kingik

Celkově asi nejlepší český sitcom, ale hlavně díky hercům, kteří byli vybráni dobře. Potměšilovi jsem jeho věčně zarostlého a umolousaného štamgasta věřil nejvíc, a ani právník Jana Kanyzy nebyl k zahození, a co teprve skvělý záporák Václava Knopa, ale třeba doktor Prášek Jiřího Menzela byl docela křečovitý, protože Menzel není výrazný herec. Některé díly byly velmi nápadité, ale jejich nevyrovnanost byla mnohdy slabinou a prostředí hospody se podařilo vystihnout věrohodně. Obdivuji scénáristy, kterým po tolika epizodách nedošel dech, ale vzhledem k tomu, že do hospody nechodím a toto prostředí mě neoslovuje naplno, tak zůstanu u 3 hvězdiček.

Epizoda s názvem "Hazard" se poměrně zásadně odlišuje od zbytku. Tyranie Jonáše má tentokrát namále, může být poražen svojí slabostí k hazardním hrám. Neuvědoměle sází ve hře zvané "plátýnko", sázky zvyšuje a dokonce neváhá vedle pověstných kalhot dát v sázku i svoji hospodu. Příjemně houstnoucí atmosféra potemnělého lokálu, nemálo napětí a originální hlášky doprovází tenhle situační kus. Dokonce i herci jsou snesitelnější než v jiných epizodách, v nichž se dost sází na přeřvávání jeden druhého. Jen závěr mohl být správně krutý, s Jonášem neměli mít slitování, sice by zřejmě jeho účinkování v dalších epizodách bylo tímto ohroženo, načež bylo evidentní, že se tvůrci s touto zápornou a dobře vymyšlenou figurou nehodlají rozloučit, i tak ten závěr působil poměrně málo smysluplně. Mají jedinečnou možnost zbavit se takového bezcitného gaunera a neudělají to(?). Zakončení jednotlivých epizod tvůrcům moc nejde. I tak se rozhodně jedná o jedno z nejzajímavějších hospodských pojednání. 8/10

P.O.V. mumraj před monitorem počítače. Když pět kamarádek, jeden jejich kamarád a najaté médium pořádají seanci pro vyvolávání duchů přes internetovou službu Zoom chat, tak se do jejich příbytků dostane agresivní až sadistický neřád ze záhrobí, který k smrti rád dělá živým ze života rambajs. S nápadem rozvést a roztáhnout svoji někdejší nachytávku určenou pro své přátele do hodinové stopáže přišel režisér Rob Savage. Je zcela evidentní, že film se dělal "na koleně", v době koronavirové krize/karantény, tudíž je nemálo znát i styl mprovizace a (ú)sporné efekty, což ovšem nelze brát za zápor. Snesitelným herečkám byla ponechána jejich občanská křestní jména, zachování autentičnosti se tedy daří, účastníci seance to pochopitelně schytají. Dojem kazí jen jakýsi neustálý kvap a spěch, v němž absolutně nezbývá prostor pro jakékoliv objasňování původu zlého ducha. A možná by se hodila i nějaká ta chytrá pointa na závěr. To bych ale asi chtěl moc. Otazník visí v podstatě i nad počtem tohoto paranormálního zmetka, ten se totiž objeví a projeví ve všech domácnostech účastníků seance, v rychlých intervalech a bleskovém sledu, načež není tak úplně zřejmé, zda se jedná o jednotlivce, nebo organizovanou skupinu duchů. Dá se usuzovat, že čas na natáčení byl značně omezen, propracované to tedy určitě nečekejte. Nápad z pranku udělat hororový film ovšem vůbec není k zahození. 7/10

Pro mě je to kultovní záležitost. Těším se na další Rothovy filmy, protože ten chlápek hororům rozumí, ale zdejší uživatelé nerozumí tomuhle filmu. Tohle je velmi výrazný zástupce subžánru torture porn a nesedne každému.

Přidalo se na mučení. Kluky vystřídaly lepé holky. Gang má pod palcem Milan Kňažko. Před scénou mučení hraje lidovka. Výběr hlavních představitelů (Roger Bart, Richard Burgi) je adekvátní. Temná atmosféra, a spolu s ní téměř všechno, nabrala mimořádně bizarní rozměry. Eli Roth pomrkává na diváka snad v každém záběru. Nepříliš častý hororový subžánr torture porn není rozhodně pro každého diváka a nepřivodí esenci zvanou dobrá nálada. Jenže tomuhle filmu je naprosto ukradené, jak se k němu diváci postaví. Jede si svou vlastní cestou, a pokud se divák ocitne sám v roli mučené oběti, je to jeho problém. 80%

