Boogeyman

Musím se přiznat, že jsem film viděl už před slušnou řádkou let, ale tehdy mě podobně jako jeho „bratříček“ z Karpat mnoho nezaujal. Skutečně skvělých scén se vyskytuje nemnoho a převážnou část filmu je atmosféra tak nějak extra suchá. Tak suchá, až není zábavná, ale spíš zdlouhavá. Proto mě nijak neláká vidět Adélu znovu. Obrovský ohlas u zdejších přispěvovatelů mě překvapuje.

Když jsem tak nějak tady pročítal komentáře, měl jsem dojem, že mě čeká nějaká barevná pohádečka pro předškoláky, něco vedle čeho bude Narnie děsivé fantasy. A ono mě to mile překvapilo svou komorní „temností“ a napínavostí. Většina děje se odehrává ve starém domě a jeho okolí a to nejen dodává Spiderwickům na zajímavé atmosféře, zároveň je to taky odlišuje od podobných velkolepých fantasy pohádek, kde proti sobě stojí obrovské armády a hrdinové během svého dobrodružství procestují celé říše. To ale neznamená, že by nebylo na co koukat, na zadku nesedíme a do nějaké té jiné říše se taky podíváme a pak to opravdu stojí za to, ale jde především o různé potvůrky, kterých na nás tvůrci vybalili požehnaně a ač jsou do jedné počítačové (vidět to prostě je, bylo a bude, ať jsou triky sebelepší a to ve Spiderwicích jsou) pohled na ně oku lahodí! Scénář však k tomu lepšímu určitě nepatří, to že se rodinka stěhuje do opuštěného domu v noci a aniž by si kdo kdy byl sídlo byť jen prohlédnout, to je vcelku normální, to že dům stojí uprostřed pustých lesů, ale po několika krocích kanálem děti vylezou uprostřed města, to je ještě taky v pořádku, ale co měla znamenat scéna, kdy se trojice dětí složitě vypraví na křídlech gryfa do říše Elfíků aby řekly starému Spiderwickovi ať zničí knihu, on že se mu ta kniha zničit nechce, pak se přišlo na to, že s sebou ani tu knihu nemají tak teda zase letí zpět? To nám asi tvůrci chtěli ukázat, jak ta Elfíkovská říše vypadá pěkně, a to jako že jo, ale smysl toho? Ono, celé ty problémy okolo knihy jsou hodně nezvládnuté, scénárista jakoby nevěděl, co s ní mají hrdinové vlastně udělat, abychom se dočkali šťastného konce. Když nad tím tak přemýšlím, Kronika rodu Spiderwicků je vlastně docela blbost, ale pěkně vypadá.

Námět je jeden velký potenciál, chlap chodí s ženskou, která je zároveň maskovaný superhrdina a idol celého města - G-Girl. Dá jí kopačky a zhrzená superbejvalka se mstí, třeba tak, že mu do postele hodí naštvaného žraloka. Bohužel právě scéna se žralokem je jedinou ukázkou toho, jak by tato komedie mohla vypadat, kdyby….. Při jiných „odplatách“ totiž scénárista moc invence a představivosti neprojevil, takže se od G-Girl dočkáme takových úžasných superkousků, jakože třeba svému expříteli ukradne auto, napíše mu na čelo „debil“ nebo mu dokonce doma vypne elektřinu!!!!ÁÁÁÁchachachááá!… Poměrně velká nevýhoda Superbejvalky je taky v hereckém obsazení. Luke Wilson, Uma Thurman a Anna Farris rozhodně nejsou komediální typy (Farris může hrát třeba v padesáti Scary moviech, komik to prostě není) a už vůbec ne takoví, kteří by dokázali utáhnout špatný scénář. Jaké by to asi bylo, kdyby se Ben Stiller rozešel se superhrdinkou Amy Smart? Ale, kdyby byly ryby! Dám dvě a půl, víc ani ťuk.

