Dan9K

Během sledování mě teda nenapadlo, že se snímek nebere vážně, snad až na konci, který je mimochodem opravdu povedený. A to, že se nebere vážně, mě nenapadlo ne proto, že by byl tak vážný, ale proto, protože je tak vážně natočený a s vážným tématem a přitom s tak nevážnými situacemi, které jsou natočeny ale dosti vážně v rámci celkově vážného celku s poměrně vážnými logickými a znalostními nedostatky. Ale zase na druhou stranu, kdo by bral vážně mimozemšťana, co vypadá jak beruška křížená s nafukovacím balónem? A kdo by bral nevážně geniální sebeuvědomovací proces bomby? Takže je to dost zvláštní film, u kterého přesně nechápu, co jím chtěl autor říct...asi všechno najednou...a zabalil to do vizuálního hávu, za který by se možná vážně styděl i o osm let starší televizní Star Trek...

Jim Carrey asi definitivně vyčpěl. Po třech letech se nám pokusil připravit další komediální kousek a opět svou snahou o komično donutí své pravověrné fanoušky spíše k nostalgickému rozjímání než k rozveselení. On totiž zůstává už několik let na půli cesty. Jakoby se bál jít až na dřeň, jako to dělal v bezstarostných devadesátých letech, díky kterým si nadělal tolik nepřátel ale i tolik fanoušků, přehoupl se do civilní polohy. Je zaměnitelný, nezajímavý. Finty Dicka a Jane i Yes Man mají dobrou zápletku, z obou se ale dá vytěžit o dost víc, než se nakonec divák dočká. Skoro z 50-ti letého Jima už je trochu cítit, že mu to bláznění není úplně vlastní (a to ho je zde minimum a ty scény patří mezi to nejlepší, co snímek nabízí) a i když já mezi jeho pravověrné fanoušky patřím, mám pocit, jakoby ty poslední filmy kazil z jisté části i on...snad už radši jen vážné role, Jime...a taky kvalitní scénáře, protože tady jsou úsměvné situace asi čtyři a to jen tehdy, pokud divák jó přistoupí na hru autorů. Celkově je zde na mě příliš milý humor bez špetky odvahy či překvapení, Jim už nechce šokovat, jen se občas nehodlá oblíkat...

To je teda jedno z nejulítlejších a nejbizarznějších scífek, s kterým jsem se setkal, je tu trocha ze Star Wars, trocha z Nekonečného příběhu, trochu z Čaroděje ze země Oz a výsledek je ještě o několik řádů podivuhodnější. Opravdu fantasmagorie, která by mě ale mohla bavit. První díl docela zaujal, možná škoda toho samplového orchestru v hudebním podkresu a těch videoherních efektů...ale úvodní a závěrečná znělka je úžasná!

Úvodní černobílou část a ještě docela hezkou chvíli poté jsem zažíval i pocity blízké katarzi, jenže tenhle film je trochu delší, než by býti měl (asi tak třikrát), konkrétně ke konci jsou ty scény ponořování a vynořování neustále o tomtéž a dokola, někdy i dost zmateně natočené, možná jsem se měl podívat raději na sestříhanou verzi. Ale i obsahově pak snímek ztrácí, zvláště v romantických okamžicích, které potom zabírají většinu filmu. K vizuálnímu zážitku se pak Besson obrací až na konci u vodního stropu. Hudba Erica Serry se mi zatím nikdy nelíbila a výjimka se nekoná ani tentokrát, těžko i říct, jestli se sem vůbec ta osmdesátková pachuť, která z jeho díla přímo stříká, hodí, snad ale i ano. Každopádně i tak je pro mě Magická hlubina důležitým filmem a to především proto, že jsem fanouškem potápění (a to zejména toho volného, s dýchacím přístrojem je to sice nádherné taky, ale nemám v něm ten pocit přirozenosti - mno a taky je to mnohem dražší, že) a přímo fanatikem do zadržování dechu. Takže jestli jste si všimli, že moje komentáře postupně chudnou na kvalitě, víte, kde hledat příčinu.

