Boogeyman

Někdy jsem se upřímně dojal, jindy jsem se od srdce zasmál a sem tam jsem zůstal naprosto chladný ve vrcholných scénách. Nesmírně pochmurná atmosféra prolíná celý film a i když se hrdinové řehtají na maratonu filmů Mela Brookse a vy se smějete s nima, ta pachuť tragédie, která potkala jednoho z nich na jazyku zůstává. Adam Sandler se své role zhostil dle očekávání (vím že je dobrý herec), jako člověk vyrovnávající se s otřesnou osobní tragédií uzavřením se do sebe a vytěsněním nepříjemných myšlenek z paměti, je zcela uvěřitelný a celý film vás pohled na něj (s vědomím jeho osudu) bude rozesmutňovat. Škoda jen, že v nejsilnější scéně, když se vyzpovídá doktorovi, jsem mu to zrovna moc nevěřil, ale předpokládám, že za to může dabing, kdy dabér pološíleného člověka vylévající si s brekem své srdce kuňkal, jako kdyby zrovna žvejkal rohlík a sledoval grotesku. Naopak scéna, kdy Sandler vylíčí rodičům své ženy pocity jež zažívá každý den, je bravurní se vším všudy a považuji ji za vrchol filmu, kdy se společně s hlavní postavou dostanete na úplné dno, kde se zmítá člověk, který o všechno přišel. Sendlerovi po celý čas maximálně sekunduje Don Cheadle v roli bývalého spolužáka a přítele, kterému je Sandlera líto a chce mu pomoct. Ono je vlastně všem Sandlera líto a chtějí mu pomáhat, aniž by o pomoc volal!

Dobrodružný film o honbě za diamantem a zároveň realistická výpověď o hrůzách občanské války? Kdepak, snaha o kombinaci dvou žánrů selhává na celé čáře a ať jsem se snažil vžít do děje sebevíc, vždy mě vytrhl silný čelní střet neslučitelných rovin „realismu“ vyprávění. V jednu chvíli sledujeme nepřikrášlené, brutální a syrové pouliční nepokoje aby jimi následně vyhýbaje se kulkám proskákali přidrzlý ukecaný frajírek v závěsu s mohutným mlčenlivým černochem vyjednávajíc přitom podmínky předání obřího diamantu. Děsivé verbování dětí a jejich cvičení na bezcitné zabijáky provádí jednooký superzáporák, také samozřejmě bažící po diamantu a pomstě. A konec je patetický a přehnaný způsobem, který přesahuje i hranice dobrodružného filmu. Mám velmi rád DiCapria, namyšlený floutek bez bázně, hany, ostychu a svědomí avšak „nakonec“ se srdcem velký a vřelým jak to sluníčko na nebíčku, okořeněný ještě tragickou minulostí mu prostě nesedí, na herce jeho kalibru moc prostá a levná postava. Jennifer Connelly je zářivější než jakýkoli diamant a za nádherným zevnějškem (ne)skrývá široký talent. A Djimon Hounsou, no nic extra, stejně jako role hysterické nablblého chudáka, kterou „vyfasoval“! Krvavý diamant v žádném případě není špatný film, jen v mých očích doplácí na nerozhodnost tvůrců jak ho vlastně chtějí pojmou a částečně i na můj subjektivní stav, kdy jsem před nedávnem viděl Hotel Rwanda, Posledního skotského krále a Nepohodlného a jsem tedy filmy s problematikou občanských nepokojů v afrických státech poměrně přesycen!

Po prvním díle to vypadá opravdu kurevsky dobře, Mariňák hadr! Po pěti dílech je jasné, že lepší sonda mezi vojáky tu ještě nebyla. Dialogy jsou geniální a rozhovory vojáků za nevěřícného zírání reportéra jsou slast. Akce tu naštěstí moc není a když už na ni dojde, je výtečná!

