Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Krátkometrážní

Recenze (4 760)

plakát

Závan smrti (2007) 

Na cestách zřejmě prostě existují jistá místa, v nichž čas a prostor plynou trošku jinak. O tom již bylo vymyšleno mnoho příběhů, takže v tomhle ohledu nic nového. Líbila se mi ale dobře budovaná atmosféra, to hodně pozvolné tempo odhalování a fakt, že film v podstatě nic nevysvětlil, respektive, že se o to za každou cenu nesnažil a nechal taky něco na divácích a divačkách. Plusem rozhodně je zajímavě pojatá postava Emily Blunt. Průměr s několika výraznými nadprůměrnými chvilkami a okamžiky.

plakát

Gremlins 2 (1990) 

Ten kreslený úvod na začátku filmu je strašně trapnej a vidět to v kině, asi bych znechuceně odešel. Ještě štěstí, že se samotným filmem (jeho dějem a zápletkou) nemá nic společného a je to spíše jen trapný a hodně nepovedený pokus o humor samotného studia. První půlka je zábavnější a záživnější než jednička a já si to docela i užíval. Moderně zařízená budova s docela zajímavými a zábavnými zaměstnanci. Dobré a humorné nápady. Fungovalo tady i to, co v jedničce ne – tedy scény bez Gremlinů. Jenže pak začnou Gremlini řádit a zvrhne se to v nepovedenou karikaturu s přílišným a pro mě až odpuzujícím popkulturním odkazováním (tu a tam až násilným). S výjimkou jednoho, hodně povedeného fóru s přepáleným filmem. To v kině muselo být velmi zábavné. Celkově lepší než jednička, nebýt té druhé půle. A vlastně u hodnocení beru v potaz i fakt, že ač jsem si oba díly pouštěl každý v jinou denní dobu, u obou jsem nakonec začal usínat a tu a tam nějaký okamžik prospal.

plakát

Zuřivost (1963) 

Tady jsem trochu na rozpacích. Možná jsem očekával úplně něco jiného. Nejprve bych Levným knihám rád trochu vynadal za dost matoucí zkreslení skutečnosti, neboť jimi vydané DVD se tváří čistě jako výtvor Pasoliniho. Jak velmi překvapivé bylo mé zjištění, že jde o dílo dvou tvůrců, z něhož Guareschiho část se jeví v mnohém znaltelně lepší, než právě Pasoliniho první polovina. Pasolini samozřejmě do své části umístil spoustu zajímavých, trefných a dobrých postřehů, jak v obrazové, tak i v komentované rovině. Jeho půle je však poměrně nesouměrná, roztřesená a rozlítaná. Nedrží to pohromadě, skáče to z kozla na beranici, z louže pod okap, jednou nohou tam, druhou tam. Možná to byl záměr, je z toho trochu cítit jakýsi směr, ale trošku jsem to odzíval. To Guaresciho část je soudržnější, přímočařejší a z pozice příjemce stravitelnější. Hned úvodní obecná část o civilizaci je skvělá. Ovšem, jak mi na Pasoliniho části vadila možná až přílišná (i když i tak tu a tam kritická) benevolence k marx-leninismu), tak mi na Guiaresciho části stejně tak vadil tu a tam až za hranicí snesitelnosti propagandistický a zjedodušující antimarxismus. Guaresci (na rozdíl od Pasoliniho) to mnohdy fakt zjednodušil na fakt, že za všechno mohou bolševici, kapitalisté za nic. Při jeho velebení kolonialismu se mi zvedal kufr. Oba se však dokázali v jistých částech sejít, zanotovat stejnou písničku, potřást si rukama a pak se zase rozejít každý na svou stranu barikády. To jsou nejsvětlejší okamžiky filmu. Z dnešního pohledu docela zajímavý dobový dokument a pohled na mnohé šílené okamžiky půlky dvacátého století, zřejmě nejšílenějšího století v (novodobých) dějinách lidstva. Ano, během sledování filmu se mě zuřivost zmocňovala častěji, než by mi bylo milé. Protože jsem misantrop a nestydím se za to.

plakát

Mamma Roma (1962) 