Z temně hororové evropské tour se stala akčně pojatá hororová show pro zbohatlíky sázející si na mučené oběti poblíž Las Vegas. Eli Rotha usilujícího o nadhled vystřídal hororový harcovník Scott Spiegel, který proslul přebíráním hororových sérií po slavnějších kolegách, kteří ztratili zájem udržovat je naživu. Spiegel je přímočarý režisér mající v oblibě mix akce a hororu. Třetí díl už vlastně ani tolik o perverzním mučení není. Sice se ho v druhé polovině dočkáme, ale je nejslabší ze všech tří dílů. Děj je sestaven z několika originálních nápadů, ale v první polovině originalitou zrovna neoplývá. Dá se říct, že začíná ve chvíli, kdy si čtyři mladí muži jedou užít povinné rozlučky se svobodou do Vegas, a natrefí tam na organizovaný gang unášející lidi, za něž si dobře zaplatili boháči sledující úchylnou show. Za tím se skrývá jedna neodhadnutelná pointa a v závěru přijde ještě jedna. Jak už jsem napsal, mučení je slabé. Nejvíc se film rozjede v poslední akční půlhodině, která nabrala nejvíce kladných bodů v mém hodnocení. Na filmu je znát, že se jedná o video snímek a technické zpracování zaostává za předchozími dvěma výraznými zástupci nepříliš častého hororového subžánru torture-porn. Trojka však mohla dopadnout naprosto hrozně, což se ale nestalo, ale ani velké pokroky od ní nelze očekávat. Za zhlédnutí stojí. 60%

S hostiteli je život krásnější, plnohodnotnější a zamilovanější. Lidstvo se ocitlo na pokraji vyhynutí. Melanie Stryder je jedna z mála posledních, která se odmítala podrobit, a tak jí byl do těla vpraven mimozemský cizopasný druh. Od neinfikovaného člověka se dá na první pohled ten s implantátem rozeznat jen podle nápadného zabarvení duhovky. Melanii však zůstaly ještě její vzpomínky a své duše i těla se odmítá vzdát, i přesto, že se v jejím těle usídlila Duše jménem Poutnice, z nichž se nečekaně stanou spojenkyně. Když se jí z laxně hlídaného komplexu podaří utéct, vydá se za svými příbuznými do pouště a také za svým milovaným Jaredem, kterého si pamatuje už jen z kratičkých útržků vzpomínek, ale všichni k ní nemají důvěru. Mají se totiž před nevítaným mimozemským parazitem na pozoru, svoji komunitu si pečlivě střeží a bojí se případného vyzrazení nemilosrdné Pátračce, která už slídí kolem, a má metody, jak si podmanit lidský druh. Naštěstí se další Twilligt nekonal, ale podle zmateného psaní autorky ságy Stephenie Meyer zase až tak vyhráno není, přestože tento film je snesitelnější. No, neradujte se předčasně, je to taky ultra banalita v podobě sladce tekoucí "limonádky", která scifi žánr nijak neobohatí. Předně myšlenka hostitele je málo propracovaná a poměrně nedomyšlená. Film se dal přežít jen, že si ho do parády vzal Andrew Niccol, který zřejmě podnikl určitá opatření, možná i úpravy, aby film nebyl úplně debilní. I tak se divím, že Niccol, jinak tvůrce sofistikovaných scifi, zrovna projevil zájem o zcela naivní látku, ačkoliv jistý potenciál tady je. A Niccol z toho neudělal film plný zoufalých a neposlouchatelných dialogů, ale scifi až s téměř s filosofickým rozměrem, co nevyzní právě pro ten nastrčený milostný motiv, který připomíná nejhorší díla Rosemundy Pilcher. Slušná technická stránka se ukáže v nemnoha akčních scénách, mimozemský druh však působí jako by už na něj nezbyl rozpočet, a ani žádná maskérská preciznost se nekonala, když se infikovaný jedinec odbyl jen barevnými kontaktními čočkami. Film se na dvouhodinovou minutáž dokonce i často vlekl, většinu času se totiž děj odehrával v jeskynních prostorech, kde se prakticky nic nedělo. Jen scény mimo jeskyně měly drajv. Jinak nutno dodat, že ten, kdo ve filmu pochopí úplně všechno, je génius. Pravda, Niccol to mohl víc rozjet a rozparádit, ale celkově jsem čekal větší pohromu. A ze Saoirse Ronan se vyloupla docela hezká holka, tedy vzhledem k tomu, jaká šeredka to dřív byla. 60%

