Šakalík

Tohoto filmu se musím jednoznačně zastat. Jako pocta atmosferickým horůrkům sedmdesátých a osmdesátých let funguje perfektně. Filmařům se podařilo vytvořit autentickou atmosféru té doby, především díky použití typických dobových artefaktů (oblečení, účesy, hudba nebo třeba starý dobrý walkman – ten už jsem neviděl hodně dlouho). Přestože má film až infantilně jednoduchý a popravdě trošku přitroublý příběh a přestože se v něm až na posledních deset minut vlastně nic neděje, oplývá výbornou atmosférou. Tady je třeba pochválit Jocelin Donahue v hlavní roli. Samotné finále sice zavání kýčem a způsob, kterým dívka vzniklou lapálii nakonec „vyřeší“, je poněkud přehnaný (a jak se záhy ukáže i zbytečný), ale v tom já nijak zásadní problém nevidím.

Aniž bych věděl, do čeho jdu, tohle jsem poznal okamžitě – jedná se o VELMI amatérskou parafrázi na slavnou hororovou sérii Blind Dead španělského režiséra Amanda de Ossoria. Měl-li tento film představovat jakousi poctu tomuto dílu, pak se to tedy autorům hrubě nepovedlo. Nemám nic proti amatérské tvorbě, pokud je dělaná s nadšením a zápalem, tady ale filmový štáb očividně přecenil své síly, protože vytvořil něco, čemu se prostě nedá říkat film. Jejich dílo totiž nemá žádný smysluplný děj, scény jsou poslepovány chaoticky a některé záběry se bezostyšně opakují (byť brány druhou kamerou z jiného úhlu), takže ve finále to je prostě jen děsně upracovaný shit, se kterým by se nechlubil ani ten největší břídil z FAMU. Jediné, co se ještě jakžtakž povedlo, jsou masky templářů, které se docela podobají originálu. Jinak to je křišťálově čistý odpad. Každopádně bych divákovi neznalému Ossoriova originálu doporučil, aby se na něj podíval ještě před tímhle veledílem, pač tohle mu zaručeně zkazí chuť.

Tenhle film má dva vážné nedostatky. Prvním z nich jsou nesympatické postavy, které člověka vysloveně odpuzují. Druhým nedostatkem je mizerný scénář, který dvouhodinovou stopáž nedokáže zaplnit ničím smysluplným, a tak je film z velké části nudný. Ke kladům snímku patří podařené pasáže, ve kterých Lilith ukáže své pravé já – jakmile se pekelnice rozzuří, je opravdu na co koukat a její mordy mají šmrnc. Bohužel takových momentů je ve filmu poskromnu a části mezi nimi se příšerně vlečou. Stejně tak předvídatelný závěr nikoho neoslní. Z mého pohledu je to tedy jen slabší průměr.

Tak já nevím, ale mně se to zase tak strašné nezdálo. Není to sice určitě nic, co bych někomu doporučil, ale tak viděl jsem už i větší kraviny. On to totiž není ten klasický slasher, kde někdo systematicky snižuje počty živých teenagerů. Tady už od začátku víme, kdo to přežije a kdo ne, ale právě ten retrospektivní způsob vyprávění se mi docela zamlouval. Klasické vyvražďovačky mě totiž většinou po prvních dvou mordech přestanou bavit, pač je to pořád totéž dokola. Tady ale řekl bych nejde ani tak o ty vraždy, jako spíš o to, kdo a proč to vlastně dělá. Stranou ponechme občasné logické zádrhely, kterých je ve filmu plno, ale ve kterém takovém hororu nejsou, že? Jasně, je to předvídatelné, konec je přitažený za vlasy a herecké výkony postraší diváka víc než samotný film, ale celkově z toho nemám zase tak úplně špatný pocit...

Celkem zajímavý počin, který zaujme výbornou kamerou a velmi strohým stylem vyprávění. Obsahově to je v podstatě ukázka životní reality jedné svérázné patnáctileté dívky, jejíž rodinné zázemí je poněkud neutěšené (i když zase ne úplně kritické) a která se tak protlouká životem jako samorost. To má za následek, že si občas lidově řečeno „nevidí do huby“ a sem tam by zasloužila pár facek, ale – jak divák záhy pochopí – pod tou drsnou slupkou je to pořád jen malá holka s něžnými city, která se snaží seberealizovat tancem (hodnocení, do jaké míry jí to jde, přenechávám jiným). Samotný film plyne velmi rychle a dost mě na konci překvapilo, když jsem zjistil, že trval bezmála skoro dvě hodiny. Na druhé straně, že by mě to nějak výrazně oslovilo, to tvrdit pohříchu ale taky nemůžu. Smysl a význam některých scén jsem občas tak úplně nechápal (třeba – pozor SPOILER – ten „skoroúnos“ té malé holky – co tím jako chtěla dokázat?) a taky ten poněkud nedotažený konec ve mně vyvolal více otázek než odpovědí (což byl ale možná záměr). Celkově bych to tedy zhodnotil asi tak, že film to je dobrý, ale že bych ho musel vidět dvakrát..?

