Tsuki

Ne že by to byl nějak hluboký film (už proto, že hlavní postava je zkrátka jen rozervaný puberťák, který nezapadá mezi své vrstevníky a hledá svou cestu), ale svým způsobem se dá říct, že je to film o hledání a nalezení smyslu života. Navíc celý příběh je podaný přirozeně a lidsky, a zkrátka je to příjemná podívaná od začátku do konce. Freddie Highmore je sympaťák a bylo zajímavé ho vidět v dospělejší roli (pamatovala jsem si ho pouze jako dětského hrdinu z Melodie mého srdce a Karlíka a továrny na čokoládu). Emmu Roberts mám navíc taky ráda. Takže za mě to byl nadprůměrný filmový zážitek. ~(4,0★)~

Přiznám se, že na film jsem šla především se záměrem možnosti vidět sama sebe v komparzu a byla jsem zvědavá, jak celá natáčená scéna dopadla. Sama sebe jsem sice neviděla, jelikož mě vystřihli, ale čekala jsem aspoň, že film jako celek bude stát za to. Bohužel však musím říct, že v traileru si film hraje na něco, co není (a jak můj přítel poznamenal, podle traileru to vypadá, že film má ambice šlapat na paty Gladiátorovi, což je vzhledem k žalostnému výsledku směšné). Tenkrát v ráji mělo obrovskou reklamu, ale ve skutečnosti jde o příběh spíš vlažný než silný a spíš plytký než hluboký. Hlavní postava se v něm vykresluje jako hrdina, ale přitom je to pouze člověk, který se sice vzepřel německé říši a odmítl bojovat, ale v podstatě jen utíká a nijak zvlášť hrdinsky se neprojeví. Ani milostná linka uvnitř filmu nebyla nikterak dechberoucí. A co se týká scénáře, už po první větě, která ve filmu zazněla, mi bylo jasné, že bude mizerný (mimochodem, počáteční a koncová scéna byla ve filmu jak pěst na oko, a popravdě jsem nepochopila, proč bylo nutné do filmu cpát německého herce Jürgena Heinricha, kterému pak ani český dabing neseděl do pusy). No zkrátka, ve výsledku to byl pouze průměrný a ne moc dobrý film. Oceňuju ale výkon Vavřince Hradilka, pro kterého tohle byl herecký debut. ~(2,5★)~

Hodnocení "odpad" nedávám téměř žádnému filmu, tady se však opravdu nedá jinak. Tohle bych už totiž ani nenazvala filmem. Pokud někoho fascinuje technická stránka věci, přičemž tento film je třeba promítat dvěma promítačkami a vzniknou tak dva prolínající se obrazy, tak možná bude mít pochopení pro režisérův záměr. Pro mě to ovšem bylo natolik nesledovatelné a protivné, že jsem musela klopit oči dolů. Jde o to, že celý "film" je stvořený z tečkovaného vzoru, který se například používá u japonských manga komiksů. A tyto tečky stále jen v rychlém sledu na promítacím plátně blikají, jednou černé na bílém, podruhé bílé na černém, a to je vše - po celých 16 minut!! Bylo to pro mé oči extrémně nepříjemné a jsem přesvědčená, že někteří lidé by snad z takového zážitku mohli dostat i nějaký záchvat. ~(0,2★)~

Čekala bych, že záběry na lidi přecházející ulici v Japonsku či Koreji by zrovna pro mě mohly být zajímavější než pro jiného diváka, ale bohužel nepomohlo ani téma zaměřené na můj zájem a obor. Myslím si, že experimentální tvorba Richarda Tuohyho je skutečně nesledovatelná. K vidění není absolutně nic zajímavého než spousta nudných záběrů na procházející lidi a ulici okolo. Chápu, že záměrem režiséra byla spíš práce se samotným filmovým materiálem, ale jako výsledek je z toho úmorně dlouhých 21 minut naprosto prázdných záběrů, navíc v podkresu s nepříjemnou hudbou. Upřímně - kdo na to má koukat? ~(1,2★)~