Jo to je klasika jak trám, na Popelku je snad i Mrazík krátkej. Ale ona je to taky velice povedená pohádka. Když odhlédnu od legendární předlohy, tvůrci měli ve vlastních nápadech šťastnou ruku ve všech případech. Skvělá ústřední dvojice Libušky Šafránkové a Pavla Trávníčka, ostatní role taktéž perfektně obsazené, parádní zimní lokace, pochmurná nálada a prostě žádná idylka. Navíc ten poslední záběr, kdy se zamilovaný pár za znění evergreenu „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš“ vydá na koních vstříc západu slunce (které tam ovšem není) a od kopyt odlétávají kusy sněhu do dáli, to mě vždy fascinovalo!

Kam pořád všichni chodí na to, že jde česká kinematografie do prdele? Vždyť pro mě je současný český film bezmála jistota a když pominu extrémy typu Kameňáků, Paniců naniců, Crash Roadů a podobných projektů, které jsou odsouzeny k tomu být špatné už ve chvíli, kdy scénárista napíše první slovo, málokdy jsem byl v posledních letech zklamán. Vladimír Michálek pak svým filmem přidal další bod na stranu „nových“ českých filmů, které mne přímo nadchly. Melancholická, sentimentální a hořká komedie (ano, uznávám že mnoho jiných „žánrů“ se u nás netočí, ale na to se můžu víte co, mě se to líbí, češi to umějí a vystihnout tu naší náturu jinde nedokáží, a o české akční sci-fi nestojím, na to jsou lepší jiné země!:-)) mě nejprve rozesmála, následně jsem prožil neopakovatelné vzplanutí a nakonec dojatě ztuhlý seděl u závěrečných titulků. Zpočátku mě dějová linie přítelkyně a syna spíše rušila, když poměrně zbytečně, nezáživně a násilně skákala famóznímu Somrovi a Novotnému do řeči při jejich procházce Prahou, jenže se sílícím jiskřením získávala tato polovina příběhu na důležitosti a zajímavosti, až nakonec tlachající staříky úplně zastínila a závěrečné protnutí udělalo za tímto vynikajícím filmem hodně silnou tečku! K hereckému obsazení asi toto, jedná se o sólo pro čtyři postavy, Josef Somr a David Novotný jsou třída, jejich hereckému umu nemá smysl cokoliv vytýkat (snad jen Somrova postava chvilkama vybočí až na hranici karikatury svéhlavého důchodce) a při jejich konverzaci skutečně působí jako otec a syn, na Luboše Kostelného a Marianu Kroftovou si však člověk musí chvíli zvykat, ale nebojte, zvyknete si a tak zářivou přeskakující jiskru jsem na „plátně“už dlouho neviděl, především ze strany Kroftové! Jasných 5* a v nejbližší době repríza!

V mém dětství šlo o zakázaný film. Rodiče si ho pouštěli po nocích a já je zoufale prosil, abych se mohl dívat také. Nikdy jsem je neudolal, ale z mých nájezdů do obýváku jsem několik scén přeci jen pochytil.a tak jsem si na Smyslnou orchidej uchoval vzpomínky jako na něco šokujícího, vulgárního a nevhodného. Včera jsem zjistil, že moje podvědomá ikona erotického filmu je vlastně docela impotentní. Za ta léta představ a skládání střípků mi v hlavě vykvetla fáma, že se jedná bezmála o porno a ono je tam míň erotiky než v bežné současné teenagerské komedii. Ono Rourkeovo charisma je nepopiratelné (ačkoli si myslím, že dnes by do své role zapadl ještě lépe) a hlavní hrdinka je krásná, ale ta vášeň a smyslnost se vytratila, spíš je to takový flirt rozmazleného fracka a upejpavé hysterky, kdy největší emoce vzbuzuje vedlejší postava J. Bissetové a uhrančivé lokace nedostavěného, rozpadajícího se hotelu. Naštěstí ta podivná, frustrující a skličující atmosféra neztratila na působivosti ani po těch zhruba 15ti letech! Ale i tak, Král je mrtev, ať žije Král (Základní instinkt).

