Eddard

Efektní, pěkné, zábavné, rychlé, prázdné a zrádné. 60% SPOILER: Ta finální pointa by samozřejmě dávala smysl, pouze v případě, kdyby Ruffalův agent celou dobu věděl, že je na něj namířená kamera, a kromě všech ostatních postav musí oblafnout i nás diváky. Fool me once, shame on you.

Freaks forever, man... No, nevím. Parta, která se kdysi sešla pod taktovkou Paula Feiga a Judda Apatowa na natáčení kultovního seriálu Freaks and Geeks v posledních letech chrlí jednu politicky nekorektní řachandu za druhou, ať už je zrovna Zbouchnutá, Superzlá, dává (či dostává) Kopačky, hulí Travičku zelenou, zachraňují princezny jako Princ a pruďas či nejnověji zažívá konec světa z pohodlí vlastního bejváku v Apokalypse v Hollywoodu. Faktem je, že přestože jde o docela vtipný film (s několika hodně přísnými momenty - viz. Michael Cerra na koksu), začíná tady silně fungovat princip zmenšující se návratnosti (diminishing return) - pokud jste viděli pár z výše uvedených filmů (je jich samozřejmě ještě daleko víc), budete mít možná tu a tam nepříjemný pocit deja vu a dojem, že platíte za něco, co už jste viděli. Takže tak. Mě osobně nezbývá než doufat, že si tahle nesporně talentovaná banda dá nějaký delší inspirativní trip v poušti a přijde příště s něčím novějším. 60%

Možná vůbec první film, který je pro mě pětihvězdičkový a přitom jsem si u něj dvakrát zívl a jednou zkontroloval čas. Způsob jakým si mladičká, sotva dvacetiletá herečka Adele Exarchopoulos, poradila s touhle epickou sondou do duše jedné dospívající holky, je zkrátka úchvatný. Kamera je 95% stopáže filmu přilepená na její tvář, která nám slouží jako brána do jejího vnitřního života - a Adele (herečka) nám jej svým mistrovstvím v minimalismu prodává za hubičku. Nechápu, jak se v závěrečných titulcích mohlo její jméno vyskytnout až po o něco slavnější Lée Seydoux - její Emma je sice také komplexně zahraná, charismatická a hluboká jako studně, ale oproti portrétu, který vedle ní předvedla její kolegyně hraje sotva vedlejší roli. No, zpět k filmu - dají se o něm rozhodně říct čtyři věci. Je dlouhý - a to i pro většinu těch, kterým se bude upřímně líbit. Je francouzský - čili hodně ukecaný, v tom dobrém slova smyslu. Je smyslný - a nemyslím tím jen živočišné, pro film a příběh zcela zásadní, až organické, sexuální scény, ale třeba i mnohé gastronomické rozkoše. A je úžasný. Tečka. 90%

Dnes si povíme, jak připravit výborný guláš "Banshee". Nachystáme si pěkný kousek masa, v ideálním případě Raye Stevensona - ti z vás, kteří chcou hubnout mohou klidně použít i lehčího Antony Starra - je stejně dobrý, ale hubenější. Přidáme zhruba deset kusů dobře napsaných vedlejších postav (klidně osm, nebo naopak dvanáct, záleží na vkusu), doporučujeme nezapomenout na obzvláště chutné kusy - například Trieste Kelly Dunn chutná opravdu bezvadně a je ozdobou na každém talíři, na kterém se třeba jen mihne. Zalijeme pěti litry vařícího testosteronu, ozdobíme vynikající choreografí bojových scén (aby se vám povedl pravý Banshee musí být opravdu obzvláště povedené) a podáváme se sexuálními scénami á la HBO (ostatně původní recept na Banshee vznikl v dceřinné restauraci této společnosti, Cinemaxu), které by opět měly být pokud možno co nejodvážnější a nejsmyslnější. Bon Apetite! P.S.: Rozhodně si nenechte zkazit chuť některými ze zdejších otrávených komentářů, někteří pánové jsou očividně poněkud rozežraní... 80% Update leden 2015: V druhé sérii kvalita mírně klesá, pořád ale šmakuje.

