honajz

Průměrný horor, který využívá v podstatě všech známých atributů o strašidelných domech, jaké jsme už kolikrát viděli jinde. Rodiče mají syna, který má rakovinu. Aby byli blíž nemocnici, kdyby se něco dělo, přestěhují se. Netuší však, že jejich nový domov kdysi býval márnicí a že mrtví nespočívají v pokoji, když zaměstnanci jejich mrtvá těla svým způsobem "zneužívali" (nikoliv sexuálně). A rodiče také netuší, že jejich dospívající syn jako z udělání bude mít schopnost duchy mrtvých vidět. Tvůrci pracují se všemi známými lekacími atributy - schody do sklepa, odrazy v zrcadlech, lekací hudba, nefungující žárovka, vymítač, zkažené jídlo v ledničce... co vás napadne. Někdy to funguje, jindy méně. Každopádně však snímek nepřináší v podstatě nic nového a než se hlavní hrdinové dostanou do strašidelného domu, trvá to v podstatě třetinu filmu (a zhruba třetinu zabere tradiční pátrání po tom, co se v domě stalo). Film je uvozen dnes již zaklínací formulkou "podle skutečných událostí", ale kdoví, co všechno je vzato ze skutečnosti, a co si tvůrci přimysleli.

Lepší 3*. Možná bych i dal 4, nevím... Taková hraně-počítačová verze Team America. S minimem nelogičností (když se v Paříži dějí zločinecký orgie, tak přijedou policajti, ne že celou dobu si ničeho nevšimnou jako v jiných filmech). Hlášky ušly, hlavní postavy taky. Triky hůř, ale ke štěstí člověk nepotřebuje u triků dokonalost, ale iluzi. Akce za akcí, bavilo mě to, nenudilo. Jen těch flashbacků fakt mohlo být míň. http://www.dvdextra.cz/dvd-recenze/g-i-joe.html

Podle románu Michala Viewegha vznikl tentokrát zahraniční přepis jeho knihy, bohužel se ale dá zařadit maximálně jako italské soft porno. Přiznávám na rovinu, že knížku jsem nečetl. Viewegha holt moc nemusím. Ale docela bych věřil té bulvárnosti a lacinosti, která čiší z filmového zpracování, že je podstatou i románu. Na nové škole začínající učitel hudby, původem z Itálie a vlasy připomínající samotného Viewegha má podezření, že jeho dívka ho podvádí a najme si detektiva. Detektiv posléze kouzlu jeho dívky podlehne a do té doby "čistá" "zhřeší". A učitel podezírá zase někoho jiného... To je vskutku celá dějová osnova. O záporech tohoto filmu se psalo všude. Po 13 minutách jsem poprvé film vypnul, jak mi lezl na nervy. Onen šílený a neuvěřitelný a neuvěřitelně zmršený český dabing tahá za uši v každé scéně, nejvíc pak ve škole u dítek. Pak jsem zahlédl scénu uličního koncertu u veřejných hajzlíků Národního divadla, a to mi také nedodalo. Protože všechny hlavní hrdinky jsou blondýny a podobné typy, netušil jsem za chvíli, která je která, protože byly hodně lehce zaměnitelné. Velmi brzy se objevilo i soft porno, tedy celá nahá těla, ale hambaté části nebyly ukázány v akci. A pak už člověk jen klade vedle sebe všechny ty nelogičnosti - učitel hudby má luxusní byt s výhledem na Hradčany a Vltavu, moderní vědkyně jsou blonďaté sexbomby, avšak s brýlemi na očích, když už geniální kluk, tak svým způsobem autista... Jedna hloupost za druhou, mnohé vyplývající z totální neznalosti skutečného českého prostředí, nikoliv kulis, se kupí, a s každou další je snímek nechutnější a méně stravitelnější. Dokoukal jsem jej asi na čtvrtý pokus, posléze už s rychloposuvem... Říkal jsem si, že některé scény nejsou špatné, některá moudra i mají něco do sebe. Ale jako celek jde o tak kýčovitou slátaninu, že si i nadále nechám zkazit žaludek raději jídlem z McDonaldu.

Docela slušné kriminálky australské skupiny, které neoslňují technickými dokonalostmi jako různá CSI, ale soustředí se spíše na lidské problémy a situace, přitom ale nechybí akce a solidní kamera.