Zatím "nejnormálnější" Pasoliniho snmek, s nímž jsem měl tu čest. A výtečné setkání, hned z několika hledisek. Pasolini má vždycky čuch na výběr skvělých a talentovaných herců. Ač mi byly dvě hlavní postavy (Mamma Roma a její syn Ettore) krajně nesympatičtí (a snad to byl i záměr?) - jejich herečtí představitelé podali naprosto vynikající a strhující výkon. Stejně tak i někteří ostatní herci a herečky a jejich postavy. Strašně mě zaujaly ty zříceniny v bezprostřední blízkosti klasického sídliště, ten kontrast byl unikátní až nádherný, budu se muset poohlédnout, ke to bylo natáčeno. Prakticky nemám, co bych filmu vytkl, protože všechno v něm má své místo, svůj účel a své opodstatnění. Již tak oblíbený Pasolini si u mě svou pozici jen a jen posilnil.

plakát

Kobra (1986) 

Jedno se tvůrcům musí nechat. Ten úvodní prolog je geniální, neboť zcela logicky a tak nějak lidsky dokonale posvěcuje a „omlouvá“ všechno, co Cobretti ve filmu dělá. A možná způsobuje, že si divák bude myslet, že byl ještě zbytečně mírnej :-). Je to jízda, v níž se mi vždycky líbili dost silně odcizení a odlidštění záporáci, kteří i když se chovají dost nelogicky a jsou až zkarikovaně přehnaně zlí a vyšinutí, jsou prostě působiví. Cobra je klasická jízda svého druhu se vším všudy. A ať už si o Brigittině herectví nebo i pěvecké kariéře myslíte cokoliv, nedá se upřít, že je to prostě samice. Vrrrrr.

plakát

Magická hlubina 2 (2004) 

Nakonec to bylo o něco zajímavější a lepší než jsem původně očekával. I navzdory faktu, že vám ten film celou dobu říká, jak to skončí, a to tak okatě, až začnete doufat, že to přeci jenom bude jinak a on stejně skončí přesně tak. Všechno je to takové tendenční, neoriginální a již notně ošoupané - zápletka, romantická linie, rivalita dvou soupeřek, i ta závěrečná letmá katarze jedné z nich. Má slabost pro Dominique Swain a podmořský svět taky dělá své, i když té Dominique tam mohlo být více. Ale jo, docela to šlo, klidně se na tenhle čistý průměr zase někdy podívám. 2,5*

plakát

Gremlini (1984) 

Samotní Gremlini, jako postavičky jsou hodně ulítlí, zábavní a humorní a jejich tvůrcům všechna čest (dokázali do jejich ztvárnění a pohybů vložit přesně to, co mi chybí na současných digitálních tricích - životnost). Ten klasický spielbergovský osmdesátkový nádech je taky fajn. Kdybych měl hodnotit jen Gremliny samotné, jdu až na 4*, jenže u filmu jako celku musím jít hodně níž, protože ten mě (vyjma scén s Gremliny) nijak zvlášť nezaujal.

plakát

Švéd (1994) 

„Nebudete muset pracovat, aby jste se najedli.“ „A to má být dobře?“ Záživnější a ne tak kýčovitý Avatar bez fantasy pozadí a 3D formátu? Tak to je Švéd. Tenhle film musí mít Cameron asi rád, když ho obšlehl :-). Já jsem na tom stejně. Je to neoriginální, tuctové a snad i průměrné, ale mám ten film hodně rád a strašně mě baví. Jeden z těch Lundgrenových nejlepších.

plakát

Čas pomsty (1993) 

Ještě si živě vybavím, jak mě ta velmi sličná zástupkyně šerifa Rita coby hormony zmítaného puberťáka okouzlila natolik, že jsem na ten film šel dvakrát po sobě do kina. Taky je to film, díky němuž jsem zjistil, že film může mít dvě různé verze konce, protože po letech jsem na videu ke svému obrovskému překvapení zjistil,, že to má jinej konec, než si pamatuji z kina. Ve své době a v patřičném věku diváka to samozřejmě má jisté koule, ale obecně ten film z toho klasického, tradičního a tuctového akčního průměru odlišuje vlastně jen prostředí, v němž se to odehrává a trošku zklamání z toho, že až na samotný závěr toho Lundgren vlastně ani moc nepředvede, protože většinu filmu jen střílí z pistole a to umí kde kdo :-). 2,5*

plakát

Vražda mimo sezonu (2004) 

Tyhle zlodějsko-vztahové „romance“ mám docela rád. Problém je, že si jsou mnohé docela podobné a trošku neoriginální. Tady je ta zápletka až moc okatě vymyšlená, než aby vypadala alespoň trochu realisticky, strašně tady funguje osudová a nevyhnutelná náhoda, která vám dojde strašně brzy a trošku pokazí celkový dojem. To rozvláčné tempo vadí asi nejméně. Ale najdou se i světlejší okamžiky (každý s Dominique :-)). 2,5*