Eddard

Úspěch seriálu má na svědomí především ústřední duo - skvělý, uhrančivý Michael Sheen a kouzelná Lizzy Chaplan s hlasem, který vás roztopí jako čokoládu. Většina vedlejších příběhových linek a postav je pak už spíše jen příjemná stafáž. Jestli si MoS udrží kvalitu první série i v dalších řadách, bude moci vyzvat kluky z Maddison avenue, zatím je na takové srovnání ještě brzo. No a ten sezóní cliffhanger byl na můj vkus trochu moc podpásový. 80%

Well, I´m off to write my book... 80%

Chvíli jsem přemýšlel, jak se k tomuhle komentáři postavit - jestli jako odtažitý kritik, který viděl lehce přihlouplou, těžce nedotaženou akční fantasy s několika tuze krásnými momenty, nebo jako Tolkienovský purista, který zhlédl vykuchání a plastickou chirurgii knihy, která mu jako desetiletému změnila život. Ať tak či onak, druhý díl trojdílné adaptace 250 stránek teňoučké knihy se mi zkrátka nelíbil. Než ale začnu vysvětlovat proč, rád bych zdůraznil, že jde čistě o moji osobní nelibost a myslím, že spousta cinefilů, či lidí, kteří se chodí do kina hlavně bavit, si film vysloveně užije. Už jenom kvůli jednomu nádhernému CG skvostu, kterým Jackson opět překonal sám sebe. Takže - snad největším prokletím filmu je nepřítomnost jakéhokoliv formálního začátku, či konce, způsobené... ano, uhádli jste, nenažraností tvůrců (a je mi celkem jedno, jestli rozdělení Hobbita na tři díly vymyslel sám Jackson, nebo k tomu byl studiem dotlačen). I epizody televizních seriálů mají často smysluplnější dramatickou strukturu. Dalším slonem v porcelánu je způsob, kterým Jackson nakládá s předlohou a zde se dostáváme k tomu zmíněnému purismu - tahle výtka může mnohým přijít bezpředmětná, já bych k tomu ale své řekl rád. Přetavit poeticky laděnou, křehkou fantasy pro děti v dvou a půl hodinovou genocidu skřetů (kteří v téhle části knihy do děje ani nečmuchli) je jedna věc, odsunout titulního hobita (a tím vynikajícího Freemana) do veskrze vedlejší role a vzniklý prostor vyplnit pofiderní (byť docela milou) romancí trpaslíka a elfí kapitánky trochu jiná. Jestliže byla kniha především o tom, kterak se pohodlný Biblo na cestě k Hoře postupně přetavuje v kompletně jinou osobnost, Jackson ve svém bez mála tříhodinovém filmu, který sleduje děj cca pěti kapitol knihy, jeho vnitřnímu životu věnuje... jednu repliku. Už jenom kvůli kongeniálnímu Šmakovi, efektnímu duelu Gandalfa s Nekromantem a opravdu nádherné výpravě rozhodně nelituju, že jsem na Hobita v kině byl. Ale Jackson mě začíná točit. 60%

Boardwalk Empire, další z perel, které v posledních letech HBO rozhazuje mezi prostý lid (který je, nutno dodat, povětšinou nedůvěřivě odšoupne špičkou boty a dá si raději Kriminálku v Las Vegas nebo Sanitku). Boardwalk možná nemá akutní, naléhavou sílu Wiru a Steve Buscemi není tak robustně dominantní a charismatický boss jako Gandolfiniho Tony Soprano, ale seriál rozhodně s oběmi zmíněnými legendy drží krok a trumfuje je bombastickou výpravou, podmanivou atmosférou "řvoucích dvacítek", která přitom těží také z nostalgie amerických legend - příběh se vine na pozadí plynoucí historie a divák má možnost pocítit, jak v praxi "fungovala" slavná prohibice, co za cápky byli lidé jako Al Capone, Lucky Luciano, či nově J. Edgar Hoover. Režie, scénáře, formální stránka i herecké výkony pak mají do puntíku štempl Made in HBO, takže kiksy a nepřesvědčivé dialogy a scény, tam divák musí vyloženě hledat (ne, že by se najít nedaly). V polovině čtvrté řady to pro mě pořád neztrácí přitažlivost a těším se na každý díl. 90%

Na Diktátora jsem se podíval v dobrém rozpoležení, lehce intoxikován, bez nějakých velkých očekávání, jelikož mě Cohenovy (a jsou to především jeho projekty) předchozí filmy, Borat i Bruno, nechaly povětšinou klidným. Za poslední roky se můj celkový vkus sice lehce posunul, ale Cohenově politicky ultranekorektní hlíně jsem pořád na chuť nepřišel. Poměr vtipů a gagů, které mě upřímně pobavily oproti těm, které mi přišly slabé, nedotažené, hloupé, či vyloženě idiotské až nechutné zůstává pokud si dobře pamatuju přibližně stejný (tj. silně převládají ty druhé) , jako u výše zmíněných filmů. Přes to všechno jsem rád, že jsem Diktátora viděl a doporučil bych ho možná raději, než některé z filmů, které ode mě dostaly hodnocení lepší, ale jsou ze své podstaty zastupitelné. Cohenovy filmy jsou prostě výstřední, ať už se nám to líbí nebo ne, a staly se součástí kulturního zeitgeistu. 50% P.S.: Těm z vás, které rajcují proslovy střihu toho, ve kterém Aladdin vtipně srovnává praktiky diktatury a americké demokracie, doporučuji pořad Real Time with Bill Maher, ve kterém Maher servíruje podobné dobroty čtyřikrát do měsíce v závěru sekce New Rules.

