozérského playboye a svérázného pološíleného outsidera (samozřejmě taky velmi inteligentního), který ovšem bláznivým chováním maskuje tragické tajemství. Keith je totiž přesně ta umělohmotná postava, kterou by každý z nás měl chtít být, ale nemá na to odvahu. Přes počáteční nevraživost na sebe láska nenechá dlouho čekat, ale pak to bude mít těžké… Oslavné komentáře nad chytrostí této romance dost dobře nechápu, proč vychvalovat něco za to, že to není dementní? Dvě věci jsou však na filmu pěkné, ač někdy až vtíravě – hlavní hrdinka a soundtrack.

Co to bylo za zvuk? Všechny hluky příšerně nahlas, ale mluvenýmu slovu prakticky nešlo rozumět! Než jsem si tomu přizpůsobil slechy, asi půl hodiny jsem nesmírně trpěl a vážně uvažoval, že tuhle zatím dost nudnou a nevtipnou srágoru vypnu a vyměním za díl Dextera. No, vydržel jsem a nakonce nelitoval, s příjezdem nasávajícího Premiéra Bareše dostali Muži v ríji grády a smysl a konečně se stali tou vtinou hořkou venkovskou komedií, na kterou jsem měl právě náladu a kterou mnozí na českých filmech už nemohou vystát. Ve srovnání s vládnoucím králem tohoto subžánru Slámou však Sedláček stejně odchází krutě poražen.

Kam ten svět spěje, když bondovku brzdí akční scény, naopak v „psychologických“ pasážích chytá dech? Je to jasné, špatná volba režiséra. Marc Forster je machr, až do Bonda nesáhl vedle a on sám asi věděl, proč se v jeho filmech nevyskytují akční a napínací scény. Risk je zisk, ale ne v tomto případě. Nápad svěřit tomuhle „dramtikovi“ restartovanou sérii a agentovi 007 se ukázal jako zlý už v předtitulkové akční scéně. Ač se automobilová honička snaží přiblížit Greengrasovu Bourneovi sebevíc, jde jen o nepřehlednou roztřesenou změť rychlých střihů a podivně umístěných kamer (což se u Bournea nikdy nestalo, tam se jednalo o nadupanou akční smršť), ačkoliv ingredience měli oba režiséři podobné. A podobně vypadají všechny další akční sekvence. Bond prostě kopíruje Bournea, ale vůbec mu to nejde, namísto zběsilé jízdy nabízí jen nepřehlednou zívačku. Naopak pokud dojde na "psychologii", je tento Bond daleko před ostatními a člověk si konečně není jist, jak se kdo zachová (nejlépe je to patrné na vztahu Bonda a M) . Ale nazývat to až artem? To si tu mnozí z vás asi musí dělat prdel, ne? Celkový děj je ale až nepříjemně nudný a nezáživný. Craig je a bude pořád jen putinovská gorila, co nejde dohromady ze značkou JB. Olga Kurylenko je sice perfektní, její postava se ale vrací zpět k přiblblým bondgirls s prapodivními motivacemi.

Jedno se musí Emmerichovi nechat, u filmu jsem se nenudil. Bohužel celá jeho zábavnost spočívala v naprosté hlouposti děje a naivitě dialogů, čili stejný důvod, díky kterému jsou sobotní novácké televizní dvoudílné katastrofické filmy mnohdy naprosto dokonalou komedií, kde je navíc vše doplněno o kouzelně laciné efekty a až dojemně okaté triky. 2012 je po ID4 a 10 000 b.c. dalším případem, kdy Emmerich dokázal na zcela dementní a béčkový scénář získat nemalé peníze aby natočil debilní patetický béčkový film s parádními triky a velkolepou výpravou. Jenže doba se mění, při výbuchu mrakodrapů v ID4 nám ještě všem padaly čelisti, při dnešních možnostech a především divácké otupělosti už ale ani vymakaný průjezd bortícím se městem nepůsobí tak, jak by měl, čili wow efektem! Věřím, že tohle bylo naposledy, co Emmerich uspěl s bezduchou stupidní destrukcí a pokud si příště pro diváky nepřipraví alespoň zajímavý příběh, na trikové pozlátko už mu nikdo neskočí, resp. nepřijde do kina.

Dcera to vyžaduje téměř denně, já když už, tak mám radši ty domovní honičky jako jsou zde bohužel jen na začátku.

Po první sérii jasných pět a jsem opravdu zvědav, kolem čeho se budou točit další série. Asi největší devízou a nejmilejším překvapením je ta všežánrovost, kterou Dexter pokrývá. Původně jsem totiž čekal čistě thrillerově detektivní seriál, kde v každé epizodě budeme sledovat, jak Dexter zabije nějakého parchanta, na kterého byl právní systém krátký, prostě jasně definované a uzavřené části, propojené jen minimálně. Jenže Dexter je komplexnější a komplikovanější než jsem vůbec doufal. Souvisejících linií jsou tu mraky, každá jakoby zastupavala jeden žánr od detektivky, thrilleru, romance, komedie až po akci. Titulní hrdina je fascinující osobnost, dokonale vykreslená, pochopitelná i nepředvídatelná, přes chladnou profesionalitu, ať už v práci, nebo ve „skrytém“ životě zcela lidská, emocionílně nevyrovnaná a chybující, svou výjimečností a nevnucující se líbivostí srovnatelná snad jen s agentem Dalem Cooperem. Ale i na všechny vedlejší postavy je rozdělena pozornost, mají hloubku, motivace i soukromé problémy. Velmi příjemně mě překvapuje Dexterova masová popularita, ač není prvoplánově chytlavý, akční a třeskutě vtipný. A především je inteligentní!....po pěti sériích - nejlepší seriál všech dob!