Když jsem to viděl někdy v roce 2000, tak jsem měl za to, že jde o skvělý film a to mi v hlavě zůstala jen useknutá hlava. Tak jsem to sledoval po druhé o osm let později a to co stálo především za řeč, byla opět ta useknutá hlava a možná i ta moje skládající se ke spánku po první půlce. Hudba Jerryho Goldsmithe k tomuto filmu je veskrze obdivovaná, asi proto, že zní jako Honza Pokoj, ale poslech nezkráceného soundtracku, který jsem si neuváženě stáhl před několika lety, byl pravou zkouškou odolnosti, když se hlavní motiv objevil snad ve všech 32ti stopách a to jsem si ho oposlouchal už v té druhé. Sterilnější věc Jerry asi neudělal. To moje hodnocení je prostě tak od těch dvou do čtyř, podle nálady. Jo a taky bych se chtěl takhle pěkně naučit cizí jazyk, což o to, scéna to byla působivá, ale taky vtipná.

Jako psát něco ve smyslu, že písničky se v tomto "muzikálu" moc nepovedly, je trochu mimo mísu, když je to spíše přikreslené životopisné drama o hudebním skladateli, kde zaznívají jeho písně. Dané téma snímek de facto využívá na 100 %, mohl, pravda, skončit dřív, ale celkově z toho těžko šlo vymáčknout po filmové stránce více, jelikož ten život zas tak zajímavý nebyl. Jde hlavně o tu hudbu, která mým šálkem coca-Coly úplně není. Přijde mi, že Cole dělal celý život víceméně jednu píseň s drobnými odchylkami, až pak ke konci života trochu změnil styl po událostech v jeho soukromí.

Tématika alternativního vyústění 2. světové války mě odrovnává už v herní sérii Red Alert a ani zde tomu není jinak. HBO je zjevně konečným řešením židovské otázky trochu fascinováno (viz geniální Konference ve Wannsee) a tady mu věnuje pozornost velmi zajímavým způsobem. Pražské kulisy vypadaly přesně tak, jak bych si představoval 60. léta v Německu, kdyby Hitler vyhrál. Závěrečná dvacetiminutová pasáž byla skutečně nervydrásající a starý Áda na konci roztomilý. Celkově mělo ale to téma na víc, chvílemi to byla jen obyčejná televizní detektivka, ve které známe to, na co mají postavy teprve přijít.

Triky vynikající (až tak, že jsem si občas nebyl jistý, jestli sleduji tu nejstarší verzi Války světů :-) ). To, že se snaží snímek pojmout celou problematiku globálně, je také velice sympatické. Díky tomu ale působí trochu chaoticky a nefilmově. Nejvíc mi ale nesedí na příběhu Války světů její rychlé rozřešení, alespoň v té filmové verzi, kdy se celý problém vyřeší v úplně posledních vteřinách tak strašně nahonem a dost hloupě (ale holt Wells to tak napsal). Rovněž ta obrovská akcentace náboženství v závěru mě strašně zklamala, jinak by to bylo za víc.

Jako jo, když si jedna z těch potvor začla taky pobrukovat onu známou melodii (kterou mám zafixovanou téměř výhradně jako ideální písničku pro vstup do boxovacího ringu), zasmál jsem se, stejně tak i u E.T.ho, ale jinak mě tenhle druh humoru, který tu převládá (vědro na hlavě, přiskřípnutí dveřmi, spadnutí z výšky na někoho jiného) už prostě nebaví, jestli vůbec někdy bavil. Nějaký gejzír nápadů se nekoná, většinou jsem podobné viděl jinde. Například ta kuřátka, podobný model nevinného malého zvířátka je i ve Futuramě v podobě postavičky Nibbler a jeho druhu. Stejně tak hospoda, ve které se vyskytují příšerky z pár vesmírných filmů (záměrně neříkám sci-fi, páč většina z nich je ze Star Wars :-) ), velmi podobný nápad byl i v intru ke hře Theme Hospital, kde se zase vyskytovaly v nemocnici v čekárně charaktery z jiných her. Jiných nápadů jsem si asi nevšiml.

Naprosto geniální pořad, jehož jediným negativem je, že už skončil. Těch legendárních nápadů a etap, co tam proběhlo; šachy, snad i kolo štěstí, pes Novák, krasavice za telefonem, zajíc Zaza, koláče, lízání prdeIe odéesákům, odkládání brýlí, pirátské vysílání Jana Vávry, předepsané dopisy pro plynulé najetí na téma, které bylo zapotřebí pořešit, předvádění nefunkčních internetových stránek, odpovídání kolik má ta a ta telenovela dílů a hlavně vysoce objektivní reakce na tehdejší geopolitickou situaci...a ty hlášky! "Já bych měl pro vás námět na reportáž"