K přístupu, kteří zvolili autoři (Sedláček a Kosatík) Českého století k přiblížení nejdůležitějších momentů novodobé historie našeho státu, můžeme mít výhrady, můžeme o něm diskutovat, ale těžko se dá argumentovat proti tomu, že se jedná o jeden z nejzáslužnějších projektů, které v produkci naší veřejnoprávní televize vznikly. Povětšinou výborné herecké výkony jsou podpořeny kvalitně napsanými dialogy, nechybí ani chytře vystavěná dramatická struktura jednotlivých dílů - příkladem za všechny je asi nejlepší díl z první poloviny seriálu, Zabíjení soudruha, který je zarámován dvěmi dojemnými, i když z morální podstaty naprosto odlišnými popravami Milady Horákové a Rudolfa Slánského. Pokud se druhá půlka podaří tak jako ta první, budu moc spokojený. 80%

Po pilotu. Pracuje se tady, podobně jako u Gervaisova Dereka, s humorem riskantně balancujícím na trojí hraně banálnosti, smutku a absurdity. Faktem je, že tématizovat prostředí hospicu a (ne)důstojnosti lidského dožívání je jednak záslužné, jednak divácky hrozně riskantní - nepodaří-li se vám to opravdu dokonale, máte na krku seriál, který si pustí jenom hrstka přesvědčených nadšenců a zbytek od něj dá (z nejrůznějších důvodů) ostentativně ruce pryč. První díl mi zatím jasnou odpověď nedal. Casting je sympatický, několik situačních vtipů bylo výborných a konec milý, ale na jasný verdikt si ještě počkám.

Singerův Jack je jeden z nejrozporuplnějších filmů, co jsem poslední dobou viděl. Rozhodně není dobrý, ale má spoustu příjemných jednotlivostí. V první řadě velice charismatickou ústřední dvojici mladých hrdinů, což vždycky potěší. Nicholas Hoult je sympaťák od kosti a Eleanor Tomlison je právě ta sympatická kost, dohromady jim to sluší a jiskří, radost podívat. Moc se mi taky líbili samotní obři, kteří byli ve správném poměru hroziví, brutální a vtipní. Slušně zábavná byla i dvojice lidských krys v podání Stanleyho Tucciho a jeho nohsleda. Tím však bohužel končí (relativně krátký) výčet toho, co se mi na Jackovi a obrech líbilo. Ewan McGregor hraje nejnudnějšího (a nejmetrosexuálnějšího) Prvního rytíře všech dob, zápletka vystavěná z klasické pohádky o kouzelné fazoli je chudá a nepříjemně předvídatelná a za ten konec s moderním Londýnem by se měl Singer pověsit za koule do průvanu. 50%

Pokud rádi hledáte jehly v kupce sena, či spíš dobré vtipy v hromadě trusu, tohle je film pro vás. Rande Jackmana s Kate Winslet, autentická domácí výuka s Naomi Watts a Lievem Schreiberem a motivační proslov trenéra basketu, Terence Howarda, byly pro mě v zásadě jediné skeče, u kterých jsem cítil, že netrácím čas, a u kterých se mi občas koutky úst kroutily do něčeho, co by s trochou dobré vůle šlo nazvat úsměvem. U většiny ostatních částí, ústřední zápletku o filmu 43 nevyjímaje, jsem měl pocit, jako by mě někdo velice jemně, ale zato odhodlaně lobotomizoval. 30%

Vypadá to, že Golden age seriálové tvorby, jak se o téhle éře mluví, je skutečně tady a v dohledné době neplánuje nikam zmizet. Tradičně vynikajícího Spaceho zde pro mě ještě o třídu přehrává úžasná Robin Wright a to je co říct. Politika, politický žurnalismus, pečlivé plány, hýčkané křivdy, nenaplněné ambice, páky, zrady - House of Cards to má všechno. Sám nevím proč nemám pro tenhle konkrétní seriáolový klenot pátou hvězdu - možná proto, že mě nepobavil tak jako Banshee, nenadchnul mě výpravou jako Řím, či Hra o Trůny, nezanechal ve mě nic zásadního jako The Wire či Sopranos a o politice mně toho neřekl nic, co bych před tím nevěděl, nebo netušil. Co však není, může velice snadno být - na druhé podívání, či s druhou sezónou můžu názor změnit velice snadno. 80%