honajz

Naprosto souhlasím s hodnocením Legase. To, co dělalo bndovky bondovkama, tady není, a i když mi namítnete, že jde o prequel, kde se postava Bonda tvoří, tak odpovím, že z tohohle Bonda nikdy elegantní cynik nebude. Maximálně se utvářejí hlášky. Ale stejně chybí spousta dalších drobností, co dělala Bonda Bondem (a nemyslím jen házení klobouku na věšák). Celou dobu ani netuším, oč vlastně ve filmu jde, proti čemu/komu se bojuje a proč? Navíc ten závěrečný twist s Vesper je neuvěřitelný, laciný a hloupý, to by snad vypustili i z béčkového filmu. Kdyby nešlo o Bonda, ale nějaký "no-name-hero" akčňák, OK, dá se to.

Vynikající animace, hororová atmosféra, skvělá hudba i ruchy. Možná u těch prvních příběhů (Ulity) mohly být pointy než jen pocitová sdělení, možná ta směs nepůsobí sourodě díky Větvičkovi a Ploutvičce (i když jde o geniální povídku), ale povídka(-y) Jedné noci... s kavárnou, s opilci, skutečně kouzlo imaginace a nápadů. --- Český animovaný film je stále ve světě velký pojem, i když u nás se k němu chováme poněkud macešsky. A přitom zde (případně čeští tvůrci tvoří v zahraničí) vznikají zajímavé bijáky. Jedním z nich – a vřele jej doporučuji – je právě Balejův Jedné noci v jednom městě. Sestává ze tří samostatných filmů – Ulity vyprávějí o seznamování se mravenců s lidmi v jednom neobvyklém domě, Větvička a Ploutvička je skoro totální dada s mnoha zajímavými prvky, a konečně Jedné noci v jednom městě je sled vizí, co vše se skutečně v jednom městě v noci může stát. A všechny tři příběhy svědčí o autorově velké fantazii, kterou dokáže bavit a hrát si. Na DVD však najdeme jen málo věcí navíc. Zvuk je v pouhém DD 2.0, titulky samozřejmě žádné, protože ve filmu se příliš nemluví, a jako bonusy pouze ukázky originálních výtvarných návrhů (2:00) a trailer (2:01). Nějaký rozhovor s režisérem nebo pár záběrů z natáčení by určitě byly rovněž zajímavé.

Zajímavé pouze tím, že tam hraje předstaitel Dawsona z Dawsonova světa. Jinak - absolutně jsem nepochopil, co chtěli autoři říct? Že máme být na děti hodní, jinak na nás vezmou kalašnikov? A když budeme hodní, tak si z našich baráků udělají sirotčinec po vzoru Steinbeckových Hroznů hněvu?

Slabý odvar jiných podobných filmů, navíc úděsně přímočarý a bez nějakých větších zvratů. Skutečně dobré jsou tak dvě scény.

Velmi černá komedie na dnes poněkud profláklé téma (tehdy tolik ne) - na opuštěný ostrov do penzionu Homesdale přijíždí rozličná směsice lidí - a postupně začnou umírat nejprve ti nejstarší. Celé je to černobílé, nejspíše točené ruční kamerou, ale svou atmosféru to rozhodně má. ---- Středometrážní a černobílý Homesdale (47:55) z roku 1971, je již blízký tajuplným a mystickým Weirovým filmům. V jakémsi sanatoriu u jezera - netušíme, zda jde o hospic, ubytovací zařízení či snad psychiatrickou léčebnu - se schází skupina mladých lidí, kteří zde budou pobývat za přítomnosti stálých starých hostů. Ale již první sprcha, natočená v hitchcockovském stylu, naznačuje, že zde nebude vše tak ideální.

Tři povídky o mladých tehdy současných Australanech, přičemž Weir režíroval jen jednu povídku, poněkud anarchistického ražení s demonstrací v ulicích a bitkou s policisty, vše kombinováno následně návštěvou podivného hudebního klubu. Weirova povídka se jmenuje Michael (29:30 z celého filmu) a nejlépe ji vystihuje slogan na jednom z plakátů - Rebelie. Může se to stát i vám? Vypráví podobenství o tom, jak se z mladého spořádaného a pořádkumilového muže stane rebel, který v ulicích Sydney bojuje s puškou proti oficiálním strukturám.

