eraserhead666

Takřka ukázkový příklad dobrého akčního filmu. Ten film má prostě všechno, co má mít – akci, honičky, přestřelky, bushido, bitky, krev, humor, hezké holky, kozy, Lundgrena ve formě, Tiu Carrere.... Postrádá jakoukoliv nudnou scénu, všechno plní svůj účel a žene film kupředu. Je to neoriginální, v podstatě tuctové, ale přesto zábavné a dobře udělané. Jeden z nejlepších Lundgrenových filmů, co jsem viděl, byť Lundgren sám tu a tam podal zajímavější a lepší herecké výkony a měl pár povedenějších postav. Tohle je ale stará dobrá akční práce.

Chvílemi stejně trapné, chvílemi stejně hrozně násilně "vtipné", chvílemi stejně zábavné jako předchozí jednička. Ani lepší, ani horší. Vlastně je to lepší o ty Thajky :-). Celkově průměrná tu a tam zábavná komedie. Jen mě baví, jak tady ti, co se jim film líbí více než ostatním komentují spíše jejich komenty než samotný film (larelay, verbal, Bluntman apod.). Já myslel, že se tu komentují filmy, ne prosazuje vlastní "pravda". a názor.

Možná je můj sexuální liberalizmus tak bezbřehý, nebo jsem úchyl, ale mě se podobně laděné příběhy prostě strašně líbí. Uznal bych, že je film vyprávěn trochu nezvyklým způsobem, hodně rozvolněně a tu a tam pomocí scén, které k dějové linii nemají prakticky žádný vztah. Uchvátil mě ale hned několika věcmi najednou. Až hippie sexuální rozvolněností, ten film srší erotickým napětím, přesto se v něm toho zase až tak moc erotického neděje, spíše jen náznakově, čekal bych to i otevřenější. Líbí se mi ta vztahová otevřenost, kdy se všichni mají rádi a neřeší, jak to zrovna dávají najevo a že to není zrovna moc podle prověřených a platných norem. Strašně se mi líbilo vykreslení hlavních postav, dychtivou Pierou počínaje, přes výborně pojatou Eugenii a přesně sednoucího Lorenza, který má jednu úchvatnou vlastnost. Pro jeho vztah k Eugenii by jej mnozí moachisticky a konzervativně uvažující jedinci mohli označit za suchara, mě naopak uchvátil tím, co by si zřejmě většina lidí přála, aby k nim jeho/její protějšek cítil - Lorenzo Eugenii miluje přesně takovou, jaká je, bez výhrad, bez podmínek. S dobře vykreslenými postavami se pojí i jejich bezchybné a velmi povedené herecké ztvárnění. Bezkonkurečním parním válcem celého filmu je po všech stránkách úchvatná a půvabná Hanna Schygulla v roli Eugenie. Pihovatá Isabelle Huppert je velmi roztomilá a konečně vím, proč jedna česká zpěvačka natočila skladbu o Marcellu Mastriianim :-). Jednu hvězdičku ubírám jen za občasnou hodně velkou rozvolněnost vyprávění, která mě skoro uspala. Ale jinak výborný, trochu netypický, ovšem krásně pojatý zážitek.

Během mých raných náctiletin a zrovna během boomu podobných akčňáren počátkem devadesátých let, mi tenhle film prostě unikl. Ale teď, počátkem desátých let, v mých čtyřiatřiceti to je asi stejné, jako by to bylo tehdy. Zlí umírají, dobří zabíjí a žijí. Lundgren byl bourák, hromotlucký árijec, který jde pro nějaké vyřčené slovo hodně daleko. Je to akční pecka, jejíž jedinou velkou vadou je, že je hrozně hloupá. Ale to zřejmě tehdy bylo nutnou součástí dobrého akčního filmu.