Tenkrát, jak chvíli po sobě na celé čáře propadl Bayův Ostrov a Cohenův Stealth jsem měl docela radost. Říkal jsem si, že konečně lidi přestávají bavit ty neustále dokola podobné akční řežby plné patetických scén a nezničitelných, zároveň lidských hrdinů a především cool záběrů na drsné ksichty, rychlá auta a sexy baby. Jenže když jsem pak ten Bayův Ostrov skutečně viděl, spadla mi čelist, byl to totiž jeden z nejlepších akčních zážitků posledních let a nebýt přiblblého úplného konce, rozhodně by putoval do nějakého užšího akčního topu! To jsem si pak zase říkal, jací jsou ti lidi debilové, že když Bay konečně natočí dobrej film, tak ne něj nikdo nechodí! Ani nevíte, jaký mi včera večer spadl kámen ze srdce při zjištění, že Stealth je opravdová debilita a nic jiného než naprostý propad u publika si nezaslouží. Když to vezmu trošku podrobněji, tak „děj“ je fakt legrační, první půlku se neděje vůbec nic, druhou se zase děje pořád něco až to člověka za chvilku omrzí. Ono totiž koukat na neustále proletivší, přeletivší, nadletivší, uletivší, a já nevím co ještě vší stíhačky je docela nuda! Akční scény jsou prostě točeny tak efektně a dynamicky, až se z toho stává nepřehledné hejno kmitajících mušek s občasným záběrem na pilota, vysunující se raketu a výbuch. Efekty jsou většinou slušné, občas však vykoukne na svět nějaký extrémně nepovedený, jako například hořící trosky Foxxova letounu, které by strčila do kapsy i dvourozměrná zapálená popelnice v Duke Nukem 3D. Futurustický design pilotovaných stíhaček, i samotného Eddieo ZX Spectrum je tragický, to už raději ty X-Wingy. Ústřední trojice zvolená klasicky podle musteru Pěkný-Pěkná-Černý, kdy Pěkný a Pěkná se zamilují, Černý zemře, opravdu nijak příjemně nepřekvapí. Herecké výkony nemá velký smysl komentovat, o ty tu nejde, dodám jen, že Biel je fakt kočka, elitní pilotku jí však nežeru ani bez navijáku, no a Jamie Foxx je opět tragéd! Dávám 2 a půl.

Dal bych 4*, ale jelikož jsem na konci usnul, musím být nemilosrdný!

Efektně a pekelně dynamicky natočená jízda. Tak to by bylo vše ohledně kladných stránek a nyní se zaměřme na nedostatky. Všechny vyskytující se postavy jsou ukázkou scénáristického kýče! Na začátek jedno megaklišé, chrabrý bodyguard Dennis Quaid má trauma z minulosti, kdy při ochraně prezidenta skočil do cesty kulce. Dále se nám v příběhu vyskytuje bodyguard číslo 2, ztracený Mathew Fox, který když poprvé promluví, i autistickému šimpanzovi dojde jak se jeho postava vyvrbí. Režisérka televizního přenosu Sigourney Weawer, tady musím tvůrce pochválit za nepředvídatelnost, nikdy bych nečekel, že postava ztvárněná takto slavnou herečkou bude zcela bezvýznamná. Americký turista Forrest Whitaker, jeho postava je z celého filmu asi nejlepší, škoda jen že trpí tzv. syndromem Svatého Ježíše, to znamená, že je absolutně, ale úplně absoabsoabsolutně hodný a obětavý. No a jako posledního hrdinu bych zmínil Williama Hurta jako skvělého a úžasného amerického prezidenta, který má tu smůlu, že všichni jeho ministři a nejvyšší představitelé Států jsou válkychtivé svině a vůbec jim nejde o světový mír a obecný blahobyt. No a už vůbec se nebudu zmiňovat malé holčičce se zmrzlinou v ohrožení, superzlém záporákovi a hodném záporákovi, který sice dělá špinavou práci, ale jen proto, že mu zlý záporák unesl bráchu, no a podobně, prostě charakterově je Úhel pohledu totální béčko. Další výtku bych měl k tomu, že film je točený stylem, aby ho pochopil i ten největší debil. Postavy mluví nahlas samy pro sebe o tom, co jim přijde podezřelé, nebo co mají v plánu udělat a jak, to aby se divák neztratil. Nebo neustále zdlouhavé vracení záběrů vždy, když se příběh přenese na vyprávění další postavy, holt by to někdo nemusel poznat a pak by byl chudák zmaten. Konec je typický, taková „překvapivá“ třešnička na dortu. Možná jsem moc kritický a hledám v akčňáku to co v něm hledat nemůžu, ale tenhle film se tváří seriózněji než obyčejný akční nářez, přitom není! To že jde vykradené Hadí oči už vůbec vytahovat nebudu!:-)

