honajz

Letní vyprávěnka pro děti, která je i přes krátkou stopáž nudná až na půdu a v podstatě těžce předvídatelná. Dva kamarádi - jeden z Hvaru, druhý z Prahy, se znají jen přes vysílačky, a tak se koncem léta konečně Pepík na Hvar vydá. S kamarádem a jeho sestrou odhalí tajemství dědečkovy půdy, kde se skrývá antigravitační dělo. Než ho poprvé spustí, uplyne asi třetina příběhu. A ani pak se toho moc nestane. Kluci briskně rozlousknou záhadu trojitého zámku a klíče, dědův vynález, který ve Vídni na patentech odmítli, dají během chvilky letování do kupy, ale s dělem maximálně v♀1střelí do vesmíru jednu kárku a sud s rybami. Pak se na scéně, jak nečekané, objeví zločinci a chtějí vynález ukrást. Napínavé jak šraňky - jestlipak se jim to povede? Zdlouhavé scény, dialogy, divné střihy, kdy jsou děti chvíli u moře a v příštím záběru na půdě, ani ta Jugoška není pořádně využitá. A protože se triky dělali v Čechách a dělal je jeden tehdy známý tým, čekal jsem každou chvíli, odkud se vynoří plastelínové chobotnice.

Totální animovaný mindfuck, který si u mne napravil reputaci až tím závěrečným odkazem na les a přírodu (ne že by tam doposud nebyla, ale neměla žádnou ústrojnou roli). Jinak jsem asi blbě počítal, ale kluk si přál jahody, Vánoce, brusle, být telegrafistou, být námořníkem, umět hrát na housle, dostat pod stromeček koncertní housle... to je nějako víc, než čtyři přání. Ony i ty roční doby jdou nějak divně po sobě - z jahod skočíme rovnou do Vánoc (a dosavadní průvodkyně veverka najednou zcela z příběhu zmizí), díky fantazii kluka se podíváme do Paříže a dalekých zemí, dostane se nám tehdy tradičního varování před válkou, najednou je podzim a zase Vánoce - prase aby se v tom vyznalo. Jinak se domnívám, že celý film je o tom, že kluk, i když si původně pod stromeček přeje housle, se může stát houslovým koncertním virtuosem a v houslích je zaklet i jeho oblíbený kout v lese a vůně stromů, i ty jahody a ta skleněnka.

Zpočátku docela zajímavá vyprávěnka, kdy se voják Martin vrací ke své milé a do rodného městečka, ale narazí všude na zkamenělé lidi (ehm, dokonce v jedné scéně to vypadá, že nějaký chlap zkameněl při souloži s prasetem, fakt - wtf 0) a na náměstí na obří sud, kam lidé házejí jídlo i kov, které si pak drak z blízkého hradu odnese a sežere. Martinova milá tam pak mimochodem drakovi čistí talíře (wtf č. 1). Kdo drakovi nic nedá, toho drak nespálí (wtf 2), ale plivne na něho jakýsi mrazivý jazyk a lidi zkamení. Pak je tu ještě otravný pes, který vypadá jak čert na dvou nohou, zvlášť u brány hradu, hrdinovi moc nepomůže a na konci pije pivo s půllitru (wtf 3). Martin sice vidí už při první návštěvě hradu místnost s dračím srdcem, ale nenapadne ho do ní vlézt, až když je na hradě podruhé a omylem tam spadne (wtf 4)... Prostě divné logické souvislosti, a to i na animovanou pohádku.

Čím častěji ten film vidím, tím víc mne prudí. Ona je to sice taková příjemná komedie s docela dobrým prvotním nápadem - jak klepy mohou člověku změnit život, zde výjimečně k dobrému, aby mohlo jít o červenoknihovnickou pohádku. Jenže těch náhod a šťastných situací, ze kterých holka nakonec těží bez jakéhokoliv svého přispění, je posléze až moc. A já nemám rád pohádky, kde vždycky hlavní hrdina něco dostane zadarmo, aniž by se přičinil, jen třeba proto, že má oříškové oči (jako zde). Btw, už vidím, jak ministr bydlí v činžáku, a ne vile.