Přesně, jak napsali Paldini a Jossie. Pokud je to parodie, je to v pořádku a hodnocení leze hodně nahoru. Pokud je to však bráno vážně, je to špatně a hodnocení strmě klesá dolů. Existuje pár filmů, z nichž, respektive z jejích obsahu, či z toho, jak jsou podány, se mi dělá fyzicky i psychicky nevolno (patří k nim např. Americká krása). U tohohle filmu se mi chtělo zvracet nepřetržitě již prvních osm minut. A každou další minutu to nebylo o nic lepší. Aneb svým způsobem hodně nechutný film o tom, když normální lidé jsou mnohem větší dementi než lidé, jež jsou za dementy obvykle považováni. Jako poměrně pozitivně cynické parodii tomu klidně dám 4*, jako vážně se beroucímu filmu tak 1,5* (a to ještě hodně jen za Christinu Ricci a mou oblíbenkyni Dominique Swain, kvůli které jsem se na film koukal). Pevně doufám v první možnost, přesto se radši budu držet při zemi.

Předně musím vzdát hold Mileně Dvorské. Ve své době to byla nejen dobrá herečka, ale fakt hezká herečka. Celý film si zaslouží pozornost již sám o sobě. Je to patrně jediný česk(oslovensk)ý horrorový povídkový film, který kdy vznikl (alespoň já o žádném jiném nevím), a to ještě v době, která u nás podobným mysteriózně horrorovým příběhům nijak nepřála. Kladem bezesporu je černobílý formát a to, že ani jeden příběh nijak netlačí na pilu ale jen hezky pozvolna buduje svou atmosféru a staví na ní, ne na explicitním horrorovém/strašidelném výrazivu. Má to své kouzlo, i když u ne každého příběhu se to povedlo. Spojovací příběh FABRICIUS A ZUZANA je zábavný s mnoha zajímavými složkami – již zmíněný koncert Dvorské + naprosto výborný Hrzán. Naopak ho naprosto shazuje úplný závěr s létajícím autem. *** POSLEDNÍ GÓLEM je přesně takový, jaký jsem čekal. Tedy silně mysteriózní, s postupnou převahou horrorového, které sice jen nakoukne, ale má to koule. Nejlepší příběh filmu. Samotný Golem je povedený. **** CHLEBOVÉ STŘEVÍČKY jsou naopak nejslabší. Hlavně proto, že jsou zbytečně dlouhé, rozvláčné a po jisté době již nudné (to hlavně v okamžiku kdy vám dojde o co jde a než k tomu nakonec dojde, tento úsek je až ubíjející). Rozjezd, Tereza Tuzsynská a závěr je fajn, ale kdyby to bylo celé kratší, bylo by to fajn celé. ** OTRÁVENÁ TRAVIČKA je zajímavá nejen opět hereckým a vzhledovým koncertem Mileny Dvorské, ale již samotným zpracováním. Beze slov, jen za doprovodu písní s vhodně a trefně napsanými texty. Lehce komediálně laděné, přesto s výraznou horrorovou příchutí. Až mě potěšilo, že se tvůrci pokusili trochu experimentovat a ještě více, že se jim to povedlo. Zajímavě pojatý příběh, který vlastně je rozvedením a jakousi pointou Fabricie a Zuzany.**** Jen bych zdůraznil, že je k filmu třeba přistupovat s vědomím roku jeho vzniku a toho, že se u nás nikdy syrově čistý horror netočil, vždycky to byl „tak trochu jiný“ (což v žádném případě neznamená horší) horror . Pak je možné si to užít. 3,5*

Skřítek je tedy pěkně nepříjemný parchant. Jenže je strašný průser, že i když se film jmenuje Skřítek, tak zajímavý je jen tehdy, je-li jeho titulní hrdina před kamerou, jinak je to hodně slabý podprůměr. Jennifer Anistone fakgt nemusím a to ani v jejím mladším vydání (i když pravda, jako mladá ještě nebyla tak brutálně afektovaná :-). A vlastně se mi líbila ještě jedna věc – ta košile toho přitloustlého blbečka byla geniální. Jinak mě to moc nezaujalo.