O Battle Roayale jsem toho hodně slyšel, většinou v dobrém slova smyslu, proto když jsem ho zahlédl za sklem trafiky za necelý pade, nebyl důvod váhat… Ona ta základní myšlenka má velký potenciál, ale její zapojení do děje je dost hloupé. Už jen to úvodní „vysvětlení“ situace je hodně kostrbaté, vládní reforma pro řešení dané situace v podobě extra nákladné bojové hry mi nepřipadá jako byť jen trochu uvěřitelné řešení. Co by pak říkali rodiče „vybraných“ dítek, které měli většinou do nějakých grázlů na likvidaci opravdu daleko, by mě taky docela zajímalo. Ale co, prostě nějak jsme se potřebovali dopracovat k tomu, abychom měli ostrov plný po zuby ozbrojených dětí a mohli ukázat že zvíře dřímá v každém z nás, tak proč ne třeba takhle. Takže jsme na ostrově, na to aby hra probíhala podle pravidel dohlíží celá armáda vojáků s nejvyspělejší technologií, které vede!!! bývalý třídní učitel vylosovaných „šťastlivců“. Vlídný a dobrosrdečný exkantor však prošel nemalým vývojem a jeho současná charakteristika je bezcitný ironický vrah dětí. Ten uvede své bývalé žáky do děje (při vysvětlování herního plánu dva zabije a jako bonus přihodí mrtvolu současného třídního, pan učitel s láskou) načež je s vyfasovaným baťohem vyšle do džungle. Samotní žáci se s nastálou situací vyrovnávají různě, někteří rychle pochopí co je třeba a začnou likvidovat (velice efektně, to se musí tvůrcům nechat) ostatní, jiní vytvářejí různé skupinky dle hesla ve dvou a více se to lépe táhne, no a někdo třeba běhá jogging. S přibývajícím počtem mrtvol roste i množství nablblých situací, kdy školáci řeší dávné lásky, tajné vztahy, zapomenuté křivdy a podobné rodinné situace, podle kterých se zabíjí, nebo naopak nezabíjí. Nejvíc naivně působí flashbacky do minulosti, které nám dojemně ukazují jak byl nějaký teenager hodný a teď zabíjí, jak byli dva kluci skvělí kamarádi a teď je jeden z nich mrtev, nebo jak moc dotyčný tajně miloval tu dívku a ona jeho ne, vlastně nakonec jo apod., to všechno ještě v tom úsměvném, přímočarém a naivním japonském stylu. No a ten konec, to je děs, divák sice ví o co jde, ale jak to mohli vědět i ti hrdinové? (víte co myslím, deaktivované obojky a mikrofony v nich)….Nebudu předstírat, že jsem nebyl očekávaným zážitkem z Battle Roayale zklamán, většina dobrých myšlenek byla využita jen okrajově, jako například skvělý nápad s náhodným rozdělením zbraní či různě ukrytých překvapení na ostrově. Jenže to by bylo třeba zmnohonásobit stopáž, ale pravda je, že seriál Battle Roayale by nemusel být špatný. No nic, jdu si pustit Pána much nebo Lost. 3,5*

To jsou na csfd i klipy? Tenhle je každopádně povedený jak vizuálně, tak zvukově!