Komentář i hodnocení patří prvním dvěma sériím, těm dalším (s kompletně vyměněnou partou) jsem se na doporučení vyhnul. Rád se připojuji k nadšeným ohlasům, které tenhle seriál nasbíral - opravdu patří v rámci svého žánru (teenage lifestyle/comedy/drama) k tomu nejlepšímu, co jsem měl možnost vidět. Je to malé, je to milé, je to vtipné a ostré, tu a tam to člověka dojme... a režíroval to (mimojiné) Harry Enfield :-) Kámen úrazu pro mě spočívá především v jisté nevyváženosti - některé postavy (a tím pádem i samotné epizody) jsou zábavnější a lépe propracované než jiné (Tony, Chris, Cassie, Sid > Michelle, Jal, Anwar, Maxxie). Nejlepším dílem prvních dvou sezón je pak Tonyho introspektivní trip na univerzitní kampus. Jděte a bavte se. 80%

Pilot délky (a řemeslných kvalit) kratšího celovečeráku byl dobře napsaný, perfektně roztempovaný a skvěle představil podstatnou část osazenstva nového týmu démonicky cílevědomého novináře Willa McAvoye. Hluboké a inspirativní myšelnky a dialogové výměny jsou však často povážlivě silně nasáklé melodramatem, místy až patosem, který se bije s greengrasovskou ruční kamerou, o to, jestli má jít o skvěle napsanou soap operu z prostředí televizního zpravodajství, nebo realistické nastavení zrcadla dnešnímu americkému žurnalismu. Tak či tak, velice povedené a těším se, kam se to dál rozkročí. Po dvou sériích: kvalitativní laťka udržena na místě, seriál velice originálně těží z toho, že mají diváci většinu rozebíraných událostí v živé paměti a ocitají se tak ve velice netypické a opojné situaci, kdy vědí předem více, než všichni ti mediální profíci dohromady (viz zlehčování ropné krize BP, prezidentské volby, hnutí Occupy Wall Street, apod.). Platí však i původní výtka - na můj vkus do téhle mistrovské fresky o tom, jak by měl vypadat moderní žurnalismus v praxi, prosáklo příliš mnoho cukrkandlu. 80%

Stejně jako si musel Jimmy zrekonstruovat svou bouračku ještě jednou, hned potom, co se beznadějně namol vysekal ve své staré rachotině, jsem si i já pustil odzačátku kompletní The Wire pár dní poté, co jsem ji napoprvé zhltal. Abych se přesvědčil, že se mi to nezdálo. Nezdálo. Shiiiiiiiiiiat! TOP 1 Podrobnější pojednání incoming...

Příběh o tom, kterak jeden zkažený, po peněžích a slávě toužící manažer, zkazil svou zpupností život a kariéru geniálně nadaného apoštola nového, otevřeného gay rocku, který chtěl jen předat svou hudbu světu (a možná si taky trochu vydělat a být slavný)... Taková je aspoň interpretace tvůrců tohohle dokumentu, ve kterém toho krom mluvících hlav uvidíte opravdu málo - pár fotek, dva, tři archivní záběry, několik novinových článků. Zbytek jsou lidé, kteří tak či onak znali umělce, který si říkal Jobriath, a kteří na závěr tak nějak polosrdečně vykřiknou, že byl vlastně pravděpodobně první otevřeně gay rocker a tím otevřel cestu mnohým dalším, kteří přišli po něm. Problém je, že poslouchat bezmála dvouhodinové povídání o někom, o kom jste nikdy neslyšeli, který dělal hudbu, kterou byste si neposlechli, a který vlastně nežil nijak zvlášť zajímavý život je... ano, uhodli jste, je to nuda. Takže tak. Nechci ubírat nic ze zásluh, které Jobriath - vlastním jménem Bruce Wayne Campbell (Bruce Wayne! Bruce Campbell! jak si může někdo, jehož jméno je kombinací Batmana a Ashe z Evil Dead změnit jméno je mimo mé chápání) - měl na rockovou scénu sedmdesátých a osmdesátých let. Jenom bych si příště rozmyslel, jestli je to opravdu téma hodné takhle dlouhého dokumentu. Doporučuji porovnat s tématicky podobným filmem Searching for Sugar Man. 40%

Jsem liberálně založený člověk, ale tohle leží tak strašně daleko za hranicemi mého chápání a vkusu, že se to netroufám nijak hodnotit. Každopádně doufám, že se na to v dohledné době nebudu muset podívat podruhé. Jen pro hardcore fanoušky drag a queer tématiky.

Vynikající kousky jsou proloženy těmi podařenými, jeden či dva jsou vyvedené méně, ale tak či tak je to chytré, vtipné a kdyby nic jiného tak zajímavé pro kohokoliv, koho baví formy animovaného filmu. Faktem je, že Chapman byla jedna výjimečná, vynikající a mimořádně chytrá buzna - ovšem ne stereotypně umečená buzna, ale chlapská buzna s fajfkou - která vedla tuze zajímavý život. Takže tak. Nečekejte Pythony a nebudete zklamáni. A to 3D sice možná bylo zbytečné, ale tu a tam je využito pěkně. 80%