sona123

Nutno brát s hodně, ale hodně velkou nadsázkou. Jsem rozpolcena - na jedné straně ukrutná pí.....a, na straně druhé v mnohém neuvěřitelně vtipné a originální. V momentě, kdy se motiv začne opakovat, jsem to chtěla vypnout, ale nedalo mi to...takže buď se nedívejte vůbec, nebo holt zůstaňte až do konce, ono to i stojí za to.

Uuuuuuf! Skvělý nápad, drsný zvrat, nechutný až běda, vtipné momenty (ale nejsem sadista!). Technická stránka už je horší, ale ničemu to zvlášť nevadí.

Tento komentář píši jako nepříliš velký (spíš minimální) fanda akční krimi filmů, takže prosím brát s rezervou. Ano, už jsem jich pár dobrých potkala, ale Street Kings to nebyl a nebude. Neuvěřitelně moc se tu mluví, ve snaze zmást diváka a napínat ho, na které straně je dobro a na které zlo. Ale to je beztak jasné už od začátku. Keanu nepřesvědčil, Dr. House potěšil. A jinak? Tempo kolísá, ale docela se drží (ne, není to nuda), ale ten scénář a ty dialogy, to je bezkonkurenčně nejslabší místo. To silnější - poměrně drsné a naturalistické záběry (všechny ty průstřely a cákající krev a odlétající kousky tkání... to se už dnes v amerických filmech moc nevidí, bohužel, podobně jako peprnější milostné scény). Temná atmosféra je však tuctová, tu cpou do každého filmu tohoto žánru.

Bylo to milé. Žádné Psycho, ale dobře natočené krimi-drama, které nijak zvlášť nekulhá a vystačí s dechem, i když to není žádný mladík. Hitchcock tu jako vždy dokáže udržet divákovu pozornost až do posledních minut. Jakpak se budeme dívat na takový Avatar za 40 let? Bude to stejně poutavé a zajímavé, jako tato "stařičká" Zběsilost?

Film jsem viděla už dvakrát - na to první shlédnutí mám velice mlhavé vzpomínky, z čehož většinou usuzuji, že mě vlastně ničím zvlášť neoslnil. Nyní po druhém shlédnutí jsem zde špetku myšlenky zaznamenala (ale je to dáno vlastně závěrečnou pětiminutovkou a hodně ovlivněno českým názvem, který ovšem s tím anglickým nemá nic společného - mimochodem, to jsou věci, které mne nikdy nepřestanou bavit a udivovat, ale to je jiná kapitola). A co dál? Skvělá kamera, snímání jednotlivých střetů bylo brilantní, o tom žádná. Pacino tu byl fajn, jak ho jindy (v těch jeho oblíbených krimi-rolích) nemusím. A pak - že tu ale bylo herců. Takový Dennis Quaid jako hráč am. fotbalu, ten mě překvapil, moc mi jako macho chlap nepřijde. Ale celkově v tom bylo tolik, ale tolik amerického patosu, až to z toho kapalo jako opravdu hodně lepkavá šťáva a nepomohly tomu ani rádoby vtipné momenty. Jo, a ještě poslední vzpomínka, málokdy se poštěstí vidět v americkém filmu mužské přirození v plné kráse, a že bylo v plné!

Ještě teď mi naskakuje husí kůže a běhá mráz po těle, ale ne až tak ze samotného děje, ale toho mrazu a větru a lavin, které tvořily neodmyslitelnou kulisu. Bylo velmi příjemné pro změnu vyměnit angličtinu za němčinu, přidala dle mého názoru na syrovosti a reálnosti. Mojí výtkou je postava fotografky, která nejdřív s dětskou naivitou lanaří své kamárady k výstupu na horu smrti, aby se pak zlobila na všechny kolem, že se věci nedějí zrovna přívětivě. Film nabírá postupně dech, tak, jak sílí vítr, a poslední třetina, to už je silný uragán, který při kterém se budete jen stěží nadechovat. Drama, jak má být.

Miluji Reese (nikdy mě nenapadlo, že je vlastně hrozně malinká) a Vince, toho čím dál víc a tady to teda rozbalil! Já vím, je to další z těch romantických komedií, ale já je mám ráda a když v nich hrají dobře vypadající herci, má to krátkou stopáž, je to říznuté pár údernými songy, sem tam proloženo zničehonic se objevivšími vtípky (stačí tak tři) a mající úsměvný happy end, beru všemi deseti, i když jen tak, do zásoby - vždy se najde chvilka, kdy taková oddechovka přijde vhod.

Slabé. Je to soubor béčkových horrorů, které jsou víc než béčkové. Díl od dílu jsem čekala, kdy už to přijde, prostě pecka, která mě dostane, nebo aspoň rozesměje, nebo cokoliv, ale tohle byla čirá nuda. Za zmínku možná stál Cigarette Burns, ale za tu cenu (prokousat se vším ostatním, co k tomu přibalili) to fakt nestálo! No, možná ještě ten poslední...Ale tomu už se říká sladké citróny...Asi mi něco uniklo, jak tak sleduji zdejší superlativy.

Některé filmy mohou být staré jako Metuzalém a vůbec to nevadí, naopak (co třebas Casablanca?), ale tady je to průšvih. Chvilkama dramatičnost nabírala nádech komičnosti, až mi bylo tvůrců líto (a nemusíme zacházet daleko, začněme třeba znělkou). A pak samotné triffidy - no, byly to takové přerostlé ibišky a působily - prostě legračně. Ale jinak ano, knížka byla kopírována více než důsledně a ano, zajímavé to bylo. Možná by neuškodilo lepší rozložení (posledním dílem skočíme 6 let dopředu a je to). Toužíte-li po troše nostalgičnosti a poctivém řemeslu, máte ho mít...a je tu už skoro 30 let.

Jeden z dalších citlivě natočených "malých" dramat, tentokrát o skoro desetiletém chlapci, který je neslyšící, ale to není jeho handicap...Jeho handicapem je skutečnost, že vyrůstá bez otce, alespoň bez jeho fyzické přítomnosti. Fyzické, protože mu pravidelně od něj docházejí dopisy s názvem - Dear Frankie...A pak se věci změní. A nakonec se ukáže (a to není novinka a ztvárnění nebylo nijak bombastické, aby se mi rozbušilo srdce), že chlapec je možná citlivější a vnímavější, než by se mohlo zdát. Ale jinak bylo hrozně hezké dívat se na to, kolik lidí vlastně měl kolem sebe a co všechno pro něj dělali - je to takový antidepresivní film, řekla bych.