Cimr

Tenhle film obsahuje snad všechny ingredience, které mám v současných filmech nejradši - tajuplné prolínání lidských osudů za neustálého filosofování o příčinách a důsledcích štěstí, podmáznuté smutnou klavírní hudbou a odehrávající se na magickém Manhattanu. Ale tentokrát jenom za 4 hvězdy, poněvadž to, narozdíl od podobné, ale mnohem propracovanější Magnolie, občas drhne a některé dialogy nejsou až tak moudré a objevné, jak mohly být. (Např. na dětskou otázku ,,Proč do tebe nabouralo auto?" se dalo - aby to vyznělo moudře - odpovědět takřka cokoliv jiného než ,,Protože jsem mu stála v cestě.")

Klenot mezi seriály na komerčních televizích. Doklad toho, že se dá natočit inteligentní detektivní seriál s napínavou, mrazivou až morbidní atmosférou. Detektivka je prostě výtvor anglosaský a nikdo jiný by se o ni neměl pokoušet (no dobrá, možná ještě seveřani). Pro všechny zanícené anglofily jako jsem já takřka povinnost. Na rozdíl od připitomělých, především německých seriálů, kde je dějová osnova pořád stejná (najde se tělo, tři čtvrtě hodiny se detektiv bez jakékoli logiky honí za zločincem, je v ohrožení života, jako zázrakem přežije, padouch je dopaden), jsou anglické seriály, a Midsomer především, promyšlené do posledního detailu, někdy smutné, někdy černohumorné, ale vždy temné a napínavé. Člověk musí dávat po celou dobu dobrý pozor, aby všechno pochytil. A tak to má ve správné detektivce být. ,,Cítíte to mrazení? V Midsomeru se bude vraždit..."

Vstup povolen jen těm, kteří jsou nebo někdy byli mladí! Výborným písničkám spojeným s bezvadnou choreografií a vtipnými hláškami k dokonalosti chybí jenom děj.

Tleskám schizofrennímu výkonu Iréne Jacob i režisérovi tohoto poetického filmu. Tomu nejen za krásný zážitek, ale i za odvahu točit v době, kdy kinům vévodily hity jako Smrtonosná past, Terminátor II či Mlčení jehňátek, výsostně umělecké, pomalé filmy, u kterých musí divák přemýšlet. Jedna rada pro zvláštní pocit - po skončení filmu přejděte k oknu, otevřete ho, zahleďte se na hvězdy a říkejte si: ,,Mám taky někde nějaké dvojče?"

Zdálo se mi to, nebo hlavní hrdina asi hodinu filmu řešil problémy s erekcí? Výtvarná stránka jako vždy perfektní, ale to ostatní je ubohé. Jediné, čím mě film obohatil, je, že mi po skončení bylo blbě. A to je to poslední, co bych od filmu žádal. Fellini vyráží dech tím, jak krásné (Silnice), ale vedle toho i odporné (Satyricon) filmy dokázal natočit.

Mám moc rád ten náš jazyk český a Rozmarné léto pro mě tedy představuje hlavně jazykový skvost. Menzelovi se opět podařilo přesně vystihnout duši literární předlohy. Ale tentokrát mi přijde, že tomu něco chybí. Nejspíš příběh? Nebo nějaké poselství?

První dvě hodiny jsou opravdu skvostné a obsahují snad všechny emoce, které ve vás má každý správný film probudit - radost, smutek, melancholii, strach, napětí... Škoda, že na konci se to rozplizne do na můj vkus až předojemného konce o myši, která přežila století...

To není možné! Němý film, který je napínavý, vygradovaný a končí šokující pointou? Ačkoliv jsem fanouškem němé éry, všechny filmy rázem vybledly vedle tohoto skvostu. Mám rád němé filmy, protože když se na ně dívám, připadám si jako kdyby zažloutlé staré fotky z babiččiny půdy najednou ožily a lidé, kteří jsou už dávno mrtví, se najednou zase začali hýbat. A s tím jsem se u většiny ,,němáků" spokojil. Jenže tenhle ukázal ještě o něco víc a to se mi ŠÍLENĚ (tohle slovo není zvoleno náhodně) líbí.

Pokusím se trochu přiblížit, o čem je sedmdesát minut filmu: Nějaká skupina lidí žije celkem v pohodě v nějaké cimře, když tu najednou dovnitř vtrhne gestapo a všechny odvleče, případně rovnou zastřelí. Střih. Děje se něco hodně podobného. Střih. A zase nějaká cimra plná ustrašených lidí a zase gestapo. V poslední půlhodině se teprve začne něco dít a film začíná být napínavý. Ale to je na můj vkus až moc pozdě. Hodně lidí se tu ohání datem vzniku a opravdu na tom něco bude. Ve čtyřicátém pátém to musel být vážně docela nářez, ale od té doby byly natočeny stovky filmů a napsány stovky knihy, které nacismus ukazují daleko drsněji. A Řím se tak stal průměrným vyprávěním o tom, že nacisti byli zlí, což je (z dnešního pohledu) trochu málo.

Když si koupíte lístek na Toyen, koupíte si zároveň lístek do jiného světa, do světa za zrcadlem... Surreálný zážitek, při kterém doporučuji prostě se nechat unášet tokem krásných (byť často i děsivých) obrazů propojených s neméně krásnými (děsivými) zvuky. Ucha kvetla...