Tento seriál měl úúúžasný potenciál, který ovšem někdy mezi 8.-16. dílem naprosto vyčpěl. Místo vyšetřování blackoutu se řešily rodinné krize, nemluvě o tom, že některé postavy tam byly úplně zbytečné (třeba ta linka s tím doktorem a tou Japonkou, případně otec hledající dceru v Afganistanu – k čemu to tam vůbec bylo?). I přes výrazné oživení děje ke konci seriálu hodnotím proto pouze průměrně. Tu čtvrtou hvězdu dávám Christine Woods za roli Janis – jejda, tak ta se povedla. :-) A taky Jamesi Callisovi (můj oblíbený Dr. Gauis Baltar z Battlestar Galacticy) za roli autistického Gabriela McDowa.

Ostatní mě varovali, že to je kravina, a já tomu nechtěl věřit, když v tom hraje Butler a hlavně Michael C. Hall. Ovšem výsledek je ještě daleko horší, než jsem byl ochoten připustit. Ten scénář psal snad nějaký retard, nebo co. Čeho je moc, toho je příliš, a absence jakéhokoli smysluplného příběhu nezachrání ani ti dva výše zmínění. Ba co hůř, Hall tam doslova paběrkuje a neomlouvá ho ani fakt, že je jeho role mimořádně blbě napsaná. U představitele slavného Dextera mě to dost překvapuje a opravdu nechápu, proč vůbec roli v tak očividné krávovině bral (to platí i pro Butlera). Ta závěrečná konfrontace dvou hlavních hrdinů je snad to nejhorší, co jsem v roce 2009 ve filmu viděl. Hvězdičku dávám čistě ze soucitu.

Na tenhle film jsem se docela těšil byv namlsán tím, že ho natočil stejný režišér jako geniální Noroi. Po deseti minutách jsem na netu kontroloval, jestli se nejedná jen o shodu jmen. Bohužel nejednalo... Grotesque je tak neskutečně O NIČEM (v podstatě to nemá žádný děj), že si vystačí pouze se záběry mučení mladé dvojice, kterežto může sloužit snad jen jako masturbační materiál pro náctileté uchyláky. Dle mého NAPROSTÁ GIGAHOVADINA.

Tohle je úúlet! Rob Zombie musel být pod vlivem psychotropních látek, když tohle psal, a na hodně silném matroši nespíš fičel po celou dobu natáčení. Z hlediska příběhu se tenhle film nedrží kupy. Je to jedna velká mazanice, za kterou si Zombie u některých uměleckých kritiku jistě vysloužil pochvalu, fanoušci původní halloweenské série naopak spustili hromy blesky a ostatní diváci se asi jen nudili. Tohle totiž není ten Carpenterův Halloween. Ani omylem. Tohle je úplně nová vize personifikovaného zla, které vlastní šílenství přivádí k nesnesitelnému vzteku a z něj pramenícímu násilí. No proč ne, to dokážu pochopit, ale proč si proboha Rob Zombie nevytvoří novou postavu a své ujeté nápady netestuje na něčem vlastním? Doslova týráním jsou pak pro diváka některé postavy. Laurie je ve své hysterické uječenosti nesnesitelně protivná, což ale nejspíš byl režisérův záměr. Ale co proboha Dr. Loomis? Kdyby nebožtík Donald Pleasence viděl, jakého blba z jeho stěžejní postavy Zombie udělal, musel by se obracet v hrobě. To je děs. A tak jedinými klady tohoto velmi podivného kusu jsou podařená hudba a prvních třicet minut v nemocnici, které nechají vzpomenout na geniální druhý Halloween. Škoda že se v tomto duchu nenese celý film.

Tenhle film není zajímavý ani tak dějově, jako spíše způsobem provedení. Práce kamery a střihu je doslova lahůdková a je poznat, že každičký záběr byl natočen promyšleně a nesmírně precizně. Třeba scénu havárie auta z úvodu filmu uvozuje detailní záběr na dopadající dětské autíčko, aby se pak po třech sekundách do záběru vřítilo auto opravdové – výborný nápad! Pochmurnou atmosféru filmu dokresluje i nasvícení jednotlivých scén (třeba když María běží v noci lesem – ten odraz měsíce od kůry stromů nahání husí kůži) a v neposlední řadě je film velmi podařeně hudebně ozvučen. Za zmínku určitě stojí i lokalita malebného sopečného ostrova, na kterém se film odehrává. Celkově tenhle snímek v divákovi zanechá silný dojem, protože to je velmi hodnotná artová záležitost.