Recenze (89)
Širanui kengjó (1960)
Katsu v generálce na Ichiho. Zdánlivě neškodný slepec, který si rád hodí prdelí s pěknou holkou, ovládá svoje okolí jako loutkové divadlo. Komu čest, tomu čest. I pozdější šéf Takechi (Hitokiri) by mu mohl závidět dokonalé metody manipulace s lidmi.
Pouta (2009)
Tondova role je po dlouhé době příjemné překvapení. Asi se hodně díval na filmy se Sonny Chibou. Zato ústřední oběť je tak neskutečně nesympatický kretén, že bych ho nedokázal brát vážně ani s pistolí u hlavy.
Machete (2010)
Danny Trejo moc neumět mluvit, ale umět hýbat ruka s mačeta. Třetí hvězda pro tuhle krvavou komedii je za skok z okna na improvizovaném "provazu" ze střev.
Zběsilost (1966)
...teď sloužím ďáblu smrtí a zlem... roznáším zkázu, jsem démonem… zanotuje si Tatsuya Nakadai a čistě pro potěšení rozsekne dědka vejpůl. Nádherná role, mistrovský výkon za deset Oscarů (pokud by ta tretka něco znamenala). Zimní řežba kolem nosítek patří k tomu nejlepšímu co lze v jidai-geki filmech vidět . Mifune zde předvedl svůj životní výkon s mečem.
Bod zlomu (1991)
122 minut napěchovaných plnotučnou zábavou prvotřídní kvality. Scénář plný duchaplných frází typu: Kurva sme v píči!. Nostalgie..
Stopař (1986)
Do poslední vteřiny jsem doufal, že nám Johny osvětlí, proč nechává to nedochůdče naživu...:/
Hlídač (1970)
Josef Vildomec moc rozumu nepobral. Odhadem asi tak jako Strýček Pompo. Tichý, zakřiknutý bachař, kterého nadřízení na každém kroku zadupávají do země, si sebevědomí léčí týráním svého psa.. Příběh nemá jasné hranice a hlavně v poslední třetině neuvěřitelně graduje. Útěkem trestance Červinky končí psychodrama a začíná veselohra. Náramně jsem se pobavil.
Rituál (1973)
Horor? Ani omylem. Skvělý je hlavně námět. Hotový ostrov snů. Horší už je provedení. Půlku filmu jsem měl dojem, že sleduju Kachyňovo Setkání v červenci. Režisérovi se pomocí muzikálových vsuvek podařilo spolehlivě zlikvidovat sebemenší náznak napětí. Náladu mi spravil až úplný závěr. Čtvrtá hvězda za něj.
3:10 Vlak do Yumy (2007)
Prázdný pokus o western. Natočit to takhle blbě - stejně jako vydržet u toho do konce, je pozoruhodný výkon.
Řád (1994)
Arcidílo z rukou mistra dokumentů Petra Hviždě. Jednoduchý děj, ale o to propracovanější psychologie postav. Excelentní Tříska, Preissová, Vašut. O několik tříd převyšuje běžnou domácí produkci 90tých let.