První Resident Evil mě docela pobavil, ať už úmyslně, vychytanou scénou s laserem-řezníkem, nebo zcela nechtěně, když jsem u závěrečného souboje prskal smíchy. Druhý díl jsem vydržel jen do scény, kdy se Milla vřítí na motorce oknem do sálu a ještě než dopadne na zem, už to má velké množství zombíků spočítáno. Zde už nešlo o béčkovou nadsázku, tohle byla parodie hadr, Danny Trejo alias Mačeta byl se svým rotačákem vyzbrojeným Harleyem slabý odvar! Tím pro mne byla kapitola RE uzavřena. Jenže trailer k třetímu dílu mne nadchl. Perfektní postapokalytický svět ála Mad Max a slušně vypadající akce i triky. K tomu se přidaly poměrně pochvalné recenze, což nakonec vedlo k rozhodnutí, dát Mille kosící zombíky ještě šanci. Sotva dozněla závěrečná píseň, odporná předělávka Jefferson Airplaine – White Rabbit, která nádhernou písničku zprznila, přesto jsem za ní rád, můžu konstatovat, že RE chytil ve třetím díle druhý dech! Stále se jedná o prachobyčejné béčko, které si užijete pouze s notnou dávkou nadhledu, ale právě pokud přistoupíte na předem daná pravidla, nebudete ani omylem zklamáni. Postapokalyptický svět se opravdu povedl, slunce pálí, prázdné benzínové stanice uprostřed pouště, ve kterých přeživší hledají cokoliv potřebného, konvoj obrněných aut si to žene po prázdné silnici, osamělý jezdec na motorce křižuje pustinu…a zástupy nakažených zrůd číhají na každém rohu. Polovina úspěchu RE3 je právě v prostředí, kde se film odehrává. Mille to sekne (má to štěstí, že i v poušti a uprostřed boje s hromadou nemrtvých je stále perfektně nalíčená), ale tu neohroženou bojovnici jí stejně moc nebaštím, naopak ostatní postavy jsou nejen dobře napsané, ale i obsazené a zahrané. Přes hromadu do očí bijících děr, nelogičností a nedomyšleností (no, rád uvádím příklady tak tady jich pár je: zombíci jsou hrozně silní a obratní, není pro ně problém vyrvat dveře od auta, nebo se vyšplhat na „eiffelovku“, ale obyčejný plot s ostnatým drátem chránící vchod do umbrelácké základny nepřekonají i když se jich na něj tlačí tisíce, nebo to hlasování zda jet na Aljašku či ne, co by znamenalo ne, jezdit bezcílně sem a tam? atd) jsem se dobře bavil a dávám 4*.

Nostalgie mě nutí jít na čtyři hvězdičky, nemůžu si pomoct, je to silnější než racionální já! Tomáš Holý je nenahraditelný! Úžasně působí návrat z prázdnin do rušného města, člověku vyvstanou vlastní vzpomínky. Letní díl mám raději než ten zimní. Horolezci, horolezkyně, horolezčata…

Nostalgie mě nutí jít na pět hvězdiček, nemůžu si pomoct, je to silnější než racionální já! Tomáš Holý je nenahraditelný! Tento díl mám raději než ten zimní. Horolezci, horolezkyně, horolezčata……

Jako veselohru století bych měl mraky jiných kandidátů, S tebou mě baví svět je však špičkový film pro opravdu celou rodinu a takových moc není. Osudy tří otců, kteří podnikají každoroční pánské jízdy na horskou chatu, tentokrát za účasti ratolestí, včetně té nejmenší, batolete Matese, se za to čtvrtstoletí od svého vzniku natolik vžily do divácké přízně a povědomí, že i kdyby je televize nabídla na štědrý den pětkrát, všechny reprízy budou mít maximální sledovanost. Tady je i Mrazík outsider. A já dávám pět hvězdiček, protože jsem Čech.