Mno, jako u všech tří letos (Vánoce 2020) v TV uvedených pohádek - slušný vizuál, skvělé lokace, podivný casting a naprosto mizerný scénář s příběhem v podstatě nulovým. Všem je nám brzy jasné, co bude následovat, takže jen unuděně čekáme, až si tvůrci střihnou pár zbytečných scén se svými těžce trpnými a neakčními postavami, než tedy příběh nějakým "fouknutím" posunou. Protože i u pohádky O vánoční hvězdě se furt jenom foukalo, byť do lahvičky, tady stačilo fouknout do dlaně a vše se zázračně vyřešilo, aniž by postavy musely cokoliv udělat. Chybí nějaký nosnější a zajímavější příběh, postavy, kterým se dá fandit, protože něco dokázaly nebo víme, že dovedou dokázat, překonávají určité překážky při cestě za nějakým cílem, nechybí případně podpříběh, nadhled a / nebo humor, případně postavy pracují na svém sebezdokonalení či napravení někoho jiného nebo uvědomění si něčeho... Tady postavy prostě jsou, jedinou hybatelkou děje je mocichtivá vévodkyně, která navíc věci zařizuje neskutečně amatérsky, a paní vod má velkou moc, ale použije ji jen sem tam, když se jí chce či zrovna se svými dvěma rádoby vtipnými poskoky šmíruje. Přitom začátek nevypadal tak zle, kamera kouzlila, seč se dalo (záběr ze studny!), ale co naplat, když má pak na place bandu ploužících se mátoh bez jiskry života a vlastních motivací.

Pozitiva: skvělé a skvěle natočené lokace, příjemně civilně hrající Balcar s Droppovou (Balcar mi připomněl mladého Hanuše), slušné triky (s výjimkou smrtihlavů a motýlů). No a pak negativa: příběh je vykradený a slepený z: dvou židovských legend, jedné části jedné německé pohádky, Sloního muže a dalších již existujících motivů, dále je zde zase skoro komplet Dejvické divadlo (to i za komančů alespoň herce spravedlivě střídali a nebyli ve filmech jen ti provaření komunisté z Realistického a Vinohradského divadla), Plodková strašně přehrává a absolutně nechápu scénu, kdy chce umýt záda - to jako aby i tady ukázala kozy?, Žáček hraje pořád stejně jako v Comebacku, sled jednotlivých scén přichází tak naprosto nevyváženě, až jsem čekal, kdy se tady objeví v nějaké scéně Vinnetou (jako fakt, když už tu máme chlupatého muže, siamská dvojčata, věčně se peroucí lidi, karneval, zlézání hory apod.), a vůbec to celé působilo utahaně (Proč třeba nešel k těm hodinám s kukačkou v hospodě ten kluk první, nebo nejvýše druhý den? Proč pořád čekal? Proč tam musela být písnička? Proč ten lístek v obojku našla až tak pozdě? Proč mladík na lístek nenapsal, že ho do světa poslal její otec?) a prostě jako sprostá vykrádačka všeho možného, jen splácaného do sebe. Ostatně, Preiss má v několika scénách na hlavě židovskou jarmulku, hodinářství připomíná židovský krámek, ale ta inspirace židovskou legendou o Meiselovi (Mayzlovi) tady prostě ne a přiznaná není - dokonce dojde raději na svatbu v katolickém kostele, byť v moderním ritu. Aby bylo jasnější, o jaké vykrádačce mluvím, stačí kouknout sem. Btw, a celé je to chladné jak hodinářská práce - prostě ten film nemá a nevzbuzuje emoce. Dopoledne jsem viděl jen kousek Pyšné princezny a emocionálně to má dodnes daleko větší koule. Jo, a abych nezapomněl - kurnik šopa, proč musí v pohádkách pražští herci mluvit pražským "bejt", "cejtit" apod.?, proč to nejde jako dřív mluvit spisovně?

Spíš gotický horor než pohádka, kde polovinu úspěchu tvoří Hapkova hudba a polovinu Macháněho kamera a celková výprava. Studenková hraje dost mizerně a afektovaně, Harapes nemá vlastně co hrát, a jediný, kdo zde hraje, zato naprosto skvěle, je pan Voska.

Jako sorry, ale pitomější zápletku aby člověk pohledal, to za prvé, a že by atraktivní, bohatá a o hlavu vyšší žena měla zájem o baculatého a malého četníka (jedna z vedlejších linií), to mi taky hlava nebrala. Jinak k té hlavní zápletce SPOILERY SPOILERY BACHA - jste kněz, při zpovědi se vám někdo dozná k hříchu, vy to nesmíte prásknout, tak co uděláte? Jasně, za velké peníze si necháte udělat sochu Panny Marie v nadživotní velikosti s dutou kebulí, do které lijete vlastní krev, kterou si sám odebíráte, aby jako Panna krvavé slzy plakala - a to vše jen proto, aby se hříšník - možná - kál a přiznal? Ale no tak, sorry. A tu černou služebnou od záhonu nahoru na zvonici vytáhl proto její vůli jak? Fakt mne tenhle díl svou tupostí neuvěřitelně urážel.