Hvězdný zástup známých jmen v horroru mě zpravidla již předem varuje, že se nedočkám výborné horrorové jízdy, ale zde jsem byl ke své potěše mile překvapen. Benicia mám poměrně rád, je to herec ze zvláštní aurou. Wolfman nepřináší nic nového, spíše jen zdatně a příjemně recykluje zaběhlá klišé, kterým docela pomáhají digitální triky (hlavně co se samotné proměny týče). Tady mi kupodivu nijak nevadily, asi už si začínám zvykat, nebo to bylo tím, že kromě nich film obsahuje ještě další zajímavé věci a nestojí jen na nich. Docela mě překvapila „brutalita“ filmu, čekal jsem to přece jen trochu komornější, ale to si nestěžuji, naopak, chválím. Ač to není zrovna nic opravdu bombovního, tohle je film, kterému každý jiný než kino formát jen a jen škodí. Tohle musela být v kině opravdu parádní podívaná. Mainstreamový jednohubkový (popcornový?) povedený horror? Ač to zní strašně, tak tohle by mohlo být ono. Bez urážky či jiných dvojsmyslů. Dostal jsem více, než jsem čekal. Užil jsem si to.

Po hodně slabé trojce je čtyřka docela oživením. Je zajímavější, přichází s novými nápady a je i zábavnější. Djinn mě zase bavil a to dokonce v obou polohách, má to humor i zajímavé trošku krvavé okamžiky. Trochu to sice shodila část s lovcem djinnů (to jsou fakt WTF okamžiky), ale na druhou stranu je tu těch djinnů na okamžik trochu více a jejich masky jsou docela zajímavé. K tomu velmi zajímavá herečka v hlavní roli. Jde to, není to žádný kulervoucí zážitek, ale jde to.

"Holky můžou nosit džíny, krátké vlasy, košile a pohorky, protože bejt kluk je v pořádku. Když ale kluk vypadá jako holka, je to ponižující, protože si myslíte, že bejt holka je ponižující." Když jsem viděl film poprvé (ještě před četbou knihy) málem mě to vystřelilo z křesla a ihned se stal jedním z mých nejoblíbenějších. Když se ke mně dostala kniha, otevíral jsem jí trochu s rozpaky, zda-li náhodou neotřese mou oblibou filmu. Naštěstí se tak nestalo. Číst příběh je samozřejmě lepší, než se na něj dívat, ale kniha i film jsou obojí mistrovské kousky. Vynikající příběh o hledání místa v životě a sebe samotných mladých osiřelých "dětí", jež se ze všech sil snaží udržet pohromadě to, co jediné jim v životě zbylo - rodinu. A v rámci udržení klasických rodinných vzorců nutně musí dojít k tomu šokujícímu, incestu. Tento motiv se totiž v příběhu dá (a nebo vůbec nemusí!) vyložit mnoha způsoby a i příběh samotný se dá vyložit (nebo opět vůbec nemusí) např. i jako kritika svazujících rodinných a morálních pout. Protože vezmeme-li rodinu dogmativně, konzervativně jako neotřesitelný status, znamená to co? Táta, máma, dítě (pes) a fakt, že máma a táta se spolu intimně stýkají. Ale také to může být jen prostý a naplněný fyzický stav sourozenecké lásky. Nebo fakt, že když se začnou hormony bouřit hledá se tam, kde je to nejblíže. To už musí člověk posoudit sám. Strašně se mi líbila dějová linie nejmladšího syna, který se sám hledá a občas se obleče do ženských šatů. Skvělý styl vyprávění, skvělá kamery, fakt výborné herecké výkony všech zúčastněných (mezi Jackem a Julie to již od samého začátku jiskří tak, že jsem se obával, že mi shoří DVD přehrávač i s televizí!). Nejen jedna z nejlepších knih, co jsem četl, ale i jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl. Jen mě strašně mrzí, že si do oblíbených filmů nemůžu dát jedenáct položek, tenhle by tam seděl jak prdel na hrnec.