Zatímco v prvním filmu banda monster přepadla mírumilovný bar, ve druhém filmu z celkem tří se hrdinové dostávají do městečka zkázy. Nevím, jak se podobnému druhu filmů říká, jestli splatter nebo slasher, každopádně pro normální lidi od normálních lidí tohle není. Jedině, že vás vážně baví pozorování výkalů všeho druhu, pozorovat, jak někdo někde někam blije, nejlépe někomu do pusy, o sežrání miminka nemá cenu mluvit. Jo, pak je nějaká ta podivná soulož, když posléze z holky zbyde jen to přirození a nohy, pak tu běhají nějaké dvě lesby nahoře bez, dva liliputání, a celé je to tak zběsile sestříhané, že autoři museli být zhulení pod obraz, neb se na to nejen nedá dívat, ale většinou člověk ani netuší, co se vlastně v obraze děje. Děj to nemá vlastně žádný - pár lidí přijede do městečka a pere se tu s nějakými zombie nebo potvorami, kdoví, co to je. Postav je tu až moc, i když postupně vymírají po krutých smrtích plných úžasně stříkající krve, jsou zde také logické nesmysly (když přijedete do městečka a vidíte všude mrtvoly, zavoláte buď poldy, nebo zdrhnete, ne?), podivné úhly kamery, světlé filtry, skoky v čase - zkrátka vše, čím se dá divákova pozornost naprosto zlikvidovat. Moje pozornost byla zlikvidována tedy sakra rychle a asi bych v tom podivném městečku, kde se furt něco navzájem žere a furt je tu dost materiálu k obětem, nevydržel ani deset minut. A podobně s tímhle celým filmem, měl jsem problém nějakým způsobem jej dokoukat i na několikátý pokus. Asi jsem moc normální nebo co.

Příjemná ruční animace a jednoduchý, ale vtipný halloweenský příběh.

Pět tajemných halloweenských příběhů, volně pospojovaných skoky v čase a různými náhodnými setkáními ve městě. Dívka zhasne svíčku v dýni, což se nedělá, a doplatí na to. Dívky, co balí kluky, nejsou jen tak obyčejné Karkulky. Soused rád vyřezává nejen dýním očička. Druhý soused skrývá tajemství a nemá nikoho rád kromě svého psa. Děti chtějí haloweenskou historkou o autobusu vystrašit školního otloukánka Rhondu, ale obrátí se to proti nim samotným... V bonusech na DVD je krátký a ručně animovaný film Přáníčko, kde hlavním hrdinou je chlapeček v halloweenském kostýmku, pytlem přes hlavu a pytlem v ruce. A v komentáři režisér říká, že právě tento příběh se stal základem pozdějšího hraného filmu. A zmíněná figurka je skutečně průvodcem mezi jednotlivými příběhy, a jednou dokonce aktérem. Navzdory tomu, že jde vlastně o povídkový film a některé povídky jsou slabší, jiné silnější (jak už to bývá - osobně se mi hodně líbila skoro klasická povídka s Rhondou), pro minimum vyloženě nechutných záběrů se na film příjemně kouká a může se stát zpestřením halloweenské noční oslavy, z níž se nikomu neudělá zbytečně šoufl.

Navzdory názvu, který je jen marketingovým tahákem, se většina hororu odehrává v lese a s Hory mají oči nemá nic společného. Režisér (fiktivní samozřejmě) Wilson Wyler v 80. letech natočil film, který byl pro svoji brutalitu stažen pěkně rychle z kin a všechny kopie zničeny. Jeden současný mladík, který má žánr explotiation v mimořádné oblibě, přemluví svou dívku a kamaráda s jeho dívkou, aby po filmu začali pátrat. Objeví tajný trailer na film a brzy najdou i režisérovu dcera, která jediná ze štábu je k nalezení. Dnes se živí jako holka u tyče, ale kamarádům prozradí, kudy vede cestička do našeho lesíčka... Ano, jak píšu, žádné hory, jen les. A krutá úmrtí, ale na ta si musíte počkat tři čtvrtě hodiny, a pak už do konce zbývá půlhodinka. A my brzy zjistíme, že pan režisér žije, ale žije ten klučina, co si pod úvodními titulky filmu u zrcadla odřezává ksicht, aby si na zkrvavené maso přišil masku, která je variací na Jasona. Film trochu připomíná Blair Witch zkříženou s Texaským masakrem motorovou pilou, a pokud nebudete natěšeni JENOM na vyvražďovačky - kterých se vám nakonec dostane - zjistíte, že film funguje dobře jako thriller (pátrání po filmu) i morální naučení. A to zní: "Pozor na přání, někdy se vám mohou vyplnit!" (A možná jde od tvůrců i o vztyčený prostřední prst všem milovníkům explotation podžánru a jejich názor, co si o nich myslí.)

Russell Crowe coby obtloustlý novinář, ale s dlouhými vlasy, investigativec, pátrá po smrti jednoho muže a jedné „poslankyně“, aby obhájil čest svého kamaráda, kolegy z kolejí, který je nyní ve vysoké politice. Ne nadarmo svádí tento film ke srovnání se snímkem Všichni prezidentovi muži, kde dva investigativci odhalí Nixonovu aféru. Jenže jde o srovnání pokulhávající. Příběh filmu Na odstřel je v podstatě hodně prostý, nakolik se snaží tvářit zamotaně. Ale zkušenější divák odhalí „pachatele“ v úvodu, a pak se jen skoro dvě hodiny diví, jak tak zkušený novinář může pomíjet tak viditelné stopy. Navíc novinář, kterému jdou všichni na ruku, a co řekne, je div ne svaté. Zdlouhavé scény nepřinášejí ani zajímavou atmosféru, spíše začínají postupně nudit.

Naprosto netradiční a zvláštní styl humoru, podivný způsob vyprávění, jak jsme u Andersona posléze zvyklí, dohromady to ale dává zajímavě pojatý i podaný snímek, u kterého jsem se nenudil a jehož atmosféra mě pohltila.