V rámci pásma experimentálních filmů Richarda Tuohyho a jeho ženy, které bylo k vidění v kině Ponrepo, jde sice o lepší snímek, ale tím myslím pouze "lepší" mezi hordou naprosto nesledovatelného experimentálního balastu. Tento film má celkem 13 minut, avšak je v něm k vidění pouze pětisekundový záběr na lidskou dlaň. A těch pět sekund se stále dokola opakuje, problikává nebo se prolíná. Některé obrazy prolínající se ruky můžou sice působit zajímavě, navíc v podkresu s jakousi francouzskou písničkou z hrací skříňky, ale sledovat stále to stejné dokola po 13 minut, to už pak dokáže téměř otrávit. ~(1,8★)~

Údajně vytvořeno s použitím filmového materiálu z nějakého starého propagandistického indonéského snímku. Nic zvláštního na tom ale vidět nelze. Z tvorby Richarda Tuohyho a jeho ženy Dianny jsem byla v kině Ponrepo konsternována, protože jejich tvorba je spíše ještě podskupinou experimentálních filmů v tom smyslu, že jde pouze o experiment s filmovým materiálem, ne o divácky sledovatelný zážitek. Na tomto filmu mě zaujalo pouze to, že zvuková stopa připomínala vlak jedoucí po kolejích (z toho nejspíš vznikl název), toť vše. ~(1,2★)~

Prolínání obrazu dokáže být z geometrického a vizuálního hlediska zajímavé, obzvlášť když jde o záběry na výškové budovy v Chicagu a na modrou oblohu. Avšak tohle může zaujmout jen na chvíli a sledovat podobné záběry po celých deset minut ztratí velmi rychle své kouzlo a naprosto přestane bavit. Viděno v kině Ponrepo za přítomnosti samotného režiséra. ~(1,6★)~

V kině Ponrepo se konalo celé pásmo experimentálních filmů Richarda Tuohyho a jeho ženy. Docela jsem se těšila, ale nakonec jsem byla velmi zklamaná. Tohle byl každopádně první promítaný film a ještě jeden z těch "lepších". Pokud chcete strávit 9 minut života sledováním velmi útržkovitých pruhů nějakých záběrů na svítící nápisy na tokijské Ginze, přičemž to jen stále bliká a zrní a sem tam je tam nějaká skvrna/díra, což údajně vznikalo použitím různých chemikálií na filmový materiál (jako lak na nehty atd.), tak prosím. Pro běžného diváka ale nic příliš sledovatelného. ~(1,8★)~

Svůj názor zde píšu jako naprostý neznalec Truffautovy tvorby, takže zde nebudu vytahovat nějaké rozumy (obecně se ani na francouzské filmy nekoukám příliš často, natož na starší černobílé). Tento film si mě však získal svou "syrovostí", kdy se vysloveně nesnaží nějak tlačit na city, ale přesto paradoxně dokáže diváka dojmout a vtáhnout do děje. Je to velmi citlivý film a troufám si říct, že výběr herce pro roli nepochopeného chlapce Antoina nemohl být lepší. I když jak je vidět, Léaud v té době ještě hercem nebyl, ale tím spíš má jeho výkon ten šmrnc přirozeného prožívání daných okolností. Kamera, herecké výkony, scénář... to vše dohromady tvoří velmi podmanivou naturalistickou atmosféru. ~(4,2★)~

Přijde mi, že tohle je přesně jeden z těch filmů, na který bych se potřebovala podívat ještě jednou, abych ho plně docenila. Na druhou stranu ale nejvíc dokáže člověka napnout a zaujmout onou tajemností právě napoprvé. Je to jeden z těch filmů, který divák musí sledovat opravdu pozorně, aby mu pokud možno nic neuniklo - a na tom je zajímavé to, že tenhle film přesně v tomhle funguje jako kouzelnický trik samotný a dějově je i stejným způsobem vystavěn. Stejně jako u kouzelnického triku ten největší údiv a úžas přichází na závěr. Do té doby však neustále poutá naši pozornost a to nejen svým promyšleným dějem, ale i hereckými výkony. Obzvlášť jsem si užila výkon jednoho z mých oblíbenců - Hugha Jackmana. Po zhlédnutí nejde necítit respekt ke kouzelnickému umění, přestože ve filmu samotném toto umění zabíhá až do žánru sci-fi. ~(4,4★)~