Los Angeles, rok 2028. Ponurý, omšelý a utajený hotel Artemis už dlouhá léta slouží jako útočiště pro klientelu podsvětí. Však jej financuje vyhlášený gangster (Jeff Goldblum). Manažerka Jodie Foster, která zároven funguje jako zdravotník, k výpomoci má zdravotníka Dave Bautistu a k dispozici má v útrobách hotelu to nejmodernější zdravotnické zařízení, které by neudělalo ostudu v ryzím sci-fi filmu, jedné noci přijme dva bankovní lupiče ( standardně tyto role ztvárnil Sterling K. Brown & Brian Tyree Henry) kteří spustí lavinu nevole. A navíc v centru města vypukly nepokoje, které na pohodě také nepřidají. Film má jednoznačně slibný námět a absolutně zadupaný potenciál. Nepochopil jsem dostatečně úlohu některých postav a jejich charakterizaci. A také žánrové zařazení je poměrně nejednoznačné. Režisér    Drew Pearce vlastně dohromady neměl pořádně ujasněno, s čím přesně má vyrukovat. Jednu chvíli to vypadá na temný thriller, vzápětí se do filmu přilije trochu sci-fi prvků, posléze divák vyhlíží nějakou tu brilantní akci, které se prakticky nedostává. Hraje naprosto druhé housle. Největší vzruch a bitku obstarala Sofia Boutella, to už ale film spěje ke svému konci. A filmu se prostě nedaří zafungovat ideálním směrem. Největším lákadlem je jistě obsazení. Jodie Foster se vrátila k herectví po pětileté odmlce, načež maskéři mohou za to, že vzhledově neoslní. Obličej má nalíčený tak na sedmdesát let, pořád ještě ale něco umí zahrát. A aby si užila i nějaké to scenáristické klišé, je ztrápená smrtí svého syna. Účast Charlieho Daye představovala konečně jinou položku, než jen jen jeho obvyklé komické vrávorání a pištění, přičemž jeho postava, až na to, že nedopadne dvakrát dobře, vůbec ničím nezaujme. Jeff Goldblum a Zachary Quinto dorazí do hotelu, aby v něm udělali pořádný rozruch. A taky nikterak neutkví v paměti. Nejlepší zůstává Sofia Boutella, která zdatně plní kvóty sexy feministicky pojaté ženské, co pro pořádnou ránu nejde daleko. A role zdravotníka svému představiteli Dave Bautistovi asi nehynoucí slávu zrovna nepřinese. Za vše negativní ale může hlavně scénář, který je ve všech směrech nedotažený. A Pearce, který na poli režie debutuje, se snažil se svým osobně sepsaným scénářem bojovat, nicméně se mu to většinou nedařilo tak, abych mohl napsat, že je jeho prvotina kompaktní a dostatečně zajímavě pojatá. Určitě místy sahal po určitém vyzrálém režijním přístupu, což bylo podpořeno i zdárně ošetřenou a vytříbenou technickou stránkou, převládal však chaotický ráz, který značně ubíral na diváckém komfortu. Návštěva hotelu Artemis vesměs dopadla rozpačitě. 6/10

A už jsem viděl celou jednu epizodu a budu pokračovat. Zhusta namyšlené a pěkné slečny dlouze řeší s kým to dát nebo nedát dohromady, kdo se přetvařuje a intrikuje. A s kým to dají nebo nedají dohromady se dozvím z následujících epizod. Není sice možné, aby se v reálu chovali tak pozersky, ale zřejmě se tak nechovají, protože v reálu je nesnímají kamery. Je to reality show, jak má být v pěkném rajském prostředí. Mně to nepřipadá nijak nenormální se zúčastnit nějaké reality show, a když na to holky a kluci mají, tak prosím. Já se na ně tedy podívám, jak si povedou. Nemá smysl to hodnotit kladně, nebo víc jak jednou hvězdičkou. Až to zmizí z obrazovek, nikdo si na to ani nevzdechne. 20%

Zaplivaný hotel je centrem dějiště brutálně laděného dostaveníčka s Nickem Cagem. Ten hraje jakéhosi nynějšího majitele inkriminovaného hotelu, který údajně vyhrál v kartách, ale čert ví, jak se to celé má. Jisté je, že zúčastnění noční vybíjené mají svědomí hodně černé. Je tedy jasné, že autor Ken Sanzel pracuje s nikterak kladnými postavami, tudíž dochází k vyhroceným střetům, v nichž to většina z nich ošklivě schytá. Narušená chronologie vyprávění má za úkol dodat filmu nepředvídatelný ráz. A celý tento počin se tváří hodně hustě a bere se zhusta vážně. Nick Cage hraje xtou variaci Nicka Cage. K ruce má krasavici Anabelle Acosta a i zbytek osádky sem příslušně zapadl. Příslušně temně nasnímanou a solidně zrežírovanou jízdu narušovala občasná nepřehlednost. Cage si nemá nač stěžovat, postaral se o produkci, zahrál si hlavní roli a Oscara už stejně nikdy nezíská, tak ať mu jeho hnízdění v nižší kategorii jde k duhu. 7/10