Já to říkám pořád, nejlepší zážitky jsou vždycky ty neplánované! Už v dobách, kdy jsem ještě nežil spořádaný abstinenční rodinný život a oddával se mladickým neřestem a bezstarostným jízdám jsem si vždy dlouho dopředu plánovanou velkoopíjecí superpařbu užil mnohem méně než spontánně přepísklou, na několik dní prodlouženou zastávku na jedno malé pivo před odpoledním vyučováním! Na tuhle sebedestrukční dobu neustálých mejdanů, pařeb a flámů velmi rád vzpomínám (i když si většinu nepamatuji) a o co jsem toto životní období měl myslím intenzivnější než je běžné, o to dříve jsem se uklidnil a to že jsem ve čtyřiadvaceti fotřík od rodiny, každé ráno vstávám do práce, splácím hypotéku a v sobotu večer koukám doma na televizi si užívám plnými doušky! Stejně tak jsem si užíval naprosto nečekaný zážitek v podobě nenápadného snímku Jako malé děti. Ano, kdysi jsem o něm něco četl, ale pak se po něm slehla zem a já ho zcela vytěsnil z paměti. Náhodou jsem jsem na něj narazil v programu kabelovky a rád si ho nenechal ujít a vychutnal si příběh jednoho snobského a absolutně spořádaného amerického předměstí ála Zoufalé manželky a Americká krása. Kate Winslet je vdaná žena a matka, její manželství absolutně neklape, seznámí se s ženatým mužem a otcem Patrickem Wilsonem - manželství by fungovalo, kdyby byla snaha ho udržovat, zamilují se do sebe a bezvýchodná a zničující zápletka je na světě. V příběhu zaujímá velmi výraznou pozici s ústřední dvojicí zdánlivě nesouvisející linie sledující osudy místního rodáka, z vězení se navrátivšího sexuálního devianta Jackie Earle Haleyho, proti jehož znovuzačlenění do uzavřené komunity sousedství vznikne organizovaný výbor. Dvě dějové větve se o sebe občas otřou, někdy se vzájemně na okamžik zapletou, celkově se však ovlivňují jen minimálně. Celý film je komentován třetí osobou vypravěče, což lze považovat jako scénáristickou berličku, mě osobně to velmi vyhovuje téměř v každém filmu, dodává to větší hloubku postavám a jejich pocitům, aniž bychom museli koukat na dlouhé záběry zkřivených obličejů a snažit se v nich něco vyčíst. A že by to byl ústupek neschopným hercům se říct taky nedá, že Jackie Earle Haley, Kate Winslet a Jeniffer Conelly umějí hrát výborně a ještě lépe vypadají je prostě fakt. Bez dalších průtahů dávám jednoznačných pět hvězdiček!...po druhém shlédnutí zařazuji do top 30, vskutku úžasné dílo!

Začátek je opravdu pecka o síle kubánského doutníku! Seznámíme se s hlavní postavou, která si díky sebeironickému nadhledu a skvělému podání Aarona Eckharta ihned nenásilně, ale absolutně získá naše sympatie a vyrazíme do prapodivného světa tabákového průmyslu a boje proti kouření. Do světa, kde argumenty převládají nad činy, kde všechno lze chápat různě a kde nikdo nemyslí nic tak jak říká. První polovina filmu je skutečně nezadržitelný vlak plný hodně černého humoru a nevybíravé satiry, s postupujícím časem však přibývá na moralizujících momentech (ale není se čeho bát, jde skutečně jen o střípky) a dobře mířené, mnohdy drsné narážky na přihlouplé války výrobců a odpůrců cigaret vytlačuje osobní a rodinný příběh hlavního hrdiny, který má sice hodně co nabídnout, na bezcitný úvod však nestačí. Skvělé herecké obsazení plné vynikajících herců, kteří však mají daleko k tuctovým hvězdám je další velké plus. Příjemně překvapila především manželka pošahaného scientologa Katie Holmes, která po Zpívajícím detektivovi a Téměř dokonalém zločinu předvádí další extra šukadelickou roli!.... Jo a jinak, jsem kuřák (částečně bývalý) a ať si hulí kdo chce co chce, kam by ten náš zadluženej stát bez cigaret a chlastu vůbec přišel?