Ačkoliv dávám o hvězdu víc, naprosto se ztotožňuji s komentářem monologa. Tu hvězdu navíc dávám proto, že primárně jsem nesledoval děj, ale Melvilleho okouzlení místy a místem - líbilo se mi šedivé ladění "samurajova" bytu včetně oprýskaných zdí, zvláštně poetické schodiště v chodbě, a samozřejmě všechny ty procházky a projížďky upršeným městem, jízdy metrem - zkrátka poetika všedního okamžiku, k čemuž dobře přispívá i to časování - od tuším pátku 18. hodiny do úterka večer. Jenže pak je tam ten děj, že jo? Pro pana režiséra není podstatný a je to znát, protože zde najdeme spoustu nelogických jednání postav včetně samotného "neprohrávajícího" samuraje, který ve výsledku působí spíš jako amatér (na tom mostě nad železnicí, že jde znovu do baru, že nemá tajný byt, který by policie nenašla, v podstatě jen soudí okolnosti podle toho, jak moc rozrušeného má ptáka (doma v kleci). Okolnosti celého "případu" je nutno si domyslet, i když náznaky zde jsou, ale pořád je to jen teorie, že bar chtěla převzít konkurenční skupina a ta osudová pianistka v tom hrála jen volavku. Na kaźdý pád jsou motivy hodně nejasné a šlo by o nich s úspěchem neustále polemizovat. Ale když se fakt soustředím jen na atmosféru, jistou poetiku místa ozvláštněnou divným mužem, tak pak jo, pak je to sledovatelné.

Kouknou se, tvůrci, na Hvězdný prach, jak se dělá pohádka / fantasy podobného stylu - že to chce nějaké větší motivace postav, než jen "Má ji rád, ale jen čumí - Má ji rád až k vlastní smrti - Má rád jen sám sebe - Je zlá, ale vlastně neví proč - Má ho ráda, protože hezky složil jednu písničku". Protože když tohle držíte po neskutečně dlouhou dobu, která u mne subjektivně trvala tři hodiny, tak se vám děj nikam nepohne a je to nuda k po... prostě nuda bez děje. To, co jste odvyprávěli za dvě hodiny (fakt to má jen 92 minut? Nevěřím.), jste měli odehrát za čtvrt hodiny a udělat z toho pořádné tóčo, ne jen naprosto statické hlavní hrdiny a stafáž naprosto netečných postav v pozadí (Hm, aha, přistává Velký vůz, pohoda, není se čemu divit - Hele, holka září, v poho. - Hele, holka září ještě víc, tak jí zatleskáme. - Hele, nějaký divný chlápek s dlouhými bílými vlasy, v poho... atd.). Než se tady Bezejmenný rozhoupe něco udělat, už film pomalu končí, a nakonec vlastně STEJNĚ NIC NEUDĚLÁ! Děti zpívají furt dokolečka jednu a tu samou písničku, až už to všechny musí tahat za uši. Než Měsíci dojde, že by mohl něco udělat sám, uplyne úplně celý film, navíc jako šéf je naprosto pitomý, když nepojme ani nejmenší podezření vůči Proximě. Nic, nic, nic, postavy prostě z panoptika, a vlastně ani ta Proxima nic nepředvede kromě foukání do flašky, dokud jí fet nedojde. A čemu mělo být měsíční stříbro, fakt netuším. Když měli mlhu v očích a dělali, co jim nakážu, na co jim cpát ještě stříbro??? A postava královny - je očarovaná, nebo se tak pitomě chová ze své vůle? Tedy že věří nějaké naprosto neznámé čůze, která jí vpadla na hrad a haní jí její jedinou, vlastní dceru? Že takovou nedala chytit za flígr a vyhodit, ale místo toho ji pozve k večeři? I s tím podivným Kubou, teda očarovaným Vaškem? Mankote! Ještě tak nejvíc se mi líbilo nebe, ale zas - nemělo domyšlená pravidla, co ty hvězdy můžou, a co ne, jak to, že můžou pár dní nesvítit, Siriova domýšlivost přestane být brzy vtipná, trpaslíci jsou blbci až za hrob, a navíc ani to zábradlí do konce filmu taky nikdo neopravil. Co když jim tam Denička zas spadne? Nakonec fakt nerad musím přiznat, že jediným, fakt jediným oživením téhle nezáživné podívané je herecké dřevo Voříškovic Ramba, která se aspoň snaží z té bláznivé a naivní hvězdy vykřesat (byť často násilně a sem tam za hranu) nějaký sympatický humor a bezstarostnost.