Takový á la spagheti western, kde v 70. letech nešlo o děj nebo umění, ale o legraci a hrával tam Terence Hill a Bud Spencer. Místo Modroočka a Tlusťocha tady prostě hrají dvě pohledné dámy, samotný nijak originální příběh sem tam vzbudí úsměv na tváři a docela to potěší.

Zajímavá atmosféra a welšská krajina fungují v prvních asi dvaceti minutách. Od chvíle, co se dcera ztratí (a podle mne je to holka pubertálně velmi ošklivá, takže jsem jí nefandil), však začne scénář kupit logické nesmysly jeden za druhým. Navíc Marii Bello nevěřím ani, že má ráda sebe, hraje mizerně. A ten přetažený, natřikrát zlomený konec, který už dává logice totálně na frak, mne zklamal nejvíc. Hm, a přesně jak tu zaznělo - celé je to vykradený Kruh, Nenávist, španělský horor Temnota, a samozřejmě parafráze Silent Hill je dost jasná.

Ted z odstupu souhlasim s Davejem a derryllem... On je to skutecne spise sled pribehu, v nichz se reziser vyrovnava se svym vykorenenim a touhou po domove, kde se mnohe zmenilo. Nektere herecke vykony jsou ale skutecne otresne :-)

Tak výborně rozjetý český film s dokonalými hereckými výkony, kamerou, režií, střihem (tam pravda pár chyb nalézt lze), druhým plánem, hudbou jsem dlouho neviděl. Jen škoda, že to nemá konec! Všechna očekávání, napínání, skládání mozaiky nakonec vyšumi do ukecaného ztracena, drsných mnohoznačných pohledů a titulků, co hlavní postavy teď dělají. --- Z DVD recenze: Pravidla lži Film debutujícího režiséra Roberta Sedláčka zapůsobil vloni jako blesk z čistého nebe v řadě nudných a stále stejných hezkých českých filmů na jedno téma. Získal poprávu jednoho Českého lva, cenu kritiky, cenu Kristián, diváckou cenu na Festivalu Plzeň a další. Příběh se odehrává v malé komunitě kdesi v jižních Čechách, na statku, kde se léčí ze své závislosti abstinencí a prací různí lidé. Právě jejich osudy – pan režisér v komunitě strávil hodě času, aby je dokázal skutečně pravdivě a hluboce popsat – patří k tomu nejpropracovanějšímu na celém filmu. K tomu, co diváka voyeura připoutá k obrazovce, aby některým postavám fandil, jiné se snažil pochopit... A do této komunity a rozostřených vztahů přichází nováček, který se musí nejprve prokousat vstupními rituály, a posléze nedůvěrou ze strany některých kolegů. Brzy zjistíme, že zde něco nehraje, a že jde o určité nevyřčené vyřizování účtů, jehož kořeny sahají dokonce k mafiánským dealerům drog. V hlavních rolích uvidíme Jiřího Langmajera, Davida Švehlíka, Martina Stránského, Martina Trnavského (zdravíme brněnský divadelní spolek Frida!), Kláru Issovou, Jana Budaře, Petru Jungmanovou, Davida Novotného, Janu Janěkovou ml. či Jaromíra Dulavu. DVD nabízí solidní český standard. Šikovně vytvořené a jednoduše ovladatelné menu, film ve velice dobrém obrazovém přepisu, v anamorfním formátu 1,85:1. Zvuk je na výběr jak český v Dolby Digital 2.0, tak v Dolby Digital 5.1. A k dispozici jsou i české a anglické titulky. Bonusová výbava patří rovněž k českým standardům – najdeme zde trailery k tomuto filmu, filmografie herců a režiséra, přehled do doby vydání disku získaných cen, několik verzí plakátů (podle mne spíše nepovedených, protože svým dryáčnictvím nesouzní s jemnou citlivostí filmu), fotogalerie i s fotkami z natáčení, a pak třináctiminutový film o filmu, u něhož je zvláštností komentář – tvoří jej totiž autentické režisérovy zápisky do deníku ve chvíli natáčení té které scény.